Ekumenická říkanka
Ať je tvojím bohem Ježíš, nebo panna, Marie,
jen ať stále, dnem i nocí, láska mezi námi je…
Nic nedbejme na doktrínu, jednota, toť více,
ulož proto, pod své lože, slova Písma, svíce.
Odhoď své jho, Jeremjáši, probuzení čekaj,
dny jednoty přicházejí, z modlářství se nekaj.
Áron tele, z zlata, bronzu, oslavuje s vámi,
dnes jdou Moloch, Baal i Kemoš, do Kanánu, s námi.
Sidkijáš své rohy obul, kyne svými ústy,
všichni spolu, bok po boku, k čemu jsou nám půsty?
Otevř brány, Nehemjáši, Sanbalat chce vejít,
s Jezábel a Manasesem, chce se v nútri sejít…
Pokloňte se, Abednego, krásné soše krále,
pod kůlem pak, u Baláka, sejdem se na bále.
Novou věž až k bohu stavěj, Babylone, veliký,
jedné CÍRKVE, bez nálepek, zaraž stanu kolíky.
Až pak králi, v nenávist nás, k konci času pojmou,
naše zpěvy, víno, myrha, těžko Pána dojmou.
Síra, dým a oheň, náhle, v dáli času plane,
že to byl sen, možná ano, střez nás toho, Pane!