Derek Prince, učitel národů?
Souhrn kapitoly
Derek Prince je znám především jako biblický učitel a exorcista. Po dramatickém a nadpřirozeném obrácení při výkonu vojenské služby, poté, co absolvoval studia na Cambridge, odešel na frontu do severní Afriky. Po válce byl svědkem založení státu Izrael a po návratu do Londýna byl ordinován letničním pastorem. Koncem padesátých let Prince odchází do Keni, kde zakládá střední školu. Poté se stěhuje do USA, kde se stává jedním z mluvčích charismatické obnovy a spolu s Bobem Mumfordem, Charlesem Simpsonem a Donem Bashamem se nakonec spojuje i se známým protagonistou hnutí Pozdního deště, Ern Baxterem.
Počátkem sedmdesátých let, kdy pětice těchto charismatických učitelů založila rigidní pyramidu pastýřů a učedníků, dochází k řadě kontroverzí. Životy lidí jsou řízeny na základě příkazů, rozpadají se rodiny, lidé jsou manipulováni a spoutáváni. Nastává období řady charismatických koncilů, které se snaží spory okolo pastýřských věcí urovnávat a nakonec je vydán zákaz veřejné kritiky.
V osmdesátých letech, kdy již byla situace v podstatě neudržitelná, opouští Prince hnutí, a prodej jeho materiálů výrazně klesá. Proto své materiály Prince zadarmo poskytuje komunistickým a rozvojovým zemím, kde jeho činnost záhy kulminuje. Nastává zahraniční rozkvět jeho služby, který trvá prakticky dodnes. V devadesátých letech se Prince připojuje k zastáncům Torontského požehnání a píše apologetiku svatého smíchu.
Princeho učení v mnohém kopíruje doktríny Pozdního deště. Prince je přesvědčen, že člověk je znovuzrozením přiřazen do nové rasy boholidí, jejichž dědictvím je zdraví, bohatství, prosperita a bezhříšnost. Pokud však mají sklony opakovaně hřešit, stojí za jejich hříchem démon, jenž nese jméno onoho hříchu. Tohoto démona je proto třeba vydechnout. V otázce duchovních darů Prince oplývá zvláštním charismatem prodlužování nohou, které občas propůjčuje vzkládáním rukou.
Velmi podstatná je autorova nauka o církvi. Církev čeká obnova pod vedením pěti úřadů. Ta nastala počátkem sedmdesátých let s příchodem charismatického hnutí. Pod jejich správu mají přejít jednotliví obživení křesťané, kteří s nimi uzavřou duchovní smlouvy. Tak má být církev zcela restrukturalizována, neboť členství ve stávajícím, tj. denominačním uspořádání, je cizoložstvím. Restrukturovaná církev poté obdrží pozdní déšť, vlivem něhož doroste k dospělosti. Z církve pak povstane armáda, která obrátí národy světa ke Kristu.