Reakce ZOD na článek "Ujme se církev vlády nad světem?"
Poznámka ZODu k předešlému článku
Otiskli jsme tento článek, protože je v souladu s pohledem ZODu. Od jednoho zevšeobecňujícího a zavádějícího odstavce se však ZOD distancuje.
Zde je postupné vysvětlení:
Rekonstrukce rozvíjí i kalvínský důraz, který jako Boží království chápe současnou epochu a odklání se od milenialismu.
Ani kalvinismus ani rekonstrukce ani milenialismus nejsou černobílé. Kalvinismus a arminianismus jsou otázky soteriologie – nauky o spasení; rekonstrukce a milenialismus jsou otázky eschatologie – nauky o budoucích věcech. Jistě, soterologie může ovlivňovat eschatologii a obráceně, ale v žádném případě ne absolutně, jak z odstavce vyplývá. Většina kalvinistů přece nejsou rekonstrukcionalisté – z velikánů připomeňme třeba Charlese H. Spurgeona. A obráceně, nezanedbatelný počet rekonstrukcionalistů je mezi charismatiky, u nichž převládá ne kalvinský, ale právě arminiánský pohled na spásu.
Souhlasíme, že většina rekonstrukcionalistů jsou kalvinisté, ale jedním dechem musíme dodat, že většina kalvinistů nejsou rekonstrukcionalisté.
Nesouhlasíme, že se kalvinismus odklání od milenialismu. Záleží na tom, co pojmem „milenialismus“ myslíme. To text nevysvětluje. V jistý druh milenialismu věří přece všichni bibličtí křesťané, nikdo se od něj neodklání. Milénium je „tisíc let“. Toto období je výslovně zmíněno pouze 6 krát, a to jen na jediném místě (Zj 20:3–7). V Novém zákonu se o „tisíci letech“ zmiňuje ještě 2. Petrův 3:8, jenž Boží tisíciletí určuje relativně, nikoliv absolutně tj. kalendářně:
„…jeden den je u Pána jako tisíc let a tisíc let jako jeden den.“
Zkráceně řečeno, milénium, tisíc let je věk, kdy je satan svázán, aby nemohl svádět národy. Dále, ti kdo mají podíl na prvním vzkříšení, ti kdo jsou učiněni Kristovými kněžími, vládnou s Kristem během tohoto věku (Zj 20:3–7).
Rozdíl v „milenialismech“ vězí v tom, kdy se podruhé vrátí Kristus. Vrátí se před miléniem, nebo po miléniu?
1) Autor článku pod pojmem „milenialismus“ měl na mysli „premilenialismus“. Zda měl na mysli historický nebo dispenzační premilenialismus není zřejmé. To je pohled, kdy se Kristus vrátí před miléniem, aby po svém návratu milénium ustanovil, svázal satana a vládl v něm se svým lidem, se svými kněžími buď s církví (historický premilenialismus) nebo židy (dispenzační premilenialismus). Tento pohled obyčejně chápe tisíc let kalendářně a doslovně.
2) Téměř všichni rekonstrukcionalisté pod pojmem „milenialismus“ mají na mysli „postmilenialismus“. To je pohled, kdy se Kristus vrátí po miléniu. Opět, ne všichni postmilenialisté jsou rekonstrukcionalisté. Článek prakticky téměř přesně definoval postmilenialismus:
Až dojde k tomuto sjednocení, bude Kristovo tělo úplné a stane se inkarnací Krista, který bude pást národy železnou berlou. Vlivem sjednoceného těla budou z národu činění učedníci a velké poslání se naplní v tom, že se uskuteční christianizace světa.
Pak přijde Kristus ve své moci a slávě (slávou někdy bývá chápána církev) a bude dokončena obnova všech věcí.
Postmilenialismus byl velmi rozšířen v 19. století, aby byl na konci století vystřídán dispenzacionalismem. Dnes se opět stává populární právě skrze rekonstrukční teologii – takže díky za tento článek.
3) Posledním z hlavních mileniálních pohledů je „amilenialismus. Je to nešťastný název. Věk mezi oběma Kristovými příchody je milénium. Amileniální pohled, ač je vyznáván téměř výhradně kalvinisty, nepočítá s vylepšováním církve a světa. Naopak, ke konci milénia vidí satana sedět v Božím chrámě, tj. v církvi, počítá s krizí církve. Satan, ač je stále vládcem světa (nevěřících), je svázán za tím jediným účelem, aby lidé mohli uvěřit evangeliu, aby brány pekel nepřemohly Kristovu církev! Pohled ZODu se blíží nejvíce k tomuto pohledu.
Souhrně, většina kalvinistů není postmileniální v rekonstrukčním smyslu. Většina patří k amilenialistům, a historickým premilenialistům; menšina pak k dispenzačním premilenialistům. Opakujeme: souhlasíme, že většina rekonstrukcionalistů jsou kalvinisté, ale jedním dechem dodáváme, že většina kalvinistů nejsou rekonstrukcionalisté.
Zatímco evangelikálové milénium očekávali, kalvinisté věří, že Boží království již nastalo.
Tato věta by měla znít:
Zatímco premilenialisté (nikoliv evangelikálové) milénium očekávali, postmilenialisté a amilenialisté (nikoliv kalvinisté) věří, že milénium (nikoliv Boží království) již nastalo.
Nelze porovnávat milénium a Boží království jakoby šlo o jeden a tentýž věk. Premilenialisté často používají teologický a nebiblický termín „tisícileté království“ Ježíše Krista. Boží království není nikdy tisícileté, je vždy věčné. Amilenialisté a jiným způsobem i postmilenialisté vidí milénium jako věk mezi oběma Kristovými příchody, jako věk vstupu do Božího věčného království. Velekněz je Kristus a křesťané jsou jeho kněží, kteří s ním vládnou nyní po tisíc let, vypráví o Jeho slávě, zvěstují evangelium, až do doby, kdy se Pán Ježíš Kristus vrátí a nastolí své věčné Království. Otázka zní: Patří předehra (milénium) k opeře (věčnému Božímu království) nebo nepatří? Milénium je součástí Božího království, tak jako předehra je součástí opery. Milénium ale není Boží království, tak jako předehra není opera.
S jeho důrazem na predestinaci a nemožnost ztráty spásy rovněž evangelizace nabývá trochu jiných rozměrů. Člověk se nemůže pro Boha sám rozhodnout, je předurčen buď k nebi nebo samovolně skončí v zavržení. Podle toho také k církvi implicitně přináleží vyvolený, který ještě zatím nepodlehl Boží neodolatelné milosti. Jistě ne náhodou Kalvín vybudoval v Ženevě teokracii, kde spojil jak princip náboženské, tak světské vlády.
Tyto otázky jsme v ZODu rozebírali mnohokrát. Ponecháme je proto bez komentáře. Jen jedno si neodpustíme. Ano, věříme, že se přirozený člověk pro Boha sám nemůže rozhodnout, není k tomu způsobilý, protože od narození vlastní pouze padlou, satanem zotročenou svévoli:
Svévolníci, ti se odrodili hned v matčině lůně, z mateřského života se lháři dali bludnou cestou. (Žalmy 58:4)
Pouze po stvoření nového srdce Bohem, po prvním vzkříšení, po přechodu z duchovní smrti do duchovního života, je znovuzrozený člověk z Ducha uzpůsoben ke svobodnému rozhodnutí pro Krista. Svobodná vůle mimo Krista neexistuje, mimo Krista existuje jen satanem zotročená svévole…
– pst –
Původní článek zde