A svedou mnohé
9. Souhrn
Jestliže mají apologeti pravdu a zjevení duchů zemřelých je ve skutečnosti zjevením ďáblů, zkusme, tak trochu optikou C. S. Lewise a s trochou nadsázky a spekulace, odhadnout, jak by ďáblové – jejichž úskočnost nám podle apoštola Pavla není neznámá (2K 2,11) – dnes učili eschatologii. Zřejmě by, jak uvedl Lewis, vydávali dobré za zlé a pravdu za lež. Proto se nejprve podívejme, co v krátkosti říká stará, premileniální eschatologie, jak byla zastávána ještě v syrské Antiochii a později ranými církevními apologety resp. mnohými církevními otci a pozdními reformátory a evangelikály.
9.1 Premileniální nástin
Ke konci časů přijdou falešní proroci a učitelé a svým heterodoxním učením svedou mnohé (Mk 13,6), takže nastane doba velkého odpadlictví (1 Tim 4,1), což bude v důsledku vychladnutí lásky a rozšíření nepravosti (Mt 24,12). Tito antikristové budou předcházet Antikrista (1 J 2,18 ), který sjednotí celou zemi (Zj 13,3) pod vládu falešné církve, nevěstky Kristovy (Zj 17,3). Církev Kristova je na základě věrnosti Písmu volána k oddělení se a k vytrvalosti (Zj 18,4), avšak nakonec sama usne (Mt 25,1–13). Falešná církev však bude činit podvodné znamení, zázraky a divy (Zj 19,20), podmaní si svět a nakonec provolá Antikrista Mesiášem (2 Te 2,4). Konec učiní až slavný Kristův příchod (2 Te 2,8).
Tato eschatologie je částečně reflektována i v Lausánnském prohlášení, které je respektováno většinou charismatiků po celém světě.
„Také si připomínáme jeho varování, že přijdou falešní kristové a falešní proroci jako předchůdci konečného antikrista. Proto jako pyšný, sebevědomý sen, odmítáme představu, že by člověk byl schopen vybudovat ideální poměry na zemi. Naše křesťanská jistota spočívá v tom, že Bůh dokončí své království, a my tento den vyhlížíme s velkým očekáváním; vyhlížíme nové nebe a novou zemi, kde bude spravedlnost a kde bude Bůh panovat navěky.“
Řecké substantivum, které se nejčastěji používá v Novém Zákoně v souvislosti s odpadnutím, je „apostasia“. Doktrína o odpadnutí církve v pohledu do budoucna se poprvé v moderní době, jako rámcové vyznání proto-evangelikálů, oficiálně ustanovila po sérii chiliastických exscesů a expanzi liberální teologie v 19. století v USA. Tehdy, na konferenci v Niagara Falls, v roce 1878, bylo schváleno krédo, kde bylo vyhlášeno, že:
„svět nebude za současného vedení obrácen… rychle spěje k soudu“ a za „strašlivého odpadlictví (apostasia) ve věčném společenství křesťanů… Pán Ježíš sám osobně přijde a uvede dobu milénia.“
V Lausánnském prohlášení proto můžeme vidět přímý odraz tohoto kréda. Historický premilenialismus nebo premileniální dispenzacionalismus byly pak svého času takřka univerzální eschatologií většiny anglo-amerických evangelikálů. Dodnes toto učení tvoří páteř i různých odstínů letniční eschatologie. Pro americké sbory denominace Assemblies of God je dispenzacionalismus dodnes oficiální doktrínou.
9.2 Premileniální antiteze
A nyní si představme, že z hlediska Zlého a jeho andělů jsou falešní učitelé učiteli pravými, odpadnutí je vlastně probuzením, Antikrist je pravým Kristem a falešné divy jsou divy pravými. Jestliže měli církevní otcové ve svém pohledu na eschatologii a C. S. Lewis ve svém pohledu na démonologii pravdu, vypadalo by satanovo vyučování eschatologie – se značnou dávkou ironie – asi takto:
Ke konci časů přijdou novodobí apoštolé, proroci a učitelé, svým vyučováním sjednotí církev (Mk 13,6) a způsobí počátek dalekosáhlého církevního rozvlažení, jaké svět zatím nepoznal (1 Tim 4,1), což bude v důsledku obnovení ducha lásky a vřelosti v církvi (Mt 24,12). Tito pomazaní budou předcházet Krista (1 J 2,18) a zahájí celosvětové probuzení mezi pohany (Zj 13,3), což uvede obrácené pod vládu církve bez vrásky a poskvrny, nevěsty Kristovy (Zj 17,3). Odpadlá církev má odložit literu a být přemožena touto církví (Zj 18,4), čímž vyvrcholí konečná obnova (Mt 25,1–13). Tato nová, sjednocená církev – Joelova armáda, plná nového poznání – bude činit mocné skutky, zázraky a divy (Zj 19,20) a do podmaněného světa nakonec přivítá z nebe Krista (2 Te 2,4).
9.3 Joynerův triumfalismus
Předchozí popis je až nápadně podobný tomu, co dnes učí západní, charismatický teonomismus, očekávající příchod pomazaných apoštolů a proroků, kteří chtějí ovládnout svět skrze skupinu „Vítězů“ a sjednotit církev do naddenominační a viditelné jednoty církve posledních dnů. Naposledy proto, Lewisovou optikou, v duchu antiteze premilenialismu, zacitujme několik statí z prorockých článků Ricka Joynera, zveřejněných v médiích českých charismatiků.
Joyner prorokuje, že v posledních dobách přijdou do církve zmocnění a pomazaní apoštolové a proroci:
„Prorocká služba pre cirkev je v tomto čase obnovovaná a prichádza s rastúcou mocou a dôveryhodnosťou… Prorocké dary budú vyliate na každého, kto chodí v Duchu Svätom. Podobne, prorocká služba rastie dramaticky takisto v pomazaní, ako aj v autorite po celom svete…“ „O apoštolu Pavlovi se říkalo, že obrátil svět vzhůru nohama. O apoštolech, kteří budou pomazaní, se bude říkat, že postavili svět stojící na hlavě opět na nohy."
Namísto apostasie Joyner počítá s dalekosáhlým probuzením:
„Svatým se budou běžně zjevovat andělé a mnohým bude při službě v moci Ducha zářit obličej Boží slávou… tyto zázraky se budou jevit jako zcela přirozené… Žeň bude tak veliká, že nikoho ani nenapadne dívat se nazpět a srovnávat s ranným křesťanstvím…"
Nebude to, slovy reformátorů a evangelikálů, proměna Nevěsty v Nevěstku, tedy proměna k horšímu, proměna nežádoucí. Bude to, podle Joynera, naopak proměna požehnaná a žádoucí, která na církev poslední doby očekává:
„Počas príprav na tieto veľké udalosti cirkev prejde metamorfózou. Zmení sa z červíka na motýľa. Húsenica je obmedzená zemou. Podobne, takmer dvetisíc rokov sa cirkev často držala skôr ciest sveta než ciest Ducha. Onedlho cirkev prejde dramatickou zmenou, vďaka čomu sa objaví úplne iné stvorenie. Bude to ako ďalšie zrodenie."
Tato církev bude, podle Joynera, udávat směr a povede národy celého světa:
„Cirkev po celom svete bude zakúšať čas veľkej vážnosti…Toto obdobie veľkej vážnosti cirkvi je paralelou prvých rokov cirkvi v Jeruzaleme. Vtedy mali ľudia pred veriacimi bázeň, mali ich vo veľkej vážnosti. Musíme sa pripraviť na to obdobie, lebo bude veľkou príležitosťou viesť zástupy k Pánovi a dávať smer národom…“
Část církve, která se, pro své chápání pravdy, odmítne s touto megacírkví sjednocovat, a která proto bude zahnána do podzemí a procházet soužením, nebude – jak se domnívali reformátoři – pravá církev Kristova. Naopak, bude to padlá a falešná církev, proti níž a proti jejímž představitelům rozpoutají živly boj, což bude chápáno jako hněv boží:
„Cirkev bola zviazaná silami, ktoré jej veľmi bránili stať sa tým, k čomu bola stvorená. Zlí náboženskí duchovia sa stali náhradou Ducha Svätého. Vládli duchovia kontroly a ničili tvorivosť…“ „…určitá učení a činnost vedoucí ke štěpení církve budou Bohem trestány a brzy rozpoznány jako cizí oheň. Kdo však přece bude v těchto věcech pokračovat, bude ze svého úřadu smeten tak mocným a násilným způsobem, že celé tělo Kristovo bude zasaženo čistotou a svatou bázní Boží"
Proti této „nepravé“ církvi bude ze strany megacírkve (Joynerovem chápané jako pravé) rozpoutána „bratrovražedná“ válka:
„Pred rokmi som bol osvietený, že duchovná občianska vojna prichádza na cirkev. Vojna bratov proti bratom… Musíme sa modliť, aby Pán Ježiš povolal silných a rozhodných vodcov, aby bola pravda rýchlo odhalená. Vojna prichádza, ale nemusí byť dlhou vygradovanou aférou ako Americká občianska vojna…“
Stejně, jako v občanské válce v USA, nastane opět sjednocení a vznikne jednotná a mocná supercírkev poslední doby:
„Nakonec se všechny různé služby a duchovní proudy, které měly svou vlastní identitu, rozpustí ve prospěch jediné identity… V každé obci a městě bude jen jedna místní církev… Spojení různých společenství v jednu místní církev, spolupracující v harmonii ke společnému cíli, bude v očích světa zázrakem… nadcházející události budou příliš mohutné, než aby mohly být řízeny a spravovány nějakým člověkem. Odbourávání organizací a zrušení nejrůznějších prací bude pro věrného Božího služebníka pozitivní a radostnou zkušeností…"
Pod vládou autorit vítězné supercírkve tak nastane doba dosud nepoznaných divů a zázraků:
„Je pravdivá autorita, ktorá dovoľuje v cirkvi, aby bola uvoľnená väčšia úroveň kreativity veriacich, ako nikdy predtým v histórii. Toto skutočne dovolí takú vieru v cirkvi, že výsledkom budú mocné zázraky… Prekročiť doterajšie limity myslenia alebo skutkov je dôkazom veľkej viery…“
Nakonec přijde sám Mesiáš, aby usedl do svého chrámu a ustanovil své království a světovládu:
„Nasledujúce Božie hnutie nebude vybudované okolo ďalšieho učenia. Nasledujúce Božie hnutie bude jednoducho hnutie Boha. Boh zrazu príde do svojho chrámu a celý svet to uvidí. Keď Jeho sláva naplní chrám, nič telesné nebude môcť slúžiť, ale unikne. Náš Pán zvíťazil. Chystá sa zaujať právoplatné miesto ako Kráľ, ktorý vládne nad všetkými národmi. Tí, čo vytrvali, aby boli s Pánom, prídu späť spolu s Ním. Je správne, že si ich ctíme…“
Zkusme zde porovnat dvě závěrečné eschatologické výpovědi o vstupu toho, kdo bude považován za Mesiáše, do chrámu. Tato událost má být v posledních dobách svědectvím – a to jak u apoštola Pavla, tak u Joynera – resp. znamením času pro církev a svět.
Joyner: „Boh zrazu príde do svojho chrámu a celý
svet to uvidí. Keď Jeho sláva naplní chrám, nič telesné nebude môcť
slúžiť, ale unikne.“
Pavel: „Syn zatracení… se postaví na odpor
a ‚povýší se nade všecko, co má jméno Boží‘ nebo čemu se
vzdává božská pocta. Dokonce ‚usedne v chrámu Božím‘ a
bude se vydávat za Boha.“ (2 Tes 2,4)
Zdá se, že Pavel i Joyner věci popisují – co se týká dané skutečnosti – shodně. Nicméně oba se již neshodnou v popisu daného subjektu, který je dané skutečnosti předmětem. Jinými slovy oba se shodnou se na tom, že vládce světa vstoupí ke konci eschatologického očekávání do Božího chrámu. Rozcházejí se však v tom, kdo by oním vládcem měl být, a jejich proroctví tak zůstávají v nesmiřitelném antagonismu.
9.4 Prorocké varování
Snad i ten nejliberálnější křesťan si musí nutně položit otázku, zda se zde nenaplňují tisíce let stará proroctví, předpovídající dalekosáhlou aspostasi. Uvědomíme-li si skutečnost, že tato teologie je zastávána lidmi, kteří ji získávají ze zjevení nebo dokonce promluvami s duchy zemřelých, měli bychom se vážněji zamyslet nad starodávným biblickým proroctvím, kde Hospodin varoval Izrael před důsledky podobně zpohanštělého náboženství:
„Popouzeli mě lžibohem k žárlivosti, svými přeludy mě uráželi; já je popudím lžilidem, pobloudilým pronárodem jim urážky splatím. Mým hněvem se vznítil oheň, až do nejhlubšího podsvětí šlehá, pohltí zemi i to, co se z ní těží, sežehne základy hor. Samé zlo na ně shrnu, vystřílím na ně své šípy. Budou vysíleni hladem, stráveni nákazou, přehořkou morovou ranou. Vydám je zubům šelem a jedovatým plazům v prachu. Venku jim připraví sirobu meč, v komnatách zachvátí strach jinocha i pannu, kojence i muže šedivého. Řekl bych: Rozpráším je, vyhladím jejich památku mezi lidmi.“ (Dt 32,21–26)
Ve světle předcházejícíh biblických veršů nyní pohlédněme i na Modrsohnovo prorocké varování, určené křesťanům, kteří se okultním, potažmo spiritickým praktikám, otevřeli:
„Slyšíš? Bůh se staví proti tobě. Víš co to znamená? To znamená: Bůh ti přestane být přátelsky nakloněn, myslit na tebe milostivou láskou, žehnat ti a činit ti dobře. Staví svou tvář proti tobě jako nepřítel a soudce. Vyobcuje tě ze svého lidu! Troufáš si ještě tvrdit, že je to neškodné, co děláš?… Chtěl bych napsat nesmazatelnými literami do tvé paměti a do tvého svědomí: „Každý, kdo činí tyto věci se Hospodinu hnusí!“
10. Závěr
Autor této práce je přesvědčen, že jakýkoliv způsob komunikace živého, pozemského člověka, v průběhu jeho časného života, s duchy zemřelých, je v Písmu explicitně zakázán. Pokud k němu přesto dochází, pak je třeba se se vší vážností zamyslet – jedná-li se o autentický zážitek – kdo je zde předmětem a původcem těchto zjevování. Původ a reputace osoby, ať už se jedná o objekt, či subjekt zjevení, tedy jak o médium, tak o ducha zemřelého, by v takových případech neměla při rozsuzování hrát podstatnou roli.
Věřím, že tato práce poskytla dostatek relevantních odkazů a námětů zejména k samostatnému studiu ohledně tématu nebiblického získávání zjevení, a stejně tak nabídla čtenáři obsáhlejší materiál i k tomu, aby mohl posoudit obsah proroctví, která byla tímto způsobem přijata. Za praktické naložení s danými skutečnosti nechť je pak zodpovědný každý sám.