Odpověď Štěpánu Hlavsovi ohledně KAMu a managementu
Se zájmem jsem si přečetl Štěpánův článek. Jak správně uvedl Štěpán, vítám, když někdo vezme moji studii vážně a napíše k ní kritickou recenzi. Za to patří Štěpánovi dík. Zvažoval jsem, zda na jeho článek zareagovat a pokud ano, zda tak mám učinit formou komentáře. Vzhledem k závažnosti celé situace a s přihlédnutím k velké razanci vlny manažerství, která – jak se zdá – chce nahradit klasické církevní struktury strukturami odvozenými z nadnárodních koncernů, rozhodl jsem se věnovat své odpovědi samostatný článek.
Jsem si vědom, že má studie přišla ve chvíli, kdy je tato vlna křesťanského managementu nejsilnější a z vlastní zkušenosti vím, že toto načasování není příliš vhodné. Studie proto většinou píši až v době, kdy daná hnutí a jejich sympatizanti procházejí rozčarováním a lidé se ptají po příčinách. “Charismatická církev sjednocení?” vyvolala takový rozruch a byla kladně přijata zejména proto, že vize naddenominačních apoštolů sjednocujících české denominace přinesla v té době své ovoce a Kurzy Alfa opět nesplnily očekávané naděje probuzení poslední doby. Nyní je čas, kdy někteří lidé zřejmě potřebují další injekci entusiasmu a jiskru, která by zažehla motor očekávaného probuzení. Manažerství se proto jeví jako lákavá nabídka. Snad i proto jsem se nedávno mohl v našem časopise dočíst, že svatý život a modlitby pro zahájení probuzení v podstatě nestačí a že je třeba patrně začít i manažerská školení vůdců. Mám tudíž minimální naději, že by studie mohla způsobit kladnou odezvu, nicméně jsem přesvědčen, že prevence může být někdy užitečnější než nákladná léčba.
A nyní k věci: Bratr Štěpán Hlavsa vidí hlavní bod mé studie ve snaze prokázat spojení mezi knihami R. Colemana a učením KAMu. Tuto svoji konstrukci poté bratr Štěpán kritizuje a snaží se doložit, že takováto úvaha je nesprávná. Pokusím se tedy k této úvaze blíže vyjádřit.
R. Coleman a učení KAMu
Bratr Štěpán přiznává, že Colemanovu knihu nečetl, ale ze závěrů na Internetu vyvozuje, že jde o “zdravé dílko” a v “dostupných zdrojích dosud nenašel nic, co by v této knize mělo vést k manipulaci nebo činění učedníků lidem.” Myslím, že by bylo lépe, kdyby si byl býval bratr Štěpán knihu přečetl. Ze zkušenosti vím, že závěry z knih, které obvykle vytvářejí jejich stoupenci, prodejci, či sympatizanti, ke kritickému zkoumání dávají pramálo látky. Za sebe mohu říci, že jsem knihu podrobně nejen četl, ale i prostudoval. Z jejich závěrů jsem dokonce skládal zápočet. Proto si troufnu říci, že Colemanův vliv jsem mohl posoudit v rámci širších souvislostí. Vím, že někteří jsou Colemanem nadšeni a nechají se jím inspirovat, jiní naopak vidí jeho vliv kriticky. Zde bych si dovolil zacitovat z úvodu seminární práce jedné své spolužačky, která z Colemanovy knihy získala pocit, že Kristus je “plně automatizovaným systémem na výrobu učedníků”.
Bratr Štěpán vytušil v mé práci zkratkovitou souvislost, kterou zobecňuje a vztahuje i na jiné má práce. “V tomto bodě je vidět základní problém celého článku, který do značné míry znehodnocuje jeho závěry. Musím podotknout, že tento problém se vyskytuje ve studiích Aleše France dosti často. Jedná se o stále opakované zjednodušování řetězce vlivu a jeho následků. V případě Roberta Colemana vypadá tento zjednodušující řetězec například takto: “Kniha “Mistrův plán zvěstování evangelia” → inspiruje Danna Spadera, Davea Pattyho a Viktora Hojku → materiály KAMu → čeká nás kontroverze a rozpad, mějme se na pozoru před KAMem.”
Na takovéto dedukce má bratr Štěpán jistě právo, i když by příště mohl být – ohledně těch jiných prací – konkrétnější. Nevím ovšem, kde takovýto závěr vyčetl. Tento řetězec není mým výmyslem. Inspiraci Colemanem přiznávají a dokládají jak Spader, tak Patty i Hojka. Důrazně proto odmítám, že jsem tento řetězec vykonstruoval já. Nikoliv. Tento řetězec popsali samotní protagonisté KAMu. A že učednická hnutí provázejí kontroverze? Ano provázejí, a to v daleko větším měřítku než jiná hnutí, což potvrzují mnozí odborníci v oblasti religionistiky. Ani to ovšem není má vina. Snažil jsem se v tomto bodě pouze tyto kontroverze šířeji zdokumentovat.
Někoho sice mohou tyto informace, které bratr Štěpán takto sumarizoval, vést opravdu k ostražitosti, nicméně stoupence Colemana mohou naopak povzbudit k otevření se KAMu a k tomu nechat jeho pracovníky, aby koučovali jeho mládežníky a vedoucí sborů a vytvářet vertikální síť vztahů k jeho vůdcům. Nemyslím si ovšem, že Coleman je v mé práci podrobněji rozvíjen. Jde o pouhé citace protagonistů KAMu, kteří jej ve svých materiálech zmiňují.
Nyní zde tedy znovu, obšírněji a v originále, uvedu několik citací a nechám na čtenáři samotném, zda mezi Colemanem a KAMem existují vztyčné body:
David Patty:
I have a tall stack of books in my library on discipleship, perhaps more than on any other single subject. It started on a family vacation years ago when I read the biography of Dawson Trotman, the founder of Navigators. His single minded passion for Christ inspired me, but it was his particular emphasis on discipleship that marked my 16 year old soul. He became my hero, and from that point on I devoured everything I could pick up on the subject. ”The Master Plan of Evangelism” by Colman soon followed, and then other classics like ”Disciples are Made, Not Born” by Henrichsen. These books deeply marked me, and a passion for disciplemaking began to drive all of my major decisions in ministry. Soon it became coupled with a conviction that disciplemaking contains the most powerful model for spreading the kingdom of God. Even today, other than Christ himself, there is probably nothing else that fires my passions more than true living discipleship…. Works cited Henrichsen, Walter A. Disciples are Made Not Born: Making Disciples out of Christians. Wheaton: Victor, 1974. Coleman, Robert E. The Master Plan of Evangelism. Old Tappan: Fleming H. Revel, 1963. Trotman, Dawson & Dave Trotman. Born to Reproduce. Colorado Springs: Navpress, 1975.
Dann Spader:
The Priority of Multiplication In The Master Plan of Evangelism, Robert Coleman emphasizes that: „The test of any Christian life is the multiplication of that life in others.“ In the same way, the test of any Christian ministry is the multiplication of that ministry in the lives of others. In His Upper Room Discourse Jesus reiterated the principle of multiplication with His disciples. He taught them about bearing not only „fruit“ (vs. 2), but „more fruit“ (vs. 5), and even „much fruit“ (vs. 8). He taught them that His Father is glorified by „much fruit“ (John 15:2–8). Fruit bearing is recorded over 50 times in the New Testament. In the scriptures faithfulness was attributed to fruitfulness which was associated with multiplication. In the Parable of the Talents, Jesus taught us that faithfulness and fruitfulness were valued when the man with two talents multiplied it to four. The Master said „well done thou good and faithful servant.“ When the man with five talents multiplied it to ten, the same Master responded „well done thy good and faithful servant.“ The man with the one talent who buried it was told „you wicked and lazy servant.“ (Matthew 25:14–30).Jesus spent three years pouring into a few disciples, then nearing the end of life, challenged them to „make disciples of all nations“ (Matt. 28:18–20)-knowing that it could never happen apart from multiplication… What Did Jesus Do? When Jesus' life is studied chronologically, you notice He had a very definite strategy of creating a movement of multiplication. He balanced the priorities of seeking the lost, establishing the believers, and training the workers. As you study, clear patterns emerge about ministry. The patterns of Christ's first, second and third years of ministry emerge and you begin to see a model emerge which Robert Coleman said „is nothing less than revolutionary.“
Pakli-že Viktor Hojka přiznává původ teologie KAMu ve Spaderovi a zdůrazňuje Pattyho vliv na vývoj jeho služby, pak jistě nepřekvapí, že i on sám byl Colemanem nejen takto nepřímo, ale i přímo ovlivněn.
Viktor Hojka:
“ještě něco k učednictví a KAMu V 96 roce jsem se začal zabývat otázkou: Co by dělal Ježíš na mém místě? (asi o 3 roky jsem se poprvé setkal s tímto heslem na amerických náramcích WWJD). Tato otázka a čtení evangelií z tohoto pohledu velice ovlivnili mou službu. V roce 1997 jsem se seznámil s knihou MISTRŮV PLÁN ZVĚSTOVÁNÍ EVANGELIA a o rok později s materiály ŠVM KAMu.”
Když tři klíčové osobnosti KAMu, z nichž jeden je tvůrcem jeho učení, druhý jeho ředitelem a třetí koučem pro vedoucí českých církví, zmiňují Colemanův vliv v článcích, které popisují principy samotného sloupu jejich učení (KAMu), myslím, že každý sám je schopen zvážit, zda jsem ve své práci tento vliv zmínil oprávněně, či nikoliv.
Po přečtení těchto citací si rovněž čtenář může sám učinit názor, zda je pravda, že “principy učednictví, které vychází ze vztahu Krista k jeho učedníkům a princip multiplikace, nalezl (Spadder) právě v Colemanově knize”, jak se píše v mé studii, nebo zda “to ale zcela jistě nevyplývá z jedné spíše neutrální citace z knihy, o jejíž teologické závadnosti rovněž dosud nic nevíme”, jak tvrdí bratr Štěpán. Zde si navíc dovolím podotknout, že bratr Štěpán by měl použít jednotného čísla, neboť je to on, kdo o obsahu teologické závadnosti “nic neví”, protože ji nečetl. Znovu ovšem opakuji, že slovo “bludná kniha” vyčetl v dané studii bratr Štěpán.
Dann Spader a ASCG
Další Štěpánova výtka se týká spojení Spadera a ASCG. Bratr Štěpán tvrdí: “Sonlife Ministry tedy s největší pravděpodobností není členem této organizace, jak tvrdí Aleš, ale jejím členem je Dann Spader osobně.” Z popisu principů ASCG by bylo takovou doměnku možné vyslovit, nicméně opět můžeme Štěpánovu tezi konfrontovat s tím, co uvádí sama ASCG:
American Society for Church Growth
Member Links
Links to ASCG Members' Websites
Links are listed in alphabetical order by the last name of the ASCG member who is associated with that link.
Sonlife Ministries Dann Spader, Founder/Director (ASCG member at large)
Opět nechávám na čtenáři, aby zvážil, zda se jedná o pouhé “tušené souvislosti s “Americkou společností pro církevní růst” založenou “americkým čelným charismatikem a teonomistou Petrem Wagnerem.” Podle informací uvedených na stránkách této organizace je výslovně uvedeno, že členem je celá Sonlife Ministry, na kterou zde existuje i hypertextový odkaz. Spojení mezi Spadderem a ASCG v mé práci navíc není nikterak komentováno a je jen na čtenáři samotném, aby si tato fakta dal, či nedal do souvislosti. Pokud například uvedu, že současný ministr kultury je členem zednářské lóže, mohl bych být – podle stejné logiky – obviněn z toho, že tvrdím, že naše kultura je nyní pod zednářským vlivem, aniž bych to konstatoval. Nicméně považuji za důležité zmínit skutečnost, že tvůrce učení KAMu je členem ASCG, neboť se domnívám, že i tato informace má svoji vypovídající hodnotu a dokládá přinejmenším orientaci jejího představitele. Myslím, že závěry je dobré nechat opět na čtenáři samotném.
Pro někoho, kdo je stoupencem “nové apoštolské reformace” a “probuzení poslední doby” a kdo touží, aby církve přijaly úřad nevolených, vyvolených apoštolů, kteří by transformovali církev do finální podoby inkarnovaného Krista, může být takováto informace naopak povzbuzením. Připouštím ale, že pro konzervativního křesťana, který nevěří v doktríny tzv. “nové reformace”, v “apoštoly nového druhu” a “nový pořádek” spojený s “probuzením poslední doby”, pro toho mohou být tyto informace o členství, možná, alarmující.
Je multiplikace vskutku biblickým principem?
V čem se ovšem s bratrem Štěpánem zcela zásadně rozcházím, je jeho tvrzení, že “Základní myšlenka Roberta Colemana a dalších je, že Ježíš sice sloužil všem, kázal zástupům, uzdravoval všechny, ale osobně se intenzívně věnoval menšímu okruhu 12 lidí a ještě zvlášť usilovněji jen 3 z nich. Jsem přesvědčen, že to je skutečně určitý vzor, který máme napodobovat.”
Ponechme nyní stranou, že tímto výrokem zde bratr Štěpán jednoznačně ukazuje, že dobře ví, co je Colemanovo učení, když se jím snaží ospravedlňovat dané fenomény! Je si proto velmi dobře vědom, že Colemanovo učení je obsaženo v principech učednických manuálů vytvořených KAMem, i když se to snažil relativizovat. Ostatně i v současném směřování mládeže AC je jasně vidět vliv KAMu. KAM skutečně své učení zavedl nejen do BJB, jak plyne z diskusí s Janem Jackaničem, ale – jak lze rozpoznat i na Internetu – i do Apoštolské církve, kde se nyní vyučuje “model Ježíšovy služby” i “koučing” a články “managementu” jsou nyní na stránkách AC stále častější.
Nicméně i přes tento příklon své církve k metodám takto pojatého učednictví a manažerství si nemyslím, a v mých studiích jsem se vícekrát snažil vysvětlit proč, že model Ježíšovy služby věnování se jeho učedníkům je i modelem toho, jak my máme vést “své” učedníky. Stoupenci tohoto modelu se jistě důrazně ohradí, že nejde o “jejich” učedníky, přesto i oni občas mluví o “svých” učednících (viz citované materiály KAMu). Dodnes je to ale výhradně On, živý a vzkříšený Pán Ježíš Kristus, kdo má se svými jednotlivými učedníky tento exkluzivní vztah. Malí mistři, kteří budují své dvanáctičlenné pyramidy, z niž privilegují tři bratry, jsou – podle mého názoru – Novému Zákonu cizí.
Souhlasím s tím, že člověk může mít úzký vztah s omezenou skupinou lidí, ale ne k tomu, aby je učednicky vedl, a aby je “multiplikoval”, resp. vytvářel z nich své vlastní multiplikanty. Verše apoštola Pavla proto nelze interpretovat takto: “a vám vůdcům pak pravím: každý z vás nechť má svých dvanáct následovníků, z nichž vyvolí užší okruh tří, a každý z těchto tří nechť má dalších dvanáct svých následovníků, jako i já jsem vyvolil Tita, Timotea a Trofima a oni pak vytvářejí další, dvanáctičlenné skupinky, z nichž se blíže věnují dalším třem. I vy toto čiňte podle našeho příkladu a já pak budu z Antiochie nade vše dohlížet.”
Nyní bych se podíval na Štěpánem citované verše a dovolil si je strukturovat podle obsahu:
Příklad hodný následování
Filipským 3:17–18 Bratří, napodobujte mne. Hleďte na ty, kdo žijí podle našeho příkladu. Neboť mnozí, o nichž jsem vám často říkal a nyní to s pláčem opakuji, žijí jako nepřátelé Kristova kříže;
1 Korintským 11:1–2 Jednejte podle mého příkladu, jako já jednám podle příkladu Kristova. Chválím vás, že si mne stále připomínáte a držíte se tradice, kterou jste ode mne přijali.
2 Timoteovi 3:10–11 Ty však jsi sledoval mé učení, můj způsob života, mé úmysly, mou víru, shovívavost, lásku, trpělivost, pronásledování a útrapy, jaké mne stihly v Antiochii, v Ikoniu a v Lystře. Jaká pronásledování jsem přestál, a ze všech mě Pán vysvobodil!
Zde vidím, že Pavel dává za příklad sebe a své spolupracovníky ve způsobu života s apelem na nesení kříže. Rozumím, že se zde jedná o Pavlův příklad v obětavosti, lásce, pokoře, nasazení. Tento příklad nás má oslovovat stále a máme jej proto plasticky vylíčen v Písmu. Nechť mi to nikdo nemá za zlé, ale nevidím zde Pavlovo volání po konstrukci učednické, jednomužné, několikapatrové pyramidy a ospravedlnění marketingových metod v církvi.
Vzor zdravého učení
2 Timoteovi 1:13–14 Měj za vzor zdravých slov to, co jsi slyšel ode mne ve víře a lásce, která nás spojuje v Kristu Ježíši. Svěřený poklad chraň mocí Ducha svatého, který v nás přebývá.
Židům 5:12 Za takovou dobu už byste měli být sami učiteli, a zatím opět potřebujete, aby vás někdo učil abecedě Boží řeči; potřebujete mléko, ne hutný pokrm.
Zde vidím Pavlův příklad v obětavosti, lásce, pokoře, nasazení. Nechť mi to opět nikdo nemá za zlé, ale ani zde nevidím volání po konstrukci učednické, jednomužné, několikapatrové pyramidy a ospravedlnění marketingových metod v církvi. Ani druhý verš, podle mého soudu, nelze použít k opoře pro existenci trenérů, manažerů a multiplikace.
Vzor duchovního otcovství
1 Korintským 4:14–17 Nepíši to proto, abych vás zahanbil, ale abych vás jako své milované děti napomenul. I kdybyste měli tisíce vychovatelů v Kristu, otců mnoho nemáte, neboť v Kristu Ježíši jsem vás já přivedl k životu skrze evangelium. Prosím vás: Jednejte podle mého příkladu! Právě proto jsem k vám poslal Timotea, svého v Pánu milovaného a věrného syna. On vám připomene můj způsob jednání v Kristu, jak učím v každé církvi.
2 Timoteovi 2:1–2 A ty, můj synu, buď silný milostí Krista Ježíše, a co jsi ode mne slyšel před mnoha svědky, svěř to věrným lidem, kteří budou schopni učit zase jiné.
Stejně i zde vidím Pavlův příklad v obětavosti, lásce, pokoře, nasazení. Pavel je zde otcem, nikoliv trenérem, manažerem, koučem, mentorem nebo prezidentem pyramidální církve poslední doby, který řídí národní učednické instituce pomocí brožur a manuálů za účelem zvýšení církevního růstu a nárůstu počtu členů do gigantických megasborů. Nechť mi to nikdo nemá za zlé, ale stále zde nevidím volání po konstrukci učednické, jednomužné, několikapatrové pyramidy a ospravedlnění marketingových metod v církvi.
Má management biblické kořeny?
Štěpánův článek mne trochu rozesmutnil v tom, když vidím, jakým prismatem se dnes mladí služebníci dívají na Písmo. Obávám se, že učednické manuály a hierarchické pojetí autority už natolik zkreslilo jejich pohled na evangelium, že když čtou nějaký verš o příkladu otcovství, mají před očima učednickou buňku, kde mistr hierarchicky formuje své učedníky. Když čtou o pastýřích, vidí kouče a manažery a když čtou o vedení, vidí následování vůdců, kteří si povolávají své týmy. A pokud čtou o evangelizaci, mají před očima strategie a kurzy. A možná, když čtou o církvi, vidí skupinkové buňky, které jsou vertikálně seřazeny směrem k povolaným vůdcům.
Nedivil bych se, kdyby tato má slova zněla stoupencům manažerských principů v církvi nespravedlivě. Vidět církev jako organizaci, kterou lze vést podle stejných principů jako nadnárodní výdělečnou společnost, to je smutný pohled na církev 21. století. Má otázka zní, kde je Bůh, když vše nahradí z marketingu pocházející, lidmi vymyšlené strategie, které fungují takřka všem vždy a všude? Pokud bychom marketingové růstové grafy, kde je přírůstek důkazem správně zvolené strategie, aplikovali na Boží království, pak byl Noe neschopný manažer, protože se po jeho mnohaletém kázání neobrátil ani jediný člověk.
Možná, kdyby Noe v arše uspořádal společné večeře, na které by zval své přátele a nekonfrontačně s nimi diskutoval, a poté je nechal prožít nějakou tu nadpřirozenou manifestaci, mohlo být zachráněno mnohem více lidí. Také Gedeon zcela neodpovědně propustil většinu svého vojska a do bitvy šel s hrstkou vojáků. Jóšafat dal dokonce do čela svého vojska neozbrojené a nepřipravené zpěváky. Jediný prorok odvedl celé vojsko do opevněného města a bez zásahu lidské ruky jej odzbrojil. Budoucí král sundal brnění a postavil se těžkooděnci, ze kterého dostávaly elitní královské jednotky záchvaty paralyzující hrůzy, s mošnou a s kamínkem z potoka. To jsou hrubé chyby, které by brožurkami vyzbrojený, církevní manažer nikdy neudělal! Největší Mistr všech dob pak posílá své ovce mezi vlky. Jak zvláštní…
To vše je ovšem možné jen za jedné podmínky, a to bezpodmínečného vztahu s Kristem. Ani dnes výlučný vztah s Kristem proto nelze nahradit vztahem s člověkem resp. aplikovat tento vzorec vztahu Krista s jeho učedníky na vztah lidí samotných. Vždyť Ježíš dnes není omezen tělem a stejně jako měl vztah se svými dvanácti, může jej mít s křesťany i dnes.