Zemřel Josef Potoček
Dnes jsem dostal parte se jménem bratra Josefa Potočka. Znal jsem opravdu jen málo křesťanů, s jejichž pohledem bych se dokázal tak ztotožnit, jako právě s jeho. Josefa Potočka jsem poprvé letmo poznal, když se stal starostou Hradce Králové, kde jsem studoval. O něco později recenzoval naši brožurku o homeopatii. Celkem jsem jej požádal o recenzi svých dvou knížek, z nichž jedna teprve vyjde. Byl velmi přínosným recenzentem se shodným pohledem na mnoho věcí. Miloval jsem jeho články v Životě víry i jeho studie o branhamismu a adventismu, které mi posloužily k orientaci.
Bratr Potoček byl, stejně jako já, kreacionistou. Pracoval i v příbuzném oboru. Byl chemikem. Věřil v křest Duchem svatým, mluvením v kazycích, ale zůstával pevně zakotven v Písmu. Byl jsem nadšen, když mu koncem 90. let vyšel v Životě víry článek o Torontském požehnání, a divil jsem se, že byl schválen k tisku. Měl jsem rovněž stejný pohled na ekumenismus i celkové ubírání se církve v současnosti a zjistil jsem, že byl též křesťanským sionistou. Když jsem se setkal s nějakým novým fenoménem, vždy mě napadlo, jak by to asi viděl.
V roce 2024 přijal mé pozvání a vystoupil na konferenci o stvoření. Obdivoval jsem jeho úžasný záběr v oborech, kam jsem sám nedohlédl. Vůbec bych neřekl, že mu bylo již 83 let. Tipoval jsem jej na zdatného sedmdesátníka. Minulý týden mi poslal svoji knížku o Izraeli a ještě jsem mu stačil poděkovat.
Ačkoliv se bratr Josef má již nesrovnatelně lépe než já, lidé jeho formátu budou církvi citelně chybět. Čest jeho památce!