Podobnost čistě náhodná?
Čtvrté království z pohledu knihy Zjevení
Nyní můžeme, za uplatnění striktní hermenautické poučky protestantů – vykládat Písmo Písmem – učinit předpoklad, že první tři kovy a zvířata představují Babylon, Médo-Persii a Řecko. U čtvrté říše však není v knize Daniel přímo popsáno, že se jedná o říši Římskou. Identitu čtvrté říše proto musíme hledat v jiných biblických knihách, které se zabývají eschatologií.
Obecně se má za to – což dosvědčují církevní otcové i středověcí reformátoři – že malým rohem (Da 7,8) je antikrist, který vyroste z deseti království. Porovnejme proto tuto desetirohou šelmu s desetirohou šelmou z knihy Zjevení. Tu jsem viděl, jak se z moře vynořila dravá šelma o deseti rozích a sedmi hlavách; na těch rozích deset královských korun a na hlavách jména urážející Boha. Ta šelma, kterou jsem viděl, byla jako levhart, její nohy jako tlapy medvěda a její tlama jako tlama lví. A drak jí dal svou sílu i trůn i velikou moc. (Zj 13,1–2)
Deset rohů, které jsi viděl, je deset králů, kteří se ještě vlády neujali, ale v jedinou hodinu přijmou královskou moc spolu se šelmou. Budou zajedno ve svých úmyslech a svou sílu i moc dají té šelmě. Ti budou bojovat s Beránkem, ale Beránek je přemůže, protože je Pán pánů a Král králů; ti, kdo jsou s ním, jsou povolaní a vyvolení a věrní. (Zj 17, 12–14 )
Už na první pohled můžeme vidět, že stejně jako čtvrtá šelma ze sedmé kapitoly Daniele, i šelma z 13. kapitoly Zjevení, povstává „z moře“, což je v Bibli obraz národů. Obě mají deset rohů, o kterých Daniel i Jan svědčí, že se jedná o deset králů, kteří se naráz ujmou vlády. „Deset rohů, které jsi viděl, je deset králů, kteří se ještě vlády neujali, ale v jedinou hodinu přijmou královskou moc spolu se šelmou“. (Zj 17,12) „A deset rohů – z toho království povstane deset králů. Po nich povstane jiný, ten se bude od předchozích lišit a sesadí tři krále“ (Da 7,24). Jan uvádí, že těch deset králů se ujme vlády najednou, v jednu hodinu. Podobnou věc ukazuje i Daniel, když popisuje, že antikrist sesadí „tři krále“. Sesadit tři krále během jediného vládnutí je možné jen tehdy, když tito králové vládnou ve stejné době. Můžeme z toho učinit závěr, že Daniel i Jan popisují stejnou, čtvrtou šelmu, celosvětovou říši, ve které se ke konci jejího kralování ujme v jednom okamžiku vlády deset králů.
Daniel i Jan poukazují ještě na jednu pozoruhodnou shodu. Šelma nepředstavuje jen říši nebo království deseti králů. Představuje i jedno kralování. „Ta čtyři veliká zvířata, to čtyři králové povstanou v zemi“ (Da 7,24). Čtvrté zvíře je tedy podle Daniele nejen královstvím, ale i králem. Taktéž Jan odděluje šelmu od deseti králů: „A těch deset rohů, které jsi viděl, i ta šelma…“ (Zj 17,16). Apokalyptická ortodoxie počínaje Polykarpem, přes Luthera až k dnešním evangelikálům vidí v obou šelmách, resp. v jejím rohu, antikrista. To by nám mohlo být dostatečným důkazem k tomu, abychom obě šelmy ztotožnili.
Vyvstává zde ještě jedna podobnost. Už jsme viděli, že rohy šelem i končetiny sochy naznačují krále, resp. království. Hlava je babylonský král. Dvě paže naznačují Médské a Perské království, stehna by v tomto kontextu mohla naznačovat západořímskou a východořímskou říši a prsty jejích deset království před koncem světa. Daniel zde ukazuje podivuhodnou věc: „Čtvrté království bude tvrdé jako železo, neboť železo drtí a drolí vše, a to království jako železo, které tříští všechno, bude drtit a tříštit. Že jsi viděl nohy a prsty dílem z hrnčířské hlíny a dílem ze železa, znamená, že království bude rozdělené a bude v něm něco z pevnosti železa, neboť jsi viděl železo smíšené s jílovitou hlínou“ (Da 2,40–41).Železná stehna ze železného monolytu a železné nohy s prsty dílem z hlíny a dílem ze železa zde Daniel popisuje jako čtvrté království. To by nasvědčovalo tomu, že pevná a tvrdá říše se v závěru rozpadne, možná na jednotlivé národy, možná je zde náznak národních států. „Že jsi viděl železo smíšené s jílovitou hlínou, znamená, že se bude lidské pokolení mísit, avšak nepřilnou k sobě navzájem, jako se nesmísí železo s hlínou“ (Da 2,43).
Nejedná se zde o demokracii. Nad celou říší vládne antikrist, který lidi nutí, aby jej uctívali. Na první pohled by se mohlo zdát, že tam, kde se lidé nemísí a nemohou k sobě přilnout, nemůže být totalita. Pravý opak je však pravdou. Národy stalinského Ruska nebo Hitlerovy Velkoněmecké říše k sobě taktéž nepřilnuly. O to větší krutovláda musela nad uměle sjednocenými národy nastat, aby despota udržel říši na uzdě.
Jan zde také píše, že šelma „byla jako levhart, její nohy jako tlapy medvěda a její tlama jako tlama lví“(Zj 13,2). Při tomto popisu nás bezděčně napadne lev, medvěd a levhart ze sedmé kapitoly Daniele. Jak jsme již uvedli, kovy i šelmy zde nějakým způsobem přetrvají až do Kristova příchodu. Nezapomeňme, že Jan ve stejné kapitole, kde popisuje šelmu, praví o nevěstce: „Babylón veliký, Matka všeho smilstva a všech ohavností na zemi“(Zj 17,5). Zlatá hlava je zde stále duchovně přítomna. Svědčí o tom i skutečnost, že Persie i Řecko měly svá duchovní, duchovní knížactva, jak říká anděl Gabriel Danielovi: „Nyní se opět vrátím, abych bojoval s ochráncem Peršanů. Odcházím, a hle, přichází ochránce Řeků“ (Da 10,20).
Tato knížactva jistě nezmizela se zánikem těchto říší. Nemusí se však nutně jednat jen o duchovní vlivy, i když Jan takto vliv Babylónu dokazuje. Může to ukazovat i na geografickou rozlohu budoucího území antikrista, což by znamenalo prakticky celý svět. Jiní se přiklánějí k možnosti, že tato království budou obnovena, jak můžeme např. vidět v Iráku a v Iránu (Babylon, Persie). Ať je to jakkoliv, vliv těchto říší je trvalý.
Z tohoto úhlu, ztotožníme-li druhou a sedmou kapitolu starozákonní knihy Daniel, je rovněž nápadné, že socha měla hlavu ze zlata, což je lev; paže ze stříbra, což jest medvěd; trup z bronzu, což jest levhart. Podobně i šelma ze zjevení má tlamu lví, tlapy medvěda a tělo levharta. Stejně tak jako socha představuje jako celek určitý systém, není-tomu jinak u šelmy z novozákonní knihy Zjevení.