Krize a naděje letničního a charismatického hnutí
Úvod
Letniční a později charismatické hnutí se v minulém století stalo nejrychleji rostoucím religiózním směrem. V roce 2004 se k němu hlásilo již 571 milionů křesťanů.(1) V některých zemích latinské Ameriky se stalo nejvlivnějším a nejpočetnějším náboženstvím. Přes to editor časopisu Charisma J. L. Grady mluví o „smrti charismatického hnutí“, kterou připisuje na vrub finančních a sexuálních skandálů počínaje léty 1987 a následně rozpadu autoritářského „Pastýřského hnutí“.(2) Letniční teolog J. Prasch vidí krizi i v souvislosti s „Torontským požehnáním“, které v devadesátých letech proniklo do mnoha církví a hnutí diskreditovalo.(3) Dále je to učení „hnutí Víry“ od kterého se podle D. R. McConnella charismatická část hnutí nedokázala oddělit.(4) Od mnohého z toho se zřetelně distancovala největší americká letniční církev Assemblies of God, ovšem některé její sesterské církve v Jižní Americe, Austrálii nebo v Evropě nikoliv.
V následující sérii článků, které se budou zabývat vývojem a teologií aspektů letničního a charismatického hnutí, bych se pokusil popsat a naznačit důvody, proč k této krizi dochází. Budou zde zveřejňovány články:
1.
Počátky letničního hnutí
2.
Uzdravující probuzení
3.
Hnutí pozdního deště
4.
Argentinské probuzení
5.
Pastýřské hnutí
6.
Hnutí Víry – světový přehled
7.
Hnutí Víry – domácí scéna
8.
Hnutí Vinice
9.
Apoštolsko prorocká reformace
