Chicagské prohlášení o biblické hermeneutice
Chicagské prohlášení o biblické hermeneutice je pokračováním a rozpracováním Chicagského prohlášení o biblické neomylnosti se zvláštním zaměřením na články XIII, XIV a XVIII. Je to úplnější výpověď o vztahu neomylnosti k hermeneutice, zejména o významu „gramaticko-historické exegeze“ zmíněné v článku XIII Chicagského prohlášení o biblické neomylnosti.
Články souhlasu a odmítnutí
Článek I. POTVRZUJEME, že normativní autorita Písma svatého je autoritou samotného Boha a je dosvědčena Ježíšem Kristem, Pánem Církve. POPÍRÁME oprávněnost oddělovat autoritu Krista od autority Písma nebo stavět jednu proti druhé.
Článek II. POTVRZUJEME, že jako Kristus je Bůh a člověk v jedné osobě, tak je Písmo nedělitelně Božím slovem v lidském jazyce. POPÍRÁME, že pokorná, lidská forma Písma s sebou nese bloudění o nic více, než že lidství Krista, a to i v Jeho ponížení, s sebou nese hřích.
Článek III. POTVRZUJEME, že osoba a dílo Ježíše Krista jsou ústředním bodem celé Bible. POPÍRÁME, že jakákoli metoda interpretace, která odmítá nebo zakrývá zaměření Písma na Krista, je správná.
Článek IV. POTVRZUJEME, že Duch svatý, který inspiroval Písmo, dnes skrze něj působí a upevňuje víru v jeho poselství. POPÍRÁME, že by Duch svatý kdy kohokoli učil čemukoli, co je v rozporu s učením Písma.
Článek V. POTVRZUJEME, že Duch svatý umožňuje věřícím přijmout a aplikovat Písmo na svůj život. POPÍRÁME, že by přirozený člověk byl schopen duchovně rozpoznat biblické poselství bez Ducha svatého.
Článek VI. POTVRZUJEME, že Bible vyjadřuje Boží pravdu ve výrokových tvrzeních a prohlašujeme, že biblická pravda je objektivní i absolutní. Dále potvrzujeme, že tvrzení je pravdivé, pokud prezentuje věci takové, jaké skutečně jsou, ale je chybné, pokud zkresluje fakta. POPÍRÁME, že ačkoliv nás Písmo může učinit moudrými ke spáse, biblická pravda by měla být definována z hlediska této funkce. Dále popíráme, že by chyba měla být definována jako to, co úmyslně klame.
Článek VII. POTVRZUJEME, že význam vyjádřený v každém biblickém textu je jediný, určitý a neměnný. POPÍRÁME, že uznání tohoto jediného významu eliminuje rozmanitost jeho použití.
Článek VIII. POTVRZUJEME, že Bible obsahuje učení a příkazy, které se vztahují na všechny kulturní a situační kontexty, a další příkazy, které se podle samotné Bible vztahují pouze na konkrétní situace. POPÍRÁME, že by rozdíl mezi univerzálními a partikulárními příkazy Písma mohl být určen kulturními a situačními faktory. Dále popíráme, že by univerzální příkazy mohly být kdy považovány za kulturně nebo situačně relativní.
Článek IX. POTVRZUJEME, že termín hermeneutika, který historicky označoval pravidla exegeze, lze vhodně rozšířit tak, aby zahrnoval vše, co je součástí procesu vnímání významu biblického zjevení a jeho vlivu na naše životy. POPÍRÁME, že by poselství Písma vycházelo z chápání interpreta nebo jím bylo diktováno. Popíráme tedy, že by se „horizonty“ biblického pisatele a interpreta mohly právem „splývat“ takovým způsobem, že to, co text sděluje interpretovi, není v konečném důsledku řízeno vyjádřeným významem Písma.
Článek X. POTVRZUJEME, že Písmo nám sděluje Boží pravdu ústně prostřednictvím široké škály literárních forem. POPÍRÁME, že by jakékoli omezení lidského jazyka činilo Písmo nedostatečným pro sdělení Božího poselství.
Článek XI. POTVRZUJEME, že překlady textu Písma svatého mohou sdělovat poznání Boha napříč všemi časovými a kulturními hranicemi. POPÍRÁME, že by význam biblických textů byl natolik svázán s kulturou, z níž pocházejí, že pochopení stejného významu v jiných kulturách je nemožné.
Článek XII. POTVRZUJEME, že při překládání Bible a její výuce v kontextu každé kultury by měly být používány pouze ty funkční ekvivalenty, které jsou věrné obsahu biblického učení. POPÍRÁME legitimitu metod, které buď nezohledňují požadavky mezikulturní komunikace, nebo „při tom zkreslují biblický význam“.
Článek XIII. POTVRZUJEME, že povědomí o literárních kategoriích, formálních i stylistických, různých částí Písma je nezbytné pro správnou exegezi, a proto si ceníme žánrové kritiky jako jedné z mnoha disciplín biblického studia. POPÍRÁME, že by generické kategorie, které popírají historicitu, mohly být právem vnucovány biblickým narativům, které se prezentují jako faktické.
Článek XIV. POTVRZUJEME, že biblický záznam událostí, rozprav a výroků, ačkoli je prezentován v různých vhodných literárních formách, odpovídá historickým faktům. POPÍRÁME, že by jakákoli událost, rozprava nebo výrok zaznamenaný v Písmu byl vymyšlen biblickými pisateli nebo tradicemi, které do sebe začlenili.
Článek XV. POTVRZUJEME nutnost interpretovat Bibli podle jejího doslovného neboli běžného smyslu. Doslovný smysl je gramaticko-historický smysl, tj. význam, který vyjádřil pisatel. Interpretace podle doslovného smyslu bude brát v úvahu všechny řečnické obrazy a literární formy nalezené v textu. POPÍRÁME legitimitu jakéhokoli přístupu k Písmu, který mu připisuje význam, který doslovný smysl nepodporuje.
Článek XVI. POTVRZUJEME, že při určování kanonického textu a jeho významu by měly být používány legitimní kritické techniky. POPÍRÁME legitimitu toho, aby jakákoli metoda biblické kritiky zpochybňovala pravdivost nebo integritu autorova vyjádřeného významu nebo jakéhokoli jiného biblického učení.
Článek XVII. POTVRZUJEME jednotu, harmonii a konzistenci Písma a prohlašujeme, že je svým vlastním nejlepším vykladačem. POPÍRÁME, že by Písmo mohlo být vykládáno takovým způsobem, který by naznačoval, že jedna pasáž opravuje nebo vyvrací jinou. POPÍRÁME, že by pozdější pisatelé Písma nesprávně interpretovali dřívější pasáže Písma, když z nich citovali nebo se na ně odkazovali.
Článek XVIII. POTVRZUJEME, že Biblický výklad sebe sama je vždy správný, nikdy se neodchyluje od jediného významu inspirovaného textu, ale spíše jej objasňuje. Jediný význam prorokových slov zahrnuje, ale není omezen na, pochopení těchto slov prorokem a nutně zahrnuje Boží záměr, který se projevuje v naplnění těchto slov. POPÍRÁME, že by pisatelé Písma vždy chápali plné důsledky svých vlastních slov.
Článek XIX. POTVRZUJEME, že jakékoli předpojatosti, které vykladač vnáší do Písma, by měly být v souladu s biblickým učením a měly by být jím opraveny. POPÍRÁME, že by se od Písma vyžadovalo, aby se přizpůsobovalo cizím předpojatostem, které jsou s ním samým v rozporu, jako je naturalismus, evolucionismus, scientismus, sekulární humanismus a relativismus.
Článek XX. POTVRZUJEME, že jelikož Bůh je autorem veškeré pravdy, všechny pravdy, biblické i mimobiblické, jsou konzistentní a soudržné a že Bible mluví pravdu, když se dotýká záležitostí týkajících se přírody, historie nebo čehokoli jiného. Dále potvrzujeme, že v některých případech mají mimobiblické údaje hodnotu pro objasnění toho, co Písmo učí, a pro podnícení opravy chybných interpretací. POPÍRÁME, že by mimobiblické názory někdy vyvracely učení Písma nebo měly nad ním přednost.
Článek XXI. POTVRZUJEME soulad zvláštního a obecného zjevení, a tedy i biblického učení s přírodními fakty. POPÍRÁME, že by jakákoli skutečná vědecká fakta byla v rozporu s pravým významem jakékoli pasáže z Písma.
Článek XXII. POTVRZUJEME, že Genesis 1-11 je faktická, stejně jako zbytek knihy. POPÍRÁME, že učení Genesis 1-11 je mytické a že vědecké hypotézy o historii Země nebo původu lidstva mohou být použity k vyvrácení toho, co Písmo učí o stvoření.
Článek XXIII. POTVRZUJEME jasnost Písma a konkrétně jeho poselství o spáse z hříchu. POPÍRÁME, že všechny pasáže Písma jsou stejně jasné nebo že mají stejný význam pro poselství vykoupení.
Článek XXIV. POTVRZUJEME, že pochopení Písma není závislé na odbornosti biblických učenců. POPÍRÁME, že by člověk měl ignorovat plody technického studia Písma biblickými učenci.
Článek XXV. POTVRZUJEME, že jediný druh kázání, který dostatečně zprostředkovává božské zjevení a jeho správné uplatňování v životě, je ten, který věrně vykládá text Písma jako Boží slovo. POPÍRÁME, že by kazatel měl jakékoli poselství od Boha kromě textu Písma. (Tento bod by mohl narazit na výhrady letničních teologů, kteří věří, že Bůh může promlouvat i skrze duchovní dary, nicméně posleství musí být v souladu s textem Písma, pozn. B A).