North Battleford - předehra Torontského požehnání
Hnutí „Pozdního deště“ – Latter Rain Movement (LRM) je vedle „Probuzení uzdravování“ paralelním hnutím, které vzniklo na poválečné půdě amerického pentekostalismu. Podle Risse byly společným prvkem vzniku Branhamovy mítinky, Hallovo modlitebně postní hnutí, kongregační model nezávislých letničních církví a důraz na hledání „nových věcí“ (Iz 43,19).(1) Samo LRM svojí identitu odvozuje z posvěcenecké nauky o „probuzení poslední doby“, nacházející základ u proroka Joele, kde se píše o „pozdním dešti“ (Jl 2,27), který byl letničními chápán jako vylití Ducha svatého ke konci věků.(2)
Přes letniční původ LRM byly denominace jako Pentecostal Assemblies of Canada (PAOC) a Assemblies of God k hnutí rezervované. To vedlo k otevřenému vystoupení protagonistů LRM vůči nim. Denominace byly označeny jako Babylon, který mají křesťané opustit a shromáždit se pod vedením nových „apoštolů a proroků“, rekrutujících se z nového hnutí. V roce 1949 nejvyšší rada Assemblies of God vydala věroučné stanovisko, kde se od učení LRM distancuje.(3) Zatímco letniční církve zůstaly hnutím téměř nedotčeny, jeho učení v 60. letech formovaly nezávislé charismatické hnutí.(4) O bezmála padesát let později, po propuknutí Torontského požehnání, Assemblies of God vydávají další z řady věroučných stanovisek, kde opakují stejné důvody, pro které v roce 1949 LRM odmítly.(5)
Předchůdce hnutí
David Wesley Myland a Smlouva pozdního deště
W. D. Myland (1858–1943) byl metodista, který se po svém křtu v Duchu stal nezávislým letničním kazatelem. Zastával typickou letniční hermeneutiku, dávající důraz na alegorizaci textů Písma, a podobně jako řečtí otcové učil několikerému význam textu. Věřil na doslovný, typologický (alegorický) a prorocký význam Bible. Během své duchovní zkušenosti v roce 1906 získal zjevení o „pozdním dešti“ a na základě hebrejštiny a řečtiny vyhledal všechna místa, která se o pozdním dešti zmiňují. V roce 1910 napsal knihu „Smlouva pozdního deště“, kde pozdní déšť vykládal jako historická roční období srážek v Izraeli a zároveň typologicky jako křest Duchem svatým. Etnický Izrael byl „typ“ a duchovní Izrael – církev – byl „antityp“. Na základě historického významu představoval raný déšť letnice, zatímco pozdní déšť má vést k vystrojení svatých před příchodem Krista.
Tato nauka se stala pilířem letniční a charismatické eschatologie, na jejímž základě hnutí chápou sama sebe jako apokalyptická probuzení poslední doby. Podle Arechera Myland nauku o pozdním dešti ve spojení se smlouvou považoval za výsledek iluminace a pokládal si za čest, že se mu dostalo privilegia toto tajemství odhalit. Probuzení poslední doby bylo podle Mylandova výkladu církvi smluvně zaslíbeno.(6) Ačkoliv Myland ve svém učení nepřekročil rámec letničního hnutí, jeho důraz na „osobní zjevení“, apokalyptický ráz jeho teologie a exkluzivistický pohled na vlastní tradici se stal odrazovým můstkem toho, nač se učitelé LRM opakovaně odvolávali.(7)
Počátky hnutí
Bethel Bible Institute
LRM pochází ze schizmatu mezi učiteli a církevními vedoucími, ke kterému došlo v „Bethel Bible Institute“ založeném v roce 1935 v kanadském Saskatoonu (Saskatchewan). Škola patřila pod distrikt PAOC. Příčinou konfliktu byl entusiasmus pedagogů a konzervatismus vedení denominace. Kontroverze se postupně prohlubovaly a kulminovaly v rozdílném pohledu na vymezení pravomocí fakultních a denominačních orgánů, které se projevily v zahájení reorganizace stavebního uspořádání školy bez souhlasu vedení distriktu.
Učitelé zastávali kongregacionalismus se silnou autoritou místních vedoucích, stojících v obnoveném úřadu apoštolů, kteří skrze vzkládání rukou a proroctví udělují specifické duchovní dary. Učení bylo spojeno s útokem na denominační uspořádání letničních církví.(8) V pastorační praxi byla řada problémů křesťanů věroučně zdůvodňována démonickou posedlostí a byly doporučovány až čtyřicetidenní půsty.(9) Lidé stojící vně poukazovali na nevyváženost mezi snahou o dosažení akademické úrovně a současnou podporou extrémních učení. Tyto pohledy se ovšem v letničním hnutí neprojevily poprvé. Menzies zmiňuje drobné epizody již z 20 a 30. let.(10)
V létě roku 1947 se konala konference distriktu, jehož vedení se těšilo široké podpoře členské základny. Po ostré disputaci s vedením denominace, ještě před zahájením konference, učitelé na své školní úřady rezignovali.(11)
North Battleford
Na podzim odešla trojice učitelů tvořená Percy Huntem a bratry Georgem a Ernstem Hawtinovými do North Battleford. Většina studentů je následovala. Zde se k nim připojil vedoucí církve Forsquare Church Herrick Holt a Hawtinových švagr Millford Kirpatrick. Holt již četl Hallovu knihu „Boží atomová síla skrze modlitbu a půst“ a za „nové věci“ se postil. Pětice pak na Holtově pozemku, v bývalé letištní hale, založila instituci „Sharon“, zahrnující střední školu, sirotčinec, technický institut a biblickou školu. Jejich tiskovým orgánem se stal časopis “The Sharon Star”. Na podzim 1947 Hunt s Hawtinovými navštívili shromáždění W. Branhama ve Vancouveru, který na ně s modlitbou vložil ruce. Udiveni divy a zázraky, doprovázejícími jeho službu, začali ihned hledat podobnou zkušenost. Podle Michaele teologie zastávaná v Sharon pak nesla typické znaky Branhamova učení.(12)
Nyní se učitelé spolu se sedmdesáti studenty scházeli k modlitbám a postům, trvajících i více než měsíc.(13) Holt přiznává, že v těchto postech byli inspirováni Hallovou knihou a že bez ní by LRM nikdy nevzniklo.(14) Po třech měsících, 12. –13. února 1948, došlo v jedné školní třídě k očekávanému „vylití Ducha“, které bylo interpretováno jako Boží obnova, která má vést ke sjednocení Těla Kristova a zjevení Církve „bez vrásky a poskvrny.“(15)
učitelský tým školy Sharon
Vše začalo proroctvím muže, který již jako pětiletý měl sen, ve kterém tuto třídu viděl a nyní ji rozpoznal se všemi detaily. Někteří studenti leželi na zemi, jiní klečeli v uctívání a chvále, dokud na každém z nich spočinulo pomazání. Jeden z účastníků obdržel proroctví, aby položil ruce na jistého studenta a modlil se. Zatímco pochyboval, přistoupila k němu jiná účastnice shromáždění a sdělila mu „ta samá slova“ a jmenovala stejného studenta, za kterého se on měl modlit. Když tak učinil, následovalo dlouhé proroctví, které podrobně popisovalo věci, které Bůh hodlá činit a byl odhalen podrobný plán budoucí obnovy. Bylo řečeno, že církev vstoupila do posledních dní, kdy Kristus duchovně navštíví svůj lid. Přítomným bylo sděleno, že si mají zout obuv, neboť se nacházejí na svatém místě. Nemají proroctví odporovat nebo předčasně zemřou a zároveň si mají nechat dané věci pro sebe, nesmí o nich psát v dopisech, protože kromě nich jim ostatní neporozumí. Bůh má prorocky označovat své služebníky, na které mají starší vzkládat ruce za účelem obdržení konkrétních duchovních darů.(17) V „The Sharon Star“ se psalo o manifestaci všech devíti darů Ducha ve světovém měřítku, které v apoštolských dobách nemělo obdoby.
Zpráva o obnově se rychle šířila, a ve dnech od 30. března do 4. dubna přijelo na shromáždění velké množství lidí z nejrůznějších částí Kanady. Uvádělo se množství uzdravených, osvobozených od démonů, spasených a utvrzených. Mluvilo se o slavnosti letnic, která lákala zástupy a škola se stala poutním místem severoamerických letničních. Lidem byly prorokovány duchovní dary, které skrze vzkládání rukou měli obdržet. Jeden z darů byl rozpoznán jako „dar rozdělení“, udělovaný rovněž vzkládáním rukou.(18) Na shromážděních se šířil zvláštní způsob uctívání, tzv. „andělské chóry“, kterých se účastnilo celé shromáždění, které uctívalo Boha v andělských jazycích, které měly prorocký charakter.(19) Z mnohých věřících účastníků odcházeli démoni.(20)
letiště v North Battleford se školou Šaron
Camp meeting 1948
Ve dnech 7. – 18. července 1948 byl do Kanady svolán stanový mítink, kterému předcházel týdenní půst. Přijeli křesťani ze čtyř největších letničních denominací a učení o „apoštolské obnově církve posledních dní” se rozšířilo po celých USA. Hawtin uvádí, že lidé byli okamžitě naplňování Duchem, mluvili v jazycích a jakmile na ně starší vložili ruce, padali na zem.(21) Mítinku se účastnil i jeden z pozdějších učitelů obnovy James Watt, který poznamenal, že se doposud nenaplnil třetí největší izraelský svátek, a to svátek stánků. Tato poznámka ovlivnila pozdějšího velikána obnovy George Warnocka, nadšeného teologa samouka, který v roce 1951 publikoval knihu „Svátek stánků“, která byla zároveň apologetikou proti kritice od Assemblies of God. Obnova zde byla představena jako předehra k celosvětovému probuzení – svátku stánků, kdy si církev podmaní svět a ustanoví Boží království.(22) Podobný mítink se uskutečnil v říjnu stejného roku v Edmontonu.
George Warnock
Rozšíření hnutí
Cestující staršovstva
Později služebníci z North Battleford začali cestovat jako tzv. „cestující staršovstva“, která skrze vzkládání rukou udělovala duchovní dary. Na různých místech se spojili s místními vedoucími, aby společně vystrojili svaté a sjednotili církev poslední doby. Skrze proroctví a vzkládání rukou byl rozpoznáván a udělován i apoštolský úřad. Holdcroft uvádí, že skrze proroctví byly rovněž lidem autoritativně udělovány směrnice do osobního života, včetně označení životního partnera, což později vedlo k mnoha rozvodům. Jiní byli vedeni k podrobnému vyznávání hříchů a přijímaní rozhřešení.(23)
Nová centra hnutí
Mezi nejvlivnější stoupence LPM patřila Myrtle Beallová, vedoucí Assemblies of God Bethesda Missionary Temple v Detroitu. Menzies tuto ženu popisuje jako zbožnou, se sklony k vizionářství.(24) Cestovala šest dní vozem a shromáždění popsala jako nejmocnější Boží dotek v jejím životě. Cítila, že něco velkého přiváží zpět i do svého sboru.(25) Na podzim, společně se skupinu ze Sharon, pořádala v Detroitu sérii probuzeneckých shromáždění, která navštívilo nespočet návštěvníků. V prosinci 1948 navštívil Detroit Ivan Spencer, zakladatel Elim Bible Institut, Lima, v New Yorku. Spencer se vrátil pro svoji rodinu a všichni byli zasaženi novým učením a manifestacemi Ducha. Po návratu se Elim stal dalším novým centrem hnutí. Carlton Spencer, syn prezidenta ústavu, popsal projevy dosud neznámých darů Ducha svatého, uctívání s prorocky inspirovanými sólisty a prorocké povolání do služeb spojené se vzkládáním rukou a obdržením konkrétních duchovních darů.(26)
Dalším střediskem hnutí se stal „Wings of healing Centre“ v Oregonu, kde byl pastorem Thomas Wyatt, od roku 1942 jeden z prvních radiových evangelistů. Prostřednictvím rádiových relací se hnutí významně šířilo do dalších částí země.(27)
Nové učení ani praxe se ovšem nesetkaly s porozuměním ve vedení letničních církví a již v květnu se podle Hawtina začal zpochybňovat božský původ hnutí.(28) Nicméně mnoho letničních sborů, v touze naslouchat Bohu a nechat jej činit nové věci, nabídly své kazatelny učitelům LRM a některé pak vykročily na cestu nezávislosti. V letech 1948–9 byla přímo či nepřímo každá letniční církev s novým hnutím konfrontována.(29)
Raná opozice letničních denominací
Beallová o svých zkušenostech napsala dopis Stanley Frodshamovi, který byl pamětníkem probuzení v Azuse a editorem časopisu Assemblies of God „Pentecostal Evangel.“ Froshman v lednu 1949 navštívil Detroit, kde byl zasažen, jak hříšníci činí pokání a nacházejí pokoj.(30) Mítinků se zúčastnil i superintendent Assemblies of God v Michiganu, Charles Scott. Ten Froshmanovo nadšení nesdílel a poukázal na nesprávné chápání duchovních darů, zejména proroctví, a jejich nebiblické udělování skrze vzkládání rukou samozvaných apoštolů a proroků. Hnutí podle Scotta nebylo nové, ale mělo společné rysy s entusiastickým mysticismem, známým z historie.(31) Menzies uvádí, že další kritika ze strany Assemblies of God nebyla vedena.(32)
První reakcí na národní úrovni byl až „čtvrtletní dopis“ z února 1949 pod názvem „Udílení darů“. Generální superintendent Ernst S. Williams se zde věnoval problému učení, aniž by LRM jmenoval. Širší odezvy se dostalo speciálnímu vydání tohoto dopisu z 20. dubna 1949. Bylo zde potvrzeno, že editor Pentecostal Evangel se v novém hnutí angažuje, ovšem testem nemá být osobní zkušenost, ale to „zda hnutí obstojí, či neobstojí ve světle Božího Slova.“(33) Na generálním shromáždění starších Williams předložil krátké pojednání a referoval o „důkladné obraně“ od McAlistera z časopisu „Truth Advocate“. Doporučil ji se svolením autora editovat a publikovat v Pentecostal Evangel jako sérii článků. Tyto články se v listopadu a v prosinci otiskly pod názvem „Dary Ducha“. Nebyly polemikou s LRM, ale pozitivně popisovaly biblickou praxi z pozic Assemblies od God.(34)
E. S. Williams
Ve stejném roce se sešel generální synod, který přijal šestibodové prohlášení, kde odsoudil šest chybných učení LRM: 1. Předůrazněné učení o duchovních darech či moci Ducha, získaných skrze proroctví a vzkládání rukou. 2. Chybné učení, že je církev založena na základě současných apoštolů a proroků. 3. Extrémní učení, obhajované „novým řádem“ o vyznávání hříchů člověku a vysvobození, dávající člověku privilegia, náležející pouze Kristu. 4. Chybné učení o udělení daru jazyků jako speciálního vybavení pro misijní službu. 5. Extrémní a nebiblická praxe následování nebo podrobování se osobním vůdcům skrze prorocké promluvy. 6. Další zkreslení a deformace biblického výkladu, které jsou v rozporu s učením a praxí, které jsou mezi námi přijímány.(35)
Ačkoliv kritika byla mírná, hnutí LRM zabrzdila. Riss uvádí, že učení LRM bylo odmítáno i v PAOC, Pentecostal Holiness Church a v dalších letničních denominacích. Stoupenci se však bránili, že hnutí bylo hodnoceno jen na základě jeho extrémů.(36) Přes bouřlivý nástup LRM zmizelo takřka přes noc. Menzies píše o meteorickém hnutí, které vyvolalo hysterii, ale zůstala po něm jen zčeřená hladina.(37) Jeho učení se však o dekádu později znovu objevilo v nezávislém charismatickém hnutí.
Současná opozice letničních a charismatiků
Do devadesátých let hnutí vzbuzovalo zanedbatelný zájmem několika historiků. S vypuknutím Torontského požehnání, kolem něhož opět povstali apoštolé a proroci, povolávající vzkládáním rukou další služebníky, bylo učení LRM znovu zkoumáno. Řada teologů a apologetů si všimla, že jak učení, tak osoby stojící na jeho počátku z LRM přímo, či nepřímo vycházejí. V době po propuknutí divokých Torontských manifestací a jeho bizarních nauk v letničním sboru v Pensacole se učení LRM opět stala předmětem zájmu další generace teologů Assemlies of God. Po velkých diskusích vydala Generální rada v roce 2000 dokument „Endtime Revival — Spirit-Led and Spirit-Controlled“, kde byla zopakována šestibodová kritika LRM z roku 1949 s tím, že za těmito body denominace i nadále stojí. Kritizována byla i další učení typická pro Toronto blessing a LRM, jako tzv. modlitební porodní bolesti, divoké tělesné manifestace, autoritářství, generační prokletí a démonizace věřících, teorie „Království nyní“, učení o vzniku duchovně militantních křesťanů tzv. „Joelovy armády“ apod.(38) Od vlivu LRM se distancovalo i středisko charismatické konzultace „Contemporary Ministry“, jehož vedoucí činili pokání z jeho vlivu v řadách charismatiků.(39)
Věrouka hnutí
Jako zdroj nauky, zastávané v kruzích LRM, je možné využít knihu George Warnocka „Svátek stánků“ z roku 1951, která byla v hnutí chápána jako nejvlivnější a která se zároveň vymezovala vůči kritice Assemblies of God. Obsahuje všechny hlavní doktríny LRM a v hnutí sloužila jako „manuál“. Kritická reflexe učení LRM byla nově popsána například Tillinovou(40)nebo Moriatym(41). Následující body se alespoň rámcově shodují s již publikovanou kritikou a jsou dokresleny citáty z Warnockovy knihy.
Učení náhrady
Učitelé LRM jsou přesvědčeni, že starozákonní zaslíbení, která se vztahují na obnovu etnického Izraele, se naplní na novozákonní církvi (Ez 37,1–10). Základním schématem je alegorizace tří hlavních židovských svátků: velikonoc, letnic a svátku stánků. O velikonocích se církev zrodila, ale teprve nyní má opustit egyptskou zemi a prožívat nové duchovní zkušenosti, které vyvrcholí přivlastněním si letničního požehnání. V této hodině obnovy proto věřící přijmou nový dar jazyků, ve kterém budou schopni kázat evangelium ostatním národům. Na letnice naváže slavnost stánků, která bude konečnou obnovou všech věcí, sklizní národů a darů Ducha svatého. Vylití pozdního deště je pak metaforou Ducha svatého, vedoucího k uzrání této celosvětové žně, jejíž ženci přijali vystrojení z probuzení z North Battleford.
Učení rekonstrukce
Historická církev neuskutečnila záměr, pro který ji Bůh povolal. O velikonocích prožila znovuzrození, o letnicích křest Duchem – raný déšť – a jako Izrael prošla obdobím slávy, kdy vládla římskému impériu. Pak se ve svém srdci pozvedla a upadla do babylonského zajetí, denominačního systému, odkud bude vyvedena skrze obnovený úřad pěti služebností. Každá historická reforma církve byla nedostatečná. „Luther obnovil pravdu o ospravedlnění z víry, Wesley znovunalezl pravdu o posvěcení, baptisté obnovili premileniální nauku o návratu Krista (sic!), Misijní aliance hlásala Božské uzdravení a letniční probuzení obnovilo křest Duchem svatým do legitimní polohy. Nastávající hnutí má mít znaky všech předchozích pravd spolu s obnovou všech devíti darů Ducha a pěti úřadů ve světovém měřítku, které svět nezažil ani v apoštolské době. Toto probuzení bude „vylitím pozdního deště“ a bude krátké a poslední před vytržením církve.“(42)
Apoštolsko-prorocký základ
Zatímco pro klasické letniční je apoštolsko-prorockým základem učení dvanácti apoštolů zachycené v Bibli, pro LRM jsou základem církve úřady novodobých apoštolů a proroků, pod jejímž vedením církev dozrává k dospělosti – novému řádu (Ef 4,11–13). Tyto úřady, spolu s učiteli, pastýři a evangelisty, je třeba nejprve prorocky povolat a skrze vzkládání rukou „cestujících staršovstev“ ustanovit. Obnovená pětice úřadů se vymaní z rámce denominací a zahájí sjednocení církve na apoštolsko-prorockém základě. Tato jednota bude naplněním Kristovy modlitby za jednotu křesťanů (Jan 17,20–23) a uskuteční se skrze „přikrytí“ novodobými apoštoly a společnou eucharistii. Jakékoliv jiné uspořádání církve, než apoštolsko-prorocké, je sektářské a znamená nerespektování díla Ducha svatého. Starý modlářský řád, reprezentovaný denominacemi, bude ke konci věků zničen jako velký Babylon (Zj 18,2).
Církev jako inkarnace Krista
Současná existence denominací představuje rozbitý chrám, který má být znovu vybudován v novém řádu. Zbořený chrám Těla (J 2,19) má být obnoven do větší slávy než dům původní (Ag 2,9). Církev dorostlá do míry Kristovy plnosti představuje Krista samotného, který bude v obnoveném Těle inkarnován. Jeho duchovní příchod do apoštolsky a nedenominačně sjednoceného Těla bude stejný, jak jej popsal apoštol Petr při události proměnění na Svaté hoře (2 Pe 1,18). Warnock vidí spojení Krista s církví tak těsně, že tvoří fyzickou jednotu: „Syn Člověka v Nebesích není kompletní bez plnosti Syna Člověka na zemi, Svého Těla.“ Plná postava Mesiáše tak bude podobna žebříku, který viděl Jákob v Bethel: „Hlava je v nebi a Tělo na zemi.“ Kristus a církev jsou tedy jednou bytostí, kde Kristus je částí od ramen nahoru a církev od ramen dolů.
Zjevení Synové Boží
Učedníci, kteří se podrobí učednictví a prorocké disciplíně, se stanou součástí nového řádu, obdrží duchovní dary a budou nesmrtelnými. Dospějí do podoby Zjevených Synů Božích (Ř 8,19) a „přivlastní si úplný Kristův život v jejich pozemských chrámech již tady a nyní.“ Podkladem pro tyto spekulace byla alegorizace biblických pasáží popisujících „vytržení svatých“ (1 Tes 4,17) a proměnu do podoby „duchovního těla“ (1K 15, 44–46). Člověk, který prošel takovouto transformací, se stal „Zjeveným Synem Božím“, jehož slávu dychtivě vyhlíží celé tvorstvo, a která zatím nikdy v historii ještě nebyla zjevena (Ř 8,18). Člověk plně ztotožněný s Kristem bude stejně jako on Duchem oživujícím a „novým druhem“ boholidské rasy (1 K 15,54).
Joelova armáda
Zjevení Synové Boží ke konci věku vytvoří v „novém řádu“ mohutnou, Duchem naplněnou armádu evangelistů, která svojí militantností předčí jakékoliv do této doby známé vojsko. Popis této armády vychází z proroka Joele, kde se mluví o hrozném a pustošícím vojsku, které na Hospodinův pokyn dobývá města (Jl 2,2–12). Warnock píše, že Boží lidé budou oděni takovou mocí a autoritou, že se národy se samy skloní a této armádě podrobí. Vojáka Joelovy armády nebude možné probodnout, budou se od něho odrážet kulky, evangelisté budou stejně jako Filip přenášeni Duchem z místa na místo, vyváděni jako Petr anděly z vězení, budou jako Mojžíš rozdělovat řeky, svolávat manu z nebe při hladomorech a jed v potravě na ně bude působit jako vitaminy. Podle Warnocka „nejsilnější atom vodíkové bomby bude dokonale neškodný tomu, který je skryt na místě Nejvyšší Výšiny.“
Duchovní boj
Duchovní boj je v LRM základním nástrojem misie, která je chápána jako „zabírání území“ a „šíření Božího Království“. Tato idea vychází k názoru, že Adam měl panovat nad zemí, ale satan jej obelstil a sám se stal „bohem tohoto světa“ (2K 4,4). Kristus satana porazil a tuto vládu znovu svěřil církvi, která má zabrat zemi. To však denominační církvi zůstalo skryto. Stala se „ďáblovým muzeem, plná utlačovaných a posedlých, plna smyslnosti, hříchu, nepřátelství, smutku, rozčarování a utrpení.” Součástí duchovního boje je proto vymítání démonů z utlačovaných křesťanů a jejich očišťování od denominačního modlářství a proměny do Zjevených Božích Synů. Jejich příchod je totožný s dobou, kdy archanděl Michael s anděly smetl Draka z nebe na zem (Zj 12,7–9), což se projevilo třesením nebe (Žd 12,26). Tak nastává na zemi doba Velkého soužení, ve kterém bude Babylonský denominační systém zničen.
Království nyní
Mají-li být nepřátelé včetně satana samotného učiněni podloží Kristových nohou, pak těmi nohami – podle obrazu jednoty Hlavy a Těla – je triumfující Církev! (Ř 16,20) Nakonec tedy „Satan a jeho houfy předají své království do rukou Synů Božích.“ Triumfující církev – Boží království na zemi – je totožná s „Pacholíkem,” kterého rodí žena ze Zjevení (Žj 12,5) a který má moc „pást železnou berlou všechny národy.” Pacholík bude přenesen do nebeského útočiště, „Nejvyšší Výšiny“, odkud bude zmocněn k vládě na zemi. Tak dojde k „obnově všech věcí“(Sk 3,21). Až bude obnova dokončena, bude Kristus triumfálně, skrze své Tělo, vládnout miléniu.
Hnutí dnes
Asi nejznámějším přímým dědicem hnutí je „Ministers Fellowship International“ (MFI), jehož školícím, neakreditovaným centrem, je „Portland Bible College“ (PBC). Mezi jeho teology hnutí patří Kevin Conner a Dick Iverson. Mnohem důležitější je nepřímý odkaz, který Riss, a nejen on, vidí v nezávislém charismatickém hnutí z 60–70. let. Důraz na současné apoštoly a proroky, duchovní boj proti mocnostem, probuzení poslední doby, inspirované prorocké chvály, divoké tělesné manifestace, duchovní autorita a vylití pozdního deště mají svůj původ právě v North Battleford. Velikán obnovy John Poole, kontributor charismatického časopisu „New Wine“, pokračoval v práci svého otce, který byl klíčovou postavou LRM. Demos Shakarian, zakladatel organizace „Obchodníků plného evangelia“ spolupracoval s učiteli LRM i Williamem Branhamem. George Warnock byl řadu let sekretářem dalšího velikána obnovy Ern Baxtera. Rovněž syn Myrtle Beall J., Lee Beall, kontributor mezinárodního charismatického časopisu Logos, stojí v přímém odkazu hnutí. Logos je přímým pokračovatelem periodik „Harvest Time“ a „Herald of Faith“, jejichž redaktoři M. Boze a G. Derstine byli prominentními učiteli LRM.(43) Rovněž zakladatel prorockého hnutí P. Cain byl spolupracovníkem W. Branhama a je jedním z nejúspěšnějších propagátorů LRM dneška.(44) Doktríny LRM rozvíjí i známé uskupení „Kansaských proroků“. Za největší úspěch hnutí je považována „Nová apoštolská reformace“ profesora misiologie C. P. Wagnera, který LRM považuje za jeden z pilířů této obnovy.(45)
Závěr
Hnutí Pozdního deště nebylo v letničním hnutí shledáno pravověrným a většina jeho učení se stala tím, co zřetelně odděluje letniční od charismatiků. Avšak od učení o „pozdním dešti“ jako obrazu „probuzení poslední doby“, se letniční hnutí dodnes nedokázalo oddělit. Proto mnoho z nich stále následuje apokalyptickou teologii a sami sebe chápou jako Joelem prorokované hnutí, které se objevilo ke „konci času“. Ačkoliv apoštol Petr již před dvěma tisíci let pravil: „dnes se to stalo“, mnozí letniční očekávají „další dnes“ a v bláhové naději vítají ty, kteří toto „dnes“ s konečnou platností vyhlásí. Historie ukazuje, že každý, kdo se o to pokusil, se zmýlil. Stálo pak mnoho času a úsilí, než se církve s těmito odkazy, a zdá se, že pouze dočasně, vypořádaly.