Biblická Apologetika

Zpět na „Duchovní manipulace“

Mistr a jeho učedník

Tento rozhovor mistra a jeho učedníka je čistě fiktivní, a pokud někomu něco připomíná, jedná se o podobnost čistě náhodnou.

M: Musíš mne poslouchat, protože já jsem tvá autorita a Bůh ustanovil systém autorit.
U: Jenže tvé požadavky jdou proti mé víře a proti mému svědomí.

M: Ale já mám odpovědnost a musím mít i kompetence.
U: Já mám také odpovědnost za svůj život a nemohu jít proti své víře.

M: Jenže tvá víra v tomto není správná.
U: Kdo to ale posoudí?

M: Já, protože mám větší zodpovědnost a k tomu i potřebnou míru zjevení. Bůh dává spolu s autoritou i zjevení.
U: Ovšem to, co požaduješ, se týká mého svědomí, proti kterému nemohu jít.

M: Musíš mne poslouchat ve všem, kromě hříchu, a to, co po tobě požaduji, není hřích!
U: Pro mne ano.

M: Pro mne ne.
U: Takže tě mám poslouchat ve všem kromě toho, co ty považuješ za hřích?

M: Ne, kromě toho, co je skutečně hříchem.
U: Cokoliv není z víry, je hříchem.

M: Jenže ty v tom máš nesprávné poznání a já mám za tvůj život odpovědnost a budu se za tebe zodpovídat Bohu.
U: A ty se domníváš, že se nemůžeš mýlit?

M: Mohu, a ty se také můžeš mýlit. Navíc já jsem autorita a Bůh dal tento princip do církve a oba ho musíme respektovat!
U: Je jíst maso hříchem?

M: Jistěže ne.
U: Přesto bys mne k tomu nemohl nutit, kdybych to považoval za hřích a ty bys to měl zjeveno.

M: To jistě, ale toto není tento případ.
U: Ale je to stejný princip. Nemohu být souzen cizím, ale jenom svým svědomím.

M: Jsi souzen Božím slovem a to říká, že máš poslouchat autoritu.
U: Ovšem v otázce svědomí je lépe poslouchat Boha než lidi..

M: To je stále dokola. Toto Petr neřekl s ohledem na svědomí, ale s ohledem na Boží příkaz.
U: Ale já to také považuju za porušení Božího přikázání. Nemohu v tom jít proti svému svědomí. Můžeš mi alespoň vysvětlit, proč to mne chceš?

M: Mohu, tento požadavek jsem přijal od Boha.
U: Jak tomu mám věřit, když je to v rozporu s Písmem?

M: Chceš říci v rozporu s tvým výkladem Písma.
U: Ano, jistě.

M: Tak vidíš, jenže já mám zjevení od Boha, protože mám i zodpovědnost.
U: A jak to poznám, že je tvůj požadavek od Boha, když není v Písmu?

M: V Písmu nemůže být vše. Písmo v takových věcech vede k tomu respektovat autoritu, kterou k tomu ustanovil… Věříš, že mne do úřadu autority povolal Bůh?
U: To nevím, to musíš vědět ty.

M: Já to vím… a také mi dal zodpovědnost. Není to moje ani tvoje volba.
U: Pán Bůh je nade mnou i nad tebou, dal nám stejné zákony a oba je musíme respektovat, ty máš pouze dohlížet nad jejich vykonáváním a ne tím, kdo panuje nad mým svědomím…

M: A to také dělám, ale ty mi v tom bráníš.
U: Já tě rád poslechnu, ale chceš po mně něco, čemu nevěřím a co nelze dokázat v Písmu.

M: Mě to Bůh zjevil a já to v Písmu vidím.
U: A kde to je?

M: Je zde napsáno, že věřící mají poslouchat své autority.
U: To se ale netýká podstaty věci.

M: Ale týká, není zde napsáno, že mají poslouchat jen v tom, co uznají oni za správné. Můžeš mne neposlechnout jen v tom, co je prokazatelně hřích.
U: Ale toto je hřích neboť cokoliv není z víry je hříchem.

M: Není, já v tom žádný hřích nevidím.
U: Ale já ano, musel bych jít proti svému svědomí.

M: Máš poslouchat Boha a ne své svědomí.
U: Svědomí mi dal Bůh a já nemohu jít proti němu. V tom vidím poslušnost Bohu

M: Můžeš jít proti svému svědomí. Mne povolal Bůh, dal mi odpovědnost, a když se vzpíráš poslechnout mě, vzpíráš se řádu, který dal Bůh. Prostě podřiď své svědomí Božímu požadavku. Kdybys byl pokorný, řekl bys: Bože, tohle sice nepovažuji za správné, ale s ohledem na poslušnost autoritě, kterou nařizuješ, to činím na odpovědnost dané autortiy.
U: Takže Jan Křtitel a proroci měli poslouchat krále na jejich odpovědnost a nevzpírat se jejich požadavkům?

M: To je něco jiného, ty požadavky byly hříšné.
U: Ale ti králové to tak neviděli.

M: To je možné, ale zde chtěli evidentně hřích, který byl v rozporu s Písmem.
U: Souhlasím, ale oni byli autoritami.

M: To je úplně jiná situace, já po tobě nechci hříšné věci, chci po tobě jen to, co chce po mně Bůh, aby tys podpořil a vykonal.
U: Jenže pro mne je to otázka svědomí a to, co chceš, považuji za nebiblické. Ty sám jsi odešel ze sboru, kde po tobě autority chtěly, aby ses vzdal toho, čemu věříš. Byla to vzpoura?

M: Ne, já jsem věřil jen tomu, co je v Písmu.
U: Ale oni to viděli jinak a proto jsi odešel.

M: Mám pocit, že chceš jen omluvit svoji neposlušnost a utíkáš od tématu.
U: Neutíkám od tématu, jen ukazuji na princip.

M: Chtěl jsi říci, na tvé pochopení principu.
U: Ano.

M: Tak vidíš, jenže já tě nemohu vést podle toho, jak ty rozumíš danému principu.
U: Můžeš mi odpovědět, jestli tvůj odchod byl tedy legitimním a nejednalo se o neposlušnost?

M: Nebudeme ztrácet čas tím, co by kdyby… Jsi ochoten se mi poddat?
U: Ano, ovšem jen v mezích, které odpovídají Písmu.

M: A kdo je určí?
U: Ty jsou v Písmu dány mým svědomím a mým poznáním.

M: Dobře, ty si tedy myslíš, že tvé poznání je lepší než poznání tvé a celého vedení?
U: To jsem neřekl, ale stojím především před Bohem, který je soudcem nad každým lidským jednáním.

M: Myslíš si tedy, že celé vedené se mýlí a ty mýš pravdu?
U: Ano, myslím si to. A navíc mnozí ve vedení jsou přesvědčení, že to tak není, ale tvrdí to jen proto, aby zachovali jednotu nebo nepřišli o své postavení. Myslí si, že když budou na těch místech oni, zabrání nejhoršímu, protože si myslí, že by byli vyměněni za loajálnější, kteří by nadělali větší škodu…

M: To je pomluva! Můžeš to doložit?
U: Mohu, řekli mi to mezi čtyřma očima nebo do telefonu, ale nechci nikoho jmenovat. Nerad bych jim uškodil.

M: Takže jinými slovy doložit nic nemůžeš.
U: Pokud to popřou…

M: Tak vidíš. Víš, že nemohu přijímat svědectví proti starším, leč na základě svědectví dvou až tří svědků… Ale vraťme se k otázce. Ty Boha omezuješ svým poznáním a svědomím.
U: Neomezuji, ale chci jednat v souladu se svým poznáním a svědomím.

M: Jenže to je omezené a nedokonalé nebo snad myslíš, že jsi jako Bůh a víš co je dobré a zlé?
U: To jistě neříkám, ale ani ty nejsi jako Bůh.

M: To jistě ne, ale mě dal Bůh autoritu a odpovědnost.
U: Myslíš, že máš za můj život větší zodpovědnost, než já sám?

M: Mám odpovědnost za sbor a ty jsi jeho součástí a mám právo požadovat, co mi položil Bůh na srdce.
U: A je to možné zkoumat a rozsuzovat?

M: K rozsuzování jsou starší!
U: Ale Berojští rozsuzovali, co říkal Pavel.

M: Ano, rozsuzovali, ale poslechli, a ty nechceš.
U: Jan Křtitel, Jeremiáš, Izajáš a další neposlechli.

M: Dobře, byl bys ochoten mne poslechnout v případě, že bys by přesvědčen, že se mýlím?
U: Ne.

M: Pak se nemáme o čem bavit, protože jsi v postoji ducha vzpory a kritiky.
U: Rád bych se zeptal. Kdybych věřil, že ke mně mluví Bůh a autorita by mi řekla něco jiného, koho bych měl poslechnout?

M: Nevěřím, že by ti Bůh řekl něco jiného než autorita. Bůh autority respektuje, i když se mýli a nejde proti nim. Jistě by to nebyl Bůh, koho bys slyšel. Ale i kdyby ses domníval, že to mluví Bůh, pak by bylo mnohem jistější poslechnout autoritu. Bůh by ti pak odpustil, pokud by ses v poslušnosti jeho principům zmýlil než abys v domělé poslušnosti jemu překročil princip systému autorit.