Promise Keepers, muži všech denominací, spojte se!
Doktrinální část
Misiologie
V knize “Seven Promises of a Promise Keeper” zakladatel PK píše:
„Nemíním navrhovat, aby všechny kulturní rozdíly a
denominační odlišnosti zmizely. Ale co vím je to, že všemohoucí Bůh
sjednocuje věřící muže bez ohledu na jejich etnický původ, denominační
příslušnost nebo styl uctívání. Je jenom jedno kriterium pro tento druh
jednoty: milovat Ježíše a být zrozen z Ducha
svatého“.26
Podle časopisu “Muži činu” (Men of Action) je úkolem PK:
“Poselstvím Promise Keepers je pomoc vzbudit duchovní obživení
v domácnostech, církvích a národních společenstvích. To se má
uskutečnit formováním, modlitbou a vyučováním všech mužů
k dorůstání do křesťanského mužství, umožňujícím dodržet
sliby dané Bohu, který je miluje, svým ženám, které jim důvěřují,
svým dětem, které je potřebují a světu, který musí být jimi
ovlivněn.”27
PK je otevřeno mužům všech ras. Bill McCartney obdržel proroctví, které se této věci přímo týká: “Když barevní muži nepřijdou do PK, já také nepřijdu.” 28 Později McCartney prožil i potvrzení tohoto poselství: “Poznal jsem ve svém srdci, slyšel jsem to [od Boha] a stál jsem v tom.”29
PK plánují regionální shromáždění, pastorské konference, jednodenní vyučující semináře, vydávání knih, studijních průvodců a videokazet pro mužské skupinky, TV národní spoty, časopisy a internetovou stránku.30
V současné době stojí v čele PK Randy Phillips. Je presidentem a administrativním vůdcem PK. Sloužil deset let jako druhý pastor a pět let jako první pastor sboru své církve. Nyní dva roky vede Denver Bronco´s Bible study. McCartney a Phillips jsou původně katolíci a nyní se připojili k hnutí Vinice. Phillips byl rovněž v dubnu roku 1994 řečníkem na “Mezinárodní konferenci mužů”, pořádané Robertem Schullerem, pastorem ze slavné Křišťálové katedrály, kladoucím důraz na prospěšnost kladného sebehodnocení a sebeúcty křesťana.
Eklesiologie
Nedoktrinální jednota
Boření zdí – “Breaking down the walls” je nejčastěji proklamovaným heslem PK. “Zřetelně, něco neočekávaného, se stane, když muži ze všech denominací, etnik a kulturních pozadí se sejdou ve jménu Ježíše Krista. Pozvěte a přijeďte nejen s vašimi přáteli a rodinami, ale i s muži s rozdílným etnickým a denominačním dědictvím. Pamatujete na ty, kdo jsou mimo vaší církev, denominaci a etnickou skupinu."31
Řečníci a učitelé PK jsou signatáři manifestu „Evangelíci a katolíci společně: Křesťanská mise třetího tisíciletí“. (Evangelicals and Catholicks Together: The Christian Mission of the Third Millennium).
Postoj vůdců PK k církvím je velice vstřícný a nedogmatický. Nedoktrinální evangelium je široce otevřeno všem, kteří se hlásí ke Kristu, bez rozdílu vyznání.
“„Promise Keppers nemá zájem o denominační nálepky mužů“, [prohlásil v říjnu 1997, na konferenci PK jejich zakladatel.] „Shromáždit rozličné množství mužů ve jménu Ježíše Krista, vyznat osobní a kolektivní hřích, abychom mohli přinést Bohu boží muže, na kolenou v ponížení, usmířené a vyrovnané pro obživení a duchovní probuzení,“ [přečetl dále prohlášení.] „Církev Kristova byla rozdělena a dům rozdělený neobstojí. Příčina, proč vidíme klesat morálku v národech je, že boží muži nestojí pospolu. Říkáme každému chlapu, aby se vrátil do své církve a silněji se odevzdal uvnitř této církve. Říkáme církvím, skrze vedení pastorů, spojte se s ostatními církvemi do komunity přesahující široké měřítko. Každý týden se společné scházejte -vůdcové- k modlitbám a sdílení potřeb komunity, aby pastoři nesli zpět břemena svým mužům… Na základě 1. ledna, roku 2 000, v každém státě USA, žádáme pastory a jejich muže, uvnitř jejich geografických území, spojte se a na schodech Capitolu povolejte seznam zúčastněných. Nemluvíme proti denominacím, vždyť jsme všichni bratrstvem.“32
Muži poté byli Maxem Lucadou (Oak Hills Church of Christ, San Antonio) vyzvání, aby se modlili za “Zázrak tisíciletí” (the Miracle of the Millenium). To bylo učiněno a “hřích sektářství" mohl být vyznán. “Viděli jsme církev rozdělenou do malých komunit, ze kterých jsme přišli. Dnes vidíme spojenou Velkou Církev."33 Pokračoval dále.
PK se soustřeďují na to, aby svůj program přenesli do místních sborů. V mnoha církvích v USA se jim to již podařilo a mnoho sborů se podílí na vyučujících aktivitách PK pro skupinky místních mužů.
Zbořme denominační zdi?
Boření některých zdí mezi církvemi, rasami, či kulturami je skutečně prospěšné. Jedná se např. o zdi, které jsou tvořeny pomluvami, závistí a vzájemným osočováním, podsouváním nečistých motivů nebo rasismem. Avšak jsou zdi, které nechal vytvořit jednoduše Bůh. Např. Nehemjáš a Ezdráš hradby stavěli. Je s podivem, že tyto hradby odmítli Izraelci stavět společně s přesídlenci, které na izraelské území přesídlil Esachar Chadón, a kteří uctívali pravého Boha (Ezd 4,2).
Tyto zdi dokonce Izraelce proti těmto „bratrům“ později chránily. Jaký byl však důvod, že nakonec tyto zdi dělily lid uctívající stejného Boha? Velmi jednoduchý. Přesídlenci se sice báli Hospodina, ale ctili i jiné bohy (2 Kr 19,33). Avšak bylo to podstatné? Nemohli stavět Boží chrám společně? Nikoliv. Bůh až příliš dbá na čistotu svého lidu, ze kterého vychází Mesiáš a v němž si později činí svůj chrám a odděluje jej zdmi.
Dokonce i rasové a kulturní bariéry dal Bůh jako důsledek ochrany společnosti před sjednocováním již v Babylóně, kdy zmátl jazyky a lid rozprášil. Před tím byli lidé jednoho jazyka a jedněch činů. Sledujeme-li proto pozorně dílo spásy, vidíme, že Hospodin neustále odděloval a stavěl zdi. Abrahama od světa oddělil Bůh a oddělil i jejich syny Izmaele a Izáka. Izraelské a Judské království oddělil rovněž Bůh. Běda Rechabeámovi a Jóšafatovi, kteří se pokoušeli toto Bohem rozdělené království spojit. Dále pak dvanáct z Izraele oddělil Ježíš. Věřím, že to byl Duch svatý, jenž oddělil Luthera od papeže, a dále též On, kdo oddělil anabaptisty od Luthera. Bůh, jako již v knize Genezis, stále odděluje světlo od tmy, klam od pravdy.
Již v době Starého Zákona vznikala sjednocující prorocká hnutí, avizující společné projekty a boření zdí za účelem společných cílů. O jednom takovém “hrochu v zahradě” se píše v 1K 22, 5–12, kde shromáždění proroci dosvědčili judskému králi, že se má spojit s králem Izraelským v boji proti Aramu. Prorocké hnutí tvořilo na čtyři sta proroků! Avšak skutečný, Boží prorok, na to králi řekl: “Hospodin dal zrádného ducha do úst všech těchto tvých proroků." Na místě démonů a falešných Bohů stojí dnes falešná učení. Co má tedy společného chrám Boží s modlami?
Nejsme tedy povolání věroučné a rasové zdi bořit, ty již, pro skutečné následníky Boží, zbořil jednou provždy Kristus. “V něm je náš mír, on dvojí spojil v jedno, když zbořil zeď, která rozděluje a působí svár (Ef 2,14)„. Modlitba Pána o to, abychom byli jedno, byla vyslyšena o Letnicích, kdy nám byl darován Duch svatý. “A tak v něm smíme obojí, židé i pohané, v jednotě Ducha stanout před Otcem.“ Jednota přeci není v tom, mluvit jedna slova a činit stejné skutky společně s těmi, kterých se ani nemáme ptát, zda mají naději na věčný život, a pak s nimi uzavřít jakousi krevní smlouvu. To je Babylón.
Jednota rozbíjející bariery, a tvořící univerzální a nedoktrinální jednotu, je z ducha prorockého hnutí typu “hrochů v zahradě”, jak nám je zobrazuje výše zmíněný starozákonní obraz z doby krále Achaba.
Novozákonní důraz na doktrinální čistotu je jednoznačný. “Kdo zachází dál a nezůstává v učení Kristovu, nemá Boha” (2 J 9). Vzrušené chvíle na sportovních stadionech, kdy si nejsem jist, zda muž vedle mne, kterého jsem jako bratra vyzván obejmout, a který mi bude žehnat, není zrovna Mormon nebo homosexuál, není podle mne zrovna tou správně zbořenou zdí!
Klíčoví muži
Tyto aktivity ve sborech uskutečňují tzv. „klíčoví muži“ (Point(Key)Men) -název “Point Key Man” byl v roce 1995 změněn na „Key Man.“34 Tito PKM jsou v církvích zodpovědni za získávání nových členů a jsou uschopněni zakládat mužské skupinky. Zároveň PKM tvoří spojnici mezi skupinou a ústředím PK.
“Klíčový muž zastává důležitou pozici pro ustavení a urychlení služby mužům v jeho církvi a je podstatou Promise Keepers… Muž, se souhlasem svého pastora, je kritickým spojením mezi službou mužům v jeho církvi a Promise Keepers. Ať vedoucí, či pastor, zasvěcený PKM, organizuje a podporuje program služby mužům své církve. Vytváří spojení pro prostředky, materiál, národní konference, vyučující semináře pořádané Promise Keepers a jiné přispívající služby. Promise Keepers pokračují ve vyhledávání dalších klíčových mužů. Kontaktujte naši kancelář a obdržíte „The Point(Key)Men“ brožurku.35 Případná výměna klíčového muže vedením sboru musí být konzultována s centrem PK.
Vyslanci
Spojnici mezi klíčovými muži a pracovníky oblasti (Field Ministry staff), tvoří tzv. vyslanci, či zmocněnci (Ambassadors). Jejich úkolem je představovat PK církvím daného společenství a vytipovávat klíčové muže. “[Vyslanec] nese poselství Promise Keepers do své obce, nalézá klíčové muže a podporuje smíření přes rasové a denominační hranice.„36 Brožurka pro kandidáty Ambassadors říká: “Protože Promise Keepers jsou zavázáni stavět spojovací mosty, vyslanci se musí vyvarovat negativních politických, věroučných a denominačních postřehů a diskusí.“ A dále, že přehrady denominacionalismu je těžké strhnout, “tento proces trvá šest měsíců až rok."37
Jakmile se jednou člověk již stane vyslancem, nereprezentuje sám sebe, své “osobní postoje vycházející z doktrín", ale představuje Promise Keepers a jejich poslání, a spolupracuje na úkolu sjednotit muže. Brožurka dále uvádí: “Některé otázky by neměly být zmiňovány: jistota věčnosti (eternal security), dary Ducha svatého, křest, soužení před, či soužení po (pre- tribulation or post- tribulation), svátosti a ordinace."38 V květnu, roku 1995 bylo ustaveno celkem 10 840 klíčových mužů a vyslanců.39
Nedoktrinální evangelium?
Jan říká, abychom ty, kteří zacházejí dále v Kristově učení ani nevítali. Mohu však rozlišit kdo přichází, nesmím-li znát ani základní věci jeho vyznání? Jak tedy zkoumat pravdu evangelia? Láska přeci neznamená obcházet doktríny. Což neříká Pavel Galatským?:
“Divím se, že se od toho, který vás povolal milostí Kristovou, tak rychle odvracíte k jinému evangeliu. Jiné evangelium ovšem není, jsou jen někteří lidé, kteří vás zneklidňují a chtějí evangelium Kristovo obrátit v pravý opak. Ale i kdybychom my nebo sám anděl z nebe přišel hlásat jiné evangelium než to, jaké jsme vám zvěstovali, budiž proklet." (Ga 1,6–9)
O co se zde jednalo? Židovští křesťané, kteří se obrátili ke Kristu, z čehož se později upřímně radovali i apoštolé (Sk 21,20), popírali, že by člověk mohl být spasen pouhou vírou (Ga 3,2). Za toto vyznání později zaplatily životem miliony mučedníků. Abych dnes mohl přijímat tělo i krev Páně a být spasen „pouze“ skrze víru, byly umučeny, upáleny a sťaty miliony bratří. Neslané a nemastné evangelium, koncipované tak, aby výlučnost víry téměř nenaznačilo, je výsměchem reformaci.
Škoda, že hnutí přichází až tak pozdě. Toleranci emisarů Promise Keepers mohli sdílet již středověcí reformátoři. Pokud by svá vyznání víry upravil Hus, nemusel být upálen. Pokud by své „výlučně skrze víru“ odvolal Luther, mohl tím zachránit statisíce lidských životů před zlořády pozdější inkvizice, a, ano, pokud by si své „bez skutků Zákona“ odpustil Pavel, mohl ušetřit rozkolu slibně se vyvíjející církve např. v Tessalonice a neznepokojovat galatské a římské křesťany.
Pastoři
PK se věnuje i vyučování duchovních vůdců. Slouží k tomu pastorské konference a shromáždění pro duchovní. K demonstraci vzájemné semknutosti slouží uzavírání tzv. “Smlouvy krve” (Blood covenant), která je uzavřena mezi křesťanskými duchovními na znamení jednoty slova a činu.
“Závazek je viděn v učednictví a krevní smlouvě. Tato krevní smlouva znamená být svázán v řečech a skutcích s těmi, kdo jsou v této smlouvě. Tato smlouva je silnější než rodinné a denominační svazky". Po tomto vysvětlení vyzval McCartney přítomné. “Jak silný je váš závazek krve? Souhlasíte? Souhlasíme!" Odpovědělo nadšeným výkřikem 39 000 duchovních.40
Skupinky
Cílovým místem uskutečňování vize jsou místní skupinky mužů, zasvěcených vizi PK. Samotná skupinka, pod vedením klíčového muže, se souhlasem pastora, spojena s ústředím PK skrze vyslance, se učí principům zralého mužství. K podpoře této výuky byl např. zpracován vyučující manuál (Study Guide) Roberta Hickse. Muži se zde mají sdílet o svém mužství:
“Naše kultura představuje mnoho zasvěcovacích obřadů nebo uvedení v mužství, které jsou spojeny s penisem. S kterou z nich máš zkušenost? Máš nějaký příběh ke sdílení s ostatními muži týkající se těchto věcí?" [Dále je sestaven seznam těchto věcí jako:] "Chození na nočníček a noční počůrávání, vývoj ochlupení na genitálu, pornografie, první schůzka, svatební noc…”41
Úroveň osobní
PK věří, že každý muž musí být v učednickém vztahu. Tzn., že musí mít někoho, kdo bude jeho rádcem (mentor) a mít někoho, komu on sám bude rádcem. PK věří, že muž musí mít zkušenějšího rádce, kterému bude vykazatelný v rozhodnutích, týkajících se jeho života (finance,sex, vztah k Bohu) a zároveň se při tom učit, jak být rádcem muži mladšímu.42 Tedy prakticky to, co již známe z Pastýřského hnutí, odkud si McCartney patrně tyto principy odnesl. “Je nemožné pro muže naplnit příkazy Písma, pokud nebude v signifikantním vztahu s ostatními muži."43
PK k tomu říkají: “Máte ještě někoho dalšího kromě své ženy, s kým byste se mohli sdílet o svých pokušeních a selháních?"44
Sjednocená církev
Zdá se, že církev bude opět jednotná. Jakoby avizované mužství ustupovalo do pozadí skutečnému cíli hnutí, kterým je sjednocená církev. Nebo snad výsledkem mužské zralosti je zboření denominačních bariér?
Ať je nám to sympatické nebo ne, PK je dítětem z charismatické kolébky. Charismatické hnutí dostalo do vínku jednu skutečně ryzí věc. Umět se pochopit a zvednout oči přes ploty svých ohrad. Uvidět v tom jinak se chovajícím křesťanu svého bratra a nevidět svou odlišnost jako výlučnost, která ospravedlní moji neochotu spolupracovat na společné záchraně duší. Pochopit dále, že nás sjednocuje společný Duch, nikoliv způsob bohoslužeb. Avšak prostředky, tj. vyučující paracírkevní organizace, které mají vlastní doktríny, ač proti doktrínám bojují, vycházející při tom ze zjevení typu “Beatles” a “Hroch v zahradě” a k jejich uskutečnění tvořící mimodenominační centra, ke kterým se křesťané ze svých denominací upínají a mají pak dvě autority, je něco, co se hnutím jako červená nit táhne už od šedesátých let, resp. z poválečné éry hnutí Pozdního deště.
Z historie je známo, že sbory, jimž se jednota stala praporem, kterým neustále vzrušeně mávají, boříce bariéry, se přes svoji lásku k jednotě dokola štěpí a dělí. Jakoby jejich správci, pro naddenominační vytíženost, neměli čas věnovat se službě slovem a přinášet zjevení tam, kde jsou Bohem postaveni. Přes své sjednocování “na vyšší úrovni” možná opomenuli hledat jednotu ve své denominaci. V dobré vůli získat pro “velkou” vizi ostatní pak jen vznikají pnutí mezi těmi nejbližšími a usilovné hledání Boží vůle a zmocněné kázání slova, na které už nezbyl čas, se nahradí poslušností “velké” vize. Nespokojené ovce pak vizi nepřijímají, a tak se hledají donucovací prostředky. Vždyť až se sjednotíme, přijde probuzení. Nakonec však to, co mělo jednotě sloužit, v důsledku jednotu boří. Pán však své nejvěrnější služebníky nazývá sloupy. Sloup ale stojí na místě, nese zátěž a nehne se z místa.
Láska jako opak denominací?
Není možné stavět existenci denominací na úroveň rasismu. Pokud bychom zmíněné přirovnání vzali doslova, zjistíme, že je rasistické již samo o sobě. Znamenalo by to, že např. baptista, který se cítí být nejlépe baptistou, a netouží po žádném sjednocování a boření hradeb, by byl jako černoch, který by se odmítal nechat vybělit.
Pokud je existence denominací válkou, jak říká Ryle, a rasu a denominaci klade vedle sebe, pak je i existence ras válkou. Je tedy zřejmé, že denominace přirovnávat k rasismu nelze. I když, jak národní kultury, tak denominace jsou důsledkem dvou hříchů. První spočívá v tom, že se lidé před rozptýlením v Babylóně geograficky sjednotili bez ohledu na pravdu Božího slova, a druhý, že se lidé v rané středověké církvi nábožensky sjednotili bez ohledu na pravdu Božího slova.
PK vadí, že jsou lidé označováni podle denominační příslušnosti. To by snad nemělo být až takovým problémem. Křesťané, kteří mají mít druhého za důstojnějšího sebe by přece neměli mít žádný problém s tím pozvat na oběd katolíka, ale měli by zvažovat, zda se s ním účastnit Večeře Páně. Proč? Kvůli rozdílnému učení a svědomí. Protestant věří, že má přijímat krev Páně, katolík nikoliv. Protestant věří, že v chlebu přijímá živého Krista, protestant nikoliv. Katolík věří, že modlit se k duchům zemřelých (svatým) je prospěšné, protestant to považuje za hřích atd. Je možné mít řadu katolických přátel, ale ani oni ve své upřímné víře by nepřijímali knězem v Krista “neproměněnou hostii”. Bylo by to pro ně rouháním. Věřící by tedy neměli svoji denominační příslušnost cudně skrývat. Pravá láska se raduje z pravdy.
Láska spočívá v dodržování všech přikázání. Kdo vyučuje a zachovává všechna, bude shledán velkým. Příkaz lásky jako největšího přikázání spočívá v milování Boha z celého srdce, z celé duše, z celé síly a z celé mysli. V tom je rozměr největšího přikázání lásky. Mysl zahrnuje rozum, rozjímání, logické myšlení… Duše pak city, pocity, sny; srdce rozhodnutí a síla představuje i třeba tělesnou práci. PK, zdá se, rozum a přemýšlení obcházejí, neboť zkoumání doktrín a věroučné formulace v hnutí nehrají podstatnou úlohu. Jestliže Boha miluji, pak se jej, Jeho Slovo, snažím také co nejlépe poznat. Zde však, jakoby sjednocení mužů všech vyznání a barev, bylo v křesťanství to nejpodstatnější. Což nemáme zachovat darované? Máme snad tvořit nové?
Je dobré a vítané hledat shodu mezi všemi znovuzrozenými křesťany. Avšak shodněme se i na tom, že se na něčem neshodneme. Těžko skrze nedefinovatelnou a nedoktrinální mlhu je možné někomu bratrsky důvěřovat natolik, aby bylo možné se mu svěřovat např. se svými sexuálními zápasy a osobními prohrami, navíc, o kom ani není možné vědět, zda má jistotu věčného života.
Jak mohou jít dva spolu, když se nedohodnou ani na těch nejzákladnějších věcech společné víry (Am 3,3)? Být zrozen z vody a z Ducha je sice podstatné, avšak jinak tomu rozumí katolík a jinak metodista. Trvání na čistotě učení přeci není příkladem nelásky.
Stát vědomě ve své denominaci je dobré i pro to, aby byl křesťan čitelným pro ostatní. Nemusíme vždy souhlasit se vším, co učí představitelé naší denominace, a to jednak pro naše částečné poznání, a jednak pro částečné poznání těchto představitelů. Aby bylo možné poznat to, co poznat máme, je třeba o těchto věcech diskutovat, neboť až společný pohled je základem pro vytváření dostatečného zjevení (Sk 15). Také bude někdo, kdo nakonec rozhodne a ponese před Bohem i lidmi zodpovědnost. Ke každé diskusi je však potřebné předložit doktrinální fakta, nikoliv se jim cudně vyhýbat.
Na druhou stranu nikdo, tedy ani denominace, nemá právo panovat nad naší
vírou a vynucovat si naší důvěru pouze na základě instituce. Nikdo
nemůže nerespektovat naše svědomí, ať už tím, že by nás nutil činit
věci, které považujeme, podle svého poznání Písma, za hřích, ale ani,
bez informací o důležitých věroučných věcech, nás nutit se
s někým sjednocovat.
Ve vztahu k ostatním denominacím je tedy podstatné umět se
shodnout na tom, že se na něčem neshodneme. To není nečitelnost obalená
cukrovou vatou a horká objetí za zvuku houpavé hudby v tělocvičnách.
Ctějme být čitelní i pro to, aby se na nás ostatní mohli vystříhat
toho, co považují za herezi a co my nejsme schopni vidět. Pak můžeme sami
přijmout korekci.
Dodatečné duchovní smlouvy?
Bez problému není ani uzavírání sedmi slibů. Některé sliby totiž – kromě např. boření denominačních bariér – které členové PK uzavírají, jsou pro každého křesťana naprostou samozřejmostí. Pokud křesťané tyto sliby uzavírají dodatečně, ukazují, že je do této doby neuzavřeli, příp. ukazují, že Pán Bůh po ostatních křesťanech takovéto věci nepožaduje, a že jde pouze o dobrovolný závazek lidí, kteří až nyní tyto smlouvy uzavírají. V obou případech jde o trapné svědectví pro nevěřící i pro věřící.
Bůh je však Bohem smlouvy, kterou jsme jako křesťané s ním uzavřeli. Jako potvrzení této Nové smlouvy, kterou nám Pán Bůh nabízí, vidí apoštol Petr křest. “To je předobraz křtu, který nyní zachraňuje nás. Nejde v něm zajisté o odstranění tělesné špíny, nýbrž o dobré svědomí, k němuž se před Bohem zavazujeme…" (1 Pt 3,21).
Toto dobré svědomí je podmíněno i čistotou (Tit 1,15). Např. přikázání nesmilnit (pornea) – tedy dodržovat sexuální čistotu – je jasně doloženo i pro nás závazným usnesením jeruzalémského koncilu (Sk 15,20). Pokud znovu cítíme potřebu tuto smlouvu uzavřít, nacházíme sami sebe jako přestupníky původní smlouvy a dosvědčujeme, že v uzavřeném dosud nestojíme. Jinými slovy: i kdybychom v ní před tím věrně stáli, jejím následným uzavřením se stavíme do stejné role, jako kdybychom byli smilníky, případně ukazujeme, že vůbec nevíme, že jsme se k něčemu takovému zavázali již svým obrácením, a mateme lidi, jímž jsem povoláni být svědky.
Je to podobné, jakoby provdaná sestra při pokušení či po manželské hádce vzala svého muže a poprosila pastora, aby je znovu sezdal nebo kdyby bratr po každém selhání žádal nový křest. Co myslíte, vyhoví jim onen pastor? Není to podobné i s Bohem? Přijme Pán takovéto opakované uzavření, či potvrzení smlouvy? Biblicky však existuje tzv. obnovení smlouvy. Ale to opět platí jen v případě, že tato smlouva je uzavřena na dobu určitou, či je vázána na určité podmínky, které se nyní změnily. Jestliže by např. nějaký manželský pár chtěl „obnovit“ svoji smlouvu manželství, mimoděk tím říká, že tu svoji původní manželskou smlouvu nemyslel příliš vážně, a vůbec ne natrvalo. Avšak analogicky, smlouva manželská, podobně jako smlouva Krista s církví, je trvalá. Není ji třeba zajišťovat dalšími smlouvami. Rovněž ji nelze měnit. Jediné co lze, je vypovědět ji, a to není bez trvalých následků. Obnovit můžeme pouze plnění této smlouvy, ovšem pouze z naší strany, a v tomto případě tehdy, přestáváme-li ji naplňovat. Neměníme ani obsah smlouvy, ani její podmínky. Tímto aktem tedy dokládáme, že jsme ji neplnili. Písemně, navíc veřejně, se zavázat, že obnovuji svoji smlouvu sexuální čistoty je podobné, jako vyznávat své hříchy na náměstí nevěřícím. Tedy opět vydáváme jakési svědectví.
Biblicky lze uzavřít smlouvu dodatkovou. Jejím obsahem je např. dodatečný závazek, který nebyl v původní smlouvě zahrnut. Např. se můžeme Bohu zavázat k doživotnímu, či časově omezenému celibátu, nebo k nepití alkoholu (viz Nazírové). Avšak pamatujme, není pak zrovna snadné od těchto slibů ustupovat (Kaz 5,5n). Kdo by nemohl později dodržet, ať raději neslibuje.
Pneumatologie
Nový zvuk hudby
V roce 1989, pastor Vinice James Ryle, obdržel na celonárodním setkání svého společenství tři sny, které se týkaly skupiny Beatles, a které Bůh Rylemu objasnil, jakmile se probudil. V únoru, roku 1990, Ryle sdílel tento svůj sen s ostatními křesťany. Jeho obsahem bylo zjevení, že Bůh pomazal skupinu Beatles, aby ohlásil celosvětové probuzení, avšak v r 1970 vzal toto pomazání zpět, aby je rezervoval pro křesťanské hudebníky, kteří by v roce 1990 ohlásili celosvětové probuzení.
Toto proroctví bylo vyhlášeno na „Konferenci žně“ (Harvest Conference) v Denveru, v listopadu roku 1990, kde se s ním, po poradě spolu s Rickem Joynerem, prorokem z hnutí Kansaských proroků, pod názvem „Synové hromu“ (Sons of Thunder), veřejně sdílel.
Ryle prohlásil: “Vypadalo to jako kabát klubu [osamělých] srdcí seržanta Peppra (Sergeant Peppers Heart Club jacket)… jako vojenský kabát, který se začal vznášet zpět, a já jsem věděl, že ten kabát znamená pomazání, pokrývka toho, co přišlo od „Synů hromu“.”45
Vzpurní chváliči
V přepsaném textu z této konference se dále píše: “Žalm 68:19 říká: Vstoupil jsi na výsost, jaté jsi vedl vězně, vzal jsi dary pro lidi. I nejvzpurnější k přebývání s námi Hospodine přivozuješ." (K). Podle (KJV), překladu krále Jakuba, dává text poněkud jiný smysl (pozn. překl.): „a dal jsi dary lidem, dokonce i rebelantům…“.
Ryle tento žalm vykládá:
“Bůh ke mně promluvil a řekl mi: „Co jsi viděl u Beatles
– obdarování a hudbu – to bylo ode mne. To nepatřilo jim, to
patřilo mně. Mým dalším cílem bylo přinést skrze hudbu světové
probuzení, uvádějící v pohyb mého ducha k přivádění mužů
a žen ke Kristu…“ V roce 1970 jsem jim toto pomazání
odebral. Od této doby ho stále držím ve své ruce… Nyní hledám ty,
kterým budu moci dát toto pomazání nazpět. Až jím dám toto pomazání,
vykročí vpřed s hudbou tak výraznou, že skloní hlavy mužů a žen a
upoutá jejich srdce.„…Náhle mne Pán postavil doprostřed církve
a ukázal mi ženu, což byla církev sama, stojící uprostřed světa,
zpívající pod pomazáním Ducha svatého jednoduchá, ale mocná slova: Ve
jménu Ježíše Krista, Pána, říkáme vám: "Buďte spaseni!“46
Podstatná část tohoto proroctví je zveřejněna v časopise Ricka Joynera a na Internetu.47
Bohem použití lidé
Ryleho pokus o výklad žalmu 68,19 na základě toho, že obdarování lidé jsou odbojníci typu Beatles je lapsus. Pavel v Ef 4,10–11 vykládá tento žalm zcela jinak. Mluví se o obdarování církve.
Od prohlášení, že moc hudby Beatles pochází od Boha, bez zjevného posouzení ovoce, je jen krůček k neposuzování proroků podle ovoce, ale k víře, že zázračná moc, kterou předvádějí své kejkle, je od Boha. A to zrovna tak, jako by bylo možné říci, že falešní učitelé u faraónova dvora používali boží moc k proměně vody v krev, či že démonická moc, propůjčující šelmě ze Zjevení schopnost nechat sestupovat oheň z nebe, je ve skutečnosti z Boha, protože satan byl dříve obdarovaným Světlonošem.
Tato logika pak vede k tomu, že mohu do svého života přijmout proroctví od člověka, zjevně nenesoucího ovoce Ducha s tím, že se stejně může jednat o Boží dar. “Po ovoci je poznáte", praví Pán. Měřítkem rozeznání je tedy v tomto případě ovoce. Toto ovoce působí Duch (Ga 5,22), který je v prvé řadě Duchem svatým.
Nejsme sice povoláni soudit cizí služebníky nebo ty, kdo ve jménu Krista vymítají démony jinde, než v našich sborech a v našich „výsostných vodách“, jak to snad chtěli učinit učedníci s mužem, jenž s nimi nechodil a přesto vymítal démony. Pán však o tomto muži neřekl: „následujte ho“, jak mnozí tomuto verši rozumí. Řekl pouze: „nechte ho“.
Je nutno se obávat, že v době, kdy neustále ve všech pádech skloňujeme slovo probuzení, by naše úsilí mohlo dospět až tak daleko, že si větry učení popleteme s vanutím Ducha, a apostasi, jež bude jistě doprovázena zázraky a znameními, s oním probuzením. Tehdy nám pak nebude za těžko říci, že Beatles byli pomazání Bohem. Vždyť při jejich koncertech se lidé chovali stejně, jako bychom se my chovali na našich shromážděních
Křesťané se bouří
Tyto interpretace vyvolaly kontroverzní reakce v řadách fundamentálních a letničních kruhů.
V únoru, roku 1994, kdy byl již James Ryle uznávaným pracovníkem PK, publikoval v časopise Charisma a v časopise PK „Nový muž“ (New Man), což je tiskový orgán PK, článek „Nový zvuk hudby“ (New Sound of Music). Úspěchu Beatles zde již přikládá hlavně sociální prostředí, které není nepodobné klimatu současných devadesátých let. Svou duchovní zkušenost popisuje takto: “Budeme vidět hudebníky pomazané Bohem a obdarované k ještě větším schopnostem než Beatles… Tito hudebníci neselžou v oslavě Boha a v tom bude skryt jejich úspěch.”48
Poté Bill Randles, letniční pastor Cedar Rapids, Iowa, posílá otevřený dopis Billu McCartneymu, kde zmiňuje mimo jiné Ryleho interpretace snů o Beatles:
“Upřímně, pane McCartney, další velkou výhradou, kterou mám k Promise Keepers, je skutečnost, že James Ryle, muž, který říká, že mu Bůh ukázal, že Beatles byli pomazáni přinést světové probuzení a „předznamenat je v mém (Božím) duchu“, je váš pastor a poradce. Podle Ryleho Bůh neodňal Beatles své pomazání až do roku 1970. Klub osamělých srdcí seržanta Peppra byl pod Božím pomazáním? Rok 1970 byl rokem, kdy se Beatles rozpadly! Dívám se úkosem na „proroka“, který nerozezná démonické od pomazaného."49
Snaha o urovnání excesů
11. ledna 1996, Steve Chavis, národní řečník PK a host radiové relace “Promise Keepers this Week", vysvětloval, že Ryle mluvil o tom, že Bůh obdarovává lidi schopnostmi, a že Beatles byli příkladem toho, kdy toto obdarování lidé nepoužili k Božím cílům. Chavis dále řekl: “Ale prohlašuje se, že James Ryle řekl: „Beatles byli pomazáni Bohem“. To není pravda."50
O několik měsíců později napsali PK fax pod názvem “Komentář Jamese Ryla k Beatles". Fax byl distribuován jejich vyslanci. Píše se zde: “Ryle zmiňoval, že tento dar (který Beatles měli) je označen jako „pomazání“ jen proto, že je od Boha.”51 Ryle, dle faxu v roce 1990 uvedl, že každý dar je požehnáním od Boha. Lékaři mají schopnost léčit, učitelé sdělovat informace… hudebníci hrát atd. Pastor Ryle nevěří, že Beatles byli použiti Bohem, pouze, že byli Bohem obdarováni.
Někteří kritici však namítají, že pokud Ryle tvrdí, že Beatles obdrželi „pouze“ tento dar hudby a nikoliv „speciální“ pomazání (a dle proroctví, od roku 1970 Bůh tento dar až do r 1990 držel ve své ruce a nikomu ho nedal) nemohli být v průběhu dvaceti let lidé hudebně obdarováni. Rovněž se podivují nad faktem, že by Bůh obdarovával nevěřící lidi, vyznávající východní filosofii a užívající LSD, k celosvětovému probuzení. Znepokojuje je, že Ryleho považují oba zakladatelé PK za svého pastora a že článek byl publikován v časopise PK.
Na oficiálních stránkách internetové služby PK je výše zmíněný fax zveřejněn jako odpověď tazateli, který se ptal na to, zda PK věří, že Beatles byli pomazáni Bohem. PK navíc odpovídají, že pastor Ryle dostává dopisy, kde mu slavní umělci sdělují, že konečně pochopili, proč se narodili takto obdarováni.52
Historicitu dané chvíle potvrzují i jiná charismatická hnutí okolo Vinice, která se v té době těšila značné popularitě, jako šlo např. o hnutí Chval, jehož protagonisté věřili v obnovu „Davidova stánku“ před příchodem Krista, kterou spatřovali v plném obnovení davidovské chvály za použití všech nástrojů a „prorocké hudby“.
Probuzení poslední doby
Zdá se, že probuzení vidí PK jakožto shromáždění věřících do jednoho místa k prožívání společných zkušeností víry. Ano, tak nějak podobně to viděl David, když chtěl své srdce uspokojit sčítáním svého vojska. Co je však znepokojující, že k tomuto činu byl s Božím dopuštěním podnícen nepřítelem Božího lidu. Jednota ani probuzení není souhrn a přesun mužů v těle Kristově. Probuzení, alespoň dle Nového Zákona, je opuštění hříchu (Ef 5,13–14).
Zářící Kristus není ukrácen o žádnou část svých přikázání, a jestliže ano, pak se nejedná o plnou zář toho, kdo s planoucím pohledem stojí na nohou z přetaveného bronzu a hlasem valícího se moře kárá posly sborů (hvězdy), které drží ve svých rukou, a prochází se mezi církvemi (svícny). Povšimněme si, že hvězd je sedm a svícnů také sedm. Žádné sjednocené ústředí, ze kterého by se skrze vyslance jednotlivým klíčovým mužům předávala poselství. Tento Kristus neskrývá své Slovo na obě strany ostré, naopak, falešné proroky navštěvuje v bolestech na jejich ložích, nenávidí skutky falešných učitelů a bojuje s nimi mečem svých úst, Božím Slovem. Tedy, nedává je stranou, ba naopak Nesmíří se s polovičními prohlášeními, které nepohorší ani mormony. Jeho slovo zasahuje, zraňuje a dodnes odděluje.
Křesťané, kteří milují a vnímají bezbřehou jednotu jako podmínku celosvětového probuzení, ignorujíce vybízení epištol ke zkoumání učení a varování listů Písma před poslední dobou, asi tento spis od aktivit PK neodradí. Avšak Pavel, Juda nebo Jan varují před svody poslední doby, v níž povstávají antikristové (1 J 2,18), kdy mnozí odpadnou a přidrží se démonických učení (1 Tim 4,1) a kdy navíc přicházejí pudoví posměvači (Ju 17). Obstáli by dnes v očích ideologů PK berojští, kteří kazatele testovali dle Písma? Zvyšující se kriminalita, krize a spění věcí k horšímu a nakonec odpadnutí k bludu, jsou věci, kterým nezamezíme přehlížením herezí a sjednocením se bez ohledu na učení. Písmo před těmito věcmi jasně varuje. Máme být bdělí, obezřetní, rozumní a varovat se před kvasem učení, falešnými proroky, falešnými učiteli, vlky v rouše beránčím atd… Ani Kristova slova o poslední době nejsou moc povzbudivá. Přeslechli se snad pisatelé evangelií když zapisovali výroky o deseti spících pannách?
Není zde nic o církvi, která by, burcována pomazanější hudbou a slavnějšími hudebníky než byli Bohem obdarovaní Beatles (a to už je co říci, vždyť už Lennon prohlásil: “Již teď jsme slavnější než Ježíš”), přinesla celosvětové probuzení. Myslíme snad, že denominačně barevný dav křesťanů na sportovním stadionu nebo na náměstí, shromážděný k výročí milénia v době, kdy má vychladnout láska mnohých, zamezí kriminalitě a přivede lidstvo do lepších časů, spojených s celosvětovým probuzením?
Antropologie
Mužská typologie
Jednou z doporučovaných prací v PK je např. kniha od Roberta Hickse „Mužská cesta“, která byla v roce 1993 dávána každému, kdo navštívil konferenci PK. Kniha rozděluje život muže do šesti etap mužského vývoje, a ke každému z nic uvádí hebrejský ekvivalent: ŕdam – šlechetná krutost (noble savage), zakar – sexualita, gibbor – bojovník, enosh – zraněnost (wounded), ěsh – zralost, zaken – rádce. Např. „enosh je popis muže v jeho zraněnosti, křehkosti, slabosti. Muži dnes mohou být zraněni týráním otců, či jejich absencí, panovačnými matkami či učiteli, propuštěním ze zaměstnání, selháním, alkoholem nebo rozvodem… mnoho mužů vnitřně vykrvácí“.53 Jde v podstatě o rozvoj archetypální koncepce lidské osobnosti.
Psychoanalýza
Autor se zde stránkou lidského mužství zabývá velmi podrobně. Píše: “Aby muži mohli odkrýt, co vše mužství je, musí sestoupit až do hlubin svých duší a hledat tam svůj nahromaděný zármutek."54 Hicks ve svých úvahách vychází z učení předních stoupenců psychoanalýzy, jako byli např. C. G. Jung nebo S. Freud.
Ve své knize se snaží vyhýbat zákonictví a kladně hodnotí lidskost: “Jsem si jistý, že mnozí se mohou zaleknout mé myšlenky oslavit zkušenost hříchu. Nejsem si jistý v tom, jak bychom to mohli udělat, ale vím, že to potřebujeme učinit. Například: obvykle dáváme dorostencům v jejich církvích masivní dávky odsouzení v souvislosti s jejich první zkušeností s policií, první opilostí nebo s jejich první sexuální zkušeností. Možná bychom se mohli na tento moment podívat jako na vyučující rituál přechodu. Je to žehnání hříchu? Samozřejmě že ne, ale přesto v tomto okamžiku by opravdoví starší (elders) mohli přijít dopředu, vyznat své hříchy z dospívání a pogratulovat nastupující generaci k jejich lidskosti." 55
Chválit Boha penisem
Autor se v knize nevyhýbá ani choulostivým tématům lidské sexuality ve vztahu k Bohu. Říká, že učení, které uvádělo jako příčinu hříchu nenaplněnou touhu po Bohu, je špatné. “Sexuální energie je z podstaty duchovní"… Naše sexuální problémy jen prozradí, jak zoufale vyjadřujeme, nějakou perverzní formou, hluboké nucení uctívat naším přirozením [penisem].”56 Kdo se jen letmo zabýval jógou, mohl by si povšimnout více než jen podobnosti takovéhoto prohlášení s tantrismem.
Christologie
Měl Bůh homosexuální sklony?
Hicks se nebojí odkrývat ani náboženská tabu a zcela upřímně vyznává: “Věřím, že Ježíš byl sexuální (phallic) a zakoušel vlastní tělesné (phallic) vášně, které zakoušíme jako muži". Dále autor připouští, že Ježíš zakusil i „osobní homosexuální pokušení“.57 V komentáři k filmu „Poslední pokušení Ježíše Krista“ (The Last temptation of Christ) Hick říká, že Ježíš “mohl myslet na to, co film… zachycoval."58 Někteří kritici však poukazují, že filmem zpracovaná, údajná představa Krista, milujícího se ve svých představách s Marií Magdalskou, je však více, než pouhým pokušením.
Kritici knihy také poukazují, že v této knize jsou citáty psychoanalytiků, či výrazně sekulární prvky. Autor se tím nijak netají a poznamenává: “Jsem často překvapen tím, jak Bůh občas používá světské zdroje ke sdělení své pravdy lépe, než ty křesťanské."59
Po čase tato kniha vzbudila kontroverzní přijetí v křesťanských kruzích a říkalo se, že PK se od knihy distancovali. Biblical Discernment Ministries proto zveřejnila dopis od PsychoHeresy:
“Je pravda, že se Promise Keepers distancovali od nadšené podpory knihy Roberta Hickse „Mužská cesta“? Může se to jevit na první pohled. V širokém časovém období PK poskytovali sedmistránkový dopis, podporující Mužskou cestu, těm, kdo ji požadovali. Nicméně, krátce po tom, kdy jsme vytiskli článek (Promise Keepers stále schvalují Mužskou cestu, 3/96), nahradili sedmistránkový dopis krátkým prohlášením, které říkalo: „Promisse Keepers dále nedistribuují knihu Roberta Hickse, Mužská cesta, vydanou v r 1993 v NovPresu.“60
PK si stojí pevně za svým
17. 6. 1996 PK doplnili prohlášení slovy:
“Několik pasáží knihy Mužská cesta Roberta Hickse (1993 NovPress)
mohou být pochopeny více než jedním způsobem. Něco z obsahu knihy
nanešťestí samo umožnilo širokou škálu interpretací a odpovědi
zahrnují teologickou problematiku, kterou se Promise Kkeeprs necítí
povolání vyřešit… Věříme, že jádro teologie Mr. Hickse je
konsistentní s ortodoxií evangelikálního křesťanství a že Mužská
cesta je upřímným pokusem jeho části zabývat se mužskou otázkou
v biblickém kontextu."61
Souhrn kapitoly
Ekumenické hnutí Promise Keepers vzniklo počátkem devadesátých let na charismatické půdě. Jeho zakladatelem se stal charismatický katolík, jemuž se dostalo průpravy v Pastýřském hnutí, fotbalový trenér Bill McCartney. Úkolem hnutí je sjednotit křesťanské muže napříč denominacemi, bez ohledu na učení, rasy a národnosti. McCartney tvrdí, že se hnutí zrodilo na Boží pokyn, který byl schopen uslyšet po vyškolení u svého pastora a proroka Vinice Jamese Ryleho. Sám Ryle se v polovině devadesátých let zviditelnil proroctvím, že Bůh pomazal skupinu Beatles, aby přinesla náboženské probuzení, a že toto pomazání čeká nyní na novodobé evangelisty.
Jednoty křesťanstva má být dosaženo budováním mužských křesťanských skupinek napříč denominacemi, v jejichž čele budou v každém sboru stát klíčoví muži, nad nimi budou stát vyslanci, kteří budou spojeni s ústředím PK. Skupinky jsou budovány a vyučovány skrze manuály, zahrnující např. křesťanskou psychologii. Doktrinální témata jsou ve skupinkách přísně zakázána. Výsledkem působení PK má být nedenominačně sjednocená církev poslední doby, která nastartuje celosvětové probuzení.