Podstata Kurzů Alfa
Motto:
Někteří sice káží Krista také ze závisti a z řevnivosti, jiní však s dobrým úmyslem. Jedni z lásky, protože vědí, že jsem tu k obhajobě evangelia, druzí z touhy po uplatnění, ne z čistých pohnutek, a domnívají se, že mi v mém vězení způsobí bolest. Ale co na tom! Jen když se jakýmkoli způsobem, ať s postranními úmysly, ať upřímně zvěstuje Kristus; z toho se raduji a budu radovat. (F 1,15 – 18)
Kurzy Alfa jsou často v povědomí české křesťanské veřejnosti chápány jako v současné době nejúspěšnější způsob zvěstování evangelia. Není sice považován za dokonalý, na druhou stranu jsou mnozí církevní představitelé ochotni jej akceptovat, protože věří, že jejich společenství povede k naplňování Velkého poslání a činění učedníků. Úvodní verše z pera apoštola Pavla nás nenechávají na pochybách, že způsob ani motivy nejsou v případě zvěstování Krista podstatné. To se ovšem týká osoby zvěstovatele, nikoliv obsahu daného poselství. Stejný apoštol nás vede k tomu, abychom vše zkoumali a zlého se chránili v každé podobě (1 Tes 5,21–22). Podobné zkoumání zvěstovaného poselství činili i Židé v Beroji. V jejich případě je zřejmé, že otevřenost pro evangelium není se zkoumavým přístupem nikterak v rozporu (Sk 17,11).
Netroufnu si v žádném případě zpochybnit každé upřímné obrácení ke Kristu, ke kterému dojde kdekoliv a jakýmkoliv způsobem, i skrze Kurzy Alfa. Vlastní obrácení ale ještě nemusí nic vypovídat o použité metodě, pokud nejsou zároveň uvedena i rizika a negativní zkušenosti. To se týká nejen Kurzů Alfa, ale jakéhokoliv učení a způsobů, které jsou církevními aktivitami neseny. V několika jednoduchých bodech se pokusím naznačit, proč jsem se stal kritikem těchto kurzů a proč se domnívám, že způsob takto pojatého evangelia se již vzdaluje samotné podstatě radostné zvěsti.
1. Absence konfrontace
Kurzy Alfa se snaží o nekonfrontační evangelizaci, ve které je přátelské a nekonfrontační prostředí chápáno jako podstatné pro obrácení člověka. Evangelium zde není podáno exkluzívně a člověku je ponechán vlastní názor s tím, že duchovní zkušenost a přátelské prostředí tak budou předcházet víru [1]. V Písmu však čteme, že víru předchází usvědčení z hříchu a pokání (Mk 1,15). Člověk přitom vchází těsnou branou (Mt 7,13) po úzké stezce (Mt 7,14). Zříká se vlastního života (Mt 10,39), k čemuž je adresně vyzván. Má spočíst své náklady, zda je k následování způsobilý (L 14,28). Teprve skrze navázání osobního vztahu s Kristem, po poznání své viny a přijetí Boží milosti, je možné získat věčný život, a to skrze víru v dostatečnost Kristovy oběti a v jeho tělesné vzkříšení (Ř 10,9). Kurzy Alfa jsou koncipovány spíše katecheticky, bez toho, že by z principu stavěly člověka před osobní rozhodnutí.
2. Patřit dříve než věřit
Účastník Kurzů Alfa je veden k tomu, aby do společenství, skrze vztahy s křesťany, patřil dříve, než by uvěřil [2]. Tento způsob evangelizace pod názvem „belong before believe“ je reakcí na postmoderní myšlení, kde jsou vztahy nadřazeny idejím. Proto se drtivá většina účastníků kurzů nestává křesťany, ale jsou vedeni k návštěvě dalších kurzů. Vstupní branou do obecenství je ale Kristus, který je dveřmi do ovčince (J 10,7). K apoštolské církvi se neodvážil nikdo připojit dříve, než by prošel pokáním a v důsledku toho získal osobní víru ve vzkříšeného Ježíše Krista (Sk 5,13). Dokonce i křesťanům, kteří nenaplňují požadavky Písma, má být dáno najevo, že nepatří ke společenství (2 Tes 30,14), natož k tomu vést neomilostněné hříšníky. To ovšem neznamená, že by nebylo pro kohokoliv možné církevní společenství navštěvovat.
3. Obrácení skrze prožitek
K obrácení na Kurzech Alfa dochází především po duchovní zkušenosti, která je obvykle získána na víkendu s Duchem svatým, kde člověk, po „pozvání“ Ducha svatého, prožije Boží přítomnost a je „naplněn Duchem svatým.“ [3] V Písmu je dveřmi ke spáse Ježíš Kristus, skrze něhož vstupujeme do obecenství s Bohem a získáváme věčný život (J 11,25). Nikde v Písmu nevidíme, že by Duch svatý sám byl prostředníkem spásy a sestupoval na lidi, kteří by zatím neměli víru. I v Kornéliově domě, kde Duch svatý sestoupil během Petrova kázání, měli lidé nejdříve srdce očištěno vírou v Krista (Sk 15,9). Podmínkou je vždy pokání ze svých hříchů a vstoupení těsnou branou na úzkou cestu, kterou představuje Kristus (J 14,6).
4. Projevy Ducha
Podíváme-li se podrobně do materiálů Kurzů Alfa, pak zde máme popsány projevy Ducha svatého, se kterými se setkáváme v tzv. Torontském požehnání jako je „smích“, „padání na záda“ apod., přičemž je dostatečně známo, že tyto projevy byly v těchto materiálech popsány až v době, kdy se mateřský sbor Kurzů Alfa HTB v Londýně otevřel této vlně a stal se tak evropským předmostím šíření Torontského požehnání. [4] Ať už se počítáme mezi stoupence, či odpůrce tohoto hnutí, je dobré mít na paměti, že je zde představen tentýž Duch, který vypůsobil Torontskou obnovu.
5. Jednota církve
Vizí Kurzů Alfa je vybudování viditelné jednoty církve napříč denominacemi, včetně protestantských církví a církve katolické. [5] Kurzy jsou registrovány, koordinovány a monitorovány, spolu s vyplňováním řady podrobných dotazníků s obsahem osobních dat účastníků kurzů. Kurzy jsou pak propojovány s ostatními církevními činnostmi (práce s mládeží, manželskými páry, vězni atd.) Je zde naděje, že jednotná církev vytvoří svědectví sekulární společnosti. Za tímto účelem je jednou z iniciativ pozvání celých měst a později celého národa na večeři Kurzů Alfa. Tak se vytváří přesvědčení, že evangelium zvěstované v katolické církvi a v církvích vyšlých z reformace má stejnou podstatu. Nezdůrazňuje se přitom, že katolická církev z hlediska kanonického práva podporuje ekumenické aktivity v souladu s cílem dosažení jednoty pod úřadem římského biskupa, které ostatní křesťany povedou k návratu ke katolické víře.
6. Nemožnost úprav
Mnozí církevní vedoucí jsou přesvědčeni, že Kurzy Alfa jsou v podstatě dobrým nástrojem a některé věci je možné „vylepšit“ modifikacemi. Nic takového ovšem není přípustné a materiály dovolují jen zcela nepodstatné úpravy, které nedovolí změnit podstatu ani učení, které jsou v kurzech obsaženy [6].
7. Šíření obecněji nesdíleného učení
Zejména skrze doporučenou literaturu, která má být na kurzech dostupná, se tak můžeme setkat s učením autorů jako Benny Hinn, Derek Prince, Yonggi Cho nebo John Wimber, jejichž velké, či menší aspekty učení byly řadou církví odmítnuty.