A budou jedno tělo
Vážení a milí snoubenci, vážení a milí svatební hosté, drazí přátelé,
sešli jsme se zde dnes, v tomto slavnostním okamžiku, abychom byli svědky zázraku, kdy ze dvou svobodných lidí vznikne jeden člověk. Nejsou tedy již dva ale jeden, přičemž jeden se vzdává své svobody ve prospěch druhého. Zní to nelogicky, že? Protože se zároveň jedná o sňatek církevní, dovolte mi, abych se společně s vámi podíval na to, co o instituci manželství říká Písmo svaté a jeho prostřednictvím, jak věříme, sám Bůh.
Jako člověk, který se teprve seznamoval s pravdami křesťanství, dvakrát jsem otevřel Bibli. Jednou na začátku, kde jsem už v prvních kapitolách shledal, že se zde odvíjí vztah mezi mužem a ženou a že Bůh k tomu zjevně má co říci. Adam pak poznává Evu. Protože se mi další čtení zdálo poněkud nudné, rozhodl jsem se číst Bibli od zadu. A opět! Narazil jsem na obraz Beránka a jeho nevěsty. Zdálo se mi zvláštní, že Bible klade důraz právě na věci, které se zřejmě ve dnešní společnosti stávají přežitkem. Pokusím se tedy, společně s vámi, nalézt recept, jak vytvořit takové manželství, které by skutečně naplňovalo to, co s ním Pán Bůh zamýšlel. A to, aby člověku bylo dobře a mohl naplnit Boží úmysl zplodit potomky a naplnit zemi.
Někdy je snazší ukázat na to, co je příčinou nezdaru než pracně ukazovat, kudy vede cesta. Proto se na pozadí chyby pokusím ukázat cestu ke zdaru, tedy cestu radosti, ale i odpovědnosti.
Soudců 9,8–15: Sešly se pospolu stromy, aby si nad sebou pomazaly krále. Vyzvaly olivu: ‚Kraluj nad námi! Oliva jim však odpověděla: 'Mám se vzdát své tučnosti, již se uctívají bohové i lidé, a kymácet se nad stromy?‘ Stromy pak vyzvaly fík: ‚Pojď nad námi kralovat ty!‘ Fík jim však odpověděl: ‚Mám se vzdát své sladkosti a svých výborných plodů a kymácet se nad stromy. Stromy pak vyzvaly vinnou révu: 'Pojď nad námi kralovat ty! Vinná réva jim však odpověděla: 'Mám se vzdát svého moštu, který je k radosti bohům i lidem, a kymácet se nad stromy?‘ I vyzvaly všechny stromy trnitý keř: 'Pojď nad námi kralovat ty! 'A trnitý keř stromům odpověděl: 'Jestliže mě doopravdy chcete pomazat za krále nad sebou, pojďte se schoulit do mého stínu! Jestliže však ne, vyšlehne z trnitého keře oheň a pozře i libanónské cedry! '“
Na tomto příběhu z doby izraelských soudců bych rád s kusem nadsázky ukázal, jak nemá vypadat vláda v rodině. Olivu bych zde připodobnil k muži, fík k ženě a vinou révu k dětem. Hned vám vysvětlím, proč jsem si dovolil zvolit příběh, který ve skutečnosti mluví o něčem jiném, než o manželství a proč jsem si vybral právě toto přirovnání.
Muž je tím, kdo rodinu zabezpečuje. Tuk jako olej je symbolem příjmu. Používal se jednak jako pokrm, ale i jako zdroj a symbol světla a zároveň mít mnoho oleje znamenalo být bohatým. Olejem se mazali i kněží a králové ke své službě. Olej rovněž dokáže namazat třecí plochy, urovnat kdejaký svár. Muž je tedy knězem ve své rodině, finančně ji zabezpečuje a zároveň je to on, kdo je zodpovědný za komunikaci, potírá místa sváru a řeší tak konflikty. Olej však není sladký a bez cukru z něho nelze ani nic uvařit nebo upéct. V našem příběhu se oliva odmítá ujmout vlády nad rodinou protože nechce přijít o svoji tučnost. Na řadě je fíkovník.
Fík bych zde přirovnal k ženě. Je to ona, kdo je tou hezčí polovinou a kdo dodává pokrmu sladkost. Muž obvykle nedokáže vytvořit domácnost. Byt osamělého muže poznáte snadno. Je zde funkčnost oleje. Vše slouží svému účelu, ale jaksi zde chybí sladkost. Když jsem se oženil, jeden můj přítel vešel do mého (vlastně již našeho) bytu a ihned rozpoznal, že se zde něco změnilo. Má žena dala našemu bytu „sladkost“. Něco bylo náhle proměněno. Stůl už nebyl jen k tomu, aby se na něho dávaly věci, ale byl na něm i čistý ubrus. Boty již nebyly jen k nošení, ale voněly i krémem. Rovněž na mém vzhledu se cosi změnilo. Má žena nedokázala pochopit, že ponožky jsou hlavně k tomu, aby se mi neodřely paty od bot, ale důsledně trvala na tom, že musí mít obě stejnou barvu. Ale proč, když stejně nejsou vidět? Inu, olej není sladký a nenahradíš jím cukr. Ale stejně tak cukr olejem nenahradíš. Pokud vznikne konflikt, je to olej, kdo musí namazat třecí plochy sváru. Je to muž, kdo by si měl uvědomit, co se děje a přijít jako první. Často je to muž, který snadno vzplane, ale snadno se uklidní. Je jako plynový hořák, zatímco žena připomíná železnou pec. Déle ji trvá, než se rozpálí a stejně tak déle chladne. A právě k ohřevu i chlazení pece se v průmylsu používá olej. Olej snese vysoké teploty, nezmění se, zůstává stabilní a měl by stabilizovat i teplotní rozdíly železné pece.
Cukr naproti tomu vysoké teploty nesnese, ale pokud se správně zahřeje, stává se z něho voňavý karamel. Je to olej, který se v potravinářství používal k zahřátí cukru ke karamelizaci a společně pak tvořili jedinečnou směs. Ani sám cukr ani sám olej to nedokáží. Samotný olej se nemění a samotný cukr se připálí. Obojí je samo o sobě nepoživatelné. Tyto vlastnosti lze promítnout i do manželství. Slyšel jsem na to zvláštní anekdotu: Žena v manželství čeká, že se muž změní, ale on se nezmění a muž naopak čeká, že se žena nezmění, ale ona se změní. Je v tom hluboká pravda. Teprve když se cukr a olej smísí, dá se vařit i péci. Základ chleba tvoří složené cukry ve formě mouky a olej. Proto i manželství musí být řádně upečeno. Ale ani fíkovník se v tomto příběhu nechce ujmout vlády, ztratil by svoji sladkost. Ta není dominantní, ale ani nahraditelná.
A náhle vstupuje na scénu někdo třetí. Chléb tu již máme jako výsledek smísení cukru a oleje a z tavící pece lásky, jako plod tohoto spojení, přichází někdo třetí. V příběhu následuje vinná réva, kterou bych zde přirovnal k dětem. Správné a řádně upravené svatební víno mělo kořeněnou a vyzrálou chuť a právě o dětech Písmo mluví jako o koření života. Víno se však nedá pít, pokud není vymačkáno z hroznů. To vymačkání bych nazval formováním a výchovou. Pokud rodiče své děti správně zformují a nechají vyzrát, k stáří se pak mohou svého vína napít.
Řeknu vám příběh: Mám tříletého syna, který je mi po Bohu a mé ženě nejdražší bytostí na světě. Jeho trestání mne bolí víc než jeho a k trestům sahám až tehdy, když už opravdu není zbytí. Jednou jsem s ním byl na procházce. Všiml jsem si, že svojí nedůsledností ve výchově a špatným příkladem jsem způsobil, že David je vázán na počítač, kde se stále dožaduje pouštění pohádek. Během celé procházky David mluvil jen o tom, jakou pohádku mu babička koupila a kdy se na ní bude moci podívat. Snažil jsem se mu vysvětlit, že ten den už pohádku viděl a že si spolu večer budeme číst z Bible. David to neunesl a začal se vztekat a pak hořce plakat. Po chvíli se se slzičkami v očích zamyslel a řekl: „Tatínku, já bych sice chtěl pohádky, ale uděláme to tak, jak myslíš.“ Později mi řekl, že si myslel, že už nikdy žádnou pohádku neuvidí, ale přesto že mne chtěl poslechnout. Vhrkly mi slzy do očí. Toho dne jsem se napil z vína svého syna. Jak víno v mládí vyšlechtíme, takové k stáru budeme pít. Ale ani vinná réva se v příběhu z knihy Soudců neujala vlády.
Na řadu přichází trnitý keř. Nemá olej ani sladkost. Nedá se z něj lisovat víno. Zato náramně touží panovat. Vidím jako správné, že ani olej ani cukr ani víno se neujaly vlády, měly sloužit jeden druhému. O vládě si povíme ještě později. Ale kde otec, matka, či děti vyklidí své pole, tam namísto sladkosti, tučnosti a koření přichází trny a nakonec vyšlehne i oheň, který rozpálí olej, že namísto mazání vše popálí. Roztaví cukr, že se spálí a páchne. A vysuší hrozny, že již není žádné víno. Rodina se hroutí a rozpadá. Nakonec hoří i celý les a lidské společenství jako celek je v krizi. Není za co jíst, není chléb, není co pít, není mošt ani později víno. Vlády se ujímá hořkost, nenávist, lhostejnost, chaos a vzpoura.
Rád bych vám ale nyní představil toho, kdo je skutečným vládcem, který je povolán k vládě a nejen k vládě, ale i službě. Umí jak doplnit olej, vždyť on je Duchem svatým, umí dát sladkost, vždy se stal i milujícím a poslušným synem a dává i víno, na znamení smlouvy, kterou zpečetil vlastní krví. Umí vychovávat naše děti, vždyť je sám milujícím Otcem. Zvládá tedy jak olivu, fíkovník i vinnou révu.
Milý Ondřeji. Přeji ti, abys byl své ženě Šárce olivou, která svým olejem ošetří každé její zranění, která potře každý svár a která zabezpečí vaši rodinu jak duchovně, tak hmotně. K tomu ti dopomáhej Pán Bůh, tedy jak Otec, Syn i Duch svatý.
Milá Šárko, přeji ti, abys byla svému muži Ondřejovi sladkostí, která vytvoří pohodu a klid vašemu domu. Aby se na tebe mohl spolehnout a aby tvá sladkost byla svědectvím i lidem kolem vás. K tomu ti dopomáhej Pán Bůh, tedy jak Otec, Syn i Duch svatý.
Zároveň vám oběma žehnám, aby jste jednou mohli založit i vlastní vinici a sklidit své hrozny. Abyste vinou révu mohli čistit jako vinař, abyste mohli chránit její hrozny před zloději, před ptáky, kteří by je chtěli sezobat. Abyste vaše budoucí víno mohli i včas vylisovat a abyste mohli okusit i jeho lahodnou chuť. To bude záviset především na vás.
Zároveň bych vám chtěl říci, že jeden bez druhého a dokonce ani společně toho nebudete schopni. Čerpejte proto jak tučnost i sladkost z Toho, který sám je jejím zdrojem. Nevládněte jeden druhému, ale podřiďte se Kristu. On, jako vinný kmen, dá pak i mízu do vašich hroznů. Pamatujte, že tam, kde nepodřídíte své manželství Kristu a opustíte své místo, tam se rád vlády ujme trnitý keř, který nemá žádné ovoce, žádný olej ani žádnou sladkost. Dobře se mu daří na poušti, plodí jen rány a bolest. V Bibli je proto často symbolem prokletí.
Nezalekněte se proto své odpovědnosti. Radujte se jeden z druhého, buďte si oporou a stůjte jeden za druhým. Ale nezapomeňte, že toto manželství není vaše manželství, ale vždy na něj hleďte jako na naplnění Boží vůle, kterou má Bůh s člověkem už od počátku. Vždyť i On v Synu čeká na svatbu se svojí vyvolenou a v Otci touží provdat nevěstu za svého milovaného Syna, kterého samého za ni obětoval. A to je vzor i vaší vzájemné poddanosti v lásce.
Amen