Egalitarismus je zanedbáním trinitarismu
Egalitarismus, jak je v současném kontextu chápán, často zdůrazňuje, že mezi muži a ženami a obecně mezi lidmi by neměly být rozdíly nejen před Bohem a zákonem, ale i v příležitostech a rolích. Tato teologická pozice často tvrdí, že v Kristu se rozdíly mezi mužem a ženou stírají, přičemž se opírá o biblické texty jako Galatským 3:28. Jádrem tohoto pohledu je přesvědčení, že Duch svatý dává dary (charismata) všem, bez rozdílu pohlaví, což je samo o sobě pravdivé a potvrzené Písmem.
Je totiž pravdou, že v den Letnic byl Duch vylit a muži i ženy prorokovali a dostávali identická charismata (např. Skutky 2:17–18, citující Jóel 3:1–2). To ukazuje na plné a rovné postavení všech věřících jako přijatelů Ducha a obdarovaných k službě v církvi.
Zanedbání trinitarismu
Problém však nastává, když se tato rovnost na základě darů a přístupu (charismata) mylně zamění za stejnou funkčnost všech úřadů a rolí (dómata), které Bůh v církvi stanovuje. V teologické úvaze je klíčové, že Bůh dává dómata (úřady, povolání, specifická místa ve struktuře církve) a vše udílí ve své moci (např. 1. Korintským 12:4–6, 11).
Zde se objevuje zanedbání trinitarismu. Trinitární Bůh je jednotný v podstatě, ale odlišný v osobách a funkcích (Otec jako zdroj, Syn jako prostředník, Duch jako uskutečnitel). Duch, který vyvyšuje Krista, se jistě necítí méněcenným nebo utlačovaným. Tato jednota v odlišnosti a zároveň rovnosti je základním biblickým principem. Zanedbání tohoto principu vede k potlačení komplementarity, která je odrazem trojjediného Boha ve stvoření a ve vykoupení.
Pokud se egalitarismus opírá pouze o rovnost v Duchu (charismata), ale ignoruje Boží svrchované povolání k rozdílným úřadům (dómata), fakticky zanedbává uspořádání dané Otcem skrze Syna. Duch svatý sice udílí dary, ale vždy v souladu s Boží vůlí pro řád a stavbu církve. To se týká i rozdílů v pohlaví.
Komplementarita v Kristu a církvi
Rozdílnost muže a ženy a jejich rolí lze odvodit od vztahu Kristus a církev (např. Efezským 5:22–33) a apoštol Pavel používá tento vztah jako primární vzor pro vztah manželský. Kristus je hlavou církve a církev je jeho tělem – což vyjadřuje vztah jednoty a podřízení (ve smyslu řádu). Stejně tak Kristus je muž a církev je nevěsta (obraz ženy) – což je komplementární rozdíl a potvrzení pohlavní identity a rozdílné úlohy.
V Kristu se proto rozdíly mezi odlišnými úlohami muže a ženy v rodině a v církvi nestírají, ale naopak potvrzují a posvěcují. Církev jako celek je si rovná ve svých jednotlivých údech před Kristem, ale je strukturovaná s rozdílnými funkcemi a autoritami, které mají odrážet komplementární vztah v Trojici a ve vztahu Krista a církve. Stírání rozdílů v rolích ve jménu rovnosti v Duchu tak paradoxně vede k narušení obrazu Božího řádu v církvi a ve vztahu muže a ženy, který je postaven na hlubokém biblickém principu komplementarity (rovnost v hodnotě, rozdílnost v roli).
Závěr
Rovnost před Bohem a v darech Ducha je biblickou skutečností. Ale biblická teologie se nevzdává rozdílnosti rolí a úřadů. Egalitarismus se tak stává zanedbáním trinitarismu tím, že upřednostňuje rovnost v podstatě (jednota v Kristu, rovnost v daru Ducha) na úkor Božího řádu a odlišných, avšak vzájemně se doplňujících, rolí (funkcí v církvi), které vycházejí ze suverénního povolání Boha Otce a odrážejí komplementaritu v Trojici a mezi Kristem a církví. Plný biblický pohled tedy zahrnuje jak rovnost v hodnotě a obdarování, tak rozdílnost v rolích a úřadech.