Konference Beautiful Gospel
V těchto dnech jsem obdržel varování před jednou křesťanskou konferencí. Je v něm uvedeno, že její řečníci propagují různé meditační techniky, včetně dechových cvičení a OBE (out of-body experience). Do úvahy je brána i pozitivní možnost využití halucinogenů. To vše se odehrává na pozadí synkretismu a odmítání existence pekla. Má se prý jednat o okultní invazi, která nemá mezi evangelikály obdoby. Autor, upřímně věřící křesťan, apeluje na to, aby byla tato konference zrušena. Zajímalo mne jediné: je to pravda?
Má cenu varovat?
Bezděky jsem si vzpomněl na situaci, kdy jsem před čtvrtstoletím coby teologický poradce ÚR AC žádal o zrušení konference s Carlosem Annacondiou. Prožíval jsem v srdci bolest za církev a podrobně jsem vypsal nebiblická učení (jak jsem to chápal a dokládal) včetně historie argentinského probuzení. Přesto jsem tušil, že mé počínání nenalezne sluchu.
Pokusím se proto poskytnout svůj náhled na tyto věci. Pokud nejste lovcem heretiků, který si z popisu bludů a nezdravých praktik vytvořil vlastní služebnost, a máte smysl pro zdravé učení, možná narazíte na jednu věc: když začnete varovat, budete překvapeni, že vám málokdo bude věnovat pozornost. Dříve či později se naopak bude varovat před vámi. To je zkušenost mnohých. Nebude se zprvu zkoumat to, co píšete, ale objeví se snaha vás diskreditovat. Pokud zůstanete věrní, příliš se to sice nezdaří, ale stanete se v některých kruzích značně nepopulárními. Může to skončit kázní a vyloučením – v dřívějších dobách pak i upálením na hranici nebo vyhoštěním ze země. Pro jiné se naopak můžete stát hrdiny a proroky a tito lidé k vám mohou až nekriticky vzhlížet. Obojí je samozřejmě špatně.
Proč mají úspěch?
Pokusím se nyní popsat dva aspekty, které hnutí, před nimiž se varuje, nabízejí. Je to přímé setkání s Bohem (pomiňme nyní způsoby, kterými je ho dosahováno) a absence věčného trestu. Položme si ale otázku: nechtěli bychom se setkat s Kristem tváří v tvář? A máme snad upřímnou radost z toho, že hříšníci zahynou ve věčném ohni? Neznám nikoho, kdo by se z toho radoval.
Zrovna včera jsme s manželkou vzpomínali na to, jak bylo v 90. letech na letničních shromážděních naprosto běžné zažívat Boží přítomnost. Bůh byl tak nějak blíž, křesťané se rádi modlili a nebylo vzácné skutečné prorocké slovo. Církev kladla velký důraz na kříž a posvěcení. Vyučovala se poslušnost a Boží bázeň. V té době paradoxně málokdo pochyboval o pekle, právě proto, že jsme zažívali Boží blízkost a jeho lásku. Byly doby, kdy mi nestačilo se ráno hodinu modlit, a namísto surfování na internetu jsem hodiny četl Bibli. Bylo mi úplně jedno, jaké mám postavení v zaměstnání, zajímalo mě spíše, komu jsem ještě neřekl evangelium. Vzpomínám si, jak si jednou dělníci v Lachemě sedli do uličky na výrobě tablet, a vyzvali mě, abych jim kázal o Bohu, což jsem mile rád udělal. Když jsem se vracel ze shromáždění okolo rockového klubu, dal jsem se do řeči s několika mladíky. Skončilo to tak, že mi přistavili popelnici, na kterou jsem vylezl a začal jim kázat. Opravdu nepřeháním, tím jsme tehdy žili a nic jiného nás příliš nezajímalo. Pak se s námi (i se mnou) ale něco stalo – ne hned, ale pozvolna to vymizelo.
Proč je to dnes jiné?
Kdo za to může? Nikdo nám nemůže vzít Boží přítomnost, kromě nás samotných. Dnes je tato přítomnost někde nahrazována naučenými postupy, manuály, programy, hudebními technikami nebo jen upachtěností a nezájmem. Namísto kříže bývá velebeno lidské ego. Úspěch má ten, kdo nekáže kříž a nevolá lidi k pokání, ale spíše s nimi nezávazně diskutuje, navazuje přátelství a láká je na „vynikající preso“ do sboru, který právě zakoupil nový kávovar. Vše záleží na kávě, dobré hudbě, osvětlení a technice. Není divu, že církev stagnuje a křesťané jsou podvyživení a touží po Božím dotyku a blízkosti. Možná jen netuší, že bez kříže, sebezapření a posvěcení to nepůjde.
Ovšem život bez sebezapření, posvěcení a nesení kříže už není ani křesťanstvím. Když vám pak vezmou vaši hudbu, oblíbenou kávu a přátelství s lidmi, kteří vám vyhovují, už nemáte důvod ani dál do církve chodit. Nakonec zjistíte, že vaše jistota spásy je už jen naučenou doktrínou a postupně už ani neregistrujete, zda vám Duch svědčí o tom, že jste Boží děti. Některé verše z Písma vás začnou děsit a peklo vám přijde strašně nespravedlivé. Budete mít nutně tendenci oddělit "dobrého" Boha od jeho "tvrdého" slova, kterým je Písmo. Tím, jak se navíc začne stírat rozdíl mezi vámi a světem, nakonec budete mít tendenci soudit Boha za to, že lidi nemiluje, když vytvořil něco tak hrozného, jako je peklo.
A teď si představte, že vám někdo nabídne dechová cvičení, která uvádí do Boží blízkosti. Nebo vám někdo nabídne halucinogen, který otevře vaši mysl do duchovního světa, kde spatříte Krista a anděly. Kdyby to bylo reálné a možné, proč to nezkusit? Prostě vám někdo nabídne Boží přítomnost jinými prostředky. Navíc k tomu přidá exegezi, která peklo jednoduše vymaže z Písma. Zdá se vám to nové?
Je to nové?
Tak především: v pravoslaví již dávno existuje hnutí hesychasmu, které zprostředkovává zažívání Boha skrze dechová modlitební cvičení. Již v polovině minulého století se v Kanadě zrodilo hnutí Pozdního deště, které nabízelo nesmrtelnost, pevné zdraví a přeměnu těla tak, že nebude vydávat zápach, nebude pociťovat hlad a bude imunní vůči toxinům. Pro následnická hnutí bylo cestování do nebe nebo setkání se zemřelými běžnou zkušeností. Tedy nic nového pod sluncem.
A to, že někdo nevěří v ohnivé peklo? Pilíř ortodoxie, kalvinista John Stott, věčné peklo odmítal. Jeden z nejznámějších profesorů a teologů v ČR učí, že peklo je prázdné, a církve jako adventisté či husité učí, že peklo není věčné. Jeden z největších učenců všech dob, Origenés, učil, že všichni nakonec dojdou spásy. Před časem s tím znovu přišel evangelikál Rob Bell. Dnes mají i konzervativní církve své liberální instituce a pochybuji, že by tam všichni jednoduše věřili Bibli. Prosté poselství se někdy nahrazuje filozofickými a složitými konstrukcemi a tito učenci mají přitom pocit, že by právě oni měli učit druhé.
Snad jen ty halucinogeny jsou nové. Nicméně v 60. letech 20. století proběhl slavný Marsh Chapel Experiment (neboli Velkopáteční experiment), při kterém studentům teologie podali psilocybin (látku z lysohlávek), aby se zkoumalo, zda dokáže vyvolat mystický zážitek v náboženském prostředí. Nešlo však o běžnou liturgickou praxi církve, ale o vědecký pokus. Ani dnes to není masově propagováno, jen se taková možnost připouští.
O co se tedy jedná?
Ve dnech 10.-11. 4. 2026 by v Praze měla proběhnout konference Beautiful Gospel, kterou organizuje sdružení Otevřené nebe. Na konferenci jsou pozváni řečníci ze Společenství hořících srdcí (Company of Burning Hearts) Justin Paul Abraham a Trevor Meier. Konference je inzerována na stránkách novasmlouva.com, kde je uveden kontaktní formulář na Apoštolskou církev, sbor bez hranic Praha.
Nyní ociituji z varování, které jsem obdržel:
"Analýza veřejně dostupných materiálů těchto učitelů odhaluje hluboký odklon od biblického křesťanství. Justin Paul Abraham ve svých vystoupeních otevřeně doporučuje autory, kteří se ke křesťanství nehlásí a pro které jsou všechna náboženství jednou cestou ke stejnému Bohu. Mezi doporučovanými autory figurují jména jako Eckhart Tolle, Joe Dispenza či mystička Lorna Byrne a mnozí další populární učitelé New Age. Duch svatý je v tomto podání prezentován jako průvodce, který nás neuvádí jen do poznání křesťanství, ale do pravdy, kterou máme čerpat i z jiných duchovních směrů a náboženství.
Děsivý je zejména posun v oblasti duchovních praktik. Již nejde o křesťanské ztišení nad Slovem, ale o techniky zahrnující speciální dýchání, ladění se na zvukové frekvence, používání vizualizací apod. J. P. Abraham se nezdráhá mluvit o pozitivní zkušenosti s psychedelickou látkou DMT; tuto a podobné látky, jako je např. ayahuasca, označuje za nástroje, jež mohou pomoci uzdravit traumata. Otevřeně popisuje své duchovní zážitky, jako např. cestování na jiné planety, kde se setkává s mimozemskými civilizacemi, setkání s Gaiou (andělem země) a mnohými podivnými vesmírnými bytostmi či astrální projekci (řízené opouštění těla a vracení se do něj), přičemž se odvolává například na Monroe institut, spojený s výzkumem vědomí v rámci širšího proudu moderní ezoteriky a New Age.
Tento „duchovní koktejl“ je podáván v obalu univerzalismu. J. P. Abraham spolu s dalšími spřátelenými univerzalisty, jako jsou např. breatharián Kirby de Lanerolle, Don Keathley, Baxter Kruger či W. P. Young, učí, že skrze Krista Bůh zachránil všechny lidi všech náboženství bez ohledu na to, zda uvěří v Krista a učiní pokání, či nikoliv. Popírají existenci Božího hněvu i realitu posledního soudu a věčného odsouzení pro ty, kteří Krista odmítli. Peklo je v jejich pojetí pouze symbolem, nikoliv realitou, před kterou varoval sám Pán Ježíš. Zároveň však Justin Paul Abraham paradoxně varuje, že církve a teologie, které vedou k rozdělení – tedy ty, které trvají na nutnosti pokání a výlučnosti Krista – budou souzeny."
V předchozím dopise jsem měl připojeno i konkrétní video s protagonistou avizované konference Justinem Abrahamem s upozorněním na důležité informace v jednotlivých časech:
V čase 34:31 Abraham mluví o halucinogenním nápoji z Amazonie, Ayahuasca a o DMT (N,N-dimethyltryptamin je jedna z nejsilnějších známých psychedelických látek. Často se jí přezdívá „molekula ducha“, protože vyvolává extrémně intenzivní, ale krátkodobé změny vědomí.) Říká o nich, že pro někoho jsou nebezpečné a mohou vyvolat i temné zážitky, ale některým lidem, zvlášť DMT uzdravilo trauma. Justin mluví v duchu, že to nechce soudit, ať jsme opatrní, on je zastáncem přirozených metod.
V čase 36:40 Abraham mluví o známém učiteli New Age Williamu Buhlmanovi, což je americký autor a lektor, který se specializuje na téma mimotělních zkušeností (OBE – out-of-body experiences) a astrální projekce. Justinovi se moc líbí práce Monroe Institutu, což je instituce, změřená na zkoumání a prožívání rozšířených stavů vědomí.
V čase 41:20 Abraham doporučuje učení známých učitelů New Age Eckharta Tolleho (u nás k němu často odkazuje např. herec a guru Jaroslav Dušek) a mluví o Joe Dispenza, který plní haly po celém světě a dějí se zázraky. Dále Justin říká, že Duch sv. nás neuvede jen do křesťanských pravd, ale do celé pravdy (máme čerpat i z jiných duchovních proudů a náboženství).
V čase 45:38 Abraham varuje, že teologie, které vedou k rozdělení, budou souzeny. (Všichni tito učitelé mluví, že jsme v jednotě se vším, včetně zvířat apod., že neexistují oni a my, spasení a nevěřící, všichni jsme jedno v skrze kříž a Kristovo vědomí).
V čase 51:53 - doporučuje Abraham knihu mystičky Lorna Byrne, ke knize čichá, aby z ní načerpal energii a video končí meditací.
Závěr
Nebýt daného videa, díval bych se na takové varování shovívavě. Vlastně bych o této konferenci ani nevěděl. Obsah videa jej ale činí reálným. Podotýkám, že spojování východních a esoterních praktik s křesťanstvím není nic nového. Snad jen, že v konzervativních kruzích to nebylo obvyklé. I zde se sice esoterismus provozoval, například v podobě technik vnitřního uzdravení nebo torontských manifestací, ale zatím striktně s křesťanskou terminologií. Vidím proto danou konferenci jen jako logické vyústění nastoupeného směru. Je na každém, aby sám zvážil, zda se chce vydat touto cestou. Já osobně to více než nedoporučuji. Doporučuji ale, nechť si každý, koho to zajímá, dané věci ověří.