Křesťan a pornografie
Povím vám příběh, který mi vyprávěl jeden můj přítel. V jednom hotelu v USA se ubytovala skupina křesťanů. Ráno šel jejich vedoucí platit účet a bezděky chtěl navázat rozhovor s recepčním. Během hovoru se vedoucí zeptal, zda je recepční křesťanem a chtěl se s ním sdílet o evangeliu. „Ta skupina, co je s vámi, to jsou taky křesťani?“ Zeptal se recepční. „Jistě, zněla odpověď…“ „No tak to je zvláštní, mně nabízíte Ježíše, ale když se podívám na účet, tak prakticky všichni zde mají vyúčtování za sledování erotického televizního kanálu.“
Pornografie, manželská něvěra, rozvody, to vše dnes máme v církvi. Nehodlám se pouštět do polemik, zda je sledování erotických filmů hříchem nebo ne. Bylo to jasné i tomu nevěřícímu recepčnímu a pokud to někdo z křesťanů nevidí, pak buď nikdy nečetl Bibli a nebo to vidět nechce.
V osmdesátých letech minulého století byla v USA v oblibě vlna teleevangelistů. Mnoho z nich bylo letničními. Patřila sem jména jako Bakker nebo Swaggard. Svým vlivem zasahovali mnohé a Swaggard byl i velmi hudebně nadaným služebníkem. Jejich služba byla v obou případech zničena smilstvem. V Bibli padl i nejvěhlasnější král, David. Díky jeho cizoložství došlo k rozdělení království. Jeden z nejmocnějších Božích mužů, Samson, zahynul díky smilstvu. Díky smilstvu Izraelců s Madijánkami během chvíle padlo Božím hněvem 24 000 Izraelců. A ve výčtech by se dalo pokračovat. Bůh tento hřích viděl tak závažný, že za cizoložství byl v Izraeli vykonáván trest smrti ukamenováním.
Mnoho křesťanů se dnes ohání příběhem o cizoložné ženě, které dal Ježíš milost. Ano, Ježíš touží odpustit, ale v tomto příběhu nešlo o zpochybnění trestu. Ježíš pouze odhalil zlé motivy těch, kteří za ním přišli, aby jej pokoušeli. V Izraeli nemohl být prováděn v době římské okupace hrdelní trest a proto se jednalo o past na Ježíše a ne o průchod spravedlnosti. Ježíš ukázal odpuštění, ale přesto nazval dané chování hříchem.
Nedávno jsem se v této souvislosti zamýšlel, proč někteří nedokáží rozeznat zjevné bludy. Uvědomil jsem si, že pokud někdo sníží laťku své morálky, současně sníží i laťku své teologie. Ať se na mne nikdo nezlobí, ale málokdy jsem se setkal, aby tam, kde je Bible respektována jako Slovo Boží (nejen vyznáním), byly zároveň ospravedlňovány rozvody nebo sledování erotikých filmů. A naopak tam, kde si křesťani udělali z Bible trhací kalendář, tam se snese ledasco.
Prorok Ozeáš vyslovil zajímavou myšlenku: „Jejich skutky jim nedovolí vrátit se k jejich Bohu; je v nich duch smilstva, neznají Hospodina.“ (Oz 5,4). Pro starozákonní proroky byla modloslužba obrazem smilstva. Jsem přesvědčen, že pokud člověk páchá takovýto hřích, jednoduše nemůže zůstávat v Kristově učení.
Podíváme-li se do Nového Zákona, pak Ježíš nijak neanuluje etický rozměr Zákona, naopak, svůj pohled prohlubuje:
„Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Nezcizoložíš.‘ Já však vám pravím, že každý, kdo hledí na ženu chtivě, již s ní zcizoložil ve svém srdci. Jestliže tě svádí tvé pravé oko, vyrvi je a odhoď pryč, neboť je pro tebe lépe, aby zahynul jeden ze tvých údů, než aby celé tvé tělo bylo uvrženo do pekla.“ (Mt 5,27–29)
Jen chtivý pohled na ženu je zde dán na roveň cizoložství, byť nedokonaného. Je to totiž naše srdce, ze kterého vycházejí zlé myšlenky a troufnu si říci, že každý muž má, alespoň do jisté míry, problémy s udržením čistoty myšlení. Oknem do duše je v tomto případě oko a pokud své oči vystavím pokušení, pak to nemusí dopadnout dobře. Všechny hříchy se rodí nejprve v srdci. Jeden ze tří nejspravedlivějších lidí na světě, Jób, o tom věděl své, když řekl: "Uzavřel jsem smlouvu se svýma očima, jak bych se tedy směl ohlížet za pannou?“ (Jb 31,1)
Včera jsem se podíval do žárovky a vzápětí nato mi zazvonil mobil. Chtěl jsem se podívat na číslo, kdo mi volá, ale viděl jsem jen zelenou skvrnu. Nemohl jsem zaostřit, protože jsem byl oslepen tím, na co jsem se díval před tím. Zář žárovky zanechala v mém oku zelenou skvrnu, která vše přehlušila. Myslím, že podobné je to s člověkem, který si prohlíží pornografii. Je jí natolik oslepen, že jednoduše nedokáže v Písmu uvidět pravdu. Nezáleží, zda umí řecky, hebrejsky, aramejsky. Zda má vystudovanou biblickou školu nebo univerzitu. Duch smilství, stejně jako popsal Ozeáš, v blud uvodí.
Když Ježíš mluví o tomto hříchu, mluví zcela radikálním způsobem. Mluví o tom, že je lépe být zmrzačen, než být pro tento hřích zatracen. Četl jsem příběh pastora, který dostal e-mail s fotkou nahé ženy. Než fotku vymazal, prohlédl si ji. Asi mnohem více, než jen letmo. Ten obraz mu zůstal v paměti a nakonec podlehl a začal podobné věci hledat na internetu. Zůstával ve své kanceláři mnohem déle, než musel a nakonec zcela propadl své závislosti. Vše nakonec skončilo smilstvem při jednom pastoračním rozhovoru se ženou z jeho sboru. Jeho služba byla zničena. Ani David a ani Samson se neminuli Božího království. I tento pastor dostal milost, ale něco bylo nenávratně zničeno. Nenalhávejme si, že tam, kde nás nikdo nevidí, nemá naše počínání žádný dopad. Hřích je především proti Bohu a stále platí: „Boží hněv se zjevuje z nebe proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, kteří svou nepravostí potlačují pravdu.“ (Ř 1,18). Jeho oči na nás s láskou hledí celý den. On nás chrání, pomáhá, rád odpouští, ale je to i On, kdo nechal do Písem zapsat slova:
„Jestliže svévolně hřešíme i po tom, když jsme už poznali pravdu, nemůžeme počítat s žádnou obětí za hříchy, ale jen s hrozným soudem a ‚žárem ohně, který stráví Boží odpůrce‘.“ (Žd 10,26–27)
Nemyslím si, že je možné toužit po obnově církve nebo toužit po nápravě učení, pokud nedojde k odvrácení se od těchto věcí, které jsou – podle svědectví mnohých – v církvi tak rozšířeny. Ježíš říká, že je lépe stát se mrzákem než být pro tento hřích zatracen. Určitě tím nemyslí stát se tělesně postiženým. Vím o více křesťanech, kteří znají svoji slabost a raději se vzdali připojení na internet nebo raději nemají televizi. I já patřím k těm, který se rozhodl nemít televizi. Znám své slabosti a vím, že je lépe si něco odepřít než čelit pokušením. Je lépe být mrzákem, být považován za fanatika, sektáře, zákoníka nebo jen slabého ve víře, než s oběma očima skončit v pekle.