Kristova duchovní smrt na Kurzech Alfa?
Učení o Kristově duchovní smrti je fenoménem, se kterým jsme se v osmdesátých letech mohli setkat zejména v knihách protagonistů hnutí Víry. Postupně se však tato doktrína rozšířila i mezi charismatickou část evangelikálního spektra církví. Naposledy jsem se s obdobným učením setkal u Nickyho Gumbela, spolutvůrce Kurzů Alfa, kterého někteří – s nadsázkou – nazývají spasitelem křesťanství.
Na první pohled by se mohlo zdát, že učení o Kristu a jeho dějinné úloze v křesťanské spáse na Kurzech Alfa vychází z jasných základů, akceptovaných všemi křesťanskými tradicemi. Ve stěžejní knize Otazníky života se setkáváme s kapitolami ohledně Krista samotného, s jejichž východisky a závěry se bez problémů mohou ztotožnit všechny historické i současné křesťanské konfese. Více o christologii se ale můžeme dozvědět z Gumbelovy monografie „Proč Vánoce?“, která tvoří součást literatury doporučované na Kurzech Alfa. Gumbel zde minimálně naznačuje typický aspekt teologie, který je zastáván některými extrémními skupinami. Jde o učení o Kristově „duchovní smrti“, která podle nich byla součástí jeho utrpení v zástupné oběti při vykoupení člověka.
Postupně se tato doktrína rozšířila i mezi širší část evangelikálního spektra církví. Některé proudy zde pak vidí Kristovu „duchovní smrt“ jako důsledek oddělení od Boha na kříži a následné sestoupení Krista do pekel pak chápou jako Kristovo pekelné utrpení (1), případně boj se satanem (2) a protagonista hnutí Víry Copeland pak dokonce chápe „Kristova muka“ v pekle jako přijetí satanské přirozenost a podřízení se satanově vládě. (3)
Kristova duchovní smrt
Gumbel nejprve vysvětluje podstatu duchovní smrti:
„…šlo o něco horšího než o fyzickou a duševní bolest. Šlo o duchovní muka způsobená odloučením od Boha, když nesl všechny naše hříchy.“ (4)
Tato interpretace není až tak ojedinělá, pokud by Gumbel nepokračoval:
„Důsledkem našich skutků je duchovní smrt – věčné odloučení od Boha. Tento trest si zasloužíme všichni. Na kříži Ježíš nesl tento trest místo nás, aby nám bylo úplně odpuštěno a aby mohla být odstraněna naše vina.“ (5)
Ježíš tedy nesl zástupně trest duchovní smrti. Tím se Gumbel, pokud neztotožňuje, pak bezděčně přibližuje doktríně Ježíšovy duchovní smrti, i když ne v její vyhrocené formě.
Pokud zalistujeme v dalších knihách doporučovaných na Alfě, které se dílu vykoupení věnují, pak pod tématem „Proč Ježíš zemřel?“ (6) se hned na prvním místě setkáme s knížkou Tomáše Dittricha „Ze smrti do života“, kde je plasticky znázorněno Kristovo sestoupení do pekel. Dittrich uvádí, že:
„Zvíře, které bylo vyhnáno na bezvodou, úmornou pustinu k Azázelovi, bylo živým prorockým vyjádřením toho, že Ježíš náš hřích ponese se všemi jeho hroznými důsledky, včetně pobytu na místech věčného trápení. Ježíš do míst věčného zahynutí nevstoupil jako vítěz, ale jako odsouzenec. Tento hrozný stav ukončil svým nekompromisním zásahem teprve Bůh – tím, že svého Syna vzkřísil z mrtvých.“ (7)
Dittrich přitom zastává teorii, se kterou přišel kontroverzní charismatický teolog Derek Prince, který ji zmínil ve svých „Základech“, a které byly jako samizdat v období socialismu rozšířeny v letničních a charismatických sborech. Prince ji rozvinul i ve své, v ČR rovněž samizdatové studii „Dílo kříže“. Byl to totiž on, který přišel s analogií Krista a kozla Azazela, který byl při slavnosti smíření vyhnán na poušť:
„Ten druhý kozel – psanec, Azazel, byl odveden do pustiny, na pustá neobydlená místa člověkem, který jej tam zanechal a opustil… Opuštěný, v suché a neplodné pustině, potuluje se sem a tam a nakonec umírá zmořen hladem a žízní, sám, naprosto opuštěný. V předpisech také bylo, že člověk, který toho kozla vyvedl na poušť, se nemohl vrátit do tábora dříve, než se celý umyl a převlékl. To vypovídá o hrozném poskvrnění. Mám za to, že oba tito kozlové byli předobrazem Ježíšových utrpení.“ (8)
Prince dále píše:
„Když se – On, bezhříšný, stal na kříži hříchem, vytrpěl duchovní smrt: byl odříznut od Božího života. Potom zemřel tělesně. A pak prošel oddělením od přítomnosti všemohoucího Boha, a to bylo největší utrpení ze všeho. Existuje žalm, který popisuje Ježíšovo utrpení mezi smrtí a vzkříšením…je z nejzazší a nejspodnější jámy, z největší temnosti, kterou Ježíšova duše vytrpěla.“ (9)
Své učení pak blíže rozvíjí:
„Z „ráje“ Kristus pokračoval dolů do oblasti „šeólu“ vyhrazené pro duchy bezbožných. Zřejmě jeho sestup na toto místo muk byl nutný k dovršení díla smíření za lidské duchy, protože musel vytrpět nejen tělesné, ale také duchovní důsledky hříchu.“ (10)
Za zmínku stojí i skutečnost, že právě Derek Prince stál u zrodu skupinkového Pastýřského hnutí a jako jeden z prvních napsal obhajobu Torontské zkušenosti, a tato zkušenost je rovněž nabízena na víkendu s Alfou. Jedna z jeho knih, věnovaná démonologii, je pak doporučována ke studiu i na Kurzech Alfa.(11)
Historická reflexe
Spekulace o stavu Krista mezi křížem a trůnem byly rozvíjeny již v prvních stoletích církevních dějin. Podle Nanebevzetí Izaiášova Kristus před svým zmrtvýchvstáním a nanebevstoupením oloupil anděla smrti a ten se mu posléze klaněl. Pozdější Nikodémovo evangelium podává celé vyprávění o Kristově sestoupení do pekel, kde Kristus poráží satana a vysvobozuje starozákonní svaté. Od 4. do 6. stol. se článek “sestoupil do pekel” začleňuje do vyznání víry. Podle katolických interpretací vyjadřuje článek skutečnost, že Kristova smrt měla spásný význam i pro ty, kdo zemřeli před ním.
Určité paralely můžeme v katolické teologii vidět i nadále. Časopis katolických charismatiků naznačuje nedostatečnost „pouhého“ nesení našich hříchů a bolestí na kříži, když uvádí:
„Nejde o vstup do pekla – místa zavržení, ale o sestoupení do „říše zemřelých“ (Řím 10,7), biblického šeólu. Ježíš skutečně zemřel, zakusil stav smrti až do největší hloubky. Božímu Synu nestačilo, že se stal jedním z nás a žil náš život se vším, co k němu patří. Nestačilo, že na sebe vzal naše bolesti a naše nemoci, že nesl naše hříchy (srv. Iz 53). Ježíš se k nám sklání stále níž, aby ukázal, kam až je Bůh ochoten ve své lásce k nám zajít. Nechce se na naše utrpení dívat jen zvenčí. Touží na vlastní kůži prožít naši bídu až do dna, abychom mu dovedli důvěřovat jako někomu, kdo nám rozumí, kdo ví, co prožíváme, protože to sám zakusil. Jeho solidarita s námi jde až do konce, abychom měli jistotu, že je nám nablízku i v temnotě hrobu.“ (12)
Nutno ovšem podotknout, že o Kristově „duchovní smrti“ se na tomto místě nemluví.
Teorie výkupného
Při bližším zkoumání soteriologických interpretací si například McConnell povšiml, že charismatické hnutí, jehož část rozvíjí teorii Kristovy duchovní smrti resp. jeho následného sestoupení do pekel za účelem vykoupení, vychází z tzv. teorie výkupného. Pecota popisuje teorii výkupného následovně:
„Tato teorie, ktzerá zdůrazňuje Kristovo vítězství nad Satanem, se někdy nazývá teorie výkupného ďáblovi nebo teorie dramatická. Kvůli svému hříchu jsme se dostali pod Satanovu nadvládu. Protože Bůh nás však miluje, nabídl ďáblovi Svého syna jako výkupné za osvobození. Zlý na směnu rád přistoupil, ovšem netušil, že Krista v záhrobí neudrží a zmrtvýchvstáním přišel jak o výkupné, tak o své někdejší zajatce.“ (13)
Tuto teorii zastávali například Origenes a Řehoř z Nysy. Pecota jemně naznačuje, že však z Boží strany byla tato transakce znamenala, že se Bůh „de facto dopustil podvodu“. Taktéž je nutné si povšimnout, že Bůh musel počítat s tím, že Satan tento „fígl“ neprohlédne a zřejmě tedy i přeslechne opakovaná Kristova slova, ve kterých Ježíš zůrazňoval své poslání (Mt 17,9 nebo L 18,33) Podobně uvažuje i Dittrich – ne ovšem explicitně obsaženou teorii výkupného – když tento aspekt naopak ve své knize obhajuje:
„Satan se tak svým jednáním podílel na uskutečnění Božího plánu své vlastní porážky. Bez této bezděčné „spolupráce“ by se záchrana člověka uskutečnit nemohla, stejně jako ďábel k tomu, aby ovládl svět, potřeboval naše přispění, náš hřích. Skutečně: budoucnost lidského pokolení závisela nejen na Boží lásce, ale také na tom, zda se satan zmýlí – za udělá chybu.“ (14)
Biblická analýza
McConnell na tuto teorii nahlíží spíše z hlediska apologety a této doktríně, která na sebe v charismatickém hnutí vzala mnoho podob, vědomě odporuje. Kritizuje zde základní axiom, a to, že satan vlastní lidstvo na základě „práva“, a tudíž, že bylo výkupné zaplacenu Satanu. McConnell v této souvislosti uvádí:
„Doktrína vykoupení musí vždy směřovat k tomu, že Kristova smrt je obětí Bohu. Stranou, která má být vykoupením usmířena, je spravedlivý a svatý Bůh, nikoliv Satan. Pavel říká efezským, že Kristus miloval nás a vydal sebe samého za nás, dar a oběť Bohu a vůni rozkošnou… Výkupné Krista jako prostředníka platilo Bohu, nikoliv Satanu.“ (15)
Co tedy říká o Kristově smrti Písmo? Bible uvádí jednoznačně, že Kristus odsoudil hřích na svém těle (1Pt 2,23–24 srv. Ř 8,3). NZ opakovaně zdůrazňuje, že naše spasení (vykoupení) se stalo skrze kříž, tělo a vylití krve (Mt 26,28; Žd 10,20; Ko 1,20; 2,14). Na kříži bylo vše dokonáno (J 19,30) a Ježíš poroučí svého ducha do rukou Otce (L 23,43–46). Zločinci na kříži slibuje, že ještě téhož dne s ním bude v ráji (L 23,43). Zprávu o Kristově duchovní smrti resp. o nesení zástupného trestu duchovní smrti nelze biblicky ospravedlnit. Jako Otec má život sám v sobě, dal i Synu, aby měl život sám v sobě (J 5,26). Jediný Bůh je nesmrtelný (1Tm 6,16), může tedy Bůh duchovně zemřít (J 11,25–26)? O Kristu je psáno, že je světlem, které tmy nepohltily (J 1,5). Je možné toto světlo zcela uhasit, byť jen na čas?
Doktrína o Kristově duchovní smrti byla rázně odmítnuta teology letniční denominace Assemblies of God a Apoštolská církev se od ní opakovaně distancovala vydáním knih „Jiné evangelium“ a „Svrablavé uši“ a rovněž na konferenci „o tzv. hnutí Víry“, kterou uspořádala počátkem devadesátých let.
Poznámky a citovaná literatura
1. Takto Kristovu smrt vykládal Derek Prince. Více o tom: http://www.apologet.cz/?…
2. Toto chápání rozvíjejí představitelé hnutí Víry. Více o tom: http://www.apologet.cz/?…
3. Tamtéž
4. Gumbel, N. Proč Vánoce: Alfaprint, druhé vydání, 2007 s. 11
5. Tamtéž, s. 17
6. Příručka administrátora kurzu, Kurzy Alfa, Příloha č. 3, s. 56
7. Dittrich, T. Ze smrti do života, KMS, 1994, s. 25–26
8. Prince, D. Dílo kříže, samizdat, nedatováno, s. ?
9. Tamtéž
10. Prince, D. Základy, kniha V – VII, samizdat, s. 21
11. Jedná se o knihu s extrémní démonologií „Požehnání nebo kletba, vyber si!“ Více o tom: http://www.apologet.cz/?…
12. Semela, P. Katolická charismatická obnova, zveřejněno: 21.03.2005, http://www.cho.cz/…o-pekel.html
13. Horton, S. Systematická teologie, Křesťanský život, Albrechtice, 2001, s.
14. Dittrich, T. Ze smrti do života… s. 27
15. McConnell, D. R. Jiné evangelium… s. 123–129