Hnutí nesvatosti
Nedávno jsem četl zajímavý článek, kde se jeden publicista zamýšlí nad tím, že v ČR je více členů církví, než členů politických stran. Připočteme-li k tomu známý a účelově přiživovaný strašák, že naše země je nejateističtější zemí Evropy, protože má jen desítky procent věřících (kéž by je měla!), vypadá to jako marginalizace politického vlivu.
Málokdo by dnes pochyboval, že jak církev, tak politická elita jsou v krizi. Ostatně, když sůl ztratí slanost, kazí se celá země. Zkorumpovaní politici, kteří slibují nemožné už s vyhlídkou, že své sliby nesplní, si určitě budou chtít věřící naklonit, aby sami získali vliv. Být viděn na náměstí nebo v Senátu s Biblí moderního překladu vedle církevních představitelů je prostě cool a volby jsou na krku! Nesvatá aliance církve a politiků je ale lákavá pro obě strany. Politici tuší, že když se budou křesťanům podbízet, zabodují u církví a ty jim naopak budou odevzdávat své volební lístky. Možná si budou připadat i svatější a trochu uchlácholí své svědomí. A líbí se to nejen politikům, kteří houfně cizoloží a rozvádějí se, ale i některým křesťanským vedoucím, kteří – bičováni slogany hnutí církevního růstu a grafy o početním růstu sborů, založených na triviálních matematických funkcích – udělají pro zviditelnění (církve) snad cokoliv. A tak je zde dvojí hra: politici budou předstírat, že jsou křesťany a církve budou předstírat, že rostou.
Zatímco v televizi den co den můžeme slyšet zprávy o pedofilních kněžích, na internetu můžeme číst nelichotivé zprávy o stavu řady českých církví, na náměstích a v přes noc otevřených modlitebnách můžeme vidět preferencí chtivé politiky vedle ambiciózních duchovních, kteří jsou ochotni udělat takřka vše, aby naplnili své modlitebny lidmi. Lhostejno, zda obrácenými, či nikoliv. Není nikdo, kdo by řekl nahlas, že pedofilové nevejdou do Božího království a otevřeně se distancoval od těch, kteří se toho nejen dopouštějí, ale dokonce to i kryjí. Nedávno jsem četl článek jiného publicisty, který se angažoval v politických stranách, a nyní se snaží bagatelizovat zločiny inkvizice i pedofilní excesy.
Ekumenický portál spravovaný katolíky, na kterém jsou osoby spojené s hnutím církevního neoevangelikálního růstu stálicemi, vidí dokonce v těchto horečnatých aktivitách znamení přicházejícího probuzení. A tak ať charismatik, evangelikál nebo katolík, snad všichni jsou přesvědčeni, že když se církev sjednotí a pořádně přitlačí na pilu, získají společenský vliv. Co naplat, že svatost, oddělenost od světa, zbožnost, upřímná víra a pravdivost a výlučnost biblické zvěsti jsou pošlapány. Dobrá reklama a public relations to spraví!
Každá reforma v historii církve volala k radikální svatosti, kárala kněží za světskost, volala k pokání. Cluny kritizovaly světskost kléru, reformace 15. a 16. století pranýřovala vládu kléru, kalvinismus dbal na mravnost a pořádek a metodismus volal k dokonalosti… Dnes církev činí pravý opak. Omlouvá tělesnost, má smysl pro lidskou slabost a ospravedlňuje poklesky a hříchy. Zve vlivné pohany za řečnické pulty, aby si jimi vylepšila svůj image a nalákala zástupy do svých řad. Z vynálezců probuzení se stávají mediální hvězdy… Uvidíme, zda znovu povstane nějaký prorok, aby toto hnutí pragmatismu a nesvatosti vykázal z Božího domu.