William Branham - největší prorok?
Souhrn kapitoly
William Marrion Branham byl původně baptistický kazatel, z kterého se později stal nezávislý evangelista, proslulý masovými evangelizačními kampaněmi se službou uzdravování. Spolupracoval s předními osobnostmi evangelikálního křesťanství jako je Billy Graham, Demos Shakarian, David du Plessis, Oral Roberts a jiní. Jeho evangelizační služba byla ve své době přijímána širokým okruhem křesťanů a nesla ovoce mnoha konverzí.
Již jako malý chlapec uslyšel Branham z koruny keře hlas, který jej vedl ke zdrženlivosti a čistotě. Po smrti svého bratra, kdy se dostal do fyzických i duševních těžkostí, učinil pokání a stal se křesťanem. Za nedlouho poté byl povolán do služby kazatele a v roce 1933, při hromadných křtech, uslyšel hlas, který mu oznámil, že stejně jako kdysi Jan Křtitel i on je poslán ke službě před příchodem Páně. Již v této době navazuje styky s letniční skupinou vyznavačů “Jednosti,” se kterou se později rozchází. Při dalším andělském navštívení obdržel dar proroctví a dar uzdravování a vydává se na celosvětová evangelizační tažení. Jeho službu provázejí neobvyklá znamení, uzdravení a dokonce vzkříšení z mrtvých.
Počátkem padesátých let Branham začíná rozvíjet doktríny o démonech a na jeho shromážděních se projevuje světelná bytost, která je údajně za uzdravování zodpovědná. Nedlouho nato Branham začíná rozvíjet celý teologický systém, který vyvrcholil přírodním úkazem v roce 1963, jehož obsahem je zjevení poslední doby o padlých denominacích a nutnosti vyjití z jejich padlého systému. Toto učení zní ve zkratce následovně.
Bůh stvořil člověka jako původní produkt svého stvoření tím, že své Slovo obalil masem. Aby tohoto člověka vyzkoušel, vzal z jeho žebra jako vedlejší produkt ženu, které dal za úkol duchovní plození dětí. Namísto toho se však Eva dopustila cizoložství s ďáblem, jenž byl inkarnován ve formě hada, a porodila ďáblova syna Kaina. V té době uzavřel Bůh s lidmi novou smlouvu, ve které dal lidem za úkol zaplnit zemi, již ne skrze plození duchovní, ale skrze plození sexuální. Skrze Evino zkřížení s ďáblem jsou však všichni lidé satanskými kříženci.
Ve svém čase se Bůh přeměnil do podoby Krista, který byl zplozen Slovem, a nebyl tudíž synem ďáblovým. Skrze svoji smrt tak lidem umožnil, aby i oni do svého těla přijali Slovo a stali se stejně tak jako Kristus, Božími Syny. Tak vznikla první církev, která však záhy, po vzoru Evy, přijala slovo ďábla, které Branham chápal jako vyznání víry, a založila denominaci. Největším bludem tohoto vyznání víry je učení o trojici. Tak se církev zkřížila a stejně jako Eva, i ona začala rodit syny ďábla.
Protože Bůh nebyl trojjediný, nýbrž bral na sebe pouze různé manifestace, zjevoval se během církevních dějin v podobě reformátorů. V posledním čase se inkarnoval v podobě Branhama. Tím dospěla církev do svého vrcholu a možnosti návratu k nepadlé, apoštolské podobě. Skrze Branhamovo učení se pak denominační křesťané měli rozvést se svou denominací, sezdat se s Bohem, a přijetím původního Semene Slova se tak stát inkarnovanými Bohy.
K plné inkarnaci Krista v církvi však dojde tehdy, až slovo, které Branham zvěstoval, bude skropeno pozdním deštěm a církev nedenominačních křesťanů bude vytržena do nebes, zatímco svět ovládne nevěstka, padlá církev, která bude složena z denominačních církví, které se sjednotí ve Světové radě církví pod patronací římského biskupa. V roce 1977 pak nastane konec a bude nastoleno tisícileté království.