Rozhovory s představiteli letničních a charismatických uskupení
2005–09–15 00:02:08
Rozhovor s biskupem Apoštolské církve Rudolfem Bubikem
Rudolf Bubik je biskupem Apoštolské církve. Pochází z Těšínska, kde pracoval jako horník na důlním zařízení. Dlouhá léta byl vůdčí postavou letničního hnutí v ilegalitě, pod útlakem komunistické moci. Svojí přirozenou autoritou sjednotil mnoho původně izolovaných letničních sborů do klasické letniční denominace, která byla v roce 1989, tehdy ještě komunistickým režimem, povolena a zaregistrována jako „Apoštolská církev v ČR.“ Za svoji víru byl v osmdesátých letech uvězněn a tuto zkušenost popsal v poutavé knize „60 dnů pro Krista“. Dále je autorem věroučných knih „První kroky“ a knížky, zabývající se eschatologií „Slavná budoucnost Božího lidu“. V současné době pracuje na autentickém dokumentu, mapujícím historii letničního hnutí v ČR.
Apoštolská církev šla mnohokrát proti proudu českých církví a vyslovila se proti jejich jednotnému stanovisku, a to jak v otázce vstupu do ČR do EU, tak v otázce uzavření konkordátu. Pro mnohé se tak Apoštolská církev stala hrdinou, jiným je trnem v oku. Jak vnímáte tyto kroky z hlediska svého úřadu? Prožíváte nějaké tlaky např. ze strany ostatních církví, abyste své stanovisko změnil?
Výše uvedené kroky nejsou z mého pohledu nijak výjimečné. – Jde o praktikování poznání, které jako církev máme. Zajisté, že jsme vystaveni řadě tlaků z venčí včetně tlaků ze strany jiných církví. To však patří k životu na mezidenominačním poli a není na tom nic a priori negativního.
Při četbě časopisu ŽvK se zdá, že jste jedinou církví v ČR, která odmítá vstřícné kroky směrem k vytvoření jednotné platformy s římskokatolickou církví, což se například projevilo v odmítnutí stanoviska ohledně financování církví. Vaše církev je v tom už léta konzistentní. Mohl byste našim čtenářům vysvětlit důvod takovéhoto postoje?
Současné financování ze strany státu je transparentní, bezproblémově fungující systém. Snažit se změnit dobře fungující, osvědčené postupy je zbytečné riziko. S největší pravděpodobností stvoříte něco podstatně horšího.
Přes tento jasný postoj jste doporučil Kurzy Alfa, jejichž cílem je mimo jiné demonstrovat jednotu s římskokatolickou církví a vytvořit, slovy jejich koordinátora, „naddenominační síť obecné církve“ protestantů a katolíků. Apoštolská církev je navíc ohledně těchto kurzů jednou z nejaktivnějších. Mohl byste tento postoj našim čtenářům nějak vysvětlit?
Kurzy Alfa jsou nástroj. Stejně jako kladivo. Použitelný i zneužitelný. Můžete kladivo doporučit k zatloukání hřebíků a zároveň varovat před tlučením do něčí hlavy. Na tom není nic, co by zasluhovalo zvláštního vysvětlení.
Apoštolská církev se – podle článku v Životě víry – distancovala od konference s Yonggi Cho z hlediska jeho učení, prezentovaného v knize „Čtvrtý rozměr“, pořádala konferenci o „Tzv. hnutí Víry“ a vydala knihy jako „Svrablavé uši“ a „Jiné evangelium“. Přesto je dnes AC vůči těmto věcem vstřícná, s hnutím Víry, které vydává stejné autory, spolupracuje a věcem, které dříve kritizovala, se nyní otevírá. Můžete nám říci, co stojí za tímto posunem?
Postoj vedení Apoštolské církve k „Hnutí víry“ je stále stejný tj. odmítavý. V každé církvi existují proudy, které se od stanovisek vedení církve do jisté míry odlišují. Nejsme výjimkou.
Ve svých stanoviscích a prohlášeních, ať ohledně EU nebo ve Vašem článku, který vydal ve svém věstníku CEP ohledně odluky církve a státu, se opakovaně a jasně dovoláváte principů západní demokracie a dokládáte, že má kořeny v americkém protestantismu. Z jiných Vašich prací, zejména z úvodníků v Životě v Kristu a ve své knize „Slavná budoucnost Božího lidu“ se zdá, že ovšem prakticky považujete demokracii za zlo. Mohl byste nějak uvést do souladu tyto dvě, zdánlivě nesmiřitelné pozice?
Odkáži na svoji odpověď ohledně kurzů Alfa. I demokracie je nástroj – jednou dobře použitelný, jindy zneužitelný. Tyto dvě strany téže mince nejsou nikterak nesmiřitelné. Pouze lidé se někdy nenamáhají prohlédnout si minci z obou stran a potom jsou zmateni, hovoří-li někdo o dvou vyobrazeních na jedné minci a ne jen o jednom.
Apoštolská církev vydala opakovaná prohlášení ohledně homosexuality, kterou jasně nazývá hříchem. Zajímalo by nás, proč je tato otázka tolik Apoštolskou církví akcentována?
Osobně si nejsem vědom, že bychom jako církev problematiku homosexuality akcentovali. Je to závažný společenský jev stejně jako potraty, život „na hromádce“ místo manželství a další.
Letniční po celém světě jsou rozděleni v pohledu na Torontské požehnání. Prakticky v průběhu jednoho roku vydala Vaše církev ve svém časopise na pokračování kritické stanoviska Dr. Wooda, superintendenta amerických sborů Assemblies of God, i knížku „Co se to s námi jenom děje“, která Torontské požehnání obhajuje. Tyto pozice jsou natolik neslučitelné, že by nás zajímalo, jak se Vy, jako biskup, díváte na tuto problematiku.
„Torontské požehnání“ naši církev nikdy výrazněji neovlivnilo a nepředpokládám, že k tomu případně dojde v budoucnu. Pokud by tomu bylo jinak, zajisté bychom se torontským událostem věnovali hlouběji a potažmo i odpovědi na vaši otázku.
V ŽvK se v souvislosti se službou Argentinských služebníků mluvilo o probuzení. Přesto se ve stejném časopise dnes mluví o stagnaci a za tímto účelem se pořádal modlitební řetěz. Dá se to chápat tak, že vize očekávaného probuzení se nenaplňuje?
Probuzení, stagnace či modlitební řetěz se vždy vztahují k reálnému subjektu v daném čase. Tyto podrobnosti z vaší otázky žel nevyplývají, takže si dovolím ji ponechat bez odpovědi.
V tomto roce byl zvolen nový biskup AC, a to specifickým způsobem, že se v Apoštolské církvi nehlasovalo o jeho volbě, ale o rozsouzení Vaší vize. V Životě víry Martin Moldán odpovídá, že Vám Bůh řekl jeho jméno. Bratr Moldán nastoupí do svého úřadu až za tři roky. Je toto standardní postup jmenování autorit v Apoštolské církvi a byl jste vy sám takto zvolen?
Volba nového biskupa proběhla dle Ústavy AC. Ve světle této skutečnosti jsou další otázky nepodstatné.
Mohl byste říci, co považujete, v pohledu na uplynulá léta Vaší služby, za nejdůležitější?
Prioritní pro mne vždy bylo a bude život a služba dle Písma pod vedením Ducha svatého. Toto Bůh žádá po každém křesťanovi a ani já nejsem výjimkou.
Mohl byste říci, zda hodláte ve Vašich zbývajících třech letech funkce v úřadu biskupa Apoštolské církve ještě něco stěžejního zvládnout?
Největší úkol je předat dobře fungující církev připraveným lidem. To je na tři roky hodně velký úkol.
Chtěl byste našim čtenářům něco popřát nebo vzkázat?
Miluj Hospodina i jeho slovo, žij jej a on ti bude žehnat.
Mohli by se naši čtenáři modlit za nějakou vaši osobní potřebu?
I když „duch je hotov“, mé tělo je již někdy slabé. Proto i mé zdraví v posledních letech potřebuje modlitby.
Děkujeme Vám za rozhovor a přejeme Vám pevné zdraví a Boží požehnání ve Vaší službě.
Štěpán Křivánek