Ježíš, potomek Abrahamův a král obnoveného Izraele
Je známou skutečností, že řada eschatologických proroctví v Písmu má dvojí i trojí význam, případně se jejich části naplňují v odlišných časových intervalech. Mohou to být proroctví, která se týkají jednotlivých osob nebo dějinných událostí.
Duální proroctví v historii a budoucnosti Izraele
Příkladem jsou proroctví o králi babylonském (Izajáš 14:4) nebo týrském (Ezechiel 28:12), která ukazují jak na konkrétní historické krále, tak na Lucifera, ze kterého se po jeho pádu stal ďábel (Lukáš 10:18). Podobně proroctví o Davidově synu (2. Samuelova 7:12) ukazuje jak na Šalomouna, tak na Krista (Matouš 1:1).
Ohledně událostí, pak ohavnost znesvěcení ukazuje jak na znesvěcení chrámu Antiochem Epifanem (Daniel 11:31), tak na zničení chrámu Titovými vojsky (Matouš 24:15, Lukáš 21:20). Podle mnohých vykladačů pak může jít i o zatím eschatologickou událost (2. Tesalonickým 2:4).
Stejně je možné nahlížet na proroctví z Izajáše (Izajáš 43:6-7), Ezechiela (Ezechiel 37:21) nebo Jeremjáše (Jeremjáš 16:15), která ukazují na exodus Izraele z babylónského zajetí, tedy z východní země (Jeremjáš 50:4-5), stejně jako na budoucí exodus ze všech zemí a světových stran, zřejmě po rozehnání Izraele po odmítnutí Mesiáše při dobytí Jeruzaléma v roce 70 (Lukáš 21:24).
Duální proroctví spojená s prvním a druhým příchodem Mesiáše
Existují i proroctví spojená s příchodem Mesiáše, která se naplnila pouze částečně. Jedním z mesiášských předpovědí je pasáž z proroka Izajáše (Izajáš 61:1-4), z níž Ježíš přečetl úryvek na počátku své služby (Lukáš 4:18-19), kdy se ztotožnil se službou prorokovaného Mesiáše, kterého Izrael očekával (Jan 6:15). Je ovšem příznačné, že Ježíš citoval jen část z Izajáše, která se týkala duchovní obnovy (Izajáš 61:2a), zatímco verše o soudu a fyzické obnově Izraele se naplní až při jeho druhém příchodu (Izajáš 61:2b-4).
Podobně prorokované vylití Ducha z proroka Joele se naplnilo již v den letnic (Skutky 2:17-18) a identická zkušenost se opakovala mezi Samařany (Skutky 8:17) a Řeky (Skutky 19:6). Nakonec najde své konečné naplnění na židovském národě usazeném v Izraeli před druhým Kristovým příchodem, kdy zahrne i několik eschatologických znamení (Joel 2:30-31).
Podobně Ježíš, jakožto potomek Abrahamův, naplnil část Abrahamova požehnání tím, že v něm při jeho prvním příchodu, resp. po jeho vzkříšení, obdržely požehnání všechny národy (Galatským 3:14), ale jako král obnoví Izraelské království až při svém druhém příchodu (Lukáš 19:12-27).
Stejně tak prorok Zacharjáš předpověděl, že Židé uvidí, koho probodli (Za 12:10), což Jan chápe jako znamení pro ranou víru Židů při pohledu na ukřižovaného Krista při jeho prvním příchodu (Jan 19:37), a stejný Jan ve Zjevení prorokuje, že se to v plnosti bude týkat i celého izraelského národa při následném Kristově druhém příchodu (Zjevení 1:7).
Nenaplněná očekávání
Židé ovšem očekávali, že Mesiáš obnoví Izrael ihned při svém prvním příchodu (Skutky 1:6) a znovu ustanoví království Izraele (Izajáš 9:6-7). Tuto událost očekávali jak předáci (Lukáš 17:20), tak izraelský národ (Lukáš 19:11), a opakovaně se na to Ježíše ptali i učedníci (Matouš 20:21). Apoštol Petr ovšem ukazuje, že tato obnova Izraelského království začne až s Kristovým druhým příchodem (Skutky 3:20-21).
Netušili, že Kristův první příchod se týkal spásy a vykoupení člověka, zatímco druhý Kristův příchod se bude týkat fyzického ustanovení Izraelského království a soudu (Skutky 1:6-7).
Někteří jsou ale dodnes přesvědčeni, že Ježíš svým prvním příchodem naplnil vše, co o něm Zákon a proroci prorokovali. Tak tomu ovšem není. Ježíš se vrátí již jako král, aby se ujal vlády (Lukáš 19:12-27). Referoval o tom jasně, když sdělil, že se o něm musí naplnit vše, co je psáno v zákoně i v prorocích a že nepomine jediná čárka, pokud se všechno nestane (Matouš 5:18 a Lukáš 24:44). Zatímco první příchod máme za sebou, ten druhý nás teprve čeká.
Budoucí obnova království Izraele
Obnova Izraelského království tedy bude dokonána až ve spojení s Mesiášovým druhým příchodem. Ježíš již během svého života Izraeli sdělil, že bude odmítnut a předzvěděl, že jejich dům jim bude zanechán prázdný (Matouš 23:38) a že jej neuzří, dokud neřeknou „požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově“ (Matouš 23:39). Jedná se o citaci z Žalmu 118:26, kde se mluví o inauguraci Krista jako krále.
Řada proroků, kteří ukazují na příchod Dne Hospodinova na závěr dějin světa před soudem a vzkříšením, proto popisuje závěrečný exodus Izraele nebo jeho existenci před druhým příchodem již v Kanáanu. Sem patří kromě již citovaných velkých i řada malých proroků (např. Zachariáš 14:11; Joel 3:1-2; Amos 9:14-15; Micheáš 4:7). Tedy se naplní i závěrečná část služby Mesiáše z proroka Izajáše, kterou Ježíš necitoval, a která se se uskuteční s jeho druhým příchodem k soudu a obnově Izraele. Tehdy se znovu naplní i slova Zachariáše, kdy Židé budou truchlit nad tím, koho probodli (Zachariáš 12:10 vs. Zjevení 1:7), bude na ně vylit Duch podle Jóele (Joel 2:28-29) a naplní se Žalm 118:26, kdy přivítají Ježíše jako krále, který přichází ve jménu Hospodinově.
Tehdy se Ježíš, jako potomek Abrahamův, ujme i zaslíbené země (Genesis 12:7 a 13:14-17), resp. království nad celou zemí (Zjevení 11:15), kdy již bude spasen celý Izrael (Římanům 11:26) a později bude sídlit na nové zemi, resp. v nebeském Jeruzalémě (Židům 11:14-16).
