Proč nelze povýšit vizi na zákon
Každá, byť sebelépe formulovaná vize nemůže nahradit Písmo, které jediné plně vystihuje Boží záměr se službou člověka. Lidé nemohou sloužit Bohu tak, jak se jejich autority v nejlepší víře rozhodly, a to pro ně pak být nejvyšším měřítkem. Každý člověk, věřím, musí sloužit Bohu dle své víry a svým způsobem – zvlášť, je-li k tomu delegován – a pokud nehřeší prokazatelně proti Písmu. Je samozřejmé, že musí pracovat v souladu s pravidly schválenými vedoucími denominace, příp. sboru. Pro službu Bohu resp. naplňování Božích záměrů však existuje jediná norma, a to je Písmo, nikoliv lidská vize.
Člověk může dát určité mantinely resp. vytvořit dle daných podmínek „zázemí“ – určitá pravidla (např. Ústava či Řád církve), avšak žádný člověk nemůže zcela vystihnout Boží záměr sebelépe formulovanou vizí, a brát ji jako měřítko služby jiných. Je třeba podstoupit riziko, že každý bude chápat Písmo trochu jinak a není vždy snadné říci, Pán Bůh to myslel tak a tak. Myslím, že by mělo stačit, že každý musí sloužit v poddanosti vedení sboru, musí být odvolatelný a napomenutelný, káznitelný a biblicky usměrnitelný. Lépe by bylo říci, že člověk má naplňovat Boží záměry v souladu se snahou o chápání Písma svatého (nikoliv v souladu s vizí).
Jsem si velmi dobře vědom, že každé společenství má svá specifika, zrovna tak jako každá rodina má svůj řád. Vím také, že mnoho lidí svévolně interpretuje Písmo, aby ospravedlnilo svoji neloajalitu, a bojí se definovaných smluv. To vše se děje, dělo a bude dít. Věřím, že je velmi dobré mít svůj informační materiál s vymezenými „mantinely“. Jsem stoprocentně pro možnost vytváření místní suverenity v rámci celku. Přes tato všechna pozitiva si však také, věřím, že v lásce a s prosbou o pochopení, dovolím uvést následující:
Bůh uzavřel se svým lidem smlouvu, kterou jeho lid nesčíslněkrát porušil a Bůh jí ve své milosti nesčíslněkrát obnovoval. Tato smlouva, pokud vím, měla vždy toto pojetí: „Já jsem Hospodin, váš Bůh, budete-li dělat toto, já učiním toto. Nebudete-li činit toto, já odpovím takto". Není mi znám ani jeden případ, že by takováto smlouva byla výsledkem dvoustranného jednání mezi Bohem a lidmi, resp. lidským prostředníkem, jenž by formuloval jednotlivé body již Bohem předem dané. To by mohlo vést k pokušení tuto smlouvu účelově vykládat, a byť by tato smlouva byla sebelépe vypracovaná, ukazovala by na to, že krom závazku Písma, existuje ještě něco důležitějšího. Takovýto požadavek by mimo jiné znamenal: nyní ustanovení Bible (jak ho chápeme my) musíš skutečně zachovávat, protože ses nám k tomu svými ústy zavázal.
Aby mi bylo porozuměno, nemám nic proti smlouvám se sborem a denominací, kde se člověk zavazuje k poslušnosti a respektování autorit, ale zákonným předpisem musí být Písmo, neboť pouze biblicky, věřím, je možné vykonávat kázeň. Jak např. ta kázeň vypadá, zda se vyhlašuje na sborové hodině, či popisuje ve sborovém bulletinu, to opět může být předmětem ustanovení. Ale věřím, že je nemožné, aby „vize“ byla povýšena na smlouvu. Žádné zákonné ustanovení nemůže mít formu „vize“. Vize (od latinského video) vlastně znamená „jak to vidíme“. Pokud vizi povýšíme na smlouvu, vyjadřujeme tím toto: můžeš mít podíl na Tělu a Krvi pouze tehdy, když to budeš vidět stejně jako my. Avšak tím, že věci poznáváme jen z částky, nemůžeme své pochopení (vidění věcí) postavit jako kritérium, které křesťanu umožní mít účast na Těle Kristově.