Teopolitická etuda z konce roku 2025
Když začal konflikt na Ukrajině, napsal jsem třídílnou úvahu o historickém a politickém pozadí. Snažil jsem se poukázat na to, že Ukrajina představuje tektonické desky, kde se dělil Východ a Západ. Na Východořímskou a Západořímskou říši navázala východní a západní církev. Místo Konstantinopole se konstituovala Moskva jako bašta východní ortodoxie se svým byzantským sepjetím cara a moskevského patriarchy (ano, tento vzorec vidíme i nadále) oproti římskému biskupovi, který potvrzoval císaře.
Pokusil jsem se skrze Svatou říši římskou dostat až k Rakousku-Uhersku a příčinám vzniku první světové války, přes import Lenina z exilu k pacifikaci Rasputinem oslabeného pravoslavného Ruska až k příčinám a důsledkům druhé světové války. Pak byl jen krůček k poválečnému uspořádání, vzniku EU, Majdanu a boji se separatisty. Jenže historie nikoho moc nezajímá.
Co jsem před deseti lety předpokládal, se nyní naplňuje. Ukrajina bude zřejmě rozdělena mezi Západ a Východ a vše vyvrcholí přijetím západní Ukrajiny do EU, respektive do sféry bývalých habsburských držav. Eskalace vztahů s Ruskem ovšem způsobila i jiné věci. Německo "poděkovalo" za vyhození do povětří plynovodů North stream a zdá se, že je příliš nezajímá, kdo a proč to učinil. Musí za to projevit vděčnost, jelikož je to ve vyšším zájmu. Zbavujeme se nadále dodávek plynu a ropy z Ruska a nahrazujeme je drahým americkým břidlicovým plynem nebo ze zásob z Norska. Evropa dále bere plyn z Ruska skrze Turecko a je zásobována z muslimských zemí.
A nyní opět nahlédněme do historie. Když po Křišťálové noci Židé hledali azyl ve své domovině, Británie skrze MacDonaldovu Bílou knihu drasticky omezila naplňování Balfourovy deklarace a dovolila přijmout jen zlomek Židů, kteří unikli holocaustu. K čemu by byly Spitfiry a Hurricany, pokud by arabské země bojkotovaly dodávky ropy? A po válce totéž. Jak obnovit rozbombardovaný poválečný průmysl bez arabské ropy a plynu? Tak byli Židé z koncentráků opět internováni na Kypru, v jiných táborech. Když byl Izrael v roce 1973 v jomkipurské válce napaden, musel zbraně dodávat Nixon. A nastala ropná krize 70. let, která se dotkla i cen benzinu v Československu. OPEC přestal těžit, aby potrestal země stojící za Izraelem.
V zemích EU, zejména těch západních, vzrůstá populace muslimských migrantů. V Anglii se již v některých částech prosazují rady šaría, což je zcela v souladu s islámem, který tak dobývá nová území. Dříve se o tom nesmělo mluvit, ale nyní, když se zdá být vše ztraceno, to náhle vidí i politici a novináři. Do těchto zemí pak migrují Izraelci, kteří již nechtějí bydlet v zemi zaslíbené. Směsice islámu, judaismu a křesťanství v původně křesťanských zemích nutně povede k pnutí. Například z historie Španělska se můžeme poučit, jak takové soužití vypadalo a k čemu vedlo. Jak asi budou reagovat arabské země, na nichž jsme nyní po vítězoslavném zbavení se ruského plynu závislí, pokud by se evropské vlády pokusily chránit přistěhovalé Židy? Opět nás historie může spolehlivě poučit.
Ale vraťme se na chvíli na Blízký východ. Mé striktně proizraelské postoje trochu nalomilo období covidu, kdy tamní premiér nabídl svou zemi, resp. své obyvatele s jejich zdravotní dokumentací, jako laboratoř firmě Pfizer, která produkuje genovou vakcínu. Jediná demokracie na Blízkém východě ukázala svou tvář při brutální nucení k vakcinaci, která mi v něčem připomínala Čínu. Ale jsem dál křesťanským sionistou. Po teroristickém útoku proti festivalu, kde mladí Izraelci pod sochou Buddhy oslavovali LBGT, byl svět na straně Izraele. Jenže později bylo řečeno, že Izrael se nesmí nijak bránit a měl by se nechat odstřelovat z území, která dobrovolně postoupil a z něhož se stala teroristická základna, kde lidé dobrovolně volili teroristy, kteří se netajili, jak bohulibé je vraždit Židy kdekoliv na světě. Podle prezidenta USA zde mají mít nyní dozor vojáci z muslimských zemí. Trochu mi to připomíná situaci v Kosovu po odchodu srbských jednotek.
Co z toho plyne? Nyní musím konstatovat, že jsem zděšen politickými a eschatologickými komentátory, kteří nás zahrnují svými nesmyslnými vizemi budoucnosti a odpočítávají sekundy do vytržení. Ale zkusme použít chladný kalkul.
Vraťme se tedy na začátek. Na jedné straně se zde obnovuje a sjednocuje Evropa, vycházející ze svých geografických kořenů, navazujících na dávné katolické říše. Po úspěšných církevních restitucích, konkordátu a obnovení symbolu habsbursko-katolické moci nad Evropou, mariánského sloupu, se tento kontinent stává energeticky závislým na islámu. Ať už ropovodem skrze tureckého sultána nebo přímo ze zemí půlměsíce. Evropa se pak dostává i do vyostřeného sporu s Ruskem, kde jeho car opět nalézá mocného spojence u pravoslavného patriarchy.
Ve hře tedy máme tři hráče. Evropský katolicismus, který zatím ukazuje svojí geopolitickou tvář; ruské pravoslaví, ve kterém je nahlížen větší nepřgenítel než islám. Poté islám, který dobývá evropské metropole a působí jako pouto mnohých zemí v negativním pohledu na Izrael; a konečně judaismus, který je značně sekularizován. Ano je to zkratka, hyperbola. Uznávám.
Evropa se tak nyní podobá sudu se střelným prachem a její pohled je nyní směřován proti Rusku, zatímco jeho skutečným problémem je islám. Izrael se tak stává závislým na různých amerických apokalyptických sionistech a prezidentovi, který má spíše potřebu uspokojit vlastní ambice, než skutečně nastolit řád a spravedlnost. Obávám se, že toto je ideální doba pro nástup mírotvorce, který nabídne smír „mezi abrahámovskými náboženstvími“. Možná jednou vystaví i chrám v Jeruzalémě, kde nastolí zpočátku pokojné soužití muslimů, křesťanů i judaistů. Obávám se rovněž, že se opět najdou Kazimíři (pokud se Evropa dočká vysněného konfliktu s Ruskem, nebude již Chcimír nadávkou), kteří tuto osobu odmítnou respektovat a jistě proti nim bude „právem“ zakročeno.