Biblická Apologetika

Zpět na „Obnova uzdravování“

Healing revival

V prvních třiceti letech dvacátého století vzniká v USA řada letničních církví, které explozivně rostou. Patří sem především Assemblies of God (1914), Church of God in Christ (1914), Church of God (1919) a The Forsquare Gospel Church (1927). Zatímco tyto církve zastávají trojiční nauku, v roce 1916 se od Assemblies of God odděluje letniční skupina Jednosti (Oneness), zastávající herezi modalismu. Ačkoliv je učení Jednosti v letničním hnutí odsouzeno(1), jeho vitalita ve spojení s „novým zjevením“ ovlivnila baptistického kazatele W. Branhama, jehož služba vedla ke vzniku tzv. probuzení uzdravování (Healing Revival).

Paralelně s probuzením uzdravování dochází v Kanadě, rovněž na základě Branhamova vlivu, ke vzniku hnutí Pozdního deště. Mezi letničními a těmito proudy existuje etický i věroučný rozpor. Assemblies of God se opakovaně vymezují vůči jejich učením a jejich stoupence napomínají pro etická a morální selhání. Příslušníci nových hnutí pak nezřídka letniční církve osočují z církevnictví a jako i ostatním církvím jim někteří udílejí nálepku „Babylona“.(2)

Počátky hnutí

Podle Baxtera, jednoho z pionýrů pozdějšího Pastýřského hnutí a manažera Branhamových kampaní, našlo probuzení uzdravování živnou půdu proto, že vitalita letničního hnutí vyhasla a jeho „nadpřirozený prvek“ byl nahrazen věroučnými diskusemi.(3) Probuzení proto nadchlo řadu letničních kazatelů, toužících po působení Boží moci. Věroučným zdrojem nových hnutí je ovšem i metafyzika esoterického proudu „Nové myšlení“, enthusiasmus hnutí „Modlitby a půstu“ a mítinky baptistického kazatele a stoupence modalismu W. Branhama.

Předchůdci hnutí

Metafyzika Nové Anglie

Paralelně s posvěceneckým hnutím se na přelomu minulého století v okolí Bostonu formují duchovní proudy, vycházející z nauky mesmerického léčitele P. P. Quimbyho (1802–1866) rozvíjené v podání R. W. Emersona (1803–1882). Quimbyho mesmerismus hledal fyzické uzdravení, ale na rozdíl od letničního učení neviděl jako kořen nemoci hřích, nacházející odpuštění v Kristově krvi, ale především stav lidské mysli. Podle této doktríny existují dva světy, duchovní a hmotný. Hmotný, smyslový svět, je pouhým důsledkem světa duchovního, neviditelného. Neviditelný svět má své pevné zákonitosti a pokud se svým poznáním povzneseme ze světa smyslů do světa duchovního a aplikujeme neviditelné duchovní zákony, docílíme fyzických projevů ve viditelné oblasti.

Tyto myšlenky ovlivnily původně metodistického kazatele E. W. Kenyona (1867–1948), který studoval na Emersonově řečnické koleji (College of Oratory). Škola vycházela z ideje unitářství a učení novodobého mesmerismu rozvíjela na základě „Křesťanské vědy“ a hnutí „Nového myšlení“. Ačkoliv Kenyon formálně tato hnutí odmítal, McConnell podrobně dokládá vliv těchto nauk na jeho knihy.(4) Uzdravování by se dle Kenyona dalo vystihnout tak, že pokud člověk pevně uvěří, že je zdravý, stane se skutečně zdravým. Pochopení skutečnosti, že člověk již je uzdraven Kristovou „duchovní“ smrtí se pak promítne do hmotného světa zmizením fyzických příznaků nemoci.(5) Kenyon měl velký vliv na některé letniční pionýry a otevřeně jej citovali lidé jako W. Branham, T. L. Osborne, F. F. Bosworth, J. Coe a další. McConnell uvádí, že když se F. F. Bosworth “nakrmil u Kenyona”, uvedl k němu i uzdravovatele vírou. Přesto Kenyonův vliv na uzdravovací probuzení zůstává nedoceněn.(6)

Modlitebně postní hnutí

Dalším sloupem, stojícím na prahu probuzení uzdravování, je původně metodista F. Hall (1907–1993), který v roce 1946 zakládal „Centra modliteb a půstu“. Byl přesvědčen, že skrze postní mítinky křesťan obdrží „substanci nesmrtelnosti“, která transformuje jeho tělo do stavu božského zdraví. Na jeho shromážděních se tato substance údajně projevovala ve formě stříbrného nebo zlatého prachu na povrchu kůže modlících se křesťanů.(7) Ve své knize „Boží atomová síla skrze modlitbu a půst“ se Hall blíže zabýval vlivem půstu na zlepšení tělesného zdraví a vytýčil cestu jak skrze 30 denní postní katarzi tohoto cíle dosáhnout.(8) Věřil, že síla, kterou křesťani obdrží, nezpůsobí jen zdraví, ale pomocí ní bude možné zázračně překonat zemskou gravitaci, Kristova přirozenost bude z křesťanů viditelně zářit a jejich oděvy, stejně jako oděvy Izraelců na pouští, nezvetší a nebude je třeba prát.(9) Kristova přirozenost promění lidské tělo natolik, že změní i lidský zápach a Hall varoval návštěvníky svých shromáždění, že je doma nemusí rozpoznat jejich psi.(10)

Halla četli mnozí uzdravovatelé vírou včetně Branhama a Hallovo učení i manifestace zlatého prachu zanechaly stopu nejen v probuzení uzdravování, ale i v charismatickém hnutí.

William Marrion Branham

W. Branham (1909 – 1965) byl baptistickým kazatelem, jehož kampaně od roku 1946 daly povstat těm, kteří očekávali „Boží atomovou sílu“ a chtěli vstoupit do „nadpřirozené oblasti“.

Již jako malý chlapec míval Branham sny a vize, před kterými ho kazatelé varovali. V sedmi letech uslyšel v naprostém bezvětří šum v koruně keře a když přišel blíž, hlas mu řekl: „Nepij a nekuř a nikdy žádným způsobem neposkvrňuj své tělo, neboť musíš pro mne vykonat dílo, až budeš starší.“(11) V červnu 1933, když po stanové evangelizaci křtil v Ohiu, uslyšel hlas z nebe, který mu řekl: ”Jako byl Jan Křtitel poslán vstříc prvnímu příchodu Páně, stejně ty jsi poslán vstříc jeho druhému příchodu.“(12) Křtu přihlíželo okolo čtyř tisíc lidí a ačkoliv mnozí viděli světlo, hlas byl srozumitelný pouze Branhamovi. Někteří účastníci křičeli a upadli do mdlob.(13)

Ve stejném roce Branham obdžel 7 vidění o konci světa, kde mu byl zjeveno: 1. nástup Mussoliniho 2. nástup Hitlera, 3. nastolení fašismu a jeho překonání komunismem, 4. rychlý rozvoj vědy a vývoj automobilu vějčitého desingu, 5. úpadek morálky – ženy budou nosit mužské oblečení a odkládat oděv, 6. nástup krutovlády římskokatolické církve a 7. apokalyptický konec USA pumovými explozemi.(14) Ačkoliv proroctví bylo sdíleno již v roce 1933, někteří zpochybňují jeho pravost s poukazem na absenci datovaného originálu. O rok později Branham přijal nabídku kázat v letniční církvi Jednosti a na čas navštěvoval jednu z jejich konvencí. Byl zde uchvácen probuzeneckou vitalitou a setkal se s modalismem, který zde byl akcentován odmítáním trojiční křestní formule.(15)

Jako zlomové období své služby Branham chápal rok 1946, kdy obdržel dar uzdravování, což mu bylo oznámeno andělem, který sestoupil ze stropu jeho pokoje a vyložil mu dvě znamení, která měla jeho službu provázet. Prvním byl prorocký dar, který Branhamovi umožňoval vhled do života člověka a druhým byl dar uzdravování. Jejich syntézy pak využíval při svých uzdravovacích kampaních. Když k němu přicházeli lidé, oznamoval jim kdo jsou, odkud přicházejí a pak obvykle přikazoval duchu nemoci, aby dotyčného opustila. Podle Harrella to byla rovněž církev Jednosti, kde se v roce 1946 projevily první Branhamovy mocné divy a zázraky uzdravení.(16)

Již v padesátých letech Branhamova shromáždění čítala okolo 50 – 70 tisíc lidí a v Bombaji evangelizace navštěvovalo přes 100 tisíc účastníků.(17) Branham cestoval do zemí Jižní Afriky a Evropy. Z této doby se dokládá i případ vzkříšení chlapce zabitého při autonehodě ve Finsku v roce 1950. O modlitbu Branhama prosil i anglický král Jiří VI. a v USA měl možnost kázat kongresmanům. Mohl se vykázat pěti úmrtními listy vzkříšených lidí a dle jiných svědectví bylo takovýchto případů dokonce sedm.(18)

V únoru 1963 přijal zjevení o „manželství a rozvodu“, které se týkalo církevního uspořádání. Toto zjevení měl provázet neobvyklý přírodní úkaz ve formě ohnivého sloupu nad horou Tuscon.(19) Po přijetí zjevení začal otevřeně bojovat proti křesťanským církvím, „děvkám“, které chápal jako cizoložné děti Babylona, které se rozvedly s Bohem, sezdaly s denominacemi a nyní plodí cizoložné děti.(20) V dubnu 1965 proto Branham vyzval světové křesťanstvo, aby opustilo své denominace, neboť se přiblížil konec.(21) Ten předpověděl (Branham zde „neprorokoval“, mluvil jen o „předpovědi“) na rok 1977, kdy měl být modlářský Babylonský systém zničen, což se týkalo církví shromážděných ve Světové radě církví.(22) Ve stejném roce vyslovil své poslední proroctví o zkáze západního pobřeží USA, kdy se jeho část měla odtrhnout zemětřesením a skončit v moři.(23) V prosinci téhož roku jeho život dramaticky skončil autonehodou.

Pro výjimečnost zjevení, která obdržel, považoval Branham, stejně jako kdysi A. Dowie, sám sebe za proroka Eliáše, který má přijít ke konci času.(24) Po smrti se kolem Branhamova učení zformovala skupina tzv. Branhamistů, která je všemi křesťany, včetně letničních a charismatiků, považována za kult. Ačkoliv se dnes charismatici k počátkům Branhamovy služby hlásí, Branham se nikdy za letničního nepovažoval. Baxter tvrdí, že Branham obdržel dar jazyků, který u něho nepřetrval,(25) nicméně Branham prohlásil, že již v mládí letniční hnutí poznal jako zvrácené, kde dar jazyků působí jako ďábelský podvrh.(26) Obecně se Branhamovi stoupenci i kritici shodují, že jeho rukama se skutečně dály divy. Branham byl přesvědčen, že konat divy je Boží povinnost, neboť to Ježíš Kristus zaslíbil a že každá nemoc je od ďábla, protože Bůh své děti nemocí nestíhá.(27) Jeden kritik uvádí, že Branham vyléčil ženu z rakoviny a její nádor odpadl z jejího obličeje na zem. On jej zvedl, mával jím a po několika minutách již kázal hereze.(28)

Shromáždění mívala standardní průběh. Branham nejprve očekával zjevení anděla, který označoval lidi, ze které se má modlit. Když na nemocné vzkládal ruce, jeho levá ruka vibrovala, což mu bylo znamením přítomnosti „ducha nemoci“.(29) Před uzdravením mu bylo ve vidění zjeveno něco ze života dotyčného, což jako důkaz pravosti své služby veřejně sděloval. Baxter a mnozí jiní dosvědčují, že v těchto věcech se nikdy nezmýlil.(30)

Branham měl vlastní antropologii, kterou vztahoval na učení o Kristu a církvi. Žena zde nebyla zahrnuta v původním plánu stvoření. Je vedlejším produktem z Adamova žebra. Její krásu vyformoval Satan a ona je proto nadána muže svádět.(31) Necudnost se projevila již u Evy, která se Satanu oddala duchovně i fyzicky. Následně otěhotněla a porodila Kaina, který byl podle 1 J 3,12 ze Zlého. Eva namísto aby věřila Bohu, uvěřila Satanu a zkřížila Boží Slovo se slovem ďábla. Bůh původně zamýšlel, aby se lidé množili duchovně, avšak skrze necudnost Evy se lidé začali množit fyzicky.(32) Skrze Evino zkřížení s ďáblem jsou všichni lidé satanskými kříženci. (Stejně jako Kenyon i Branham tímto zastával satanskou přirozenost člověka).

Z tohoto zajetí byli lidé vysvobozeni, když se Bůh přeměnil do podoby Krista, který byl zplozen Slovem, a nebyl tudíž synem ďáblovým. Skrze svoji smrt tak lidem umožnil, aby i oni do svého těla přijali Slovo a stali se stejně tak jako Kristus, Božími Syny.(33)(Opět zde v souladu s Kenyonem i Hallem Branham učí o Boží přirozenosti věřících). Tak vznikla první církev, která však záhy, po vzoru Evy, přijala slovo ďábla, které Branham chápal jako vyznání víry, a založila denominaci. Největším bludem tohoto vyznání víry bylo učení o Trojici. Tak se církev zkřížila a stejně jako Eva, i ona začala rodit syny ďábla.(34)

Protože Bůh nebyl Trojjediný, nýbrž bral na sebe pouze různé manifestace, zjevoval se během církevních dějin v podobě reformátorů. Branham to vysvětloval vlastní eschatologií, kdy z prvních třech kapitol knihy Zjevení vytvořil svérázné pojetí církevní historie. Zde uvedených sedm církví představuje jednotlivé vývojové etapy dějin a každý sbor má historického reformního posla (Pavel, Ireneus, Columba, Martin, Luther, Wesley). Branham se považoval za posla sedmé, současné Laodikejské církve (Zj 3,14) s jehož příchodem se naplnilo Boží tajemství poslední doby (Zj 10,7).(35)

Uvedení reformátoři se však podle Branhama vzepřeli Bohu a nedovolili, aby se skrze ně uskutečnilo plné zjevení. To se naplnilo až v Branhamovi, kdy se Bůh v jeho podobě naposledy inkarnoval. Tím dospěla církev do svého vrcholu a možnosti návratu do apoštolské podoby. Skrze Branhamovo učení se pak denominační křesťané měli rozvést se svou denominací, sezdat se s Bohem, a přijetím původního Semene Slova se stát inkarnovanými Bohy. K plné inkarnaci Krista v církvi dojde tehdy, až slovo, které Branham zvěstoval, bude skropeno pozdním deštěm, probuzením poslední doby, a církev bude vytržena do nebes, zatímco svět ovládne Nevěstka, padlá církev, v podobně sjednocení protestantů a katolíků ve Světové radě církví. V roce 1977 pak nastane konec a bude nastoleno tisícileté království.(36)

Hlas uzdravení

Branhamovou službou uzdravování byl osloven původně kazatel Assemblies of God G. Lindsay (1906–1973), syn členů Dowieho experimentu Sion City Church, který se obrátil na kázáních Ch. Parhama. V roce 1948, po setkání s Branhamem, rezignoval na místo kazatele a stal se zakladatelem časopisu „Hlas uzdravení“ (Voice of Healing – dále jen VoH). Časopis měl za úkol upozornit na Branhamovu službu a pomoci ji rozšířit. Záhy se okolo něho vytvořil okruh dalších evangelistů s letničním pozadím, kteří byli Branhamem inspirováni. Hnutí se bránilo vytvořit „novou denominaci“. Měli být spojeni skrze „zralou“ uzdravovací službu, být evangelisty, pracovat pro jednotu Božího lidu a podporovat šíření VoH.(37) Časopis publikoval zprávy o zázračných uzdraveních ze všech druhů nemocí, včetně zhubnutí(38) nebo neobvyklá svědectví, například o sedmi hodinách v nebi.(39)

Od roku 1958 se VoH zaměřuje na mezinárodní službu uzdravování ve snaze o celosvětové probuzení. Vytváří přitom tři mezinárodní instituce: První bylo tažení za získání národů pro Krista (The Winnig the Nations Crusades), jejíž cílem bylo podporovat centra probuzení mezi jednotlivými národy a finančně pomoci ke stavbě církevních budov formou sponsorů a půjček. Do roku 1966 bylo takto podpořeno 1200 národních církví. Druhou službou byla kampaň za Svatou zemi (Holy Land Crusade), která spočívala v distribuci mesiánské literatury do Izraele. Takto bylo jen v roce 1965 převezeno do Izrale 170 000 knih. Třetí službou byla distribuce knih v národních jazycích (Native Literature Crusade). Do roku 1966 pak bylo distribuováno více než 100 Lindsayových titulů až ve 100 000 nákladech. Jen v roce 1965 to činilo milion evangelizačních publikací v mnoha jazycích.(40) Vlivem televizního a radiového vysílání tímto zároveň v USA spoluvzniká fenomén tzv. „teleevangelistů“.

Koncem šedesátých let dochází k útlumu probuzení uzdravování. Nejdříve se stále více uzdravovatelů distancuje od zjevných herezí W. Branhama, jehož služba se stává stále více izolovaná a okrajová a zároveň mnoho evangelistů upadlo do zjevných etických a morálních excesů. Excentričnost jejich praxe a často bizarní nauky vedly k tomu, že klasičtí letniční jejich praxi otevřeně odmítli.(41) V roce 1967 Lindsay mění název VoH na „Kistus pro národy“ (Christ for The Nations), což je i synonymem organizace, která se stala jednou z vlivných charismatických misijních institucí, která má svůj vliv do dnešní doby.

Mezi nejslavnější, původně letniční evangelisty, sdruženými okolo VoH, kteří po celých USA cestovali ve velkých plátěných stanech, patří zejména tři osobnosti:

Oral Roberts

O. Roberts se narodil v roce 1918 a je bezesporu nejvýraznější postavou Uzdravujícího probuzení. Jeho stanové evangelizace, vzkládání rukou, exorcismy a živá kázání se stala vzorem pro mnohé následovníky. Přestože byl spojen s Lindsayem, zachoval si nezávislost na VoH. V roce 1947 rezignoval na místo pastora v „Letniční církvi svatosti“ a založil „Sdružení Orala Robertse pro evangelizaci“ (Oral Roberts Evangelistic Association) s kterou začal svá uzdravovací tažení napříč USA. Tisícové zástupy čekaly v uličkách, aby se za ně modlil se vzkládáním ruky v jeho stanu pro 3 000 návštěvníků. Existuje zde i podobnost s Branhamem. Zatímco u Branhama vycházela léčivá moc z levé ruky, Roberts na Boží pokyn používal k léčení k uzdravování ruku pravou.(42)

V roce 1963 zakládá, též na Boží příkaz, univerzitu, která se stala největší akreditovanou charismatickou univerzitou na světě a zahrnuje celkem pět oborů. V roce 1977 se pak Robertsovi zjevuje 900 stop vysoký Ježíš, který mu ukládá, aby založil Centrum víry pro medicínu a výzkum (City of Faith Medical and Research Center).(43) Roberts zahajuje práci výzvou věřícím, od kterých získává celkem 150 milionů dolarů. V roce 1983 se Robertsovi opět zjevuje Ježíš a během sedmihodinové diskuse je Roberts přesvědčen, že do konce století bude nalezen lék na rakovinu, což oznamuje veřejně. To stimulovalo jeho partnery k investici 5 000 000 dolarů do jeho centra.(44) Centrum fungovalo od roku 1981 do roku 1989, kdy spolu s lékařskou a právnickou fakultou univerzity z finančních důvodů zaniklo. Za celou dobu bylo ze 777 lůžek zaplněno nanejvýš 148. Ačkoliv centrum mělo spojovat modlitbu a lékařskou péči, vliv modlitby na uzdravení se nepodařilo statisticky prokázat.(45)

Robertsovo učení je podle Kydda “oscilací” mezi dvěma póly. Prvním pólem je uzdravení skrze víru, kdy je jednotlivý věřící uzdraven již v Kristových ranách a druhým je teorie suverénního Boha, který uzdravuje koho chce.(46) Dalším z klasických charismatických doktrín je tzv. “setba vírou”, projevující se i ve finanční oblasti. Kdo Bohu daruje, obdrží Božím zázrakem mnohonásobně zpět.(47) Důrazem Robertsova učení je proto poselství, že Bůh touží uzdravit svůj lid a přeje si aby prosperoval.(48)

Asa Alonso Allen

A. A. Allen (1911–1970) je obvykle považován za druhého nejvýznamnějšího a zároveň nejkontroverzněj­šího uzdravovatele vírou. Allen byl původně metodistou, který byl varován před mluvením jazyky. Když však navšívil letniční stanový mítink, obdržel křest Duchem svatým a stal se kazatelem Assemblies of God. V jeho autobiografii můžeme rozpoznat wesleyánské kořeny, když popisuje, jak se zavřel ve svém pokoji, dokud mu Bůh neudělí pokyn jak vstoupit do zmocněné služby. Používá zde klasické argumenty, na kterých metodisté vystavěli obhajobu doktríny “bezhříšné dokonalosti”.(49)

Po návštěvě shromáždění s O. Robertsem požádal o svolení k provozování vlastní radiostanice, které nedostal a proto rezignoval na místo kazatele a založil společnost “A. A. Allen Revival” s rádiovým pořadem “Allenova hodinka probuzení.” (The Allen Revival Hour). V té době začal i kázat v pojízdném stanu a byl prvním evangelistou s vlastní televizní stanicí. Na svém vrcholu služby se objevil na 58 radiostanicích a 43 televizních kanálech. Jeho časopis “Magazín zázraků” (Miracle Magazine) měl každý měsíc 340 000 odběratelů. Jako jeden z prvních začal veřejně používat rockovou hudbu, což bylo v té době v letničních kruzích neobvyklé.

Allen byl prakticky po celou svoji uzdravovací službu opředen řadou skandálů. V roce 1955 byl zadržen za řízení v opilosti, za což byl ze strany Assemblies of God zbaven možnosti veřejné služby a byl donucen rezignovat i z VoH. Existuje verze, že Allenovi byla v motorestu do mléka nalita omamná látka za účelem diskreditovat jeho službu ze strany Asseblies of God.(50) Jiná verze tvrdí, že Allen byl unesen a probral se v zakouřené místnosti, kde mu do hrdla lili alkohol.(51) Allen po aféře prohlásil, že je nevinnen a založil “Společenství probuzení a zázraků” (Miracle Revival Fellowship) a otevřeně vyzval letniční, aby opustili denominační církev. Jeho rozvod v roce 1963 ale snížil jeho kredit. Rovněž Allenovy problémy s alkoholem nepřestaly a když v roce 1970 zemřel, lékaři konstatovali jaterní cirhózu z chronického alkoholismu a naměřili mu zbytkový alkohol v krvi.(52) V jeho službě však pokračují jiní a současná známá škola Zázraků (Miracle Valley Bible College & Seminary) vychází z Allenovy služby.

Allen byl pokládán za “specialistu na démony”.(53) Někteří soudí, že Allen démony dokonce viděl. Na jeho shromážděních docházelo k neobvyklým zázrakům, kde krom léčby rakoviny nebo uzdravování chromých bylo zaznamenáno i zázračné plombování zubů.(54) Allen má prvenství i v tom, že snad jako první začal kázat o finančním požehnání skrze zázraky a v podstatě s Robertsem pomohl odstartovat učení prosperity. Tvrdil, že má specielní požehnání pro ty, kteří jeho službu podpoří 100 dolary.(55)

Jack Coe

J. Coe (1918–1956) je dalším ze známé trojice letničních služebníků začleněných v probuzení uzdravování. Skrze víru byl vysvobozen z alkoholismu, který zatěžoval celou jeho rodinu. Po svém obrácení zcela změnil svůj život a stal se dynamickým letničním evangelistou. V roce 1944 přijal ordinaci v Assemblies of God. Znal O. Robertse a rozhodl se pořídit si ještě větší stan, než má on. Zakoupil proto stan pro 20 000 lidí a modlil se k Bohu, aby jej naplnil.(56) V roce 1950 se stal editorem VoH a o čtyři roky později vybudoval známý sirotčinec. Coe byl, stejně jako první letniční, nekompromisní v pohledu na lékařskou péči. Zašel však mnohem dále a prohlásil, že přijímat lékařskou péči má spojitost se znamením Šelmy z knihy Zjevení.(57) V roce 1953 byl za své učení a „klamání veřejnosti“ vyloučen z Assemblies of God.

Coeho praxe uzdravování byla agresivní. Podle mnoha svědectví vytrhával lidi z invalidních vozíků a stavěl je na zem. Pokud nebyli uzdraveni, byli obviněni z nedostatku víry.(58) Po jednom incidentu, kdy malému chlapci odebral berle s tvrzením, že je uzdraven z obrny, což se nestalo a chlapci způsobil trvalou bolest, byl obviněn za léčení lidí bez lékařské licence.(59) Nakonec byl zproštěn obvinění. Avšak ve stejném roce zemřel na obrnu. Jeho stan zakoupil A. A. Allen.

Závěr

Probuzení uzdravování je přímým předchůdcem nezávislého charismatického hnutí, které opustilo řady církví a zformovalo se do jednotlivých uskupení, které mají spíše strukturu obchodních nadací, než klasických církví. Hnutí zaniklo stejně rychle, jako vzniklo, avšak vtisklo nesmazatelný ráz nezávislému charismatickému křesťanství 20. století a dalo povstat fenoménům jako je elektronická církev a teleevangelismus.

Ačkoliv uzdravující probuzení vzniklo na půdě letničního hnutí, dostalo se záhy do konfrontace s letničními církvemi, které často nesouhlasily s učením a extravagancí jednotlivých evangelistů. Toto napětí přerostlo do veřejných střetů a ustavení nezávislých služeb, kde evangelisté již nikomu nemuseli skládat účty. Zároveň s tímto oddělením uzdravovatelé vírou – stejně jako později nezávislí charismatici – začali silně zdůrazňovat jednotu „Kristova Těla“, která ovšem, dle jejich představ, měla znamenat v podstatě to, že církev plně akceptuje jejich učení i metody a nebude je kritizovat.

Hodnotit úspěšnost množstvím následovníků a uzdravení není dnes jednoznačné. I ti nejzarytější odpůrci uznávají, že v hnutí docházelo k řadě uzdravení a obrácení ke Kristu, ale zároveň i skalní stoupenci hnutí odsuzují zejména Branhamovy hereze, Allenovy a Coeho skandály a extrémy, do kterých hnutí, zejména po opuštění stávajících církví, v sedmdesátých letech upadlo. Přesto jsou dnes často mezi charismatiky jména Coe, Allen nebo Branham synonymem Božích generálů, kteří bojovali jednu z největších bitev historie církve.