Varujte se rozhněvaných strážců

Carter Conlon
Neuhasitelný oheň
Minulý týden jsem byl v jiném státě, jezdil po návštěvách a kázal na různých místech. Dnešní poselství jsem přijal jednu noc prostřednictvím snu. Víte, že toto moc často nedělám. Obvykle se nenechávám vést sny a zjeveními, ale tentokrát ke mně mluvil Bůh. Dovolte mi vám tento sen vyprávět: Byl jsem doma a připravoval si kázání na dnešní Bohoslužbu. Seděl jsem u stolu, v ruce propisku, a psal jsem si poznámky. Když jsem si začínal připravovat slovo, tak jsem se ohlédl přes rameno a uviděl jsem, že někdo postavil na poličku za mnou svíčku. Byla to polička, která měla tři patra, a svíčka byla postavena na nejnižším z nich. Z prostřední části poličky visel přímo nad svíčkou kus papíru. Pomyslel jsem si, že bylo velmi neopatrné tam tu svíčku postavit. Namíchlo mě to a pomyslel jsem si, že to je nesmysl. Proč by to někdo dělal? Ta svíčka mi tam nebyla k ničemu. Proč by ji vůbec někdo zapaloval? Tak jsem ji ignoroval a pokračoval v práci.
Za několik minut jsem se opět ohlédl přes rameno a uviděl jsem, že se ten kus papíru visící nad svíčkou vzňal. Tak jsem se zvedl, shodil ho na podlahu a uhasil ho. Pomyslel jsem si: to je opravdu hloupé místo pro svíčku. Znovu jsem se vrátil k práci, něco málo jsem udělal a opět se ohlédl přes rameno. V té chvíli už hořela dvě horní patra police. Vzal jsem sklenici vody, kterou jsem měl po ruce, vychrstl ji na polici a tím podruhé uhasil oheň. Vrátil jsem se k práci, pracoval několik minut a znovu se ohlédl. To už hořela celá police. Věděl jsem, že u sebe nemám dost vody, abych to uhasil. Rozhlédl jsem se po místnosti a našel hasicí přístroj. Čím víc jsem se jím ale snažil oheň uhasit, tím víc se vzmáhal. Zjistil jsem, že ten oheň nejsem z nějakého důvodu schopen uhasit. Viděl jsem, že se šíří po stropě a dostává i do dalších částí domu. Vyběhl jsem po schodech nahoru, kde byla moje manželka s majitelkou domu, a řekl jsem: Ihned volejte hasiče.
Máme tu oheň, který se nám vymkl z rukou. Majitelka domu se mně zeptala: Proč jste čekal tak dlouho, než jste zavolal o pomoc? Odpověděl jsem: Myslel jsem si, že to je maličkost. Neuvědomil jsem si, jak rychle se rozšíří. Vyběhl jsem z předních dveří do ulice. Byla to velmi dlouhá rovná ulice. Po celé ulici hořely domy. Ne všechny, ale každý druhý či třetí. Na ulicích byli lidé a snažili se dostat na místo, kde by je oheň nemohl ohrozit. Byli ale tak vystrašení, že se byli sotva schopní pohnout. Stál jsem mezi nimi a říkal jim: Dostanete se do bezpečí, jen si musíte pospíšit, musíte se vydat tímto směrem. Byli tak vystrašení, až mě to zaskočilo. Téměř nebyli schopní se přimět k chůzi do bezpečí. Jeden muž opustil zástup lidí mířících do bezpečí a vrátil se do svého domu, který už také hořel. Sedl si v obývacím pokoji a nad ním hořel celý dům. Probudil jsem se a byl jsem tím snem velmi znepokojen. Bylo to kolem půlnoci, přecházel jsem po pokoji tam a zpět. Byl jsem ve svém duchu tak znepokojen, že to jediné, co jsem mohl dělat, bylo modlit se. Věděl jsem, že to nebyl pouze obyčejný sen. Procházel jsem se a Bůh mi během prvních dvaceti minut modlitby zcela odhalil poselství, o kterém se s vámi chci sdílet.
Ženich a nevěsta
Jmenuje se: Pozor na rozhněvané strážce – tento název pochází Písně písní. Vyložím vám toto podobenství. Chci mluvit o tom, co některé církve Ježíše Krista dnes dělají, ne všechny, ale některé. A pravděpodobně jich není málo. Píseň písní nám vypráví příběh nevěsty, který odpovídá příběhu mnoha lidí, kteří v této generaci milují Ježíše Krista. Kapitola dvě, verše tři a čtyři.“ Jako jabloň mezi lesními stromy, tak můj milý mezi syny. Usedla jsem žádostivě v jeho stínu, jeho ovoce mi sládne na rtech. On mě uvedl do domu vína, jeho prapor nade mnou je láska.“ Vidíme zde nevěstu, která věděla, že je milována, a která toužila být se svým ženichem. Vzpomeňte si na den, kdy jste poprvé přišli ke Kristu. Věřím, že mnoho z nás jak tu jsme, se ještě stále nacházíme ve verších tři a čtyři. Přivedl mě k sobě, usedla jsem v jeho stínu a dále: vím, že mně přikryl. Řekla jsem, že mám ve svém srdci veliké potěšení ve všem, co mi řekl. Ať to již to bylo lehké pochopit nebo ne, chutnalo mi to sladce, přivedlo mě to do jeho domu. Tam nade mnou rozprostřel prapor, na němž byl napsán název: láska. Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného syna, aby žádný nezahynul, ale měl věčný život.
Verše pět a šest: Občerstvěte mě koláči hroznovými, osvěžte mě jablky, neboť jsem nemocna láskou. Jeho levice je pod mou hlavou, jeho pravice mě objímá. Věděla, že ji jeho láska zcela obklopuje. Pamatuje si někdo z vás okamžik, kdy jste přišli ke Kristu? Já si ho pamatuji. Tak moc jsem si uvědomoval Boží lásku, byl jsem přemožen skutečností, že mně Bůh miluje. Navzdory všemu mému strachu, navzdory všem těm špatným věcem, kterých jsem se dopustil, navzdory mnoha bojům, které zabíraly velkou část mého nového křesťanského života, byla jedna věc, o které jsem nikdy nepochyboval: Věděl jsem, že mně miluje. Byl jsem přemožen tímto pocitem Boží lásky v mém srdci. Říká: Jeho levice je pod mou hlavou. Žalmista David říká: On mou slávou pozvedá mou hlavu. Jeho levá ruka je tu vždy, aby pozvedal mou hlavu. Říká: nenech se zahanbit svými boji, podívej se do mých očí, podívej se na mě. Pavel říká, že když hledíme na Krista, jsme proměňováni k jeho obrazu slávy. Když se na něj díváme, když hledíme na jeho neuvěřitelnou a nevyslovitelnou lásku, kterou chová ke své církvi. Říká: jeho pravice mě objímá. Pravá ruka vždy symbolizuje sílu. Uvědomuje si: pomohl mi v dobách, kdy jsem potřebovala sílu. Svojí levicí pozvedl mou hlavu a pravicí mě držel. Nikdo z nás není schopen tímto projít ze své vlastní síly. Nikdo z nás se nedokáže sám svojí silou změnit. Sedmkrát padáme, ale Bůh sedmkrát vztáhne svoji ruku a pozvedá nás. Nesmíme na to nikdy zapomenout. Nikdy si to nesmíme nechat zastřít. Tato nevěsta věděla, že ona je ta, které řekl: dívej se na mě, neodvracej se ode mě, protože ve mně najdeš svoji sílu. Pavel říká: v něm žijeme, hýbeme se, v něm spočívá naše existence. V něm je vše co nevěsta potřebuje, a když je slabá, tak vztahuje svoji ruku a pozvedá ji.
Verše osm a devět: Hlas mého milého! Hle, právě přichází, hory přeskakuje, přenáší se přes pahorky. Gazele se podobá můj milý nebo kolouškovi. Hle, právě stojí za naší zídkou, nahlíží do oken, dívá se mřížováním. Tato nevěsta znala hlas svého ženicha a milovala, když se objevil. Měla vnitřní poznání toho, že Ježíš je potěšen tím být nazýván pánem jejího života. Věděla to a on se jí zjevil a hovořil k ní. Milovala to, když se zjevil. Nebála se toho, co jí chtěl říct, protože věděla, že cokoli udělal, bylo k dobrému. Všechny věci napomáhají k dobrému těm, kteří milují Boha a jsou povoláni podle jeho rozhodnutí. Verš deset říká: Můj milý se ozval, řekl mi: „Vstaň, má přítelkyně, krásko má, a pojď! Slyšela ho volat a chtěla s ním jít. Ne pouze na čas, ale na věčnost. Na jiném místě najdeme, že řekl: pojď, vyjděme spolu do vesnic, choďme spolu. Buďme po zbytek času partneři. A jednou spolu se mnou opustíš čas a vkročíme do věčnosti. Choďme spolu.“ A ona s ním chtěla chodit, v jejím srdci byla touha. Kapitola tři nám říká, že se jednoho dne začala obávat, že tento hluboký vztah a touho po jeho hlubším poznání ztrácí, nebo ho už možná ztratila. Poslyšme verše jedna a dva: „Noc co noc hledala jsem na svém lůžku toho, kterého tolik miluji. Hledala jsem ho, a nenalezla. Teď vstanu a obejdu město, ulice, náměstí, vyhledám toho, kterého tolik miluji.
Ženich se ztratil
Hledala jsem ho, a nenalezla.“ Jak zvláštní jak se situace z druhé kapitoly velmi rychle změnila. A možná že jste takovou změnu s Bohem prožili. Existuje mnoho možností, jak může tak rychlá změna nastat. Mluvím o této změně v kontextu nevěsty Kristovy, části této nevěsty, pravděpodobně veliké části v dnešní generace. Možná jako marnotratný syn uchopila tento vzácný život s Kristem a vydala se na cestu, ale minula ten směr, kterým ji Bůh chtěl vést. V naší generaci je velmi mnoho lidí, kteří milovali Krista, znali ho, chodili s ním, ale někde po cestě odbočili a řekli: „Dej mi mé dědictví.“ Velmi se vzdálili Božímu srdci a vyplýtvali toto bohatství soustředným životem. Vzali toto dědictví a řekli: „Děkuji, Ježíši. To je neuvěřitelné, budu tak bohatý, budu mít větší vliv, větší moc.“ A velmi, velmi se vzdálili tomu, co je v Božím srdci a Boží dílo.
Jakub 1,14 nám říká, že mohla být odvedena něčím, co nechtěla ztratit, co nechtěla Bohu odevzdat. Možná o tom Bůh mluvil, slíbil, že dá sílu, ale nemohla nebo nechtěla to slyšet. A možná se bála. Že by ztratila něco ze své důležitosti, něco z toho, o čem si myslela, že to potřebuje ke štěstí. Nepochopila, že to jediné, co doopravdy potřebuje, je chodit s Kristem. Možná také určitý čas následovala některý z mnoha náboženských předsudků, které se dnes tak moc nabízí. Dnešní generace je generací náboženských předsudků. A tak byla na své cestě zajata, odvedena do jednoho z těch domů, kde je imitace chození v Kristu, jeho blízkosti, kříže, svatosti.
Návrat k ženichovi
Možná že současná těžká situace ji zastavila a ona uviděla, že již nemá tu sílu v Kristu, kterou měla dřív. Věřím, že dnešní těžkosti nejsou marné a že se mnoho lidí probudí. Mnoho z nich zjistí, že se nacházejí na místech, kde nemají tu sílu, kterou potřebují. Nevěsta říká: „Znala jsem ho. A vím, že je u něj více síly, než mám teď. A to co o něm slyším, není Kristus, kterého jsem znala.“ A tak vstala a rozhodla se ho znovu najít. Blíží se čas, kdy mnoho lidí povstane a učiní rozhodnutí se vrátit a najít ho. Mnoho lidí opustí mrtvé hnutí prosperity. Opustí falešná prorocká hnutí, která je odvedla na míle daleko od Božího srdce. Povstanou díky obtížím, které přicházejí. Věřím, že je Bůh přivede zpět. Marnotratný syn se obrátil v době obtíží. Přišel hlad a on si řekl: „V domě mého otce je lépe.“ Povstal a zamířil zpět. Žijeme v generaci, kdy mnozí, možná tisíce povstanou, opustí falešná proroctví a vydají se na cestu zpět ve snaze přiblížit se Bohu.
Kapitola 5,6–7 „Než jsem však milému otevřela, můj milý odbočil jinam. Život ze mne prchal, když ke mně mluvil. Hledala jsem ho, a nenalezla, volala jsem ho, a neodpověděl mi. Našli mě strážci obcházející město, zbili mě, zranili mě, přehoz mi strhli strážci hradeb.“ Na této cestě zpět domů jsou chvíle, kdy zní jak zvenčí tak zevnitř hněvivé hlasy, které přichází a mylně vykládají to, co je v Božím srdci a ve skutečnosti vás soudí. A toto slovo říkám všem, kdo jsou skutečnou nevěstou Kristovou. Možná jste si ve svém chození s Bohem udělali opravdový nepořádek, ale ve svém srdci brzy povstanete a budete usilovat se vrátit zpět domů. Ale proti vám povstanou hlasy a budou vás obtěžovat, budou vám říkat, jak vás Ježíš soudí a budou se snažit vás na té cestě zastavit. Známe Davidovu historii a víme, že se dopustil velikých chyb a zaplatil za to cenu.
Falešní proroci Božího soudu
Když člověk sejde z cesty, vždy za to musí zaplatit určitou cenu. David byl jako následek svého hříchu v Jeruzalémě opuštěn dokonce svou vlastní rodinou. V 2 Samuelovi 16 čteme o muži, který, když David na čas utíkal z Jeruzaléma, stál na protějším kopci, proklínal Davida a házel kamení. Je to druh služby, který povstane, ale jedná se opět o falešný druh prorocké služby. Bůh mě varoval, že povstane „Šimeího služba“, služba rozzlobených strážců. A budou na ty, kdo se dopustili chyb, házet kameny. Jedná se o určitý druh „vrhající“ teologie. Budou házet kamení a prach na ty, kteří se dopustili chyb a uvrhovat je do beznaděje. V podstatě jim budou říkat: lhali jste, spustili jste se chyb a Bůh vás nepřijme. Šimeí volal na Davida: „Táhni, táhni, vrahu, ničemníku! Na tebe Hospodin obrátil všechnu krev Saulova domu. Na jeho místě stal ses králem, Hospodin však dal království do rukou tvého syna Abšalóma. To máš za všechno to zlo, vždyť jsi vrah!“ (2 Samuelova 16,7–8) Volal na něj, aby vypadl a už se nevracel. Volal na něj, že znal Boha, ale vybral si cestu znesvěcení jeho jména a tím způsobil újmu své rodině.
Naslouchejme tomu, co říká nevěsta ve třetí kapitole sedmém verši: „Našli mě strážci obcházející město“. Nevěsta hledala ženicha, kterého ztratila. Strážci ji zbili, zranili, strhli jí přehoz. Byla to nevěsta, byla oblečena na svatbu a tento přehoz (závoj) ji měl přikrývat. Odňali jí to, co ji dodávalo pocit, že je Bohem chtěná a milovaná. Tu netrpělivost a touhu po setkání s ním. To je ten nesmyslný oheň, který jsem viděl ve svém snu. Ale v tom snu jsem čekal příliš dlouho, než jsem spustil poplach. A oheň se rozšířil.
Falešné probuzení zákonické „svatosti“
A tak zde dnes v poslušnosti Bohu vyhlašuji poplach. Přichází falešné probuzení. Právě když budete hledat, přijde další falešné probuzení. Stejný klam, který svedl tisíce lidí z cesty, postaví ve chvíli jejich snahy o návrat tyto rozhněvané strážce, aby je proklínali při jejich cestě zpět k Bohu. Nejedná se o nic jiného, než o legalismus skrývající se pod pláštěm svatosti. Dokážu vám to z Nového zákona. Otevřeme si 1Timoteovi 4. Přijde vám nepravděpodobné, že se to stane? Pavel naspal Timoteovi to, co mu zjevil Duch svatý: „Duch výslovně praví, že v posledních dobách (v nichž dnes žijeme) někteří odpadnou od víry a přidrží se těch, kteří svádějí démonskými naukami, jsou pokrytci, lháři a mají vypálen cejch na vlastním svědomí (bude to ohnivé poselství) Zakazují lidem ženit se a jíst pokrmy, které Bůh stvořil, aby je s děkováním požívali ti, kdo věří a kdo poznali pravdu.“ Pavel říká, že v poslední době nastane odpadnutí od víry. Budou lidé, kteří budou naslouchat svodům a démonickému učení. Budou mít přepálené svědomí. Budou zakazovat se ženit. Nyní se chci vrátit do Písně písní k nevěstě, která se snaží vrátit zpět k ženichovi. Budou zakazovat svatbu. Odeberou nevěstě závoj. Řeknou: Nejsi připravený, jsi nečistý, ženich o tebe nestojí. Zhřešil jsi proti světlu. Minul jsi Boha, nemá z tebe radost. To nejlepší co můžeš dělat, je volat o milost. To je to jediné, co můžeš dělat. Zneuctil jsi Boží jméno, zneuctil jsi svého spasitele. Tak jako ve Starém zákoně zde budou vrhány kameny na nevěstu Ježíše Krista. Budou jí zakazovat se vdát. Říká: „Našli mě strážci obcházející město, zbili mě, zranili mě, přehoz mi strhli.“
Vidím stovky a tisíce lidí, jak se vrací zpět ze zajetí falešného učení a snaží se dostat do bezpečí. A také vidím mnoho Šimeí, jak stojí podél cesty a házejí na ně kamení a přikazují jim odejít. Věřím, že to poslední falešné probuzení, které přichází, bude odmítavé a rozkazovačné: Nejsi připraven na to se s ním setkat, nepřijme tě, bude se na tebe hněvat, svědčí proti tobě seznam tvých provinění. Proto, abys opět získal jeho přízeň, musíš ještě hodně zapracovat. Nesmíš toto okusit, nesmíš se toho dotýkat, musíš se zpátky do Boží přízně probojovat. Bude to vypadat tak svatě. Stejní falešní proroci, kteří mnohé svedli, je nyní budou odrazovat na jejich cestě zpět. Bude to vypadat tak svatě. Pavel mluví o odpadnutí od víry. Je to falešné probuzení. Bude připravovat o odvahu ty, kdo se budou v poslední době snažit navrátit do bezpečí ke Kristu.
Běda rozhněvaným strážcům
A tak vás dnes ráno varuji před rozhněvanými strážci. Jste to vy, ne ta navracející se nevěsta, kdo jste v nebezpečí dostat se pod Boží soudy. Mluvím obzvláště k mladým impulzivním mužům. Povoláte sami sebe do role proroků. Ale budete mít přepálené svědomí a mysl a nebudete reprezentovat Boha v těchto posledních dobách. Budete si myslet, že je to tak svaté. Budete obviňovat navracející nevěstu. Ale jste to vy, kdo je v ohrožení Božími soudy. Pokud nebudete volat lidi k návratu ke stolu plného Boží lásky, tak vůbec neotevírejte ústa. Budou zde i praví Boží proroci, kteří povstanou a budou vám říkat: neměli byste to dělat. Neměli byste jít touto cestou.
Pavel měl od Boha autoritu jako prorok, a když stál uprostřed bouře, která se chystala všechno zničit, jaké bylo jeho poselství: Měli jste mě poslouchat, ale neposlouchali jste. A teď přichází zkáza. Nicméně buďte dobré mysli, mluvil jsem s Bohem, nikdo zde nezemře, všichni zůstaňte na lodi, doplujeme až na druhou stranu, teď něco pojezte. Vzal pokrm, který tam byl, požehnal, lámal a povzbuzoval: pojďte, buďte dobré mysli, budete na dokončení této cesty potřebovat sílu. Rozlomil chleba, což je obrazem Krista – přinesl lidem zaopatření skrze Krista.
Varuji tyto mladé proroky před tím, než odejdou a začnou. Stojím zde vyslán Bohem a varuji vás v Kristově jménu. Velmi vážně se nad tímto zamyslete, než začnete. Ježíš vám nedovolí vztáhnout ruku na svou nevěstu. Nesmíte Kristově nevěstě strhnout závoj. Vůbec se jí nedotýkejte.
Představil jsem si, že by se moje dcera měla brzy vdávat, seděla v místnosti a čekala, měla by na sobě svatební šaty a závoj, a někdo by vstoupil, ukázal na ni prstem, začal mluvit o jejích selháních a chybách. Nikdo by ho přede mnou nedokázal ochránit. (Snad kromě Boha.) O co víc bude Kristus rozhněván těmi, kteří budou obtěžovat jeho nevěstu.
On mě sem s touto zvěstí poslal. Falešní proroci se této zvěsti budou smát a opovrhovat jí. Ale pokud jste ještě nestáli před Bohem, tak nevíte, co je to opravdový strach.
Nedbejte rozhněvaných strážců
Vy, kteří jste nevěstou Kristovou, poznáte svá selhání a budete se chtít vrátit domů. Nebudete chtít s Bohem hrát nábožné hry, ale budete chtít jeho – spasitele. Budete se s ním chtít vrátit domů, ale víte, že jste daleko. Tak jako David se budete muset naučit přejít ty pokřikující hlasy. Když David nechal Šimeího křičet a pokračoval v cestě s vědomím, že jde po Boží cestě. Nesmíte se zastavit a těm hlasům naslouchat. A řekněte těm, kdo by s nimi chtěli bojovat, nechte je křičet a házet kamení, pojďte dál.
Nyní mluvím k nevěstě Kristově, k těm, kdo se budou vracet domů, k těm, kdo budou opouštět hnutí prosperity, protože bude velmi brzy zničeno. Usilujte se vrátit domů, nechte ty falešné proroky za sebou. Nedovolte, aby vás odvrátili z vaší cesty. Protože stejně jako pro Davida je i pro vás otevřena Boží náruč a srdce. A na konci této cesty zjistíte, že se na vás Bůh nehněvá. Jeho náruč je pro vás otevřená. Nechte je v jejich klamu, jen ať si hází kamení.
Píseň písní 1 budu parafrázovat: nevěsta říká: nedívejte se na mě, necítím se příliš krásná. To synové mé matky se proti mně rozohnili: uložili mi vinice hlídat. Jinými slovy, hněvali se na mě, donutili mě pracovat a o moji vinici se nikdo nestaral. A tak se mnoho lidí dnes cítí. Snažila jsem se najít cestu za svým ženichem, ale narazila jsem na tyto rozhněvané děti. Pravděpodobně ze stejné rodiny. Poslali mě pracovat. Pravděpodobně proto, abych získala přízeň svého ženicha. Hodně jsem se napracovala, ale necítím se příliš krásná. Necítím se chtěná Bohem. Když se s ním nakonec setká, tak říká: nedívej se na mě. Jsem tak zahanbena.
Bůh se na tebe nehněvá
Teď poslyšte, co říká on jí: Píseň písní 4,7: „Celá jsi krásná, přítelkyně moje, poskvrny na tobě není.“ Snažili se ti říct, že jsi nečistá, ale já tě tak nevidím. Není na tobě žádné poskvrny. Říká: dávám ti spravedlnost. Ta spravedlnost je moje, to, co tě přikrývá je moje. Dávám ti svoje přikrytí. Takže kdykoli proti tobě někdo povstane k soudu, máš právo ho odmítnout. To je dědictví, které jsem ti dal. Nebojte se, když se cítíte nečistí. Bůh říká, že na vás není poskvrny. Jak to můžete vědět? Verš 8: „Se mnou z Libanonu, nevěsto má, se mnou z Libanonu půjdeš. Rozhlédneš se z vrcholu Amány, z vrcholu Seníru a Chermónu, ze lvích doupat, z hor leopardů. „Pojď se mnou na ta místa, která tě hrozí pohltit, pojďme do jejich středu.“ Verš 9: „Učarovala jsi mi, sestro má, nevěsto, učarovala jsi mi jediným pohledem svých očí, jediným článkem svého náhrdelníku.“ Ježíš říká, ve chvíli, kdy ses na mě v touze podívala, získala jsi mé srdce.
Ve chvíli, kdy ses obrátil a řekl: Chci ho, chci Krista a Bibli, chci Krista, který mě zachránil. Chci Krista, který mě povolal. Říká: ve chvíli, kdy jsi se obrátil a jedním okem se na mě podíval, získal jsi mé srdce. Haleluja. „Oč krásnější je tvé laskání, sestro má, nevěsto, oč lepší je tvé laskání než víno. Vůně tvých olejů nad všechny balzámy.“ Slyšel jsem každý úder tvého srdce, když jsi se ke mně vracel. Slyšel jsem každou modlitbu, kterou jsi zašeptal svými rty. Bylo to sladší, než ten nejsladší parfém, než cokoli, co tento svět může nabídnout. Viděl jsem tě, slyšel jsem tě.
Marnotratný syn byl ještě velmi daleko, když ho otec uviděl. Všechno to pokazil, ale otec ho viděl. Díky Bohu. Otec věděl, že straší syn přichází a řekl si, musím svého staršího bratra předběhnout, musím se k němu dostat jako první. Protože starší bratr by po něm házel kameny. Straší bratr by ho odsoudil. Pamatujte na to, abyste s těmito lidmi měli slitování, až se začnou vracet domů.
Přeložil a upravil Josef Marván
Originál zde