Kdo je to falešný prorok?
V nedávné době jsem četl řadu studií, které dávají návod, jak rozeznat pravé a falešné proroctví. Tyto články byly obvykle psány těmi, kteří uvěřili nenaplněným poselstvím například o tom, že přijde probuzení a jak významnou a křesťanskou naše země zakrátko bude. Mimo jiné samozřejmě nabízely recept, jak na to. Když se tyto věci nestaly, byli proroci i jejich následovníci v rozpacích a potřebovali nějaký důvod, jak by ospravedlnili to, že tolik času, energie a námahy na uskutečnění těchto poselství vynakládali. Obvykle podle nich není na vině prorok, ale lidé, kteří to špatně pochopili nebo nedostatečně na uskutečnění proroctví pracovali… Každý z těchto článků se proto až přespříliš zabývá tím, proč se proroctví nemusí naplnit.
Z podobného důvodu jsem také hledal způsob, jak proroctví rozsuzovat. Také jsem zjistil, že se v Písmu i pravdivá proroctví o soudech nenaplnila, pokud lid činil pokání nebo pokud dotyčný, který obdržel zaslíbení, nenaplnil podmínky nebo selhal. Rovněž jsem nalezl v Písmu příklady skutečných proroků, kteří šlápli vedle, jako Nátan když Davidovi pravil, aby stavěl chrám nebo proroci, kteří Pavla z vnuknutí Ducha zrazovali před cestou do Jeruzaléma. Nebudu se nyní rozepisovat podrobně jak zkoumat proroctví. Zaměřím se pouze na jeden velmi důležitý aspekt, který nám Ježíš zanechal jako normu. Nejde zde o pravidla posuzování proroctví (i když i ta v Písmu jsou), ale o to, jak rozeznat falešného proroka:
„´Střezte se lživých proroků, kteří k vám přicházejí v rouchu ovčím, ale uvnitř jsou draví vlci. Po jejich ovoci je poznáte. Což sklízejí z trní hrozny nebo z bodláčí fíky? Tak každý dobrý strom dává dobré ovoce, ale špatný strom dává špatné ovoce. Dobrý strom nemůže nést špatné ovoce a špatný strom nemůže nést dobré ovoce. Každý strom, který nedává dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně. A tak je poznáte po jejich ovoci. Ne každý, kdo mi říká `Pane, Pane´, vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích. Mnozí mi řeknou v onen den: `Pane, Pane, což jsme ve tvém jménu neprorokovali a ve tvém jménu nevymítali zlé duchy a ve tvém jménu neučinili mnoho mocných činů?´ A tehdy já prohlásím: `Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti.´“ (Mt 7:15–23)
Kolik lidí dnes věří prorokům, o kterých nevědí vůbec nic, krom známosti jejich slávy, která je uměle živena některými křesťanskými časopisy? Ve skutečnosti se málokdo z těchto čtenářů pak mohl seznámit se skutečným životem těch, kteří jsou téměř uctíváni. Z podobných časopisů se už čtenáři nedozví, že snad „největší prorok“ a zakladatel prorockého hnutí, kterému bylo právě v těchto časopisech věnováno tolik prostoru a chvály, byl shledán alkoholikem a homosexuálem. Nedozví se nic o excesech moderních vůdců, jejich rozvodech, finančních machinacích a cizoložstvech… Jak mají tedy čtenáři rozpoznat ovoce, když jim tyto časopisy dané vůdce nabízejí, ale dále o jejich životě zarytě mlčí…? Ne, rozhodně nechci tyto věci ventilovat. Tyto lidi jsem nepropagoval a ďábel se, bude-li se nadále mlčet, o náležité informace určitě postará mnohem lépe, protože ví, že tím rozbije víru nejednoho křesťana, který doufal v člověka.
Podle čeho tedy posuzovat křesťanské vedoucí? Podle obdarování, vlivu, počtu bestselerů a množství jejich sympatizantů…? Ježíš před oblíbeností falešných proroků své učedníky varuje a v počtech následovníků falešní proroci před pravými jednoznačně vítězí. Písmo nám proto dává návod, jak můžeme zkoumat každého vůdce, který nám tvrdí, že je Bohem povolán, abychom rozvíjeli a přijímali jeho proroctví a vize, a který se uchází o naši pozornost a poslušnost:
„Nuže, biskup má být bezúhonný, jen jednou ženatý, střídmý, rozvážný, řádný, pohostinný, schopný učit,ne pijan, ne rváč, nýbrž vlídný, smířlivý, nezištný. Má dobře vést svou rodinu a mít děti poslušné a počestné; nedovede-li někdo vést svou rodinu, jak se bude starat o Boží církev? Nemá být nově pokřtěný, aby nezpyšněl a nepropadl odsouzení ďáblovu. Musí mít také dobrou pověst u těch, kdo jsou mimo církev, aby neupadl do pomluv a ďáblových nástrah.“ (1 Tim 3,3–7)
Tyto požadavky platí pro každého staršího a velmi podobné i pro diakony. Nedomnívejme se, že nad služebníky se světovým vlivem , kteří obvykle stojí v úřadech vedoucích, Bůh přimhouří oko a pošle nám „svatého vagabunda nebo opilce“ s jeho slovem. Pokud neznáme život daného člověka nebo si ho nemůžeme hodnověrně ověřit, nemějme tendenci zařizovat svůj život podle jeho rad. Pokud je nějaký vedoucí alkoholikem, pomlouvačem, jako křesťan se mimo smilstvo partnera rozvádí, má rozhádanou rodinu a nevede své děti k víře nebo lže a vymýšlí si jen proto, aby ostatní (s)vedl, pak bez ohledu na jeho charisma hoďme jeho proroctví do koše.