Jak se orientovat v chaosu?
Současná mezinárodní situace vykazuje známky rostoucí složitosti, která pro většinu lidí, včetně autora těchto řádků, představuje potíž při snaze pochopit a předvídat další vývoj. Tento souhrn se pokouší uspořádat klíčové přelomové body, které utvářejí dnešní svět, s důrazem na zachování osvědčených hodnot.
Covid a Ukrajina 2020 - 2022
Prvním zásadním otřesem byla celosvětová zdravotní krize způsobená onemocněním Covid. Strach z nemoci se následně ve veřejném prostoru proměnil v obavy vůči Rusku po jeho útoku na Ukrajinu v únoru 2022. V obou případech jsou patrné silné hospodářské zájmy: zatímco zdravotní krize přinesla zisky výrobcům léků, válečné střety posilují zbrojní průmysl. Z hlediska věcného pohledu na politiku je nutné vnímat tyto finanční pohnutky jako podstatnou součást toho, jak jsou tyto události podávány v hromadných sdělovacích prostředcích.
Vlivem krize jsme se přesunuli ještě více do prostředí internetu a přijali jsme zavádění programů, které sledují lidské jednání a pohyb. Z pohledu ochrany tradičních svobod to vyvolává oprávněné obavy, že budoucí zneužití těchto dat nelze vyloučit. Zároveň s tím vedlo vyvolávání odporu vůči Rusku a přerušení dodávek ropy k tomu, že se naše země staly strategicky závislými především na ropě a plynu z muslimských států, pomineme-li Norsko. Nyní pociťujeme důsledky tohoto rozhodnutí. Pamětnící mohou vzpomenout na ropné krize v souvislosti s arabskými zeměmi Izraelem v roce 1956 a 1973.
Izrael a USA: 2023 - 2026
Dalším nečekaným zásahem byl teroristický útok na Izrael v říjnu 2023. Představitelé Hamásu se neoficiálně vyjádřili, že důvodem byl dovoz červených jalovic na území Izraele, což úzce souvisí s obřady pro budoucí kněze v plánovaném Třetím chrámu v Jeruzalémě. Tomu ovšem brání mešita Al-Aksá a musela by být odstraněna. Vojenská odpověď Izraele v Pásmu Gazy ukázala sílu těchto motivů, když někteří vojáci měli na svých uniformách vyobrazení obnoveného chrámu.
Do dění významně vstoupil Donald Trump, který odstoupil od jaderné dohody JCPOA a v lednu 2020 nařídil útok na generála Kásema Solejmáního. Tím vyhrotil napětí s Íránem, aby zabránil jeho jadernému programu. I když ajatolláh Chameneí vyhlásil náboženský zákaz (fatvu) pro atomové zbraně, Írán skutečně obohacoval uran na 60 %, což je považováno za důkaz chystané výroby zbraně. Američtí vojáci nasazení v tomto střetu si následně stěžovali, že je někteří velitelé ujišťovali o vedení boje proti silám temnoty v rozhodující bitvě konce věků.
Sám Trump je v Izraeli zobrazován jako Kýros, což byl v Bibli panovník, který umožnil vybudování chrámu. Někteří křesťané ho proto dokonce považují za postavu Antikrista, ačkoli pro židovskou obec by bylo těžko přijatelné uznat za svého Mesiáše někoho, kdo nepochází z jejich řad. O Trumpových mesiánských sklonech, kdy se nechal vyobrazit v podobě Ježíše a kdy ho poradkyně Paula White o Velikonocích přirovnala ke Kristu a předpovídala mu úspěch v každém kroku, dnes málokdo pochybuje. Nicméně po jeho sporu s papežem se pro mnohé jeho stoupence představa světového mezináboženského mírotvorce, sjednocujícího mj. protestanty a katolíky zřejmě rozplynula.
Problematika Třetího chrámu
Pokud jde o Třetí chrám, organizace The Temple Institute uvádí, že by měl sloužit jako místo pro všechna vyznání, včetně buddhismu, hinduismu, křesťanství, judaismu a islámu. Donald Trump na těchto snahách pracuje již od srpna 2020 skrze takzvané Abrahámovské dohody, které hledají mír na základě společných náboženských kořenů.
Pohled křesťanů na výstavbu chrámu se však různí: Stoupenci teorie náhrady v tom vidí pouze politickou hru bez vazby na biblická proroctví a k věci se obvykle nevyjadřují, neboť obnovený chrám v jejich vnímání konce světa nehraje roli. Klasičtí křesťanští sionisté věří v obnovu chrámu, ale varují, že do něj vstoupí Antikrist a jednotné náboženství se stane silou, která sice sjednotí svět, ale nakonec se obrátí proti židům a křesťanům odmítajícím toto míšení věr. Takzvaní noví křesťanští sionisté mohou v chrámu vidět vzor pro obnovu místa modlitby pro všechny národy a jeho stavbu mohou opatrně podpořit. Liberální křesťané, kteří vnímají Bibli jen jako knihu moudrosti k vědeckému zkoumání a věří ve scientismus, zde mohou spatřovat pokrok ve smíření světových vyznání.
Politika USA před a po Trumpovi
Odborníci na religionistiku a někteří hloubaví politici jsou si přinejmenším některých výše uvedených skutečností vědomi a spatřují v nich dlouhodobý vliv amerických evangelikálních kruhů na mezinárodní politiku. Tento vývoj lze sledovat od vzniku hnutí Morální většina, které v roce 1979 založil Jerry Falwell a o jehož přízeň se ucházeli v podstatě všichni kandidáti na úřad prezidenta Spojených států. Je zde však patrná jedna podstatná odlišnost.
Tvář konzervativního evangelikalismu v osmdesátých letech se výrazně lišila od té dnešní. Zatímco vlivným poradcem amerických prezidentů (Truman, Eisenhower, Kennedy, Johnson, Nixon, Ford, Carter, Reagan, Bush starší, Clinton, Bush mladší a kupodivu i Obama) byl po dlouhá desetiletí Billy Graham, dnes v podobné roli stojí lidé jako Paula White. Ačkoli byl Graham svými konzervativnějšími souputníky kritizován za pozdější liberální ekumenismus, lze mu jen stěží vytýkat okázalý životní styl či mravní pochybení. (Ale i za jeho éry můžeme vidět liberální posuny, zejména za vlády Obamy). To však o jeho současné následovnici říci nelze. Celý tento vývoj v prostředí amerického protestantismu pak může u pozorovatele vyvolávat vzpomínku na biblické podobenství o soli, která ztratila svou slanost, a není již k ničemu jinému, než aby byla vyhozena a lidmi pošlapána.
Lze se domnívat, že v období po Donaldu Trumpovi se může ještě více posílit odpor americké i světové veřejnosti k biblickému křesťanství, podobně jako to bylo možné pozorovat u jeho předchůdce. Zatímco Donald Trump nabídl politickou a mocenskou sílu, křesťanství pro svou věrohodnost vyžaduje především morální integritu. A na to – zdá se – evangelikální vůdci dnes rezignovali.
Evropské nepochopení
Jak se bude situace dále vyvíjet, nelze vzhledem k rychlosti změn odhadnout. V každém případě hlavní aktéři jako Hamás, Izrael a USA jednají, minimálně částečně, z náboženských pohnutek, zatímco sekularizující se Evropa na tento vývoj pohlíží s nepochopením.
Spekulace závěrem
Pokud mají křesťanští sionisté ve svém uvažování pravdu, mohl by vskutku neřešitelný náboženský světový konflikt, zahrnující stále více zemí, vyvrcholit na Blízkém východě, kde začal. Kdo by pak odsoudil mírové řešení v podobě obnoveného Domu modliteb pro všechny národy a náboženství? Jak by se pak svět díval na odpor biblických křesťanů, kteří podporou Trumpa tento konflikt – podle něho – rozpoutali? K tomuto spekulativnímu a hypotetickému řešení, které ovšem mnozí vidí jako reálné, by se jednotlivé skupiny křesťanů postavily na základě svého chápání a své věrouky. Otázkou je, kdo se pak stane Garantem tohoto procesu?