Historie a učení hnutí Pozdního deště
Souhrn kapitoly
Hnutí Pozdního deště vzniklo v poválečných letech v Kanadě jako přímá reakce na divuplná shromáždění Williama Branhama a svojí teologii postavilo na Hallově knize o transformovaných křesťanech. Obnova se záhy rozšířila po celé Kanadě i Spojených státech a zaplavila zejm. letniční církve. Mohutné prorocko – hudební manifestace provázelo učení o obnově církve poslední doby.
Tato obnova měla spočívat v obnovení apoštolského a prorockého úřadu, který církev vysvobodí z modlářského denominačního zajetí, a v jednotě pěti úřadů církev doroste do plnosti Krista. Poté přijde Kristus a inkarnuje se do svého úplného Těla. Tak se narodí Pacholík, jenž bude mít moc pást národy. Tato církve superlidí, kteří budou nesmrtelní, vstoupí v Duchu svatém na nebesa, srazí satana ze svého trůnu a převezme z jeho rukou vládu nad celým světem. Metaforou této tělesné transmutace je obdržení pozdního deště, který na sjednocenou církev v této době sestoupí.
V době Kristovy inkarnace, neviditelného Kristova příchodu, budou smeteni denominační křesťané, kteří se sjednocování a těmto zkušenostem bránili.
Ačkoliv křesťané, kteří se hnutí otevřeli, prožívali úžasná požehnání, generální rada Assemblies of God proti doktrínám vystoupila a zamezila dalšímu šíření obnovy. Ta se slila s poválečnou vlnou uzdravování a v šedesátých letech ovlivnila vznikající charismatické hnutí.