Podobnost čistě náhodná?
Vláda
Zastavme se nyní u čtvrtého kovu poněkud déle a zkontrolujme, zda můžeme železo ztotožnit s Římskou říší a čtvrtou šelmou se sedmé kapitoly Daniele. Daniel píše, že čtvrté zvíře bylo „strašné, příšerné a mimořádně mocné“ (Da 7,7). O železe Daniel píše, že „čtvrté království bude tvrdé jako železo, neboť železo drtí a drolí vše, a to království jako železo, které tříští všechno, bude drtit a tříštit“ (Da 2,40). Obojí popis ukazuje na krutovládu, která se nedá s předcházejícími říšemi srovnat.
Povšimněme si také, že Daniel neodděluje „stehna ze železa, nohy dílem ze železa a dílem z hlíny“(Da 2,41) jako dvě odlišná království, ale dále je popisuje jako jedno, „čtvrté království“ (Da 2,40). Také jsme si řekli, že desetirohou šelmu z knihy Daniele můžeme ztotožnit s desetirohou šelmou z knihy Zjevení. A právě kniha Zjevení nám pro identifikaci šelmy dává podstatnou informaci, která je zakódována v nevěstce, která na šelmě jede.
„Anděl mě odvedl ve vytržení ducha na poušť. Tu jsem spatřil ženu sedící na dravé šelmě nachové barvy, plné rouhavých jmen, o sedmi hlavách a deseti rozích.“ (Zj 17,3)
„Ta žena byla oděna purpurem a šarlatem a ozdobena zlatem, drahokamy a perlami; v ruce držela zlatý pohár, plný ohavností a nečistoty svého smilství, a na čele měla napsáno jméno – je v něm tajemství: "Babylón veliký, Matka všeho smilstva a všech ohavností na zemi.“ Viděl jsem tu ženu, zpitou krví svatých a krví Ježíšových svědků. Velice jsem užasl, když jsem ji viděl. Ale anděl mi řekl: „Čemu se divíš? Já ti odhalím tajemství té ženy i té sedmihlavé a desetirohé šelmy, která ji nese. Ta dravá šelma, kterou jsi viděl, byla a není; vystoupí ještě z propasti, ale půjde do záhuby. A užasnou ti obyvatelé země, jejichž jméno není od založení světa zapsáno v knize života, až uvidí, že ta dravá šelma byla a není, a zase bude. Ať pochopí ten, komu je dána moudrost. Sedm hlav je sedm pahorků, na nichž ta žena sedí, a také sedm králů: pět jich padlo, jeden kraluje, jeden ještě nepřišel. Až přijde, bude smět zůstat jen nakrátko. A ta dravá šelma, která byla a není, je osmý král, a přece jeden z těch sedmi; jde však do záhuby.“ (Zj 17, 4–11)
„A řekl mi: "Vody, které jsi viděl, nad nimiž ta nevěstka sedí, to jsou národy, davy, rasy a jazyky. A těch deset rohů, které jsi viděl, i ta šelma pojmou nevěstku v nenávist, oberou ji o všecko až do naha a budou rvát její tělo a spálí ji ohněm. Neboť Bůh jim vložil do srdce, aby provedli jeho záměr, řídili se jedním úmyslem a odevzdali šelmě svou královskou moc, dokud se nedokoná, co Bůh řekl. Ta žena, kterou jsi viděl, je veliké město, panující nad králi země.“ (Zj 17, 15–18)
Nevěstka má na čele nápis „Babylón veliký“ a dále je o ní dále řečeno, že „ta žena je veliké město“, a také, že „sedm hlav je sedm pahorků, na nichž ta žena sedí“. Když apoštol Petr psal dopis z Říma, zakončil jej pozdravem: „Pozdravuje vás vaše spoluvyvolená, která je v Babylónu“ (1P 5,13). Zároveň existuje město, které se rozkládá na sedmi pahorcích, a tím městem je Řím. Jedním z těchto pahorků je Vaticanos – doslova: místo věštění.
Je však nutné zde oddělit dvě věci: sedm pahorků patří k šelmě, ale městem je nevěstka. Neboli území je představeno šelmou, říší, a město – v Bibli často spojováno s duchovním principem – je nevěstka. K nevěstce se ještě vrátíme, nyní se z tohoto úhlu podívejme podrobněji na šelmu. Vidíme, že je spjata s místopisným Římem (zatímco nevěstka s jeho duchovním odkazem). Možná by nás mohlo napadnout, proč apoštol Petr a Jan píší tak tajemně. Oba své epištoly psali právě v době Římské říše, kde byli křesťané obviňování ze vzpoury proti císaři. Např. Neron, který zřejmě zapálil Řím, vymyslel legendu, že Řím podpálili křesťané na základě křesťanského učení (zřejmě Petrovy epištoly), že svět bude zničen ohněm. Pro Petra i Jana proto bylo velmi nebezpečné otevřeně nazvat Římskou říši šelmou, která půjde do záhuby a jejího císaře nazvat antikristem.
Máme zde však jeden zdánlivě neřešitelný problém. Západořímská říše zanikla někdy kolem 5. století a byzantská okolo 12. století (někteří poukazují na to, že titul císař „Svaté říše Římské, národa Německého“, se používal ještě počátkem 19. století.) V každém případě však Římská říše přestala existovat. Daniel však vidí jakási dvě údobí, která – jak už jsme předeslali – nazývá čtvrtým královstvím. Je to období železa a období železa a hlíny, které je ukončeno deseti prsty. Také jsme si již řekli, že šelmy představují jak říše, tak jejich krále. Je tedy někde napsáno, že by říše přestala existovat a znovu vznikla? „Ta dravá šelma, kterou jsi viděl, byla a není; vystoupí ještě z propasti, ale půjde do záhuby. A užasnou ti obyvatelé země, jejichž jméno není od založení světa zapsáno v knize života, až uvidí, že ta dravá šelma byla a není, a zase bude.“(Zj 17, 8) Jan ukazuje, že existuje období, kdy říše byla, poté přestala existovat a nakonec zase vznikne. Podíváme-li se na věc z toho pohledu, je možné, že zde Jan míní období železa (byla) a období směsi železa a hlíny (bude).
Ať už se na čtvrté zvíře, resp. kov, díváme z kteréhokoliv zde popsaného úhlu, vidíme v něm historickou i budoucí Římskou říši. Historickou – železný monolyt, a budoucí směs železa a hlíny, jejíž vrcholem bude náhlé rozdělení do deseti království a krutovládu antikrista, který tři krále zlikviduje, než bude sám zahuben.