Obrana daru jazyka a povzbuzení letničních v jeho praxi!
Vzestup a stagnace letničního hnutí
Když se ohlédnu do první poloviny 90. let, do letničních a charismatických sborů, vzpomínám na živá, někdy i živelná společenství s nesmírnou evangelizační vitalitou. Bývalo zcela běžné, že se Bůh projevil skrze kázání, přímluvu bratra či sestry. Modlitební setkání ne a ne skončit a člověk se ani nedostal ke slovu. Vznikaly inspirované chvály a ve shromážděních bylo slyšet bublající glossolálii. Tyto sbory se tehdy dostávaly pod ostrou kritiku některých (zdaleka ne všech) „umírněných“ a „vyvážených“ křesťanů, kteří chtěli mít vše pod kontrolou a nelibě nesli vitalitu hnutí. Pentekostálové však dynamicky rostli, zatímco kritici obvykle stagnovali.
Jenže se něco stalo, co situaci změnilo. Z Kanady přišlo podivné hnutí, kde se lidé pod mocí ducha chovali jako zvířata, vydávali zvuky a prožívali podivné duchovní stavy opilosti a záchvaty hysterického smíchu. Církevní autority se tomu, po prvotní skepsi, doširoka otevřely a vedli své sbory, aby do této „nové vlny" vstoupily, vše s vidinou mohutného probuzení. Snad chtěli stát v čele velkých sborů. Tento „nový oheň“ však probuzení nepřinesl. Zanechal však za sebou mnohá spáleniště.
Zatímco původní letniční oheň nikdy nepálil toho, kdo hořel, stejně jako keř, který viděl na poušti Mojžíš, tento oheň nechával občas za sebou vyhořelé pastory, spálené a vyhaslé sbory a často zdevastované jedince. V té době si v mnoha zemích Bůh povolal své služebníky, kteří se postavili proti, a díky vznikajícímu internetu si otevřeli primitivní stránky, kde se začali zabývat novým hnutím, biblicky je zkoumat a hledat historické paralely. Často neuměle. Byli to obvykle konzervativní letniční a umírnění charismatici. Za všechny mohu jmenovat Billa Randlese, Philipa Powella, Orrela Steinkampa, Jacoba Prache, Davida Hunta, Triciu Tillinovou a mnoho dalších. Někteří z nich, které zde nejmenuji, ovšem padli. V té době pro mne byli a jsou velkým povzbuzením. Mnozí z nich, pokud vím, prožívali různé duchovní útoky. Některé jejich stránky existují dodnes, jiné zanikly.
Příchod YouTube
Ačkoliv doba divokých manifestací až na výjimky pominula, videa z jejich shromáždění, která se konala spíše chráněna před veřejností, se objevila na YouTube, stejně jako jejich přepisy. Staly se nyní předmětem zájmu veřejnosti. Kritici letničních tak byli znovu „na koni“ a někteří zašli tak daleko, že zpochybnili duchovní dary jako takové, včetně daru jazyků. Někteří dokonce na kritice těchto fenoménů vystavěli svoji službu. Nejde jim o to rozlišit dobré a zlé, ale jde jim o popření něčeho, s čím se často nedokázali vypořádat teologicky a tak staví na zevšeobecňování extrémů.
Vzpomínám si, že v 90. letech jsem se velmi skeptickým k nové vlně. Ne jako protiletniční, ale naopak jako letniční. Mám pocit, že jsem před Bohem prožil zvláštní věc. Tuším, že mi tehdy zaslechl něco ve smyslu: „Přijde doba, kdy toto hnutí úplně zdiskredituje duchovní dary, včetně jazyků. Tehdy bude třeba vystoupit na jejich obhajobu.“ Zjišťuji, že ta doba je zřejmě zde.
Dnes jsou mnozí z pentekostálních sborů ani nemluví jazyky a dokonce netuší, co je křest Duchem svatým. Mají z toho dokonce obavy. Zajímalo mne tedy proč? Zjistil jsem, že jsou ovlivněni kritikou, které se nové vlně dostalo a která nedokáže rozlišovat mezi duchovnímu dary a jejich imitacemi.
Obávám se, že dnes se navíc duchovní dary nahradily programy a aktivitami a zdá se, že některé církve již Ducha svatého snad ani nepotřebují. Mají svou rozmanitou liturgii s vlajkami, šofary a často i s aplikovanými prvky judaismu. Pastoraci nahradili „vnitřním uzdravením“ a negací „rodových prokletí“, a pokud to nefunguje, pošlou své ovečky k psychologovi. Evangelizace se nahradila „navazováním přátelství“ a programy se přizpůsobují tomu, aby se hříšníci cítili v církvi co nejlépe. Nač duchovní dary? A pokud je třeba je přeci používat, existují způsoby, jak se je „naučit“. Existují „prorocké školy“ vyrábějící proroky, kteří sdělují lidem to, co chtějí slyšet apod. Touhu po probuzení u mnohých nahradilo horečnaté vypočítávání Kristova příchodu. Jsou totiž frustrovaní a touží všemu tomu zmatku uniknout.
Pokusím se nyní naznačit, proč jsou jazyky dodnes potřebným biblickým znamením a proč je třeba je aplikovat. Pokusím se zaměřit na argumenty proti. Jedná se o biblické, teologické a psychologické námitky. Nejde o nějakou hlubokou studii. Takové existují, ale jsou zřejmě již méně čteny. Přesto zde tři doporučím. Jedná se o knihu Reinholda Ulonsky „Duchovní dary“, knihu Dana Drápala „Jak je to s křtem v Duchu?“ a online úvahu Jakoba Prasche „Letniční a charismatici. Je zde - nebo byl zde - nějaký rozdíl?“ Nyní tedy k daným argumentům proti jazykům.
Námitky proti daru jazyka a odpovědí
Námitka 1: Charismatické dary byly dočasné a byly primárně určeny k potvrzení apoštolské zvěsti v rané církvi. S dokončením Nového zákona a upevněním církve prý tyto dary ustaly. Až přijde plnost, tak "Proroctví pomine, jazyky ustanou, poznání zanikne" (1. Korintským 13:8).
Odpověď: Plnost přijde s druhým příchodem Krista, nikoliv s uzavřením biblického kánonu. Naše poznání je částečné a v mnohém chybujeme. S příchodem Krista zaniknou všechny dary, jelikož poté prožijeme plnost poznání a uzříme Krista tváří v tvář. Apoštol Pavel totiž pokračuje: "Neboť teď vidíme jako v zrcadle, nejasně, ale potom tváří v tvář. Teď poznávám částečně, ale potom poznám plně, tak jako Bůh zná mne" (1. Korintským 13:12).
***
Námitka 2: Jazyky popsané ve Skutcích (na Letnice) byly srozumitelnými cizími jazyky (xenolalia). Pokud je dnešní praxe nesrozumitelná, neodpovídá normativnímu příkladu z Letnic.
Odpověď: Písmo jasně uvádí, že jazykům nikdo nerozumí, ani mluvčí, pokud nemá výklad (zde mluvčí nepromlouvá k lidem, ale k Bohu). Jsou jazyky lidské i andělské (1. Korintským 13:1). Bůh může dát zázračné porozumění (xenolalia - Skutky 2:4-11) nebo si použít neznámého jazyka, který slouží k mluvení tajemství: "Neboť kdo mluví jazyky, nemluví k lidem, ale k Bohu. Nikdo mu totiž nerozumí, Duchem však mluví tajemství" - 1. Korintským 14:2).
***
Námitka 3: Vše ve sboru musí být činěno řádně a slušně (1. Korintským 14:40). Verše zdůrazňují potřebu výkladu a argumentují, že nesrozumitelné mluvení není k budování sboru, což je hlavní účel darů. Jestliže nedochází k výkladu, má mluvčí mlčet (1. Korintským 14:28).
Odpověď: Tento argument jazyky nepopírá, ale dává směrnici k jejich použití ve veřejném shromáždění. Ale ani tato instrukce nezakazuje mluvení jazyky pro sebe ("ale ať mluví pro sebe a k Bohu" - 1. Korintským 14:28). Jazyky bez výkladu vskutku nevedou k budování sboru, ale k budování toho, kdo jimi promlouvá ("Kdo mluví jazyky, buduje sám sebe" - 1. Korintským 14:4).
***
Námitka 4: Jazyky nevedou k víře a jsou znamením pro nevěřící, nikoliv pro věřící (1. Korintským 14:22).
Odpověď: I zde se jedná pouze o směrnici k použití jazyka s výkladem k veřejnému budování. Stejný apoštol přitom nabádá, že chce, aby lidé jazyky mluvili ("Chci, aby všichni mluvili jazyky..." - 1. Korintským 14:5) a že on sám mluví jazyky více, než ostatní ("Děkuji Bohu, že mluvím jazyky víc než vy všichni" - 1. Korintským 14:18). Se znamením pro nevěřící počítá i Marek, a to nikoliv v negativním smyslu (Marek 16:17).
***
Námitka 5: Letnice byly jen jedny a letniční zkušenost nelze opakovat. Od Letnic je Duch vylit a už nemusí být znovu vyléván.
Odpověď: Vodní křest je pouze jeden (Efezským 4:5) a přesto se každý věřící musí vědomě rozhodnout tento křest podstoupit. Ani křest Duchem není zástupným aktem a každý křesťan se může rozhodnout jej odmítnout nebo přijmout. Tak tomu činili křesťané v Samaří (kdy po uvěření a křtu přijali Ducha - Skutky 8:14-17).
***
Námitka 6: Glossolálie je odmítána, pokud je považována za důkaz křtu Duchem Svatým. Jediným biblickým důkazem naplnění Duchem je ovoce Ducha (láska, radost, pokoj, atd. – Galatským 5:22-23) a poslušnost vůči Kristu, nikoli jediný konkrétní duchovní dar.
Odpověď: Tato námitka zaměňuje ovoce a dary Ducha. Mluvení jazyky bylo důkazem pro apoštoly, že pohané přijali dar Ducha (Skutky 10:44-47). Tato skutečnost se opakovala na dalších místech (např. v Efesu - Skutky 19:6) a je znamením církve dodnes, neboť ty, kdo uvěří, bude provázet znamení daru jazyků ("...a budou mluvit novými jazyky" - Marek 16:17).
***
Námitka 7: Důraz na osobní, subjektivní zážitky (jako je glossolálie) může vést k zanedbání objektivní pravdy Písma. Prožitky mohou pak mít větší autoritu než Bible, což je považováno za nebezpečné pro zdravou teologii.
Odpověď: To se samozřejmě netýká jen jazyků. Farizeové byli tak zaujati Písmem (Jan 5:39), že nerozpoznali Krista (Jan 5:40). Jakákoliv služba v církvi může být škodlivá pro toho, kdo ji dá na první místo. Zneužití nevylučuje použití (např. dar učení nebo proroctví lze také zneužít).
***
Námitka 8: Dnešní praxe glossolálie je spíše psychologickým jevem, naučenou reakcí v rámci charismatického shromáždění, nikoli nadpřirozeným darem od Boha.
Odpověď: Ano, existuje riziko imitace. Pokud je ale třeba nečinit cokoliv, co lze zneužít, pak je třeba zavrhnout učitele, protože existují falešní učitelé (2. Petrův 2:1), a nemít bratry v Kristu, jelikož existují i falešní bratři (Galatským 2:4). Měřítkem je ale vždy Písmo a ovoce Ducha, nikoliv plošná negace.
***
Námitka 9: Lidé mluvící jazyky se mohou považovat za duchovnější než ostatní, proto je lépe se daru jazyka vyhnout.
Odpověď: Pýcha se může projevit v jakémkoliv konání, nebo i v jeho odmítání. Mohou se cítit duchovnější i ti, kdo naopak jazyky nemluví, jelikož „rozpoznali“ tento „blud“ (pýcha ustanismu). Člověk může být pyšný i na své vyvolení. Jedinou možností, jak se vyhnout pýše na cokoliv v církvi, je nebýt křesťanem.
***
Námitka 10: Kdo mluví jazyky, nerozumí tomu, za co se modlí, a proto je lépe se jazyky nemodlit.
Odpověď: Zde je potřeba vznést tuto námitku proti Bohu a apoštolu Pavlovi, který to sám řekl: "Budu se modlit duchem, ale budu se modlit i rozumem" (1. Korintským 14:15). Pokud je třeba konat jen to, čemu rozumíme, je nutné opustit i víru v Boha, kterého nelze vidět a dokonce ani pochopit. Jedná se tudíž o věc víry a poslušnosti, nikoliv rozumového poznání.
***
Námitka 11: Písmo říká, že všichni nemají dar jazyka (1. Korintským 12:30). Proto je lépe o něj neusilovat a nechat vše na Bohu.
Odpověď: O duchovní dary máme horlivě usilovat, nikoliv být pasivní (1. Korintským 14:1). Kdo hledá, ten nalézá a kdo klepe, tomu bude otevřeno. Na dostupnost daru jazyka všem ale nejsou všichni letniční jednotní, nicméně daný verš (1. Korintským 12:30) se týká "úřadu“ mluvení na shromáždění, zřejmě s výkladem, nikoliv o běžné charisma mluvení jazyky pro vlastní potřebu (1. Korintským 14:4). Mluvení jazykem na shromážděni s výkladem je pak ekvivalentem proroctví a všichni proroky skutečně nejsme.
***
Námitka 12: V letničním hnutí jsem zažil bludy a manipulaci, a proto mluvení jazyky nemůže být z Ducha.
Odpověď: Manipulaci zažívali i křesťané v první církvi, kdy je například Diotrefés neoprávněně vylučoval z církve (3. Janova 1:10). Mezi křesťany v Korintku docházelo k nemravnosti a sektářství. Přesto Pavel tyto věci nespojuje s výskytem charismat ani charismata nezavrhuje.
***
Námitka 13: Mormoni, hinduisté nebo militantní muslimové také mluví jazyky, proto tento dar nemůže být pravý.
Odpověď: V kultech se lidé křtí, modlí, zpívají a například prorokují. Pokud všechny věci, které se v kultech praktikují, svědčí o tom, že se jedná o nezdravou praxi, je třeba se vystříhat především víry v Boha, v jehož jménu kulty tuto praxi provozují. Křesťané jsou nuceni rozlišovat duchy (1. Janova 4:1).
***
Námitka 14: Ti, kdo mluví jazyky, rozdělují sbory, proto nemůže být tento dar z Ducha.
Odpověď: Církve se dělily vždy z různých důvodů (1. Korintským 1:12). Jedním z nich je učení. Separatisté, kteří se dnes od církví oddělují a církve štěpí, jsou naopak často kritiky daru jazyků. Sbory lze proto rozbíjet i odmítáním duchovních darů. Pakliže se chceme vyhnout rozdělení z hlediska učení, je dobré žádné učení nemít nebo církev nenavštěvovat.
***
Námitka č. 15: V historii církve jazyky vymizely ve 4. století, což je důkazem, že došlo k jejich vymizení.
Odpověď: Ti, kdo toto tvrdí, obvykle zastávají i učení o postupné sekularizaci církve. Postupně totiž vymizel i důraz na ospravedlnění z víry a vyznavačský křest a od doby Konstantina se z vyznavačské církve stala církev lidovou. Nicméně duchovní dary, včetně jazyků, nikdy nevymizely a objevovaly se všude tam, kde se církev držela i dalších zmíněných pravd z Písma. S reformací se dary začaly opět projevovat.
Překonat obavy vírou
Ačkoliv tato úvaha není teologickým pojednáním ani systematickou studií, rád bych jen poznamenal, že bránou k přijetí daru jazyků je křest Duchem svatým, který bývá následnou zkušeností s Duchem při znovuzrození. Zaujalo mne, jak zarputile se dnes někteří této biblické pravdě brání a dokola argumentují námitkami, které jsem se snažil zodpovědět výše. Těm samozřejmě tento článek adresován není.
Je naopak adresován těm, kteří po této zkušenosti touží nebo ji již prožili a jsou znejistěni. Bojí se, aby nebyli svedeni. Mohu jim zaručit, že Bůh se má k upřímnému upřímně a že nedá hada tomu, kdo jej prosí o rybu. Já sám jsem zažil proniknutí destruktivního hnutí mezi klasické letniční, které však nedávalo člověku žádnou svobodu volby, ale násilně a manipulativně jej nutilo se mu otevřít. Pochybnosti a biblická zdrženlivost zde byly považovány za vzpouru a nevěru. Takto však Bůh nejedná. Touží si získat naši důvěru a trpělivě odpovídá na naše námitky.
Kdykoli jste proto kýmkoliv tlačeni a manipulováni prožít nějakou zkušenost, je třeba se mít na pozoru a odmítání je zde na místě. První a poslední slovo by neměli mít ani násilní extatici ani lovci heretiků, ale Písmo, promlouvající k nám hlasem Ducha svatého.
Dovětek pro hledající: Někteří se dnes ptají, jak ale příjmout křest Duchem? Odpovídám jim otázkou, jak přijali Krista? Když mi to sdělí, řeknu jim, že stejně tak mohou příjmout Ducha. Navíc v Písmu nejsme vyzývání příjmout Ježíše, ale uvěřit v něj (Skutky 16:31). Ducha však přijmout máme (Skutky 3:28).