Byl Izrael nahrazen církví nebo má Bůh dvojí lid? Myslím, že ani jedno!
V tomto krátkém článku bych se stručně pokusil načrtnout svůj vlastní, omylný pohled na postavení Izraele z pohledu Nového zákona. Podotýkám, že tento pohled není exkluzivní, ale spíše syntetický, který v podstatě shrnuje pohledy teologických systémů, které jsou navzájem neslučitelné. Přesto si myslím, že jsou vzájemně kompatibilní. Podotýkám, že se zde detailně nezabývám Antikristem a jeho budoucí smlouvou, která vychází z futuristického, a zřejmě i Kristem potvrzeného pohledu na devátou kapitolu proroka Daniele.
Současný pohled NZ na Izrael
Nelze se ubránit dojmu, že současný křesťanský sionismus si nedostatečně uvědomuje, že Izrael byl vylomen z kmene olivy (Římanům 11,17–21) a stal se nepřítelem Božím skrze evangelium (Římanům 11,28). Poté, co Izrael odmítl svého Mesiáše a lid volal po jeho ukřižování (Marek 15,13–14) a dovolával se, aby krev jeho padla na dané pokolení včetně jejich dětí (Matouš 27,25), předáci lidu začali pronásledovat církev (Skutky 8,1). Jakub byl sťat (Skutky 12,2), Štěpán ukamenován a Petr žalářován (Skutky 12,3–5). Pavel ve svých epištolách mluví o tom, že pronásledovatelé křesťanů se stali Bohu odpornými a již se na nich začíná objevovat konečný soud (1. Tesalonickým 2,15–16). Došlo k naplnění Kristových slov, že tomuto pokolení bude přičtena vina (Matouš 23,35–36) a že jejich dům se jim ponechá prázdný (Matouš 23,38) a Židé budou odvedeni mezi všechny národy (Lukáš 21,24). Jan mluví o těch, co odmítají Krista a nazývají se přitom Židé, jako o synagoze satanově (Zjevení 2,9; 3,9), jelikož pravým Židem je ten, kdo je obřezán Duchem v srdci (Římanům 2,28–29), což nelze jinak než v Kristu. Také Jeruzalém, hlavní město judaismu, je v knize Zjevení, kde je jmenován v souvislosti s ukřižováním Krista, pojmenován jako Sodoma a Egypt (Zjevení 11,8). Jak vidno, z Božího pohledu to není příliš lichotivý pohled. Dědictví Abrahamova požehnání mají však ti, kdo obdrželi Ducha svatého skrze víru (Galatským 3,14), a proto apoštol Petr, když byl plný Ducha a dokonce vyveden z moci svých věznitelů, mluvil o tom, že se na něm naplnilo Abrahamovo požehnání (Skutky 3,25–26). Zatím jsem tyto verše v jejich plném výčtu nečetl v žádné knížce křesťanského sionisty.
Budoucí pohled NZ na Izrael
Přes výše uvedená negativa Pavel varuje, aby se pohanské naroubované větve nevynášely nad větve vylomené. Ukazuje, že jsou Židé Bohu milí pro své otce. Ježíš i Židy, které nazývá dětmi ďáblovými, nazývá semenem Abrahamovým (Jan 8,37–44) a Pavel užívá stejné terminologie (Římanům 9,7). Přestože Ježíš prorokuje zkázu chrámu a rozehnání Židů mezi národy jako důsledek odmítnutí Mesiáše (Lukáš 19,41–44), uvádí, že Jeruzalém bude vydán do rukou pohanů, jen dokud neskončí jejich čas (Lukáš 21,24). Pavel pak uvádí, že až čas pohanů skončí, respektive až vstoupí jejich plný počet, uvěří celý Izrael (Římanům 11,25–26). A to z důvodu, že Bůh nezavrhl svůj lid a vyvolení Židů trvá (Římanům 11,1–2, 28–29). Až budou Židé po svém rozehnání opět ve své zemi, poznají toho, koho probodli (Zacharjáš 12,10; Zjevení 1,7). Není sice věcí Kristových učedníků znát čas, kdy ke Kristovu návratu a ustanovení jeho království dojde (Skutky 1,6–7), ale apoštol Petr poukazuje na to, že Ježíš zůstane v nebi až do doby, než dojde k této obnově (Skutky 3,21). Izrael je tedy stále vyvolen (Římanům 11,28), Bůh svůj lid nezavrhl (Římanům 11,1) a Nový zákon počítá jak s návratem Židů do své země a posléze s ustanovením Mesiášova království (Matouš 19,28), tak s duchovní obnovou Izraele (Římanům 11,26). Teorie náhrady není s to tyto věci připustit a vidět je v Písmu.
K čemu v současnosti vede přijetí pouze jednoho stanoviska?
Křesťanští sionisté, ačkoliv tvrdí opak, se v podstatě zaměřují na podporu návratu Židů do své země a následně na podporu politiky státu Izrael. Pavlův důraz na nutnost evangelizace Izraele je jim nezřídka cizí. Někteří před tím dokonce varují. Z jejich knih je často vidět jednoznačná zaujatost ve prospěch Izraele a nekritická podpora všeho, co izraelská vláda činí.
Většina křesťanských sionistů je pak přesvědčena, že Bůh má „dvojí lid“, Izrael a církev. Neuvědomují si, že Boží lid je církev, Tělo Kristovo, kde již není ve spáse rozdíl mezi Židem a pohanem (Galatským 3,28), jelikož Kristus zbořil zeď rozdělující Žida a pohana a z obou stvořil nového člověka (Efezským 2,14–15). Dokonce sám Ježíš naznačil židům, že v budoucnu přivede pohany do církve tak, že bude jedno stádo s jediným pastýřem (Jan 10,16). Sbory v Novém zákoně pak skutečně byly smíšené a Pavel ostře vystupoval proti tomu, aby se pohané či Židé vyčleňovali (Galatským 2,11–14). V Novém zákoně neexistovalo žádné zakládání sborů „mesiánských židů“, a tudíž pro to neexistuje důvod ani dnes, jelikož pro Židy platí závazně Nový zákon. Jak Žid, tak pohan v Kristu jsou součástí církve, Kristova těla. Nikde v Novém zákoně nečteme o „dvojím Božím lidu“, ale o těle Kristově. Existuje jen jeden Kristus, jedna víra a jeden křest (Efezským 4,5), což nezavdává příčinu k dichotomii. Na druhou stranu účastenství v těle Kristově nás nezbavuje pohlaví ani etnicity, jelikož jednota je chápána jako harmonie v odlišnosti, nikoliv ve stejnosti (Římanům 12:4–5).
Naproti tomu stoupenci náhrady nevěří, že by Židé měli zaslíbeno národní probuzení a že by Izrael mohl ještě hrát podstatnou roli v dějinách spásy. Zjevení, kde se mluví o Jeruzalému a bitvě u Armagedonu, proto musí chápat obrazně a spoustu detailních míst alegorizovat. Někteří učí, že Ježíš zdědil veškerá národní zaslíbení, a vyvozují z toho, že Kristus de facto Izrael vydědil a toto jeho naplnění Abrahamova požehnání se již Izraele netýká. Není proto žádný důvod k národní obnově. Všechna zaslíbení o tom, že Kristus obnoví Izrael a osvobodí Židy z rukou nepřátel, jak prorokoval v pohledu na Krista Simeon (Lukáš 2,32–34), již pro Izrael prý již neplatí.
K čemu v budoucnu může vést přijetí pouze jednoho stanoviska?
Křesťanští sionisté jsou mnohdy tak zahleděni do Izraele, že nevidí, že Židé odmítající Mesiáše jsou stejně jako pohané pod kletbou a Božím soudem (Jan 3,36). Mají neustálou tendenci hledat pro ně polehčující okolnosti a snaží se je nějak protlačit do nebe bez potřeby víry v Krista. Těžko domýšlejí důsledky eschatologie, která předpokládá, že se Izrael nechá svést Antikristem, se kterým uzavře mírovou smlouvu. Je možné, že pokud k tomu dojde, budou křesťané tuto smlouvu vítat a v Antikristu spatřovat židovského přítele, edomského Mesiáše, kterého vedle toho izraelského očekávají Židé.
Naproti tomu u stoupenců náhrady nemusí k takové věci dojít, ovšem zároveň si vůbec nemusí uvědomit, že stejný Antikrist, který uzavře s Izraelem mírovou smlouvu, ji nakonec zruší a začne Židy pronásledovat. Pokud k tomu vskutku dojde, tito stoupenci si vůbec nemusí být vědomi, že celý svět bude stát zcela nespravedlivě proti Izraeli, který se Antikrist bude snažit zničit.
Existují sice někteří křesťanští sionisté, dokonce z řad dispenzacionalistů (např. macarthuriáni), kteří jsou si této divergence vědomi a pohlížejí kriticky na mírové, synkretické snahy na Blízkém východě, ale žijí v přesvědčení, že nebeská evakuace (tzv. vytržení) jim umožní se tomuto scénáři vyhnout. Mnohem realističtější jsou dispenzacionalisté typu "pre-wrath" a ještě realističtější ti progresivní typu "post-trib". Obojí ale zastávají dualistickou povahu Božího lidu.
Existuje nějaký společný pohled?
Bylo by nemoudré tvrdit, že člověk vidí něco, co ostatní nevidí. Obávám se ale, že stoupenci teologických systémů sice správně vidí věci, které jejich systémy, respektive uznávaní a někdy až uctívaní učitelé vidí správně, ale odmítají vidět i fatální chyby a nedostatky, dokonce bludy svých systémů. Osobně jsem přesvědčen, že pravdu mají všichni a zároveň se všichni mýlí(me). Věřím proto, že Izrael je Božím nepřítelem, a přitom milým Bohu pro své otce. Že se jednou celý obrátí. Předtím však dojde k jeho oklamání Antikristem a očistnému soudu ve formě války proti němu. Až k tomu dojde, Izrael se obrátí a přivítá z nebe Krista. Jelikož mezi Židem a pohanem v Kristu není rozdílu, nebude existovat ani dvojí Kristův příchod pro církev a následně k Izraeli. Bude jen jeden, viditelný a společný Kristův příchod. Pokud ale budeme dogmaticky a nekriticky lpět na svých teologických systémech, budeme pravděpodobně všichni nemile překvapeni. Jedni tím, že zjistí, že stojí za Antikristem; druzí, že začali bojovat proti Bohu, a třetí, že tomu všemu budou celou dobu, zaskočeni a nepřipraveni, na zemi přihlížet.