Kdo nevaruje přestupníka, má podíl na jeho vině
Dnešní zaměření v některých církvích je velmi kritické ke společnosti, zejména k politikům, kteří zastávají konzervativní hodnoty. Naopak ti liberální, kteří schvalují zabíjení nenarozených dětí nebo LGBT agendu, jsou bráni jako ti, kteří nám zabezpečí svobodu a demokracii. Na druhou stranu ti samí lidé, kteří jsou takto kritičtí vůči konzervativní politice, nepřipouštějí, aby kritika byla namířena do církevních kruhů. A pokud ano, pak opět jen vůči konzervativcům, kteří jsou nahlíženi jako nebezpeční a netolerantní. Tito liberální křesťané se stali velmi vlivnými, a pokud by si někdo, kdo nikdy nečetl Bibli, udělal obrázek z těchto mediálních pořadů, mohl by mít pocit, že křesťanství je kulturním fenoménem záštity woke kultury. Otázkou je, zda bychom měli mlčet a nechat liberální a mediálně zdatné křesťany, aby vytvářeli veřejný obraz křesťanství, jaké je na hony vzdáleno Písmu?
Vzpomněl jsem si na již bezmála sedmdesát let staré proroctví Davida Wilkersona, který napsal: „Homosexualita nebude jen přijímána, ale dokonce doporučována. Homosexuálové a lesbičtí duchovní nebudou vybavováni jen autoritou, ale budou navíc označováni za nové voje evangelizačních pionýrů, zavádějících nové formy a pojmy lásky a evangelizace. Vidím skoro v každém větším městě USA a v celém světě církve homosexuálů, které výhradně pečují o své vlastní duchovní touhy s plným chápáním organizovaného náboženství. Jejich nedělní školy a církevní literatura rozšiřovaná mezi dětmi bude předkládat, že homosexualita je normální potřebou. Taktéž budou v církvi zaváděny tance naháčů. Tyto tance v některých těchto sborech budou líčeny jako nová forma bohoslužby. Lidé budou stále více a více uctívat stvoření než Stvořitele. Bůh přenechá tento druh ctitelů následkům jejich vlastních hříchů. Ačkoli tance naháčů se příliš nerozšíří, budou četnými církevními vůdci uznávány jako normální výraz bohoslužby.“
Přiznám se, že s Wilkersonovým proroctvím a ostatně i s jeho jinými předpověďmi jsem měl v poslední době problém. Navíc nahé tance v církvích se mi zdály bizarní. Ovšem do té doby, než jsem si do vyhledávače zadal „naked church“ a zjistil jsem, že různé nahé bohoslužby nebo například svazy křesťanských nudistů, pořádajících taková setkání, se již praktikují. Záměrně sem nedávám odkazy. Už mne proto nepřekvapuje, když vidím stále více zesvětštělé kazatele nebo konference, kde vystupují univerzalisté, odmítající existenci pekla, propagující mimotělní zkušenosti, včetně extatických stavů po halucinogenech. V podstatě už není skoro nic, co by mne v církvi překvapilo.
Má ale cenu proti tomu vystupovat, zabývat se tím? Kritizovat? Přiznám se, že jsem se stal skeptickým. Říkám si, že v závěru časů jsou tyto věci v Bibli předpovězeny. Že se rozšíří nepravost, neláska, milování peněz apod. Neměli bychom se tedy věnovat pěstování osobní zbožnosti a starat se o svoji spásu, abychom nebyli strženi tímto proudem? Nebylo by lepší se jednoduše oddělit, zavřít oči, zacpat si uši a dívat se jinam?
V závěru své knížky „Záblesky“ jsem skončil úvahou, proč se církve stávají slabými. Zvažoval jsem, že je to proto, jelikož nastoupily cestu plauzibility, aby byly pro svět relevantní a byly pro něho atraktivní. Resp. líbily se mu. Vidím zde nekonfrontační evangelium, které nikoho neurazí, oddávání nevěřících jako formu evangelizace, pořádání atraktivních bohoslužeb, které zaujmou. Vyjádřil jsem poté přesvědčení, že se na tuto cestu vydala i Apoštolská církev.
Na druhou stranu jsem přesvědčen, že církve tuto agendu nezastávají takto přímočaře a že upřímnou touhou mnohých z nich je opravdu zvěstovat evangelium tím nejlepším způsobem a varovat se přitom sektářství. Často jsem proto zvažoval, zda nejsem ve svých vyjádřeních nespravedlivý, zvláště tam, kde jsem viděl obrovskou touhu po evangelizaci. I když jsem přesvědčen, že tato cesta není správná, přesto za ní mohou být dobré motivy a touha sdílet evangelium. I já mohu mít ty nejlepší motivy, ale v důsledku škodit.
Pokud se ale již objevují negativa a nastoupená cesta vede tam, kam ti, kdo se jí vydali, vůbec nepředpokládali, co dělat? A má vůbec cenu něco dělat?
Nedávná událost mi dala naději. Na posledním symposiu letničních křesťanů jsem se setkal s bratrem, který zjistil, že její sbor Apoštolské pořádá konferenci ve stylu New Age s řečníkem, jehož poselství nemá s evangeliem Ježíše Krista nic společného. Tento bratr zvažoval varovat církev a hledal vhodnou formu. Rovnou jsem mu sdělil, že je to zbytečné, že si dnes zřejmě nikdo nebude pálit prsty a že nějaké zdravé učení je to poslední, co by církve řešily. Důležité je přece, zda to přivádí davy a že se vše maximálně vysvětlí tím, že je třeba si vybrat jen ty dobré věci.
Církev ale následkem jeho kritiky vydala veřejné prohlášení, kde před celou věcí varovala. Nešlo tedy o plauzibilitu a u Apoštolské církvi jsem se tak zmýlil. I když zde věci jako kurzy Alfa a progresivní tendence máme neustále, stále zde existuje, díky Bohu, nepřekročitelná čára. Kritika a varování tedy stále mají smysl. Jde jen o to, aby se tato čára stále více neposouvala.
Ve svém životě jsem přijal mnoho napomenutí. Některá laskavá a pravdivá a jiná vyloženě nespravedlivá. Přesto jsem zjistil, že jsem se musel vypořádat s každou kritikou. I tam, kde dotyčný zjevně napomínání odmítá a nechce jej slyšet, i tak působí na jeho mysl. Jeremjáše ve své době králové neposlouchali, ale když jim teklo do bot, tajně jej navštěvovali a doptávali se na Boží výrok.
Co to znamená? I ten největší a nejnetolerantnější křesťanský progresivista, pokud má Ducha Božího a slyší napomenutí, se s ním musí nějak vyrovnat. To už ale není naší věcí. Někdy postačí napomenutí vyslovit a Duch svatý s ním bude v srdci bratra pracovat. Nejhorší věcí je ale rezignovat a zavřít se do své ulity. Někdy jsem viděl, že stačilo jen věci pojmenovat pravým jménem a mnozí bázliví a nejistí se přidali. Není proto dobré přenechat veřejný prostor, pokud je to možné, těm, kdo překrucují evangelium a získávají tak zástupy. Nemůžeme jistě způsobit to, že se lidé budou rozhodovat pro Krista, ale nemůžeme ani rezignovat na to, zvěstovat biblické evangelium a varovat před svodem.