Jak puritáni honili čarodějnice
Je to už řada let, kdy jsem zastával nejrůznější sborové funkce. Byl jsem poradcem biskupa, starším sboru, vedoucím mládeže, vedoucím skupinky a redaktorem sborových listů. Prakticky veškerý můj volný čas – vlastně to nebyl „volný čas“ - pohltil sbor. Jenže já jsem v tom byl šťastný, můj život měl smysl a dělal jsem to rád. Nebylo v tom ani zbla „sektářské horlivosti“, jak by možná mohli konstatovat někteří sektobijci.
Jenže jsem měl docela náročné zaměstnání a někdy jsem zůstával ve své laboratoři do večerních hodin, odkud jsem rovnou odjížděl do sboru. V sobotu jsem pral, žehlil a vařil. Byl jsem tehdy svobodný.
Jednou jsem se dostal do situace, bylo to v neděli, kdy jsem musel buď dokončit článek do Života v Kristu a puritánech v USA, nebo psát domácí úkol z angličtiny. Věděl jsem, že pořádně mohu udělat jen jednu věc, ne obě. Proto jsem se rozhodl pro Život v Kristu a obětoval jsem angličtinu. Psal jsem zrovna o čarodějnickém procesu v Salemu, kde se puritáni rozhodli popravovat čarodějnice.
Na angličtinu jsem přišel nepřipraven. Kurzy tehdy vedl jeden bývalý metodista, Američan, který ovšem miloval pornografii a černou magii a byl znalcem všech hororů. Utekl z "puritánské" Ameriky do "svobodné" Evropy. Vždy jsme na sebe naráželi, ale byl to docela fajn chlapík. Když přišel, vůbec nechtěl domácí úkol. Přišel na mne nachystán, aby trochu potrápil moji víru. Věděl, že jsem protestant, a tak se mne zeptal, jestli vím o tom, že protestanti v USA pořádali hon na čarodějnice. Měl k tomu připravený článek. Pousmál jsem se a detailně jsem mu celý proces popsal včetně duchovního pozadí. Zůstal na mne opravdu překvapeně hledět a získal jsem jeho respekt.
Po několika letech mne tento učitel nechal pozdravovat od kolegy. Sdělil, že mi má vyřídit, že John našel Boha. Kristova slova o hledání Božího království na prvním místě mají tedy i dnes univerzální platnost.