Démonologie – vyjádření autora
Nikdy v minulosti jsem nepsal knihu kvůli člověku, kterého osobně neznám, ale toto je výjimka. Tuto svoji knížku jsem totiž věnoval bratru, se kterým jsem sice mluvil jen jednou v životě, ale ke kterému chovám snad nejvyšší možný respekt. Jeho službu vnímám jako jednu z klíčových pro evangelizaci národů bývalého Československa. Jde o muže, při jehož svědectví je zcela bezpředmětné diskutovat o tom, zda dnes fungují duchovní dary. Díky jeho působení je není třeba obhajovat, stačí mít jen otevřené oči. Kdo jeho službu sleduje, jistě může tušit, že mluvím o bratru Alexandru Barkócim. Pokud bych mohl nějak neuměle vyjádřit, jak moc si jej vážím a respektuji na škále jedna až deset, pak by to bylo číslo deset. Kniha přitom vůbec nemluví o něm ani o jeho službě.
Každý z křesťanů má své obdarování. Já se již třicet let věnuji apologetice – zkoumání různých učení a obhajobě pravověří. S mírnou nadsázkou si zde vypůjčím slova apoštola Pavla: „Běda mi, kdybych tak nečinil.“ Bůh mi dal sílu snášet nepochopení i protivenství a věřím, že je pro křesťana v určitém smyslu lepší být kritizován než nekriticky přijímán.
Již řadu let přitom pravidelně naslouchám kázáním bratra Barkóciho. Vnímám, že jeho obdarování je primárně evangelizační, nikoliv učitelské. Na evangelisty přitom uplatňuji jiná měřítka. Bývají to filantropičtí extroverti, jejichž služba je potvrzována znameními, se kterými se uvnitř běžného církevního provozu setkáme jen zřídka. Sám jsem v minulosti kázal v brněnských ulicích, takže jsem malý zlomek této zkušenosti zakusil.
Všichni evangelisté pak obvykle čelí stejnému pokušení: sklonu povyšovat své zkušenosti na obecné doktríny. Bůh se k nim přece přiznal! Avšak vždy je třeba si uvědomit, že Boží moc není potvrzením správné doktríny, ale Bůh se spíše přiznává k upřímné víře a odpovídá na volání hladových srdcí. Lidé, kteří skrze Boží služebníky vidí Boží moc, u nich ale často hledají odpovědi i na teologické otázky. Takové dosazování evangelistů do úřadu učitelů však bývá zdrojem problémů a je pokušením pro obě strany.
Přes veškeré požehnání totiž ve službě Alexandra Barkóciho sleduji prvky, které nelze v Bibli nalézt. On sám opakovaně prohlašuje, že mu tyto věci byly zjeveny. Nevěřím ovšem, že duchovní dary by měly být alternativou k biblickému textu a historie mi to potvrzuje. Vidím zde pak zvláště chybnou démonologii (i proto tato kniha), kterou bratr Barkóci zastává. Například představa, že Bůh stvořil svět a čas jen proto, aby mohl potrestat ďábla, neodpovídá Písmu, podle něhož byl svět stvořen skrze Krista a pro Krista. Stejně tak učení o generačních prokletích, kdy je třeba ďáblu specificky vyznávat, na co již ztratil právo, nemá v Písmu oporu. Ani myšlenka, že je uzdravení možné skrze „správné myšlení“ není bezproblémová, i když je na ní velká část pravdy. I Pavel prožíval úzkost a strach není jen negativní emocí. Problém přitom není specifická zkušenost, ale její generalizace. Existují geny, patogeny a incidenty, jejichž následky jednoduše nelze odstranit změnou myšlení, ale obvykle klasickou lékařskou terapií a někdy ani to ne. Vždy ale Bůh může učinit jedinečný a často neopakovatelný zázrak. Tím samozřejmě nepopírám, že radostné myšlení prospívá lidskému zdraví.
Nejsem si jist, zda by si tak vytížený bratr našel čas na slova neznámého křesťana a ani já často nereaguji na všechny dopisy a vzkazy. Ale jedno vím určitě: pokud by někdo obětoval svůj čas a napsal knihu, kterou by mi věnoval, přečetl bych si ji. Proto mám naději, že by tak mohl učinit i bratr Barkóci. Tato kniha sice vůbec není o bratru Barkócim, ani jej přímo nebo nepřímo nezmiňuje. Je mu pouze s vděčností za vše dobré, co vykonal, věnována. Pojednává o ďáblu, démonech a jejich zhoubném díle, nad nímž však vždy stojí Bůh, který si tyto okolnosti často používá pro dobro a často i spásu člověka. Přesto jsou zde části, které zpochybňují některá br. Barkóciho učení, a přiznám se, že jsem na něho při sepisování myslel.
Kniha se skládá ze dvou odlišně koncipovaných částí. První nabízí systematický popis původu, činnosti a údělu démonů. Snažil jsem se zde uvést všechna relevantní biblická místa, přičemž jsem pracoval s českými překlady i řeckými a hebrejskými texty. Svoji deskripci jsem následně konfrontoval s odbornou a akademickou literaturou a původní text zpřesňoval, aniž bych slevil z jednoduchého, neteologického jazyka, oproštěného od intelektualismu.
Druhá část je kritická. Při kritice jednotlivých nauk se neopírám o své soukromé názory, ale o církevní a teologická prohlášení. Teologie, zejména ta kritická, by podle mě měla být až výsledkem širšího konsenzu, nikoliv jen dílem jednotlivce. Vycházel jsem proto ze stanovisek konzervativních institucí a širokého spektra církevních společenství věrných biblické teologii. Zaměřil jsem se přitom právě na body, v nichž se mi učení bratra Barkóciho jeví jako rozporuplné. Obsah jsem konzultoval i s křesťany, kteří mají k Alexandru Barkócimu velmi blízko, váží si ho, ale zároveň si jsou vědomi jeho problematických pohledů.
Pokud vás toto téma zajímá a hledáte ucelený pohled na démonologii, můžete si knihu zakoupit v nakladatelství Danielknihy.cz. I přes větší rozsah celkem 190 stran je nabízena za velmi příznivou cenu 299 Kč. Není ovšem neomylná a je třeba k ní přistupovat rovněž kriticky.
Aleš Franc