Jak útočí ďábel

Donedávna jsem neměl potuchu, co je principem ďáblova útoku. Když se mluvilo o satanské invazi, představoval jsem si útok na zdraví, rodinu, zaměstnání. Ano, to všechno může být, ale nevystihuje to hlavní princip. Pokud by ďábel zaútočil na připraveného věřícího a napadl jeho dům, mohl by se setkat s mohutnou protiofenzívou přímluvných modliteb, chval Boha a vzývání Jeho jména. Ubezpečuji vás, že přesně o to nemá ďábel zájem. Cílem jeho útoku je postavit vás ve výčitkách proti Bohu a sebrat vám víru.
Osobně jsem přesvědčen, že nejdůležitější bitvou světa byla Getsemane, kde Ježíš potil krev a připravoval se na své utrpení. U této největší bitvy světa, která zůstala lidským očím zastřena, paradoxně, krom anděla, nikdo z lidí nebyl. Je velmi nebezpečné ignorovat to, co Bůh považuje za důležité. Učedníci spali, usnuli zármutkem, místo aby bojovali na modlitbách. Ježíš je však nenechává spát a varuje je. Předem varoval Petra, že si je ďábel vyžádal, aby je směl tříbit jako pšenici. Tato ďáblova žádost však vedla našeho Přímluvce, aby se za nás přimlouval, varoval nás předem a dokonce nás v hodinu zkoušky opakovaně povzbuzoval. Prosil ne za naše zdraví, bohatství, ale za víru.
Nicméně jeho apel se minul účinkem a učedníci nebyli sto pochopit, oč tu běží. Vždy byli hluší, když Ježíš mluvil o svém utrpení a byli hluší i v Getsemane. A tak zatímco Ježíš vyšel z Getsemane posílen andělem, učedníci mžourali a nevěděli, oč kráčí. Když přišli vojáci, všichni utekli a Petr, který jediný se za Krista bil, zapřel ze strachu před strážemi. Ďábel sice nedosáhl svého, Ježíšova modlitba tenkrát, stejně jako dnes, spolehlivě ochraňuje, ale škody mohou být nedozírné. Učedníci v panice volají „A my jsme mysleli, že toto je spasitel Izraele.“ (L 24,21) Celá jejich víra, doufání, opuštěné majetky, zanechané rodiny, opuštěná vlivná zaměstnání se nyní zdají být chybou. A to je přesně to, co ďábel činí s těmi, kteří prospali Getsemane. Náhle zaútočí a říká: tvé povolání byl omyl, měl jsi raději zůstat v civilním zaměstnání, neměl jsi své peníze dávat chudým, kteří je projedli, zbytečně ses namáhal… nemá to žádný smysl, věřils iluzím a podlehl jsi klamu. Všechny ty nádherné zázraky, uzdravení, vidění a slova, kterých se ti dostalo, jsou náhle prázdnou slámou… Vzdej to, opusť své povolání, Bůh s tebou není, jinak by se přeci nestalo to a to… Ale ruku na srdce, copak to Bůh neřekl předem?
Než jsem nastoupil úřad staršího, Bůh mne ve snu varoval, že se proti mně ostatní vedoucí postaví. Ti, které jsem viděl, pak skutečně řekli to, co jsem od nich slyšel ve snu. Bůh mi i zjevil, že budu vyloučen z církve. Obešel jsem jednotlivé starší a některým jsem řekl, že mne pro mé spisy jednou budou vylučovat. Řekl jsem to i vedoucímu církve s tím, že se mne nezastane. Všichni se tomu smáli a tvrdili, že to nikdy neudělají a že mám trpitelské sklony. Když jsem žádal svoji ženu o ruku, řekl jsem jí, zda je ochotna vzít si muže, který bude jednou vyloučen z církve a bude u mnohých v neoblibě. Řekla mi, že je – li to Boží vůle, pak ano. Když k tomu došlo, byla na to mnohem připravenější, zatímco já jsem propadl panice a zoufalství. Často mi má slova připomínala, zatímco pro mne to znělo velmi vzdáleně. Náhle všechno, co jsem doposud činil, mi připadalo zbytečné a na čas jsem dokonce zrušil tyto stránky, pro které mne provázelo tolik bojů, a které jsem založil jen a jen na Jeho volání a nekonečné povzbuzování.
Před každým útokem ďábel nejprve věci bagatelizuje. Stejně jako krokodýl nebo had, i tento starý had z Ráje o sobě tvrdí, že je neškodný. I já jsem si představoval, jak budu statečně nést vyloučení, jakým budu hrdinou a jak to nakonec zvládnu. Omyl! Jak velmi jsem se zmýlil! Byl jsem jako Petr, který říkal „i kdyby Tě všichni zradili, já ne…“. Zřejmě jsem prospal své Getsemane a namísto horlivých modliteb jsem pak stěží zápasil o víru. K ničemu mi náhle byly všechny vyslyšené modlitby, všechna Boží potvrzení, nadpřirozená vysvobození. Měl jsem pocit, že jsem se od začátku mýlil. Byl jsem jako učedníci, kteří si mysleli, že jejich následování Krista byl zřejmě omyl.
Jinými slovy, nepodceňujme nepřítele v době, kdy se zdá být neškodným, slabým. I krokodýl se tváří jako neškodný kus suchého dřeva. Jednou jsem měl při modlitbě vidění. Viděl jsem kupodivu zcela zřetelně a plasticky před očima nehybného ještěra. Vůbec mi nevěnoval pozornost a tvářil se, že mne ignoruje, že mu nestojím ani za pohnutí brvou. Když jsem se pak ptal svého spolupracovníka, který pěstuje plazy, co znamená, když ještěr znehybní, bez zaváhání mi řekl, že se chystá zaútočit.
Když si nás ďábel vyžádá k tříbení, Duch svatý nás varuje předem, dokonce nás povzbuzuje k modlitbám, čtení Písma a znovu a znovu nám ukazuje, co nás čeká. Písmo nám říká ústy žalmisty jasně:
„Dám ti prozíravost, ukážu ti cestu, kterou půjdeš, budu ti radit, spočine na tobě mé oko.“(Ž 32,8)
Apoštol Pavel věděl, co ho čeká v Jeruzalémě, věděl to i Ježíš. Petrovi bylo naznačeno, jakou smrtí zemře. Bůh je stále stejný a věřte, že vám osobně, ne žádnému prorokovi poslední doby, zjeví vaše povolání. Neprospěte však své Getsemane! Nemyslete si, že to automaticky zvládnete. Věřte mi, žádné skutečné Boží povolání není možné naplnit z vlastní síly a žádná služba nezůstane ďáblem nevyzkoušena.
Pokud nás však zastihne nepřítel nepřipravené, věřme alespoň, že Ježíš se za nás přimlouvá a nevzdal to s námi. Když prohrajeme, On nás znovu postaví, zbuduje a stejně jako Petrovi nám několikrát připomene naše povolání.
Drahý bratře, drahá sestro. Máš pocit, že jsi zradil, že jsi zapřel své povolání? Myslíš, že jsi ztratil cestu a že jsi běžel nadarmo? Třikrát ne!!! Bůh si cenní každé tvé slzy, kterou jsi v zápasech uronil. Pečlivě si zaznamenal každý tvůj povzdech. Nezůstal netečný k tvému trýznivému volání! Pokud ale třeba prožíváš ještě euforii ze svého povolání a z Božího zjevení, které Bůh vtiskl do tvého srdce, pamatuj, že přijde Getsemane a nepodlehni únavě a spánku a volej, abys vyšel vítězně a tvá víra se ukázala jako ryzí zlato.