Chystá izraelská vláda chrám pro Antikrista?
Jesef Ejtan
Israel 365
(Tento článek nevyjadřuje postoj stránek Biblická apologetika, jen ilustruje možný vývoj v Izraeli. Nejedná se ani o izraelskou vládou potvrzenou informaci.)
Vláda v tichosti vyzvala k proškolení dvou set tisíc mužů v postupech chrámové bohoslužby a sto padesát tisíc z nich se již přihlásilo. Děje se tak v době, kdy Izrael pokračuje v každodenních operacích proti teroristům z Hamásu a zároveň vede vnitřní debaty o prioritách na Chrámové hoře. Podobná situace nastala šestnáct let po návratu vyhnanců z Babylonu, kdy se práce na Božím domě zastavily, protože lidé dávali přednost budování a obkládání vlastních domů. V tu chvíli prorok Ageus předal přímý vzkaz od Hospodina.
Otázka připravenosti spočívá v tom, jak může národ obnovit bohoslužbu, když kněží zůstávají v jejím provádění nezkušení a lidé si teprve musí osvojit každý detail od denní oběti až po postupy přidělované losem. Odpověď se skrývá ve vzoru, který zanechali proroci, a v jistotě, jež doprovází poslušnou přípravu.
Když Hašem přikázal denní oběť tamid, nevyžadovalo to pouze kněze vykonávající obřady v izolaci. Hospodin nařídil, aby se každý Žid účastnil jako skutečný obětovatel prostřednictvím ma'amadu, tedy zástupců lidu. Čtyřiadvacet tříd střídalo zástupce z každého kmene. Minimálně deset dospělých mužů z každého kmene stálo na nádvoří Izraelitů a nahlas provázelo oběť. Tosefta Ta'anit zaznamenává jejich slova, ve kterých se prohlašovali za vyslance Izraele a stvrzovali, že tato oběť patří jim i celému lidu, na což kněz odpovídal požehnáním.
Nebylo to žádné symbolické gesto, neboť Bible tuto povinnost jasně stanovuje v knize Numeri, kde přikazuje obětovat dva roční beránky bez vady denně jako stálou zápalnou oběť, jednoho ráno a druhého za soumraku. Jazyk tohoto přikázání se obrací na celý národ, nikoli jen na kněze a levity. Ma'amad tento příkaz věrně plnil. Stovky lidí stály v běžné dny a další zaplňovaly nádvoří o svátcích. Rotace zajistila, že se postupem času každá komunita a téměř každý jednotlivec podílel na národním daru Hospodinu.
Tamid byl korban cibur, tedy veřejná oběť, kterou nesl samotný lid. Kněží ji sice vedli, ale oběť patřila každému Židovi od Danu po Beer-šebu. Takto si Hašem přeje, aby byl tamid přinesen, tedy nikoli pouze v zastoupení, ale prostřednictvím přímého vyjádření celého národa. Povinnost má celý dům Izraele. Tento model probouzí touhu znovu se zapojit, lidé sami přinášejí dar a nesou odpovědnost. Příjetí přichází tehdy, když oběť vychází od celého národa.
Současný výcvikový program odráží tento model v celostátním měřítku. Podobně jako každý osmnáctiletý slouží v Izraelských obranných silách, musí i kněží posílat své syny do systematické přípravy na avodu. Mudrci popisují, jak los každé ráno přiděloval úkoly, takže jeden kněz mohl jeden den přinášet kadidlo a druhý den porážet oběť. Každý člen kněžské třídy musel ovládat celý protokol. Tiché provedení uvnitř Azary nenechávalo prostor pro poučení ani opravy. Velekněz během týdne odloučení opakovaně nacvičoval svou bohoslužbu na Jom kipur. Současné rekonstrukce sice částečně vykazují kompetenci, ale nedokážou se bezproblémově začlenit, přičemž v dobách fungujícího Chrámu takové chyby zneplatňovaly oběť nebo měly vážné následky.
Samotný oltář, jakmile je jednou zapálen v řádné avodě, získává trvalou svatost a musí spočívat přímo na skalním podloží hory Moria podle přesného vzoru, bez dočasných podpěr nebo přemisťování. Mudrci a Rambam trvají na přesném dodržování, protože jakákoli odchylka zachází se svatým jako s běžným a riskuje přísný trest, který postihl Nadaba, Abihua nebo Uzu.
Ezechiel dostal vidění budoucího Chrámu a bylo mu řečeno, aby ho ukázal izraelskému domu, aby lidé změřili vzor a činili pokání. Příkaz prostudovat míry a brány předchází samotné stavbě. Rozšířené znalosti po celém národě tento krok naplňují. Izajáš slíbil, že cizinci postaví hradby, přesto vnitřní nádvoří zůstávají doménou přesné izraelské bohoslužby. Zachariáš oslovil velekněze Jozua s tím, že pokud bude chodit po Božích cestách a dbát na Jeho stráž, bude spravovat Jeho dům a nádvoří bez zkratek a improvizací. Malachiáš pak uzavřel řadu proroků slibem, že jakmile budou synové Levi očištěni, oběť Judy a Jeruzaléma bude Hospodinu příjemná jako za starých dnů a jako v dřívějších letech. Očištění přichází nápravou zvyků, nikoli neustálou tolerancí chyb.
Vedení nese primární odpovědnost a mlčení v momentech, kdy se naskytne příležitost k oběti Pesach, spoluvytváří vinu popsanou v Levitiku. Pokud někdo slyší hlas přísahy, je svědkem věci, kterou viděl nebo o ní věděl, a nepromluví, ponese svou nepravost. Lid nemůže naplnit věčné ustanovení oběti Pesach bez přístupu a bez vyškolených kněží připravených jednat. Soukromá oznámení o školení představují pokrok, ale veřejnost musí požadovat, aby se studium proměnilo ve funkční připravenost, a ne v nekonečné zkoušení.
Rozdíl mezi svatým a obyčejným zůstává nezpochybnitelný. Náměstí Západní zdi se nachází ve starověkém Nádvoří pohanů pod úrovní chrámové plošiny, takže zacházet s ním jako s vnitřním nádvořím narušuje biblické hranice. Levitikus přikazuje důsledně rozlišovat mezi svatým a obyčejným. Pravý Ezrat Jisrael stál v Azaře vedle oltáře a byl otevřen pouze čistým Izraelitům. Příprava zahrnuje obnovení těchto rozdílů, jak ukazuje vzor daný Mojžíšovi a Ezechielovi. Částečné simulace na nesprávných místech nebo s nezpůsobilými zvířaty nesplňují standardy aplikované na červenou jalovici v Mišně Parah. Přesná poloha na Olivetské hoře směrem k chrámové verandě, řádná porážka knězem a společné vlastnictví bez vnějších nároků zachovává integritu potřebnou pro očištění popelem.
Vyhnanci v Ageově době čelili po položení základů suchu, špatné úrodě a odporu, kvůli čemuž práci přerušili a vrátili se ke svým domovům. Prorok přednesl Boží slovo prvního dne šestého měsíce a odpověď přišla rychle. Zerubábel, Jozue i ostatek lidu poslechli, pojali bázeň před Hospodinem a o třiadvacet dní později se pustili do práce, načež přišlo okamžité Boží ujištění, že je s nimi. Stejná přítomnost doprovází i dnešní dílo přípravy. Proroci neslibovali snadnost ani okamžité dokončení, ale požadovali přesnost a kolektivní závazek. Ma'amad učil, že tamid patří celému Izraeli, a probíhající školení musí přinést stejný výsledek, kdy se každý Žid učí postupy a každý kněz zvládá bohoslužbu. Vedení pak spíše pomáhá, než aby bránilo. Když oltář stane na správném základě s bezchybným provedením, bude stát navždy a oběť bude přijatelná jako v minulých letech.
Proroci v této posloupnosti mluvili jedním hlasem: studujte vzor, posvěťte se, rozlišujte svaté a obnovte oběti. Slovo dané Ageovi platí i dnes. Národ, který si osvojí každý detail avody a bude jednat přesně, uvidí obnovený dům a přijatou bohoslužbu. Čas pouhé diskuse pominul, přípravné práce musí pokročit k dokončení.
Zdroj:https://israel365news.com/419161/i-am-with-you-declares-god/