Promise Keepers, muži všech denominací, spojte se!
Motto:
“Věříme, že máme Bohem dané poselství sjednotit muže, kteří
jsou rasově, územně, kulturně, denominačně a ekonomicky
rozděleni…”
Muži činu, 1993
“Neboť musí mezi vámi být i různé skupiny, aby se ukázalo,
kdo z vás se osvědčí.”
První list Korintským, kapitola jedenáctá, verš devatenáctý
Historická část
Období 1982 – 1990
Předehra v hnutí Víry
Podle Dallas Morning News ze dne 27. 10. 1994 byla prvním impulzem ke vzniku mužského hnutí kniha známého učitele hnutí Víry Louise Edwina Coleho, „Maximální mužství“ (Maximized Manhood) z roku 1982. Coleho organizace „Síť křesťanských mužů“(Christian Men´s Network), kterou lze proto právem za krystalizační jádro PK považovat, se začala shromažďovat okolo svého čtvrtletníku a mužských seminářů nazvaných „Real Man Event“.1
Hnutí Vinice
Samotné hnutí PK se později zrodilo na půdě charismatického sboru Vinice v roce 1990, jako výsledek prorocké vize Billa McCartneyho. Dokonce prorok hnutí Kansaských proroků, Paul Cain, který byl v tom čase též s hnutím Vinice spojen, prohlásil, že PK jsou naplněním snu, který měl již jako 19 letý mladík.2
Bill McCartney, zakladatel hnutí, ve své předmluvě ke knize Jamese Ryla „A Dream Come True“, popisuje vznik přátelství mezi ním a jeho pastorem. Od konce osmdesátých let do počátku let devadesátých byl totiž James Ryle kaplanem coloradského fotbalového týmu a McCartney jeho trenérem.
„Náš vztah se rozvinul jako výsledek pozoruhodného snu, se kterým se se mnou, před universitní fotbalovou sezónou, zatímco jsem byl trenérem colorédské univerzity, James v roce 1989 sdílel. Tento sen předpověděl, že náš tým, Coloredo Buffaloes, bude mít zlatou sezónu, na jejíž konci bude tým vyhodnocen jako národní jednička, a já, jakožto vrchní trenér, mám být na závěr vyhlášen trenérem roku… Sezóna se rozběhla a dala nám více, než společné vzrušení z údivu, že Bůh, jak se zdálo, ukazuje pravdivost snu s každou následující hrou. V radostných momentech, kdy jsme viděli, že nám Boží ruka žehná, vzniklo mezi Jamesem a mnou hluboké pouto bratrství… Tato nezapomenutelná sezóna více nasměřovala mé srdce k Bohu, s větší citlivostí slyšet jeho hlas. Když Bůh může mluvit ve snu o fotbalové sezóně, v oč více naléhavějších záležitostech nás může oslovit, budeme-li mu jen naslouchat. Vize pro Promise Keepers mi přišla mnohem věrohodněji, jako výsledek učení se brát v úvahu myšlenky a dojmy, které přicházejí do mého života od Boha.“3
Ve stejné knize popisuje Ryle prorocký sen, ve kterém předpověděl úspěch hnutí PK.
Někteří z těchto textů a na základě skutečnosti, že Ryle je pastorem obou zakladatelů PK vyvozují, že existuje spojení mezi Vinicí a vznikem PK. Sám Ryle, z jehož knihy je tento McCartneyho úvod citován, ve svém dopise vydavatelům “The Christian Conscience”, prohlašuje: “Není to můj názor a nikdy ani nebyl, že Vinice dala zrod Promise Keepers.”5
Ve stejném roce, kdy byli založeni PK, publikoval Ryle knihu pod názvem “Hroch v zahradě: nenáboženské přiblížení, jak mít rozhovor s Bohem". (Hippo in the Garden: A Non Religious Approach to Having Conversation with God). Autor v knize popisuje sen, který obdržel od Boha, a v němž viděl muže, vedoucího hrocha krásnou zahradou. Ryle říká, že v tom snu mu Bůh ukázal, že v církvi pozvedne charismatické prorocké hnutí. (Hippo je zkratka hippopotamus, což jest anglicky hroch, pozn. aut.)
“Rozsáhlé prorocké hnutí, inspirované Duchem svatým uvnitř
církve, a platné prorocké poselství kázané skrze církev uprostřed
světa způsobující sklizeň evangelia… to je hroch
v zahradě… Prorocké hnutí bude určitě ustaveno v lůně
církve, podobně jako hroch v lůně zahrady. Tento hroch v zahradě
je nedefinovatelná, neočekávaná, zvláštní a mimořádná Boží
práce!”6
Autor v knize píše, že hlavní příčinou, proč křesťané
neslyší Boží slovo, jsou vzájemné vztahy mezi denominacemi:
“Jen přistupte, vy, v Bibli věřící baptisté. Co doopravdy cítíte k těm svatě se vlnícím (holly-rolling) charismatikům (a naopak). A vy, víry plní anglikáni, co si myslíte o těch nejasných podomních církvích? Není třeba pokládat tyto otázky letničním, jelikož, jak všichni víme, jen oni sami, zajisté, jdou do nebe, mimo nazarénských. No a co vy, tradiční luteráni a presbyteriáni: pozvali jste v poslední době na oběd nějaké liberální Metodisty? A co když si dokonce troufnu zmínit katolíky? A vy, vášniví evangelikálové, jen nám pojďte přijít povědět nějakou historku o těch výstředních pastorech z Assemblies of God… Jsme plni svých názorů, kritiky, debat, zákonictví a souzení, takže nejsme schopni slyšet Boží hlas, ani když křičí z nebe."7
V knize “A Dream Come True” popisuje Ryle vizi větrného mlýna stojícího v poli. Duch svatý mu řekl, že toto podobenství představuje devět elementů, které církev potřebuje vědět. První z nich je nedostatek chození v lásce. Tento nedostatek lásky brání Bohu mocněji jednat s církví, neboť ztráta lásky může způsobit, pod tíhou Boží přítomnosti, kolaps církve. Příčinu nelásky Ryle vidí takto:
“Tedy, kdo je dobrý a kdo je špatný? To není ta otázka, kterou se sami znepokojujeme. Před námi je vždy otázka: „Miluješ Pána z celého srdce a svého bližního jako sebe sama“? – podle toho co řekl Ježíš – v tom je celý Zákon i proroci. Láska je trpělivá a laskavá, nenechá se vydráždit… Denominace jsou válkou jedněch s druhými, protože nechodí v lásce.”8
Období 1990 – 1998
Počátky hnutí Promise Keepers
Organizace Promise Keepers (PK), volně přeloženo jako „držiči slibů“, či snad „ti, kteří vytrvávají v daných slibech“ byla založena v roce 1990 Billem McCartneym (1940), trenérem fotbalového týmu colorédské university. Jejím cílem, jakožto nedenominační, paracírkevní organizace, je vychovávat muže k biblickému mužství podle Kristova příkladu. Dle materiálů PK se můžeme dočíst, že jde o to: “Sjednotit muže skrze živé, přátelské vztahy a pozitivní ovlivňování jejich životů skrze učinění slibů Ježíši Kristu a sobě navzájem ve svém životě.”9
Z oficiální tiskoviny PK „Fact Sheet“, která byla vydána v lednu roku 1995 se můžeme dočíst, že 20. dubna 1990 trenér fotbalového mužstva Bill McCartney a jeho přítel, doktor Dave Wardell, jeli na mítink křesťanských atletů v Peublo, CO, a během tříhodinové jízdy autem je napadla myšlenka naplnit stadion křesťanskými muži. Později, ve stejném roce, 72 mužů se začalo modlit a postit za koncepci tisíců mužů, spojujících se za účelem učednictví.
Již v roce 1991 se v Coloradu sešlo 4 200 mužů, v roce 1992 se na Folsom stadionu sešlo 22 000 mužů. V roce 1993 byl již tento stadion plně zaplněn 50 000 muži a v roce 1994 to již bylo 278 600 mužů. V 1996 pořádali PK 22 shromáždění, které navštívilo 1 098 534 návštěvníků a výtěžek činil 65 000 000 USD (60 USD byl registrační poplatek). V roce 1997 se pořádalo 18 shromáždění, dvě byla zrušena. Účast činila 630 000 mužů.
Konference se vždy pořádají v několika městech, přičemž řečníci vystupují vždy se stejnou přednáškou, týkající se v daném roce vyhlášeného tématu. Např. v r. 1995 se téma nazývalo: „Pozvedněme standard“ (Raise the Standard), v r. 1996 „Strhněme zdi“ (Break Down The Walls) a v r. 1997 „Činění Božích mužů“ (The Making of a Godly Man).
V roce 1998 představil Bill McCartney plán do konce tisíciletí: “Potřebujeme jednotu příkazů… Potřebujeme mít všechny na stejné straně (We need to have anybody on the same page)."Rasové a denominační usmíření bude v praktických věcech probíhat na pastorských konferencích tak, abychom mohli žít v jednotě Kristova Těla…”10
Do roku 2 000 hodlali PK uspořádat 50 konferencí v 50 zemích světa. V mezinárodním měřítku se již akce PK pořádají v Kanadě, Austrálii, Novém Zélandu a Jižní Africe a 22 dalších zemí požaduje schválení.
V říjnu 1998 se konal summit pro vedoucí z mnoha evropských zemí v německém Waldorfu, poblíž Frankfurtu. Údajně se jednalo o druhé největší setkání mužů od konce II. světové války.
Podle Života víry navštívili v říjnu 98 dva zástupci PK i Českou republiku. Jednalo se o odstupujícího ředitele pro Evropu Deana H. Orrica a viceprezidenta Dr. Jamese R. Copelanda.11
Zaměstnanci a finance
V roce 1993 měli PK 22 zaměstnanců, v roce 1994 85 zaměstnanců, v roce 1995 300 zaměstnanců, v roce 1996 437 zaměstnanců a v roce 1997 500 zaměstnanců. Roční rozpočet činil 4 miliony USD v roce 1993, 64 milionů USD v roce 1995, 96 milionů v roce 1996 a 117 miliónů v roce 1997. V letech 93 – 95 zaznamenali PK profit 14,7 milionů USD, z čehož více než polovinu tvoří rok 1995. Čistý zisk za rok 97 činil 15 milionů USD.
Avšak s klesající návštěvností a volným vstupným, jež způsobilo pokles příjmu o 70 mil USD v roce 97, PK v roce 97 propustilo 100 zaměstnanců.
Podle časopisu “Time” se příjem pěti viceprezidentů pohybuje okolo 78 000 až 100 000 USD. Prezidentův plat v roce 1996 činil 132 512 USD.12
Na řešení nynější finanční krize, přijal Bill McCartney od Boha poselství, že každá církev má na službu PK věnovat částku 1 000 USD, což na konferenci v St. Petersburgu, Florida, sdělil více než 3 000 pastorům.13
Ovoce PK v jiných společenstvích a kulturách
Jiné skupiny
Chip Rawlings, učitel mormonské kongregace v Paolos Verdes Stake, veřejně nabádá členy své kongregace, aby se účastnili PK.14 Ti ovoce služby PK oceňují. Nemají sice oficiální pozice uvnitř hnutí, ale místní vůdci mormonů však souhlasí se sedmi sliby PK a dosvědčují, že služba PK proměnila životy mnoha mormonských mužů, kteří oceňují nedoktrinální evangelium. PK dali Reorganizované Mormonské církvi alespoň jednu prezentaci, která byla údajně kladně přijata.15
Jiné kulty
Rasová vstřícnost a náboženská tolerance našla odezvu i u čirokézkých indiánů, kteří přišli ze 168 mil vzdálené Severní Karolíny, aby ve svém obřadu předávání jmen propůjčili vůdcům nová jména. Prezident Phillips byl nazván “Boží orel”, zatímco zakladatel PK Bill McCartney “Velký válečník”. Při obřadu byla čtena báseň “No More Broken Treaties” (Již nikdy porušené smlouvy). Oba představitelé obdrželi náčelnické kroje a indiánský šaman Petr “Lipaní oko” se nad oběma modlil.16
Jiná orientace
Ačkoliv PK věroučně zastávají stejný pohled na homosexualitu jako ostatní křesťanské církve, za což si někdy vyslouží kritiku gayů a lesbiček, nejsou vůči homosexuálům jejich představitelé uzavřeni:
“Ohledně homosexuality Promise Keepers sdílejí stejné historické i biblické stanovisko jako evangelikálové a katolíci, že sex je dobrým darem od Boha, který má být sdílen v heterosexuálním manželství. Promise Keepers rovněž rozpoznávají, že homosexualita je komplexní a potenciálně vyhrocující otázka (complex and potentialy polarizing issue). V současné době se vede debata, zda je genetického původu, či získaná prostředím. Přesto jako organizace věříme, že homosexuálové jsou muži, kteří potřebují stejnou podporu, povzbuzení a léčení, které nabízíme všem mužům. Zatímco máme jasné přesvědčení v pohledu na otázku homosexuality, jsme vnímaví, a máme soucit pro muže, kteří zápasí s touto věcí. Proto podporujeme a ve všech případech vítáme jejich začlenění.”17
Sedm slibů PK
Každý nový příslušník mužského hnutí se zavazuje k následujícím sedmi slibům:
Slib 1, Bůh a muž. Promise Keeper se zavazuje ctít Ježíše Krista skrze uctívání, modlitbu a poslušnost Božího slova, mocí Ducha svatého.
Slib 2, muž a jeho rádce. Promise Keeper se zavazuje pěstovat živé vztahy s několika dalšími muži, chápaje, že potřebuje bratry, aby mu pomohli k dodržení slibů.
Slib 3, muž a jeho integrita. Promise Keeper se zavazuje dodržovat duchovní, morální, etickou a sexuální čistotu.
Slib 4, muž a jeho rodina. Promise Keeper se zavazuje budovat silné manželství a rodinu, skrze lásku a biblické hodnoty.
Slib 5, muž a jeho církev. Promise Keeper se zavazuje podporovat misii církve úctou a modlitbou za svého pastora a aktivním dáváním svého času a prostředků.
Slib 6, muž a jeho bratři. Promise Keeper se zavazuje překonávat všechny rasové a denominační bariery k demonstraci síly biblické jednoty.
Slib 7, muž a jeho svět. Promise Keeper se zavazuje ovlivňovat svět poslušností Velkému Přikázání (Mk 12,30–31) a Velkému Pověření (Mt 28, 19–20).
Tyto sliby jsou obsahem i karty rozhodnutí, kterou může na konferenci PK podepsat každý, kdo s výše uvedenými body souhlasí. V roce 1995 bylo evidováno 65 000 rozhodnutí.18
Muži, kteří slouží v PK
Bill McCartney. Je zakládajícím členem PK a hlavním fotbalovým trenérem coloredské university. Původně katolík, který se později připojil k hnutí Vinice. Ve své knize “Z popela k slávě" (From Ashes to Glory) hovoří o tom, že stále věří jako katolík, a že nemusel katolicismus opustit ani tehdy, když se připojil ke sboru Vinice, pastora Jamese Ryla.
Garry Smaley. Je známý jako učitel o diferenciaci úkolu levé a pravé hemisféry mozku, což zachytil ve své knize “Jazyk lásky" (The Language of Love).
John Trent. Je viceprezidentem Today´s Family a prezidentem “Encouraging Words". Učí o povaze člověka. Porovnává chování člověka s chováním zvířat.
Chuck Swindol. Je prvním pastorem První svobodné evangelikální církve ve Fullertonu v Californii a prezidentem neo-evangelikálního semináře v Dallasu. Vyučuje vnitřní uzdravení, nutnost pozitivního sebehodnocení a umění milovat sám sebe.
Luis Palau. Je argentinským evangelistou. Spolupracuje s katolickou církví a charismatiky, jako byl např. Oral Roberts.
E. V. Hill. Je pastorem charismatické církve Mount Zion Missionary Baptist Church ve Wattsu. Je častým řečníkem v Rhema Bible Institut Kennetha Hagina.
Jack Hayford. Je charismatickým pastorem The church on the Way ve Van Nuys v Californii. Vyučuje o důležitosti obřízky ve Starém Zákoně. Učí, že zachovávat odlišnost učení na úkor jednoty, je malomyslné sektářství.19
Gary Oliver. Je klinickým psychologem a autorem knihy „Pravý muž má také pocity“ (Real Man Have Feelings Too).
Larry Crabb. Spisovatel a klinický psycholog, zakladatel a ředitel Institutu Biblické rady (Institute of Biblical Counseling) v Coloradu, při Křesťanské universitě v Morrisonu.
Robert Hicks. Je profesorem pastorální teologie na Seminary of the East v Dresheru, PA. Je autorem PK doporučené knihy “Mužská cesta” (The Masculine Journey).
Howard Hendricks. Je profesorem a předsedou Centra pro křesťanské vůdcovství při Teologickém semináři V Dallasu. Je autorem mnoha knih o rodině a manželství.
Joseph Stowell. Je prezidentem Moodyho biblického Institutu. Bill Hybels. Je pastorem 12 tisícového sboru Willow Creek Community v Barringtonu, Illinois.
James Dobson. Je ředitelem Focus on the Family Ministries a nejvlivnějším představitelem “křesťanské psychologie”. Je rozhlasovým propagátorem PK.
Greg Laurie. Je charismatickým pastorem Harvest Christian Fellowship v Riverside v Californii.
Bill Bright. Je zakladatelem Director of Campus Crusade for Christ a signatář dohody “Evangelíci a katolíci společně: Křesťanská mise pro třetí tisíciletí.”
Přidružené, spřátelené a participující instituce
PK zahrnuje organizace jako “Crusade for Christ”, která spolu s PK pod názvem “Strategická aliance” pomáhá mužům, kteří navštívili PK, setrvávat v dalším výcviku. Hnutí zahrnuje také “National Religious Brodcasters” (NRB), která čítá okolo 800 rozhlasových vysílání. Je orgánem “Národní evangelikální asociace”.
PK spolupracuje s NCC, WCC, WEF, římskokatolickou církví, Jižními baptisty, letničními a nezávislými skupinami.
PK vytváří i separátní partnerství s řadou letničních denominací: Assemblies of God, Church of God a International Pentecosatal Hollines Church.
PK finalizují smlouvu i s Jižními baptisty a CAM (Christian and Missionary Alliance) (psáno v roce 1999).
PK a katolická církev
PK se jeví jako velmi tolerantní a vstřícní vůči katolickým věřícím a vychází jím vstříc ve společném hledání ekumenické jednoty. McCartney dosvědčuje, že se dodnes nemusel vzdát svého katolictví a řekl, že již v roce 1992 zakladatelé PK počítali s plným zapojením římských katolíků v hnutí PK.
Tato snaha má odezvu i v řadách římsko-katolické církve. Katolický konzervativní týdeník Our Sunday Visitor vydal článek pod názvem: “Činění nových katolíků: evangelium Promise Keepers pro chlapy."20 Článek popisuje práci učitelů PK s jejich citem pro katolické věřící.
Vůdci PK podle tohoto článku podnikli několik vstřícných kroků pro to, aby své akce učinili přitažlivé i pro katolické muže, kterých je v hnutí okolo 10 až 20 procent. Na březnové konferenci byl dokonce přijat za člena vedoucí katolické charismatické obnovy Mike Timmis a na konferencích PK jako řečník vystupuje Jim Berulucchi, katolický evangelista. V červnu PK v Denveru hostili a pozorovali summit katolických vedoucích a dobrovolníků z celé země.
Poté, co výkonný ředitel Františkánské university ve Steubenville (Ohio), John Sengenberger, hostoval na první konferenci mužů v roce 1995, pozval k návštěvě Dale Schlafera a Glena Wagnera, funkcionáře PK, kteří si z tohoto setkání odnesli mnoho katolických teologických knih s tematikou II. vatikánského koncilu. Dle Sengenbergera si Dale odnesl sadu publikací pod názvem „Modlitba hodin“ (Liturgy of the Hours) a následujího roku mu sdělil, že tuto liturgii začlenil do svých denních modliteb. Glen požádal o totéž.
Oba muži se v r 1996, při příležitosti konference mužů, do Steubenville vrátili, a Sengenberger je vzal na svatou eucharistii (Eucharistic holy hour), kde jim vysvětloval, jaký má smysl víra v reálnou přítomnost Krista v eucharistii. Senenberger popisuje, jak při tom, spolu s Wagnerem, společně přemoženi, padli na tvář.
Aby se PK přiblížili ještě více katolickým mužům, opravili jejich vedoucí, na žádost katolických teologů, svůj věroučný statut, který obsahoval větu oslabující katolickou víru. Psalo se zde: “Věříme, že člověk byl stvořen k obrazu Božímu, ale pro svůj hřích se odcizil Bohu. Toto odcizení může být odstraněno výlučně skrze víru, pouze přijetím Božího daru spasení, který umožnila Kristova smrt. Katolické učení o spasení prostřednictvím víry a svátostí tím bylo popřeno. Nový katolický katechismus totiž říká: „Církev potvrzuje, že pro věřící jsou svátosti Nového Zákona ke spasení nezbytné“.21
Katoličtí teologové namítali, že tvrzení „výlučně skrze víru“ (Faith alone) je nebiblické a vyskytuje se pouze v německém Lutherově překladu Bible. Proto Sengerberger předložil tento statut k připomínkám několika katolickým teologům. Podle tohoto revidovaného mustru pak opravili vedoucí PK svůj statut následovně: “Jen (Only) skrze víru, důvěru v Krista samotného (alone) pro spasení, které umožnila jeho smrt a vzkříšení, může být toto odcizení odstraněno.”22
Paul Edwards, vicepresident pro pokrok vysvětlil, že statut víry je dynamický dokument, a PK jsou otevřeni jej měnit.
Podle oficiální publikace katolické arcidiecese v Los Angeles “The Tidings” je proto služba PK považována za životaschopnou pro katolíky.23 Dále se zde píše o tom, jak na naléhání kardinála Rogera Mahonyho, katolický kněz Van Liefde a pastor St. Hillary church v Pico Rivera studovali možnost a přiměřenost využítí PK na úrovni farnosti. Van Liefde uvedl, že přes evangelické kořeny PK zde nejsou žádné doktrinální problémy, které by znepokojovaly katolickou církev.24
Bill McCartney na konferenci v Buffalo Christian center prohlásil, že PK schvalují národní konferenci katolických biskupů, užívají katolické řečníky a uvítají katolické muže, včetně kněží.
Z některých fundamentálnějších kruhů se ozývá údiv nad spoluprací s katolíky. Zakladatel PK k tomu však jasně říká:
“…přestaňme se dívat na nálepky lidí a pokládat si otázku: Zná ten chlap Ježíše? Miluje ho z celého srdce? Narodil se z Božího Ducha? Ale když vidíte ovoce [myšleno ovoce služby PK] přestanete činit soud. Přijměte ho. Všichni jsme stejní před Bohem. Přestaňme kategorizivat lidi. Dovolme Bohu být Bohem a on žehná komu žehná. A to je, proč Promise Keepers rostou.”25