Nebezpečí úspěchu
Jednou z nejzáludnějších a nejnebezpečnějších věcí, které se křesťanovi mohou stát, je být úspěšným. Obávám se, že právě tímto směrem se dnes ubírá církev. Pastýři touží po velkých a rostoucích sborech, teologové by chtěli mít viditelný vliv a být respektováni, evangelisté považují za úspěch, když na jejich kázání přicházejí tisíce lidí. Církevní představitelé se rádi ukazují s politiky a touží ovlivňovat společnost.
Nemusí být vůbec nic špatného na tom, když se tyto věci dějí (adorovat neúspěch by bylo poštěilé), ale běda, když je to bráno jako měřítko duchovnosti nebo když k tomu přiložíme své srdce. Pán Ježíš to totiž může vidět úplně jinak, když říká: "Běda, když vás budou všichni lidé chválit; vždyť stejně se chovali jejich otcové k falešným prorokům" (Lukáš 6,26).
Když se podíváme na milníky, kterými si lidé vysloužili Boží uznání a respekt, jednalo se o přelomové události mezi nimi a Bohem, u nichž často už nikdo další nebyl. Když Jákob bojoval s andělem, nebylo tam živé duše. Když se Abraham rozhodl obětovat Izáka, kromě nich a Boha tam opět nikdo další nebyl. A když Jób obdržel zprávy o smrti rodiny i zničení majetku a dobrořečil jménu Hospodinovu, kromě jeho ženy u toho také nikdo nebyl.
Dnešní svět je ale extrémně zaměřený na viditelný úspěch. Získat vysokoškolské vzdělání se dnes bere už téměř jako právo. Absolventi škol jsou vyučeni říci si o co nejvyšší plat a snažit se prodat své přednosti. Firmy platí horentní sumy za reklamy a různým influencerům, kteří ovládají veřejné mínění a propagují jejich produkty.
Pán Ježíš svojí službou také přitahoval zástupy, ale přesto zůstával raději ve skrytu. Šlo mu o srdce člověka, nikoliv o obdiv. Byla pouze jediná chvíle, kdy se vědomě vystavil zraku celého světa, a to byl kříž. Visel na něm nahý, poplivaný a ztýraný a nestyděl se. Bylo to jeho největší vítězství. Apoštol Pavel se rovněž chlubí svojí slabostí a křížem. Když psal v kobce své epištoly, stěží myslel na počty čtenářů. Psal konkrétním lidem, které miloval. Když se chtěl blýsknout vědomostmi a poznáním, byl mu dán do těla osten, aby toho byl uchráněn. David se stal mužem podle Božího srdce tehdy, když neusmrtil svého nepřítele, ale pokořil se pod Boží ruku. Když se ovšem stal již respektovaným králem, zhřešil tak hrozným způsobem, že mohl o všechno přijít a strávit věčnost v odloučení od Boha.
Zdá se, že zatímco se dnes křesťané chlubí svými úspěchy a svojí službou, jejíž míra se měří viditelným dosahem, vlivem a hlavně počty, Boží království funguje zcela jinak. Váží si toho, kdo se posadí na poslední místo, kdo setrvává ve skrytu jako služebník všech.
Myslím, že je na čase se zastavit a přehodnotit svůj život i svoji službu. O co nám jde? Toužíme po měřitelném a viditelném úspěchu? Pokud ano, již máme svoji odměnu. Myslím však, že je třeba konat dobro tak, aby nám je nikdo nemohl oplatit, často ve skrytu, ne před publikem. Ono ostatně žádný náš skutek skrytý před lidmi není skrytý před Bohem. Možná právě naše bolestivé zápasy, o kterých neví žádná lidská duše, se odehrávají před Bohem a zástupy andělů. Jób jistě netušil, že jeho utrpení bude jednou známo miliardám lidí, kteří z toho budou čerpat posilu.
A proto se nesnažme vynikat, bojujme proti sebezviditelnění, zůstávejme ve skrytu a nesnažme se na sebe strhávat pozornost. Neboť všechno, co je ve světě, po čem dychtí člověk a co chtějí jeho oči a na čem si v životě zakládá, není z Otce, ale ze světa. A kdo miluje svět a jeho způsoby, nemá v sobě lásku Boží.