Apologetika není lov heretiků

Každé zaměstnání a každá služebnost v církvi dává člověku, který ji dělá se zaujetím a pod Božím vedením, radost. Kdysi jsme na škole měli předmět „patologie“. Vzpomínám si, jak jeden z docentů se zářícíma očima mým kolegům vyprávěl, že pitval ženu, která měla steatosu jater, kterou nazval „husí játra“. Stejně tak onkolog může být nadšen, že objeví vzácný druh smrtelného nádoru, se kterým se nikdo jiný nesetká. Přesto, že člověk inklinuje k podobnému druhu radosti, nemyslím si, že by to byla radost etická, správná. Společnost ovšem potřebuje patology, onkology apod. Jsou to zaměstnání obzvlášť náročná, potřebná a zasluhují respekt. Nevím, zda bych nepodlehl stejnému „druhu“ vědeckého nadšení z objevení vzácné nemoci. Rozhodně by toto nadšení ale nesdílel postižený člověk, či jeho příbuzní.
Léta se zabývám rozborem různých učení. Vím, že jsem to začal dělat z důvodu, že jsem viděl, jak tato učení devastují mé bratry a sestry ve sborech. Od začátku to nebylo nic příjemného, protože zatímco zdravá učení před kritikou obstojí, ba naopak, kritiku vítají, pro nezdravá učení je kritika (rozsuzování) smrtelně nebezpečná a tak se jí vydatně brání. Lidé totiž nad ní začnou přemýšlet, zkoumat a nakonec mohou věc odmítnout. Od začátku jsem se proto setkával s prudkou odezvou stoupenců těchto učení. Od počátku si ale uvědomuji, že apologetika není namířena proti lidem, ale proti bludům, byť si ji daným učením postižení lidé berou osobně.
Nedávno jsem se přistihl při jedné věci. Zpravidla cca každých pět let bývá v ČR na výsluní nějaký učitel nebo prorok, případně apoštol za zahraničí, zaslibující probuzení. Má aktuální zjevení, vzbuzuje entusiasmus a překládají se jeho knihy, než je nahrazen novým… Už dlouhou dobu jsem měl neklid před učením jednoho – věřím, že jinak poctivého a upřímného – muže, ale protože v mém okolí nikdo pod jeho vlivem nebyl, neměl jsem potřebu to zkoumat. Až jednou mi kamarád přinesl jeho knihu. Zběžně jsem zalistoval a doslova mne do očí udeřila jedna z klasických herezí, rozšířených v těchto kruzích. Viditelně jsem se zaradoval, jako když lovec nalezne krásnou perlu nebo spíše onen patolog nádorový novotvar. Po čase jsem se musel zamyslet. Vzpomněl jsem si na onoho patologa, který našel pokročilou steatosu.
Vím, že je mnoho učení, rakoviny, v Těle Kristově, ale není to důvod k radosti ani ke sběratelské nebo dokonce lovecké vášni. Angličtina má pro takovýto druh apologetiky přiléhající název: „heretics hunters“.
Samozřejmě, že apologetika nebude mezi určitým druhem křesťanů populární. Lidé, zvláště žel někteří vedoucí, budou asi vždy milovat líbivá a působivá učení zaslibující růst, probuzení, prožitky… Budou asi zděšeni, když si na tyto metody a učení posvítíme. Když něco objevíme, nemělo by nám to přinášet radost a měli bychom mít na mysli, že nositel učení je často náš bratr v Kristu. I když „bacilonosič“. Naším cílem je poslušnost Bohu a zlomené srdce pro lidi, kteří jsou zaslepeni a nechali se těmito učeními strhnout.