Biblická Apologetika

Charismatická církev sjednocení?

Použitá literatura a poznámky

1. Pohl Alfred H., 17 důvodů proč jsem opustil jazykové hnutí, A – ALEF, Ostrava, str. 58–61

   Mezi další monografie, které se zabývají kritikou charismatického učení patří u nás: 1. „Chvála Pána“ od Beshira a Raymonda, 2. „Tři kapitoly nejen do sboru Korintského“ od Urbana, 3. „Dějiny enthusiastického křesťanstva“ od Fazekaše, 4. „Charismatici“ od McArthura, 5. „Svrablavé uši“ od Stetze a 6. "Jiné evangelium“ od McConnella.

   Jedná se o knihy adventistů (1), kteří, v rámci své teologie, považují letniční a charismatické hnutí za působení ďábla, evangelikálů (2, 3, 4), z nichž někteří zpochybňují biblickou oprávněnost křtu Duchem, jakožto druhé zkušenosti a letničních (5) a charismatiků (6), kteří kritizují jednotlivá učení

2. tamtéž, str. 61
3. „Network Statement of Purpose“, The Network, duben – srpen, 1986, str. 6 – 18, in „McConnell D. R., Jiné evangelium, Křesťanský život, Albrechtice, 1996, str. 93“
4. „Code of Ethics“, The Network, únor – březen 1987, str. 7 in „McConnell D. R., Jiné evangelium, Křesťanský život, Albrechtice, 1996, str. 93“
5. Drápal D., Vznik jednoty někdy připomíná porod, Život víry, roč. 2, červen, 1991, str. 122
6. Drápal D., K rozhovoru o jednotě, Život víry, roč. 5, listopad, 1994, str. 307
7. Drápal D., Apoštolská služba a členství ve sboru, samizdat, prosinec, 1995, str. 9
8. Drápal D., Proniknout dál, Život víry, roč. 4, říjen, 1993, str. 291
9. Drápal D., Apoštolská služba a členství ve sboru, samizdat, prosinec, 1995, str. 5
10. Tamtéž, str. 6
11. Rucký E., Na křižovatce, Život víry, roč. 7, září, 1996, str. 239
12. Rucký E., Jubilejní desátá, Život víry, roč. 8, červen 1997, str. 3
13. Drápal D., Apoštolská služba a členství ve sboru, samizdat, prosinec, 1995, str. 3
14. Šimmer P., Jednota Božího lidu, Život víry, roč. 5, březen, 1994, str. 63
15. Pavel J. II., Ut unum sint, o ekumenickém úsilí, Zvon, 1995, str. 73

    Papež zde doslova píše: „Jako římský biskup jsem si plně vědom…, že Kristus touží po plném a viditelném společenství všech těchto komunit (míněny nekatolické církve)… Jsem přesvědčen o tom, že mám v této oblasti zvláštní odpovědnost spočívající především v uznávání ekumenických snah většiny křesťanských společenství a v pozornosti vůči požadavku, abych nalezl způsob, jak vykonávat primát… Avšak… jen z touhy pravdivě poslechnout Kristovu vůli poznávám, že jako římský biskup jsem povolán k výkonu této služby… Bez ustání se modlím k Duchu svatému… abychom mohli -samozřejmě společně- hledat formy, v nichž by se tato služba stala službou lásky uznávanou všemi zúčastněnými“

16. Pavel J. II., Tetrio milenio adveniente, o přípravě na jubulejní rok 2000, Zvon, 1995, str. 36
17. Beshires O. B., Raymond H. W., Chvála Pánu, Advent, Praha, 1992, str. 74
18. Vandeam E. V., Co se mi líbí na, Advent-Orion, 1992, str. 100

    Autor zde velmi zdvořilým a pozitivním způsobem srovnává jednotlivé křesťanské směry, ale jasně ukazuje, že pravdy adventistů stojí nade vším: „Světlo totiž bude svítit dále, až do onoho dne, kdy přijde Ježíš. A když nám Bůh milostivě ukáže ve svém slovu nějaké další světlo, měli bychom ho opět přivítat. Myslím, že vám začíná být jasné, proč jsem si zvolil za svůj duchovní domov společenství adventistů sedmého dne. Stále další a další křesťané přicházejí k témuž přesvědčení…“

19. Allan J., Butterworth J., Langleyová M., Víry a vyznání, Svornost, 1994, str. 100 – 101
20. Drápal D., Vznik jednoty někdy připomíná porod, Život víry, roč. 2, červen, str. 122
21. Dittrich T., Jednotu, ale ne za každou cenu, Život víry, roč. 6, červenec, 1995, str. 207
22. Prince D., Určena povstat, Boží pořádek obnovení Kristova těla, Život víry, roč. 2, listopad, 1991 str. 223 – 225.

    Studie obsahuje dovětek: „Tato stať Dereka Prince vyšla v časopise New Vine. Otiskujeme ji se svolením autora ještě z dob totality…“

23. Stetz J., Svrablavé uši, Křesťanský život, Albrechtice, 1995, str.30

    Autor knihy uvádí citát z Bashamovy knihy „Can a Christian Have a Demon?“ kde Basham interpretuje Pavlův exorcismus věštkyně z Makedonie slovy: „Co myslíte, jak vykládají tento příběh služebníci vysvobození? Je to neuvěřitelné. Tvrdí, že démonem posedlá dívka se připojila ke křesťanům o po mnoho dní s nimi uctívala Boha. Prý učinila skutečné vyznání a stala se dokonce uznávaným členem; Pavel však rozpoznal, že má démona. Přišel na to až o mnoho dnů později a démona vyhnal. Je to velice dobrý příklad překrucování Písma.“

24. Derek Prince, His life, His work, http://www.de­rekprince.com/…e­arlzear.htm
25. Navrátil A., Apoštolský úřad, Život v Kristu, 1998/2, str. 8

    „Postavení založené na vztazích je mimo diskusi. Bez nich může existovat např. diktatura. Ježíšův příklad nám však ukazuje něco zcela jiného. Instituční postavení je zřejmé z výše uvedených veršů“. V práci jsou uvedeny např. verše Lk 8,1–3, Sk 13, 2–5, Sk 20, 1–4 kterými autor dokládá práci týmu. Dále Ga 2,6–9, kde autor uvádí odlišnou pracovní oblast.

26. Dittrich T., Sešel se ŠV KMS, Život víry, roč. 9, 1998, str. 19
27. Prince D., modlitba a půst mění dějiny, Logos, 1991, str. 156

    „Tento novozákonní obraz církve na konci tohoto věku je potvrzen různými starozákonními proroctvími. Jedno z nějkrásnějších proroctví na toto téma nalezneme v knize Izajáš od 19. verše 59. kapitoly do 5. verše 60. kapitoly… Dnes je připraveno velké dějiště pro poslední velké jednání dramatu církve. Poprvé v lidských dějinách může být úkol kázat evangelium všem národům naplněn během jedné generace… Použití těchto prostředků bude stát obrovské množství peněz, ale v Izajášovi 60,5 Bůh zaslíbil církvi posledních dnů "dary hučícího moře“ a „bohatství pronárodů“. To jsou jím ustanovené zdroje a zaopatření. Finanční a technické prostředky národů mají být dány k dispozici církvi, pro naplněné jejího závěrečného úkolu zde na zemi."

28. Tamtéž, str. 150
29. Joyner R., Vize o velké žni, Život víry, roč. 5, březen, 1994, str. 64–66
30. Dittrich T., Dojmy z konference, Život víry, roč. 5, srpen, 1994, str. 218–219

    V závěru pastorské konference zodpověděl Derek Prince uvedený dotaz posluchačů: „Počátek denominací je popsán v 1. K 3,1–4. V Korintě ztratili ze zřetele Ježíše a zaměřili se na lidského vůdce, řekl. U kořene je tělesnost.“

31. Joyner R., Poslední bitva, KMS, Praha, 1998
32. Vácha V., recenze – Poslední bitva, Život víry, roč. 9, září, 1998, str. 28
33. Komise pro mezináboženský dialog, Duch v judaismu, islámu a hinduismu, Pastorační středisko, Praha, 1998 str. 9

    „A Pán řekl andělům, "Pohleďte, hnětu smrtelníka z bahna a jílu. Až mu dám tvar a vdechnu svého ducha, padněte před ním a klaňte se mu.“ (Korán 15, 28 – 29)

34. Tamtéž, str. 3

    „…činnost Ducha svatého se neomezuje jen na církev, ale můžeme se s ní setkat i mimo její viditelné hranice“

35. Nee, W., Církev v místě, Der Strom, Stuttgart, 1993
36. Tamtéž
37. Nee W., Trilogie ducha, duše a těla, Vydavatelství Rady Církve bratrské, pracovní výtisk, 1992, str. 23
38. Ptáček L., Kdo je to Derek Prince, Život víry, roč. 5,

    květen, 1994, str. 128–130

39. Gustafsson O., Konference o tzv. hnutí Víry, Letniční biblická akademie, Kolín, 19 – 22. 10. 1994
40. Dittrich T., Týden s Derekem Princem, Rozhovor s Danem Drápalem, Život víry, roč. 8, srpen, 1994, str. 211–212
41. Derek Prince, His life, His work, http://www.de­rekprince.com/…e­arlzear.htm
42. Konference o tzv. hnutí Víry, Letniční biblická akademie, Kolín, 19 – 22. 10. 1994

    O distancování se Dereka Prince od Pastýřského hnutí mluvil Tomáš Dittrich ve svém krátkém vstupu při konferenci o tzv. hnutí Víry v Kolíně v roce 1994. Přednášející teolog, Ove Gustafsson ze švédské Uppsaly, tehdy zmiňoval Pastýřské hnutí, které dle jeho informací zasáhlo v historii svými aktivitami i Českou republiku, kde mělo vyškolit místní vůdce. Jeden kazatel Apoštolské církve se tehdy zeptal, zda k tomuto hnutí patří i Derek Prince, na což dostal od přednášejícího odpověď, že v minulosti ano. Tomáš Dittrich tehdy poznamenal, že tato skutečnost by vůbec neměla být zmiňována, neboť Prince se od Pastýřského hnutí distancoval ve své knize „Pastýři a učitelé“.

43. McConnell D. R., Jiné evangelium, Křesťanský život, Albrechtice, 1996, str. 93
44. Copeland K., in „McConnell, D. R., Jiné evangelium, Křesťanský život, Albrechtice, 1996, str. 93“
45. Copeland K., The Year of Equipping the Saints, New Wine, 18, leden, 1986, str. 6 – 18, in „McConnell, D. R., Jiné evangelium, Křesťanský život, Albrechtice, 1996, str. 93“
46. Report on the 1976 Charismatic Leader´s Conference str. 5 in „McConnell, D. R., Jiné evangelium, Křesťanský život, Albrechtice, 1996, str. 93“
47. KMS nemlčela, Život víry, roč. 4, listopad, 1993, str. 337

    Jednalo se o petici za podporu manželů Höfingových, kteří byli v té době 10. dní ve vyšetřovací vazbě v Německu za údajné pochybné pastorační praktiky

    Na jiném místě byl T. Dittrich kritizován za uvedení denominační příslušnosti na výzvách českému národu ze dne 1. 5. 1997 a září 1997 za což se omluvil:

    „Sám jsem si mohl opět uvědomit zodpovědnost své "psavé“ funkce. Za podpisy členů UžV jako autorů loňských výzev KMS jsem uvedl pouze jejich denominační příslušnost, což mohlo vzbudit dojem, že jsou do KMS delegováni církvemi, zatímco ve skutečnosti své funkce zastávají nikoliv jako zástupci církví, ale místních sborů". Dittrich T., Setkání vedoucích, Život víry, roč. 9, březen, 1998, str. 18

48. Krásný P., in „Jarní setkání ŠV KMS, Život víry, roč. 7, květen, 1996, str. 150“
49. Rucký E., Úvaha o poslání a budoucnosti, Život víry, roč. 5, červrn/červenec, 1994, str. 200
50. Dittrich T., Jarní setkání ŠV KMS, Život víry, roč. 7, květen, 1996 str. 150
51. KMS, Křesťanská misijní společnost, traktát, Praha, bez datumu
52. Dittrich T., Sešel se ŠV KMS, Život víry, roč. 9, červen, 1998, str. 19
53. Statut Křesťanská misijní společnost (KMS), Život víry, roč. 7, říjen, 1996, str. 295
54. Drápal D., Obnova vize KMS, Život víry, roč. 9, červen, 1998, str. 19
55. Drápal D., Apoštolská služba a členství ve sboru, samizdat, prosinec, 1995, str. 2
56. Dittrich T., Co stojí jednota, Život víry, roč. 6, srpen, 1998, str. 224–226
57. Dittrich T., Mokon 3, Život víry, roč. 8, červen, 1997, str. 19
58. Dittrich T., Setkání vedoucích, Život víry, roč. 9, březen, 1998, str. 18
59. Rucký E., Quo vadis, Život víry, roč. 7, březen, 1996, str. 63
60. Dittrich T., Užší výbor KMS, Život víry, roč. 10, září, 1993, str. 284 – 285
61. Rucký E., Co stojí jednota (záznamy z vystoupení z Křesťanské konference) Život víry, roč. 6, srpen, 1995, str. 225
62. Rucký E., Čas modlitby, Život víry, roč. 6, listopad, 1995, str. 311
63. Dittrich T., „Jednání širšího výboru KMS“ Život víry, roč. 7, leden, 1996, str. 27
64. Kadlec O., Bublina v základech KMS, Život víry, roč. 8, květen, 1998, str. 8
65. Dittrich T., Setkání širšího výboru KMS, Život víry, roč. 8, květen, 1998, str. 8
66. dopis členů sboru AC Čáslav, Změna v Čáslavi, Život víry, roč. 5, říjen, 1994, str. 287
67. Dittrich T., Jednota s jakým „J“? Život víry, roč. 5, říjen 1994, str. 272
68. Halama O., in „Společná pastorálka, Život víry, roč. 6, duben, 1995, str. 105“

    Ne všichni členové Jednoty bratrské sdílejí vizi jednoty v instituci. Např. Jaroslav Pleva dva roky před výše citovaným příspěvkem uvedl: „Biblická jednota není jednota instituční ani organizační… Biblické pojetí jednoty z principu vyžaduje jinakost a různost a vylučuje uniformitu.“ in Dittrich T., jednota a autorita, Život víry roč. 4, duben, 1993, str. 107

69. Dittrich T., Neposílat děti do atomové války, rozhovor s Rudkem Bubikem, předsedou AC v ČR, Život víry, roč. 4, říjen, 1993, str. str. 291–294
70. Prince D., Učení a zohýbané nárazníky, Život víry, roč. 2, červen, 1991, str. 113–114

    Derek Prince k tomu říká: „…když mne Bůh uvedl do veřejné služby osvobozování a vymítání démonů, moji letniční spoluvěřící se postavili proti mně a veřejně mne napadli“. I když to zde není explicitně obsaženo, mohlo by se jednat o to, že mezi letničními neexistovaly žádné smlouvy o zákazu veřejné kritiky, tedy to, co McConnell popisuje jako „ruku na ústa“ a Princeho veřejné působení bylo veřejně kritizováno.

71. Dittrich, T., Týden s Derekem Princem, Život víry, roč. 5, srpen, 1994 str. 211–212

    Dan Drápal popisuje svůj dojem z rozhovorů s Derekem Princem, kde říká: „Jednu dobu byl letniční, potom viděl, že se letniční hnutí něčemu uzavírá…“

72. Seminář o Pentekostálním hnutí, SSSNNS, Soukenická 15, dne 5. 5. 1995

    Jednalo se o pracovní seminář Společnosti pro studium sekt a nových náboženských směrů jehož tématem bylo letniční a charismatické hnutí. Na seminář byl pozván i Dan Drápal, jakožto představitel charismatického hnutí v České republice. Odpovídal na otázky přítomných ohledně zamýšleného vstoupení KS do JB. Při té příležitosti řekl, že by byl ochoten vstoupit i do AC, avšak poznamenal, že tato církev trpí pocitem výlučnosti. Dále krátce pojednal o dvou proudech uvnitř AC, z nichž jeden je otevřenější.

73. V extrémních polohách Kristova muka popisuje Kenneth Copeland např. ve svém článku „The price of it all“ časopise „Voice of Victory“ 9/91, podle něhož se Kristus stal posedlým a v pekle se znovuzrodil. Derek Prince ve studii „Dílo kříže“ (samizdat) popisuje, že Kristus se toulal po smrti v šeolu jako kozel Azazel po poušti a ve své knize „Základů – vzkříšení z mrtvých“ (samizdat), připouští, že jeho sestup do místa muk byl nutný pro dovršení díla smíření. Kenneth Hagin ve své knize „Uzdravení nám náleží“, Logos, 1991 rovněž vidí Azazela jako předobraz Krista a Wolfhard Margies ve své knize „Milost“, Logos, 1992 uvádí, že Ježíš trpěl i po své smrti na kříži a své úvahy dále rozvíjí v knize „Vykoupení“, Břetislav Šípek, 1995. Rovněž tiskový mluvčí KMS Tomáš Dittrich ve své knize „Ze smrti do života“, Život Víry, prohlašuje, že Ježíš nesl po smrti na kříži v pekle muka věčného zatracení.
74. Duncan D. D., Woodworth F. C. Jr., Úhelné kameny pravdy, studium biblické doktríny, ICI University, Národní kancelář Český Těšín, 1994 str. 199–200) Jedná se učebnici, kterou požívá např. Apoštolská církev ke vzdělávání svých duchovních. Autoři v ní píší: „Nyní, když už je Písmo kompletní, nemůžeme k němu nic přidávat ani ubírat. Bůh postupně, v průběhu 1600 let zjevil svou vůli a záměr. Víc již nepotřebujeme. Bůh řekl všechno, co chtěl o sobě a svém plánu s námi říci. To znamená, že ona zvláštní inspirace, díky které dnes máme Slovo Boží v psané formě, nám dnes již není dostupná. Byla určena výlučně pisatelům Písma. Proroctví… není náhražka za zjevení, které bylo dáno v době apoštolů k všeobecnému vedení církve, a v žádném případě nesmí být s tímto všeobecným zjevením v rozporu.“
75. Na tuto otázku narazí patrně každý, kdo se snaží charismatické učení zkoumat. Je obtížné tento bod jasně formulovat, avšak typickým příkladem je např. Kenneth E. Hagin, který vytváří doktríny ze svých duchovních vizí. Např. v knize „Autorita věřícího“ 1990 popisuje své vidění, kde mu Pán dle jeho slov ukázal, že Ježíš není všemohoucí resp. že nemůže svou moc nad satanem uplatňovat. Sám o tom řekl: „V roce 1952 se mi Pán Ježíš Kristus zjevil ve vizi a mluvil ke mně asi hodinu a půl o ďáblu, démonech a posedlosti ďáblem (Autorita věřícího, Logos, Praha, 1990 str. 32). Mimochodem, tato vize je mezi charismatiky velice známá a respektovaná. Zmiňuje ji i W. Margies: "…Jiní zase říkají, že nejvyšší ze čtyř vyjmenovaných autorit jsou "pánové světa tohoto“. K zastáncům tohoto pojetí patří Kenneth Hagin, který došel k tomuto názoru na základě osobně přijatého obsáhlého vidění, při němž mu Pán zjevil kompetence těchto mocností velice detailně.„(Os­vobození, Logos, 1991, str. 76 – 77). Oboje knihy vydalo nakladatelství KMS. Doktrína o církvi, svazující satana i struktura říše temnosti, dnes v charismatickém hnutí běžně praktikována, má počátek ve zjevení a její praxe se běžně používá při vedení církve. I když by charismatici toto tvrzení patrně striktně odmítli, dochází tak vlastně implicitně k pokračujícímu věroučnému zjevování. Na základě zjevení jsou pak formulována učení. Hagin doslova píše: "Ke konci vize vběhl mezi Ježíše a mne zlý duch v podobě opičky nebo skřítka a rozptýlil něco jako kouřovou clonu nebo mrak. Pak začal tento démon vyskakovat a přitom křičel vysokým ječivým hlasem tak, že jsem Ježíše neviděl a ani neslyšel, co mi říká. Bylo mi divné, že Ježíš dovolí démonovi, dělat takový rámus, že démona nezažene, abych slyšel, co mi říká. Chvíli jsem čekal, ale Ježíš proti démonovi nic nepodnikal. Mluvil dál, ale já jsem mu nerozuměl ani slovo – a potřeboval jsem to, protože mi dával instrukce, které se týkaly ďábla, démonů a jak je třeba uplatňovat autoritu. Pomyslil jsem si: "Copak neví, že neslyším, co mi říká? Potřebuji to slyšet a neslyším nic!“ Zmocňovala se mne panika. Byl jsem tak zoufalý, že jsem vykřikl: „V Ježíšově jménu ti poroučím ty bídný duchu, abys přestal!“ Ve chvíli, kdy jsem to řekl, padl malý démon na zem, jako pytel brambor a černý oblak zmizel. Démon ležel na zemi, celý se třásl, skučel a naříkal jako spráskané štěně. Na mě se ani nepodíval. „Musíš být nejen zticha, ale musíš i odtud pryč, ve jménu Ježíše.“ Poručil jsem a on odběhl. Pán přesně věděl, co jsem si myslel. Napadlo mě: „Proč neudělal něco sám, proč to dopustil?“ Ježíš se na mne podíval a řekl: „Byl bych nemohl nic dělat, kdybys nezasáhl ty.“ To mě opravdu šokovalo – nechtěl jsem věřit vlastním uším. Namítl jsem: „Pane, vím, že jsem neslyšel dobře! Řekl jsi přece, že jsi nechtěl, ne?“ Odpověděl: „Byl bych nemohl nic udělat, kdybys nezasáhl ty.“ To se opakovalo čtyřikrát. Opakoval však velice důrazně: „Ne neřekl jsem, že jsem nechtěl, řekl jsem, že jsem nemohl.“

    Poté Ježíš ukázal Haginovi místa v Písmu, která pravdivost jeho výroků Haginovi potvrdila.

76. Mačák J., Jednota – klíč k probuzení? Život v Kristu, 5/1996, str. 16
77. Vojtíšek Z., O jednotě, Elíezer, 2/96, str. 4–7
78. Bubik R., O jednotě, Život v Kristu, 1996/3, str. 3
79. Hallerová L., in: „Dittrich T., Ráno se vždycky podivím, že Pán ještě nepřišel, říká Ludmila Hallerová, ŽV, roč. 9, září, 1998, str. 5–6“.
80. McConnell D. R., Jiné evangelium, Křesťanský život, Albrechtice, 1996, str. 90

    Autor zde poukazuje na obecný odpor charismatického hnutí k denominacím, avšak konstatuje, že Pastýřské hnutí a hnutí Víry jsou v podstatě denominace.

    Např. „U hnutí Víry máme také většinu ostatních znaků denominace. Cílem ICFCM je zabezpečit: 1) ústřední národní organizaci zodpovídající za komunikaci a koordinaci, 2) oblastní a celonárodní konferenci, 3) systém pokračujícího vzdělávání pro služebníky, 4) komisi pro výcvik misionářů, 5) organizační aparát pro umísťování kaplanů do armády. kromě těchto hlavních složek církevnické krmě se hnutí Víry chlubí řadou základních a středních církevních škol, akademických vzdělávacích institucí (Rhema a podobné školy) a vydavatelstvím (Harrison House, Tulsa, Oklahoma) a větším počtem paracírkevních asociací…“

81. Osobní rozhovor autora s pastorem sboru AC ze dne 25. 9. 1998, potvrzený zápisem z pastorálky Apoštolské církve v Kolíně ze stejného dne.
82. Prince D., Základy, kniha V – VII, samizdat, str. 21

    Prince zde uvádí: Z „ráje“ Kristus pokračoval dolů do oblasti „šeólu“ vyhrazené pro duchy bezbožných. Zřejmě jeho sestup na toto místo muk byl nutný k dovršení díla smíření za lidské duchy, protože musel vytrpět nejen tělesné, ale také duchovní důsledky hříchu".

    Je smutné, že zde vlastně Prince popírá dostatečnost smírčí oběti těla a krve a zpochybňuje tak Kristova slova „Je dokonáno“.

83. Prince D., Svobodni k uctívání, vyučovací dopis, DPM pro ČR, bez datumu

    Derek Prince zde popisuje jak z něho v průběhu jeho života (Duchem naplněného křesťana) odcházeli démoni

    „Byl jsem ve skupině křesťanů, kteří čekali v modlitbě na Boha. Náhle, bez jakékoliv účasti mé vůle, byly mé ruce nahoře a mé tělo se v krátké chvíli několikrát křečovitě zaškubalo… Bůh mi ukázal, že jsem byl osvobozen od ducha strnulosti (o tom jsem nikdy před tím neslyšel).. Myslím, že po staletí se něco podobného dělo v křesťanské církvi.“

    Ve své brožuře „Jak rozeznat a vyhnat démony“, samizdat, bez datumu, str. 5, např. tímto způsobem slouží křesťanu:

    „…Bratře Princi, nikdy jsem nikoho nezabil.“ Jistě že ne, ale démon do vás vstoupil s úmyslem, přimět vás někdy později, až k tomu bude příležitost, spáchat vraždu".

84. Jackson B., Co se to s námi jenom děje, Křesťanský život, Albrachtice, 1995
85. Prohlášení o tak zvaném hnutí letničním, usnesené na konferenci zástupců církví svobodných i státních v Berlíně, dne 15. srpna 1909 podepsané 56 kazatelů, farářů a předních věřících evangelických mužů Německa. Zde se mimo jiné píše:

    „Letniční hnutí není shora, ale zdola, má mnoho zjevů společných se spiritismem. Působí v něm démoni, kteří ďáblem lstivě vedeni, lež s pravdou zaměňují k svedení dítek Božích. V mnoha případech se ti "Duchem obdaření“ ukázali býti posedlými."

86. Smíchovská konference Církve bratrské, Praha, 1958, schválený referát ThDr. Jana Urbana