Jsme svědky eschatologického návratu Židů do své vlasti?
Nejsem odborníkem na proroctví, ale podle některých exegetů se z Bible naplnilo již okolo 80–90 % předpovědí. Zatímco ve Starém zákoně, kromě některých časových úseků, kdy se neudála žádná významná události, lidé Boží jednání viditelně zažívali, žijeme v době, kdy se zřejmě žádná biblická proroctví aktuálně nenaplňují. Posledním naplněným proroctvím, na němž se shodují mnozí, bylo zničení chrámu v roce 70 po Kristu. Od té doby můžeme vidět pouze obecné znaky, jako jsou války, pronásledování apod., ale pokud vím, nejedná se o specifická znamení.
A přesto věřím, že jsme svědky naplňování prorctví, a to exodu Židů do Palestiny, což bylo prorokováno před takřka třemi tisíci lety. Je to podle mě něco, co nelze přehlédnout. Je tedy stát Izrael naplněním starozákonních předpovědí? Naplněním jistě ne, neboť Izrael stále setrvává ve vzpouře vůči Bohu tím, že odmítá oběť Ježíše Krista, který přišel v prvé řadě kvůli němu a namísto přijetí byl zabit. Ale věřím, že jde o naplňování daného proroctví. Navíc se do svaté země vrátila zhruba polovina Židů, ale jsem přesvědčen, že vlna exodu ještě vyvrcholí. Například Židé z Evropy, kde se například z Londýna, jednoho z bývalých nejkřesťanštějších měst, stalo město muslimské včetně starosty, budou mít možná brzy k exodu pádný důvod. Domnívám se, že vlna rýsujících se pogromů přivede Židy zpět do jejich otčiny, na sebe možná nenechá dlouho čekat.
Ale i přes tuto skutečnost jsou mnozí, kteří mají pochybnosti, zda jsou skutečně svědky očekávaného eschatologického exodu. Dotyční sice nemohou zpochybnit samotnou skutečnost stěhování celého jednoho národa, ale jsou zřejmě přesvědčeni, že jde o jakousi nahodilou událost, která nemá teologický význam. Možná ji Bůh jen dopouští nebo toleruje. Náš postoj v této věci je však zásadní. Pokud jde o biblický exodus posledních dnů, bezesporu nejsme daleko ode Dne Hospodinova. Pokud to ale není onen zaslíbený exodus, Židé se patrně z Izraele odstěhují a možná někdy v budoucnu, což bude trvat staletí, ke skutečnému exodu dojde. Je vidět, že tento nepatrný „detail“ může naprosto změnit smýšlení křesťanů vzhledem k budoucím událostem.
Pokud ale dnes nevidíme zaslíbený exodus, o co by se mělo jednat? Slyšel jsem spoustu různých námitek, z nichž mě zaujaly čtyři.
Námitky proti současnému exodu
Zkusme si některé argumenty předestřít a zamyslet se nad nimi. Podotýkám, že jde jen o část. Podrobnější odpověď by si zasloužila knížku, nikoliv chatrně strukturovaný článek.
- Chazaři místo potomků Abrahama: Jednou z námitek je, že současní obyvatelé Jeruzaléma nejsou potomky Abrahama, ale jde prý o potomky Chazarů, pohanské konvertity k judaismu. Tuto teorii zastává Shlomo Sand, izraelský profesor historie, který ve své knize The Invention of the Jewish People (Vynález židovského národa) z roku 2008 tvrdil, že Židé nejsou jednotné etnikum a podpořil myšlenku masivních konverzí, včetně konverze Chazarů, jako hlavního zdroje evropských Židů. Dalším prominentem této teorie byl Arthur Koestler, který napsal v roce 1976 knihu The Thirteenth Tribe (Třináctý kmen), ve které prohlásil, že aškenázští Židé pocházejí převážně z Chazarů. Kniha byla velmi čtená, ale akademickou obcí byla odmítnuta. Oba autoři jsou přitom židovského původu, což dává jejich tvrzení jistou váhu. Nejsem genetik ani antropolog, a proto se tímto argumentem nemohu dále zabývat.
- Naplněná proroctví: Hojně sdíleným argumentem je skutečnost, že proroctví, která se týkají návratu Židů, se naplnila návratem z babylónského zajetí. Ovšem řada eschatologických proroctví se naplnila v Písmu vícekrát. Například ohavnost znesvěcení již dvakrát a mnozí očekávají její triplikaci. Navíc se v oněch proroctvích mluví i o vyvedení ze všech zemí, ze všech koutů světa včetně ostrovů, a tento exodus těsně předchází završení dějin lidstva, na které naváže Kristův druhý příchod. Tento aspekt se nemohl naplnit v 6. století před Kristem.
- Zaslíbení země přešlo na církev: Dalším častým argumentem je, že Abrahamovo požehnání přešlo skrze víru v Krista na církev, která má přislíbeno vlastnictví Země, a netýká se tudíž Kanaánu. Ano, to je jistě pravda. Jenže toto zaslíbení se týká až života ve vzkříšeném těle a na tuto Zemi zatím nedosahují ani apoštolové, kteří rovněž čekají na své vzkříšení. Bylo by proto bláhové očekávat, že obrácení Židé se mají možnost odstěhovat do nového Jeruzaléma, který zatím neexistuje. Podle této teorie však nemají ani obrácení Židé na Kanaán žádný teologický nárok. Jejich země byla zduchovněna, přenesena do budoucna, ale obyvatelná zatím není.
- Podmínka obrácení k Bohu: Další námitka tvrdí, že pokud by se jednalo o exodus, museli by se Židé nejprve stát křesťany. Tento argument vychází z Deuteronomia 30:2–5, kde se žádá plnění Zákona. Jelikož se jedná o ustanovení Mojžíšova zákona, který byl naplněn Kristovým životem a zrušen jeho smrtí, a Židé nebyli vyhnáni proto, že neplnili Mojžíšův zákon, ale naopak pohrdli milostí, ani tento argument pro mě není relevantní.
- Podmínka stejné generace: Následující argument je podobný. Připouští sice, že by se mohlo jednat až o obrácení Židů usídlených ve své vlasti, ale muselo by se jednat o stejnou generaci. Jelikož nikde takovou podmínku nečtu a exodus ještě zdaleka neskončil, rovněž nemám důvod tuto tezi vyvracet. Zdá se, že Bůh nikdy nespěchá a že se jeho míra času od té naší značně liší.
Přesto bych se zde rád zamyslel nad posledními argumenty, jelikož exodus Židů před příchodem Krista je skutečně spojen s obrácením. Jaké bude pořadí a jaká bude případná časová prodleva?
Prekonverzionismus nebo postkonverzionismus?
Proroctví o budoucím shromáždění Izraele z rozptýlení jsou často spojena s duchovní obnovou. Následující texty popisují, jak Bůh nejen fyzicky navrátí svůj lid do jeho země, ale také ho následně promění. Texty zde mají zřetelně eschatologický charakter a směřují k zalíbené obnově ve formě přijetí Ducha, až se Izrael opět usadí v zaslíbené zemi. V tom se shodují všichni tři velcí proroci: Ezechiel, Izajáš a Jeremjáš. Porovnejme nyní, zda následuje konverze exodus nebo zda je tomu naopak.
Exodus a obnova u velkých proroků
Ezechiel
Prorok Ezechiel ve 36. kapitole prorokuje fyzický návrat Izraelců do země (v. 24) s následnou duchovní obnovou (v. 25–27), která zahrnuje očištění a vložení nového srdce a Ducha, což teprve vede k plnému obnovení vztahu Smlouvy (v. 28). Po babylónském zajetí Izraelité Ducha neobdrželi. Jde tudíž očividně o náznak Nové smlouvy na pozadí té Staré.
Ezechiel 36:24–28: "Posbírám vás z pohanů, shromáždím vás ze všech zemí a přivedu vás zpět do vlasti. Pokropím vás čistou vodou a budete čistí. Ode vší vaší nečistoty a ode všech vašich hnusných model vás očistím. Dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha. Vezmu vám z těla srdce z kamene a dám vám srdce z masa. Vložím vám do nitra svého Ducha a způsobím, abyste se řídili mými pravidly, dodržovali mé zákony a jednali podle nich. Budete bydlet v zemi, kterou jsem dal vašim otcům. Budete mým lidem a já budu vaším Bohem."
Tato vize je pak symbolicky zobrazena údolím suchých kostí v následné kapitole, což symbolizuje celý dům Izraele, který ztratil naději. Bůh prorokovi říká, že nejprve Hospodin shromáždí kosti do své země (v. 12), a ty následně obdrží Ducha (v. 14).
Ezechiel 37:11–14: "Proto prorokuj a řekni jim: Toto praví Panovník Hospodin: Hle, já otevřu vaše hroby a vyvedu vás z vašich hrobů, můj lide, a přivedu vás do izraelské země. I poznáte, že já jsem Hospodin, až otevřu vaše hroby a vyvedu vás z hrobů, můj lide. Vložím do vás svého ducha a oživnete. Dám vám odpočinutí ve vaší zemi. I poznáte, že já, Hospodin, jsem to vyhlásil i vykonal, je výrok Hospodinův."
Jeremjáš
Prorok Jeremjáš rovněž v 32. kapitole odkazuje na shromáždění ze všech národů (v. 37) a následné zaslíbení přijetí Ducha (v. 40). I když tento děj nemusí být nutně vykládán jako časová posloupnost, gramatická konstrukce věty, kde zaslíbení Ducha, popsané až po vyvedení „ze všech zemí“, tomu nasvědčuje.
Jeremjáš 32:37–40: "Hle, shromáždím je ze všech zemí, do nichž jsem je v hněvu, ve svém rozhorlení a ve velké zuřivosti zahnal. Přivedu je zpět na toto místo a dám jim přebývat v bezpečí. Budou mým lidem a já budu jejich Bohem. Dám jim jedno srdce a jednu cestu, aby se mě báli po všechny dny..."
Izajáš
Podobnou symboliku můžeme vidět i u Izajáše ve 43. kapitole, kde je popsán exodus ze všech světových stran (v. 6) a dále je podtrženo, že se jedná o lid duchovně slepý a hluchý (v. 8). Právě vyvedení hluchých a slepých bude důkazem zázračného jednání a následného poznání Hospodina, což je nutně spojeno s duchovní obnovou (v. 10).
Izajáš 43:5–11: "Neboj se, já budu s tebou. Tvé potomstvo přivedu od východu, shromáždím tě od západu. Severu poručím: ‚Vydej!‘ a jihu: ‚Nezadržuj!‘ Přiveď mé syny zdaleka a mé dcery od končin země, každého, kdo se nazývá mým jménem a koho jsem stvořil ke své slávě, koho jsem vytvořil a učinil. Vyveď ten lid slepý, ačkoli má oči, ty hluché, ač mají uši. Ať se vespolek shromáždí všechny pronárody, národy ať se spolu sejdou. Kdo z nich co oznámí? Kdo z nich nám ohlásí, co bylo na počátku? Ať postaví své svědky a ospravedlní se! Lidé o tom uslyší a řeknou: ‚Je to pravda.‘ Mými svědky jste vy, je výrok Hospodinův, a můj služebník, jehož jsem vyvolil. Tak mě poznáte a uvěříte mi a pochopíte, že to jsem já. Přede mnou nebyl vytvořen Bůh a nebude ani po mně. Já, já jsem Hospodin, kromě mne žádný spasitel není."
Malí proroci
Přestože exodem se explicitně zabývali tři hlavní předexilní, resp. exilní proroci, zaslíbení obnovy ke konci časů je častým námětem promluv například Jóele a Zacharjáše.
Jóel
Slavná letniční pasáž proroka Jóele sice neuvádí exodus, zato popisuje Izraelce ke konci časů, kteří obdrží Ducha. Je přitom nasnadě, že pokud je před tímto zaslíbením uvedena obnova země, museli se sem před sklonkem časů Izraelci nějak dopravit. Nejprve je uvedena obnova země skrze vylití dešťů (v. 23) a následně dochází k vylití Ducha (v. 28), tedy duchovní obnova opět následuje exodus.
Jóel 2:23–28: "Synové Siónu, jásejte a radujte se z Hospodina, svého Boha, protože vám dává učitele spravedlnosti. Sesílá vám hojně déšť, déšť podzimní i jarní, tak jako dříve… A stane se potom, vyleji svého Ducha na všeliké tělo." Zde je uvedeno, že Izraelci ve zničené zemi obdrží „pozdní“ déšť, symbol požehnání a tělesné obnovy, a poté obdrží Ducha „a stane se poté, vyleji svého Ducha na všeliké tělo“.
Zacharjáš
Poslední (ale nikoliv poslední biblickou) ukázkou je pasáž z proroka Zacharjáše, jehož proroctví vrcholí druhým Kristovým příchodem na Olivovou horu, z čehož lze chápat, že se rovněž jedná o konec časů. Také zde je již rozptýlený Izrael před příchodem Krista shromážděn ve své domovině (sídlí v Jeruzalémě ). Verše 12:1–9 pak ukazují válku proti Izraeli a 12:10 ukazuje na obrácení Izraele a vylití Ducha. Jinými slovy, zde je Izrael zobrazen již ve své zemi a je mu zaslíbena obnova. Toto obrácení Izraele ve své zemi před příchodem Krista k Němu samotnému ilustrují snad nejvýmluvnější verše:
Zacharjáš 12:10: "Na dům Davidův, na toho, jenž sídlí v Jeruzalémě, vyleji ducha milosti a proseb o smilování. Budou vzhlížet ke mně, kterého probodli. Budou nad ním naříkat, jako se naříká nad smrtí jednorozeného, budou nad ním hořce lkát, jako se hořce lká nad prvorozeným."
Je třetí exodus něčím podmíněn?
Pakliže mluvíme o době Nové smlouvy, pak je ztěží možné mluvit o plnění Zákona. Bůh sám, z vlastní inicicativy, přivádí svůj lid do svaté země. Činí tak pro svoji slávu, z nezasloužené milosti. Ostatně svědčí o tom sám právě v kapitole, která je asi nejzřetelnějším svědectvím pro prekonverzionismus:
Ezechiel 36:22–23: "Proto říkej domu Izraele: ‚Takto praví Panovník Hospodin: Nečiním to pro vás, ale pro své svaté jméno, které jste poskvrnili mezi národy, do nichž jste přišli.‘ A posvětím své velké jméno, které bylo poskvrněno mezi národy, a které jste poskvrnili mezi nimi. A poznají národy, že já jsem Hospodin, praví Panovník Hospodin, když se ukážu na vás před jejich očima."
Podobných prohlášení je v souvislosti s exodem celá řada.
Závěr
Ať už je náš postoj k sionismu jakýkoliv, vypadá to nasvědčuje, že se Izrael na sklonku časů shromažďuje nebo je shromážděn ve své zemi a zatím je neobrácen. Pokud se skutečně jedná o Boží dílo, doporučuji se zamyslet nad biblickými prorctvími. Zatímco Ezechiel, Jeremjáš a Izajáš ukazují na exodus, který doposud neměl obdoby, jelikož se udává ke konci časů ze všech zemí a úhlů světa, zřejmě až poté následuje obdržení Ducha, což obojí neodpovídá exodu ani z egyptského, ani z babylónského zajetí. Malí proroci, jako jsou Jóel a Zacharjáš, spojují tuto duchovní obnovu s koncem světa, resp. s druhým příchodem Krista. Ti, kteří trvají na postkonverzionismu na základě plnění skutků Zákona podle Deuteronomia v době milosti, se zřejmě budou muset vypořádat i s posloupností obnovy ve výše uvedených verších, kde se až Božím svrchovaným zásahem obrátí duchovně hluší a slepí, kteří jsou již shromáždění ve své zemi.