Reakce Tomáše Jandy na článek "Adventismus, historická perspektiva a současnost"
Ano, ve verši, který v závěru článku o Adventistech uvádí AF, se mluví o poznání. Mluví se však o poznání, které máme připojit ke SVÉ víře a ne k víře někoho jiného. O jedno slovo předtím se dále mluví o CTNOSTI a o slovo potom o ZDRŽENLIVOSTI. Pan Franc se urputně snaží druhým vtisknout své poznání, poněkud ovšem přitom zapomíná na ostatní slova verše – na ctnost, zdrženlivost a lásku.
Připadá mi, že se chová jako sám Pán Bůh, který přesně ví, co je a co není správné, co je a co není blud. Jeho sebejistota mě ohromuje. To, nad čím si teologové lámou hlavu století, rozsoudí bez mrknutí oka. A tak dál a dál bojuje proti těm, které Bůh byť nedokonalé přijal za své děti a žaluje na ně před Ním i před světem – a poskytuje krásné svědectví o církvi.
Někdo, kdo většinu svého času věnuje pořádáním literárních honů na své bratry, by se měl zamyslet nad vyvážeností svého ovoce. Ano – biblicky máme rozsuzovat – ale ne SOUDIT druhé. Je přece psáno NESUĎTE, abyste nebyli souzeni. Ono biblické rozsuzování má sloužit pro posuzování učení PRO MĚ SAMOTNÉHO a maximálně pro místní církev, ve které jsem doma. Kdo dává panu Francovi kompetence k odsuzování druhých? A zajímá ho, co si o jeho díle myslí jeho kazatel, biskup nebo jiní, zcela „obyčejní“ bratři v jeho církvi – nebo ho to vůbec nezajímá? Má mu to být jedno? Mnozí na Granu mi odepíší, že asi ano, protože vedoucí v církvi přeci nejsou od Boha a stále by někoho chtěli manipulovat, že?
Neříkám, že Adventisté nebo jakékoli jiné církve mají 100 procentní patent na pravdu, ale to není důvod k jejich odsuzování. I oni jsou totiž dětmi, za které Kristus zemřel. Pan Franc by narozdíl od Krista za Adventisty asi nezemřel.