Zapřísahám tě, abys nikomu nestranil
DENOMINACE 4 (2008)
V článku „Události spojené s mým odchodem z církve“ jsem se pokusil stručně popsat jak k mému odchodu došlo. Většina ohlasů, které jsem na tento článek dostal, vyjadřovala něco v tom smyslu, že článek nepopisuje dostatečně to hlavní – tedy důvody PROČ. Ano, vím o tom. Naprosto upřímně: psát takové věci na web není příliš vděčná záležitost, člověk se pohybuje na tenkém ledě a riskuje případné další konfrontace. Když jsem to vše ale zvážil, tak jsem se rozhodl o svých důvodech napsat alespoň pár řádek, protože věřím, že i když je pravda někdy nepříjemná, tak je dobré za ní stát, nebát se, ani se za ni nestydět. Nebudu zde, věřím že z pochopitelných důvodů, zveřejňovat přesný popis všech jednotlivých situací včetně jmen účastníků, ale pokusím se vystihnout jejich podstatu.
1) Nadřazení poslušnosti církevní autoritě nad víru a čisté svědomí křesťana
Toto jsem viděl na dvou rovinách: A) Na úrovni společenství. Jako jediný lék na situaci, kdy mezi členy společenství a vedením církve panovala vzájemná nedůvěra a duchovní nejednota, bylo předloženo následující řešení: členové se mají pokořit, opustit své nároky a představy na to, jak by společenství mělo fungovat, mají se ve všem podřídit struktuře, směru a aktivitám, které vedení přináší; pak vše začne fungovat tak, jak má. B) Na osobní úrovni. Když jsem měl být ustanoven druhým pastorem, tak jsem zjistil, že součástí ustanovení je slib plného podřízení se autoritě pastora, a to i v případě, když by po mně vyžadoval něco, co by bylo v rozporu s mou vírou a svědomím.
2) Nepřímé jednání
Nejednou jsem byl svědkem toho, jak byly členům sboru sdělovány neúplné či dokonce nepravdivé informace s cílem zabránit jim či je naopak přimět k určitým věcem. Domnívám se, že stejným způsobem bylo v některých situacích jednáno i se mnou. Také jsem byl nejednou k účasti na takovém jednání veden.
3) Neplnění slibů
Opět uvedu dvě roviny: A) Byl jsem svědkem toho, jak nebyl ze strany vedení zcela vědomě v dohodnutém čase s postranními úmysly splněn slib (týkající se dosti podstatné věci). Byl poměrně neochotně splněn až po urgování. B) Přitom církev sama napsala svou ústavu a zcela dobrovolně se před státem zavázala k jejímu dodržování. Přesto jsem byl svědkem toho, jak byla vedením dlouhodobě porušována.
4) Vylučování věřících z jiných důvodů, než je setrvávání v hříchu a šíření falešného učení
Do tohoto patří kromě jednoho konkrétního případu i dlouhodobá snaha o vyloučení dalších členů, aniž by byl dodržen postup, který je uveden v Písmu (Matouš 18,11–17) i v ústavě. Jedním z důvodů, proč k tomu nakonec nedošlo, bylo nejspíš i to, že jsem se od takové snahy jasně distancoval.
5) Vyžadování věrnosti přinášeným proroctvím a zjevením
Většina z nich byla o velkém probuzení. Minimálně jedno bylo dokonce zjevně v rozporu s Písmem. Nejen toto mě nakonec vedlo k sepsání mé studie (odkaz je uveden v rubrice Studie), v níž jsem se s tímto problémem pokusil vypořádat.
Snažil jsem se o těchto věcech hovořit. Byl jsem vždy vyslechnut, ale také mi bylo vždy řečeno buďto že vidím věc špatně, nebo že je takové jednání správné. Když jsem viděl, že dlouhodobě nic nejde změnit, a že jsem dokonce, ať chci nebo ne, některých těchto věcí pasivním účastníkem, nezbylo mi, než v zájmu zachování víry a čistého svědomí před Bohem odejít.