Rozhovory s představiteli letničních a charismatických uskupení
2005–09–12 00:08:02
Rozhovor s Oldřichem Kadlecem
Oldřich Kadlec, podle svých slov „vesnický kazatel“, je historicky prvním předsedou Křesťanské misijní společnosti. Původně katolíkem, později byl členem i protestantských církví a je zakladatelem sboru Křesťanského společenství v Týně nad Vltavou. Ve své denominaci je nepřehlédnutelnou osobností se zcela specifickými názory, specifickým vyjadřováním a silným, ekumenickým cítěním. Ač charismatik, je ctitelem americké demokracie a ve svém sboru respektuje svobodnou, demokratickou volbu kazatele. V současné době pracuje jako finanční poradce. Několikrát jsme zde dali prostor kritikům charismatického hnutí, a to i v upoutávkách obou portálů. Je příjemným překvapením, že i přes to na Grano Salis nezanevřel a že zde dokáže přátelsky diskutovat s mnohými, i o mnoho let mladšími bratry, kteří ho znají pod přezdívkou <http://granosalis.cz/user.php?…> Olin.
Milý Oline, KMS naši čtenáři znají především z kritických článků a z diskusí pod nimi. Byl bys, prosím, tak laskav a řekl nám něco o jejím počátku a cílech?
KMS se zrodila ve dnech Sametové revoluce a jejím cílem byla evangelizace našeho národa. Evangelizace skrze rostoucí církev, evangelizace s pomocí povolaných služebníků Páně. Protože jsme tehdy počítali pouze s již existujícími církvemi a s lidmi v autoritě postavenými, vytvořili jsme paracírkevní prostředí, které by splnilo dva hlavní cíle: předávat kvalitní vyučování jak vedoucím, tak členům těchto církví, a způsobit, aby se vedoucí i řadoví členové mohli setkávat, poznat, a tak aby z církve v naší zemi vymizely denominační animozity, které jsme pokládali za překážku evangelizace nevěřících lidí.
Pro bližší pochopení je třeba zmínit existenci místního odboru Kostnické jednoty Praha-Holešovice, který pracoval při sboru ČCE v Holešovicích, tedy známých Maninách. Tady se to všechno začalo: veřejné evangelizace v pronajatém husitském kostele, první seminář o evangelizaci u metodistů ve Vršovicích. Ten byl ještě tajný, byli tam faráři a kazatelé jen osobně pozvaní a hlavním řečníkem byl Stanislav Kaczmarczyk z Těšína. Jeho referát nás naplňoval nadějí do blízké budoucnosti a vyjadřoval to, co jsme chtěli a do čeho pak vstoupila KMS. Nevím, zda je ten referát někde k nalezení, pro zájemce o kořeny toho všeho, co následovalo, doporučuji vyhledat. Byl podzim 1987. Kardinál Tomášek vyhlásil Desetiletí duchovní obnovy českého národa a my jsme z něj byli nadšeni a Dan Drápal na Maninách vyhlásil v podstatě totéž. K tomu připočtěme zmíněné Kaczmarczykovo „programové prohlášení“ a máme to, co nás naplňovalo a vedlo, z trojích úst bez přímé závislosti, a od autorit ze tří denominací. Následujícího roku se začaly veliké podniky: 1. československá charismatická konference, již zcela veřejná a s mezinárodní účastí, přičemž zahraniční kazatele tam pozval Runne Branstrom, letniční vedoucí ze Švédska. Účast (asi 400 lidí, již nejen kazatelů) snad ze všech církví v zemi, nejvíce, myslím, z CB a řkc!
Když tato konference úspěšně a s obrovským ohlasem v církvích skončila, její „výkonný ředitel“ Luboš Olejár se rozhlédl a řekl: „A příští konference bude tamhle!“ A ukázal na Palác kultury, tehdy komunistickou baštu. A byla! Účastníků bylo asi 1200 opět ze všech církví, kazatelé ze světa. To bylo léto 1989.
A tehdy se stalo, že vedení Kostnické jednoty, které z nás mělo stále větší hrůzu, praskly nervy a zakázalo nám pořádat jakoukoli akci mimo městský obvod Praha 7. Počítali s tím, že na takové gigantické akce tam prostory neseženeme. Ale my jsem se rozhodli prásknout do koní a osamostatnit se. Byl tu totiž ještě jeden impuls: Viděli jsme, že akce s celonárodním dosahem by měla vést mnohem reprezentativnější sestava, než jen několik dobrovolníků z jednoho, byť známého a dynamického, sboru. Chtěli jsem pro toto dílo celonárodní organizaci. Rozhodnutí padlo již v létě, začali jsme dávat dohromady reprezentativní zakládající shromáždění, a to se sešlo uprostřed hektických revolučních dní. Kdo by chtěl opravdu porozumět tomu, co chtěla a co byla na počátku KMS, ať si podrobně prostuduje kazety (jsou-li vůbec dostupné) anebo mnohá svědectví z její prehistorie, z činnosti Kostnické jednoty na Maninách.
Na počátku v KMS pracovali i katolíci, mohl bys vysvětlit, proč odešli a co brání tomu, aby zde opět pracovali?
Katolíci odešli paradoxně proto, že nastal čas svobody a demokracie. Jeden z hlavních řečníků na konferenci 1988 byl katolický kněz ze Sev. Irska, a na konferenci 1989 rovněž, a byli skvělí. Také P. Aleš Opatrný patřil k tvůrcům těchto konferencí a myslím, že tam i vystoupil. Patřil taky k zakladatelům KMS a byl v jeho prvním výboru. Jenomže v r. 1990, pokud si pamatuji, si ho pozvali nadřízení a vysvětlili mu, že pokud chce, aby s ním počítali pro své vize, je třeba zanechat ekumenické činnosti a věnovat se katolickým aktivitám. Je třeba vědět, že za komančů katolická církev organizačně neexistovala, biskupové nebyli nebo byli ve vyhnanství, nebo byli hlídaní, každý dělal co chtěl a co uměl. Po Sametové revoluci teprve ta církev začala svobodně žít a okamžitě si začala všechno budovat po svém a pro sebe. Myslím že naše tehdejší činnost byla impulsem pro nově vzniklou katolickou charismatickou konferenci. Katolíci si to zkrátka chtěli dělat po katolicku.
Tomu, aby znovu přišli do KMS, snad nic nebrání, ale neumím si představit, co by tam měli hledat? To, co je dnes KMS, mají katolíci taky. S KMS jsme měli velké plány a některé se nenaplnily, a dnes je tato organizace „zařazena“ mezi jiné obdobné služby.Co dělá, dělá dobře, a kéž by jich bylo víc! Ale vyjímečná, jako v počátečních letech, už není.
Musím ale upozornit, že já už nemám s KMS nic společného, takže za ni nemohu mluvit.
Mohl bys nám přiblížit, co je to církev založená na apoštolsko-prorockém základě?
Těžko. Pro mě je církev založená na apoštolské-prorockém základě od počátku až dodnes, protože tím základem je myšlena Bible, totiž její hlavní autoři – apoštolové a proroci.
Jiná věc je naše naděje na oživení a rozmnožení tzv, patero služebností dle Ef 2kap.. Ačkoli ani to nikdy nepřestalo existovat, světem běží hnutí usilující o rozmnožení těchto služeb. Dobrou analýzou je podle mě knížka Dana Drápala o apoštolské službě. Vyplývá z ní mj., že některé naděje, vkládané do tohoto oživení, jsou až legračně nereálné.
Ale přece jde o dobrou naději: Podívejme se, jak se v novozákonních spisech odráží dvojí povaha organizace církve: Její stabilní struktury – sbory, a její mobilní funkce, zejména apoštolské týmy, cestující učitelé apod. A já mám naději, že by se to mohlo znovu prosadit. Žízním po tom! Církev by neměli vést jen biskupové nebo kazatelé na sborech. Církve by měli vést i lidé s povoláním sloužit na cestách, apoštolové, proroci, ale nejen oni. A zdravá církev by měla stát na obou autoritách, které se doplňují: té mobilní a té místní. Ztělesněním místní autority jsou presbyteři, ztělesněním mobilní autority jsou apoštolové. Rozhodně to ale neomezuji jen na ně.
Jak se díváš na existenci denominací?
Je to funkce, a to velmi potřebná funkce. Budiž jasno, že naprosto nevěřím tomu, že „podle Bible“ je nějaký správný, biblický, způsob organizace církve, a ostatní způsoby organizace a fungování jsou špatné a nebiblické, a to zejména ty způsoby, které opravdu existují. Jak se mění doba, mění se, často pod tlakem, i způsoby a formy církevního života. Denominace je formou, kterou přinesla moderní doba a demokracie jako základní životní prostředí celé společnosti. Když funguje, je to správná forma. Ale jde o to, aby to stále byla živá církev. Jakmile se denominace začne věnovat hlavně muzejnictví, lidé utíkají jinam, do jiných denominací. Taky mi vůbec nevadí, že stále vznikají nové denominace. To je zcela přirozené. Bůh stále něco dělá, a okolo toho, co dělá, vznikají nové formy a organizace církevního života.
Co mi trochu vadí: vytváření Jediné Pravé Kristovy Církve, která odmítá být denominací. Stejně je. Ale vadí mi to jen trochu, Pánu Bohu poručeno. Co mi vadí víc: Ješitnost a soběstřednost některých vedoucích těchto struktur, kteří si myslí, že bez jejich souhlasu se nic nesmí. Denominace chápaná jako gheto, to mi vadí. Ale co s tím nadělám, panovačnost člověka ze Země nevymizí. Ale denominace samé, a jejich fungování, mi nevadí. Vždyť se snažím, aby naše denominace fungovala k radosti Pánu!
Nedávno bylo na webu KS Praha veřejně připuštěno, že KS prochází určitou krizí, mohl bys nám říci, v čem tato krize spočívá?
V nefunkčnosti a ve stagnaci. Vidím dva hlavní problémy:
1/ přílišnou touhu sborů a jejich vedoucích po nezávislosti. U nás je to tak, že sotva někdo trošku vyroste, už si chce dělat věci po svém, aby mu do toho pokud možno nikdo nemluvil. Kazatelé, i staršovstva, mnozí jsou tím postiženi. Pak dělají blbosti, nebo tápou, nebo odpadají, a není jim pomoci.
2/ neochotou lidí investovat do lidí, kromě těch, kteří slouží přímo jim. Jsme církev diasporní, a za této situace nemáme na mnoha místech ani kazatele, ani vedoucí. A sama rada církve, pokusy o nadsborovou službu, to vše je v plenkách a funguje nedostatečně nebo vůbec ne. Naprostý nedostatek lidských zdrojů je pak toho důsledkem.
Dále tedy: nejsou vedoucí, není kazatelský dorost a nikdo ho nehledá, není vzájemná spoluzodpovědnost, chybí společná zodpovědnost za denominaci, vydanost společné věci. Chybí společenství, ačkoli to by málokdo z nás přiznal. Ale některým z nás nechybí chuť s tím něco udělat. Chlapcům v radě církve nechybí snaha se z toho dostat. A nechybí nám základ ve zdravých sborech. Těch sice není moc, ale jsou.
Jaká je Tvá služba v KS?
Tak já už nejsem pastorem na plný úvazek, což jsem dlouho byl, živím se vlastní živností. Kromě toho vedu malou skupinu – KS Samaria v jižních Čechách, a dál už nic. Ale srdcem i myslí jsem především kazatelem a myslím, že ještě budu mít nějaké povolání do nových služeb. A o moji církev mi jde a myslím, že mou dnešní službou v KS je především povzbuzovat a podporovat naši novou radu. Jsem totiž služebně z nejstarších.
Myslíš si, že Grano Salis škodí charismatikům? Pokud ano, co bychom mohli udělat, aby tomu tak nebylo?
Nemyslím. Charismatici potřebují kritiku právě tak, jako všichni ostatní. Podívejte se, nelze dosáhnout toho, aby v církvi byli jen lidé zdraví a dobří. Jestliže vytvoříte takovéto fórum, kde je možno „beztrestně“ kritizovat, je logické, že se tu bude i „beztrestně“ urážet, podvádět a lhát. Nic tomu nezabrání. A nemá cenu si na to stěžovat, a případnou oponenturu je třeba směřovat přímo autorům. Ale považuji za dobré, že jsme zde takto na frei place, vydáni hodnocení druhých.
Internet a tyto jeho funkce považuji za výbornou výzvu. A jedna z nejpitomějších reakcí, jaké jsem byl svědkem, bylo zrušení volné diskuse na stránkách KS Praha po té, co odstoupil z úřadu Dan Drápal a v té diskusi se objevily od některých „hrdinů“ dost nejapné komentáře. Takhle přece nemůžeme reagovat! Stránky KS Praha pro mě přestaly existovat a pobavilo mě, že Grano Salis promptně zveřejnilo, co moji kamarádi z Prahy smazali.
Jak se osobně díváš na svobodu projevu, kterou tento portál poskytuje?
No, to je asi jasné, jsem za ni vděčný. Nejsem takový hlupák, abych nevěděl, že je toto, jinak svobodné prostředí, rovněž nástrojem v rukou některých snaživců, jak ovlivnit křesťanské veřejné mínění pro něco nebo proti něčemu. Ale od toho snad média jsou! Intelektuál píše, manipulátor manipuluje, a kdo by se tomu divil? Mě osobně slouží Grano Salis především k tomu, abych viděl, co všechno je v církvi, a jak v ní vypadáme „my“. A to splňuje tento portál dost dobře.
Měl bys něco speciálního, co bys chtěl čtenářům Grano Salis a Echo sdělit?
Ano: buďte, prosím, od té dobroty, a nepoužívejte Perlu a Slzu k vyřizování osobních účtů, anebo dokonce k sebeprosazení. Skoro se vám podařilo tu anketu vynulovat. Mnohem lepší by bylo, kdyby se hlasovalo o „nevinných“, kteří stojí mimo tento portál, o církevních autoritách zejména! Zvláštní vzkaz pro Tomáše16: V prvních letech svého života s Pánem jsem prošel skoro všemi církvemi. Ale všechny jsem nestihl.
Ve svých diskusích se často stavíš na stranu katolíků. Máš k nim nějaký zvláštní vztah?
Myslím že ne. Ale před dvaceti lety jsem byl katolík a odešel jsem na Boží povolání, ne proto, že by to tam bylo špatně. Takže nemám protikatolické předsudky, a tím se liším od mnoha lidí ve svém, tedy evangelikálním prostředí. Řeknu rovnou, že antikatolicismus považuji za duchovní rasismus, za mladší sestru antisemitismu. Odtud moje polemické postoje.
Jak vidíš budoucnost "české církve“
Nebudeme to mít lehké, protože, jak se domnívám, každá generace umí prožít jen jedno probuzení a ta moje generace si ho prožila v sametové revoluci. Lehké to nebude, ale čeká nás ještě hrdinský boj a s ním spojená sláva. Dobré je, že žijeme v otevřené Evropě, protože můžeme překročit českou provinčnost a naučit se mnoho ve světě, a zvát učitele ze světa sem. Žijeme též v otevřeném světě a to dává i malým sborům možnost nějak se podílet na světové misii a vůbec na společenství s ekumenickou církví.
Mladí lidé jsou dnes sebevědomější, ukázněnější a cílevědomější, než jsme byli my, když jsme byli mladí. Jestliže křesťané v naší zemi budou rozhodnější, než dnes, ukázněnější, než dnes, a zejména, zejména! učenlivější, než jsou dnes, mohu očekávat dobrou prognózu. Ale jestli! Záleží na tom, zda křesťané budou mít chuť a sílu vytvářet silné sbory a uvolňovat a vysílat nové služebníky království nebeského. To je to, o čem jsem psal na začátku. Sám jsem zvědav. Upozorňuji, že mi ještě není ani padesát a rozhodně chci být v centru té budoucnosti.
Děkujeme ti za rozhovor a přejeme ti Boží požehnání jak ve tvé službě na venkově, tak pro církev obecně i v osobním životě.
Štěpán Křivánek