Čtyři teologické pohledy na Izrael
Určitým tématům v církvi se nelze vyhnout. Nicméně teologie je v něčem podobná matematice, resp. kombinatorice. Máme zde několik omezených možností. Při jejich srovnání nakonec zjistíte, že se prostě jedné z nich natolik blížíte, že ji prakticky zastáváte. Jedná se o teologii smlouvy (TS), klasický dispenzacionalismus (KD), progresivní dispenzacionalismus (PD) a teologii nové smlouvy (TNS). Jsou seřazeny dle doby jejich vzniku. Pro pohled na Izrael je přitom podstatný pohled na Abrahamovo požehnání a vládu Krista jako davidovského krále v miléniu. Ačkoliv jde o komplexní systémy, jejich rozdíl je podle mne nejlépe možné sledovat v pohledu právě na tyto fenomény. Podotýkám, že jde o velmi zjednodušený pohled! Co tedy tyto systémy říkají?
1. Teologie smlouvy
1.1 Popis
Tento systém vznikl v 16. – 17. století v rámci reformované teologie. TS nevidí současný stát Izrael jako naplnění biblických proroctví. Vzhledem k tomu, že církev je pro TS "duchovním Izraelem", který nahradil Izrael fyzický, události související s moderním státem Izrael považuje za politické a historické, nikoli teologicky významné. TS nepřisuzuje znovuzrození izraelského státu žádný specifický ani prorocký význam a věří, že Boží zaslíbení daná starověkému Izraeli se buď naplnila v Kristu, nebo se přenesla na církev.
1.2 Abrahamovo požehnání
TS přistupuje k Abrahamovu požehnání duchovně. Podle tohoto pohledu se požehnání, včetně slibu země, naplnilo v Ježíši Kristu a platí pro všechny věřící – církev. Církev je vnímána jako "duchovní Izrael", který zdědil všechna Abrahamova požehnání. Z toho důvodu je současný návrat Židů do Izraele vnímán spíše jako politická a historická událost, bez specifického teologického nebo prorockého významu.
1.3 Davidovský král
TS považuje církev za duchovní Izrael a věří, že Kristova vláda na Davidově trůnu je již nyní naplněna v nebi. Trůn je vnímán spíše jako duchovní symbol Boží vlády nad celým stvořením, a nikoli jako budoucí pozemské, politické království. Starozákonní proroctví o Davidově trůnu jsou chápána alegoricky nebo typologicky, kdy Kristus jako mesiáš a král plní veškeré sliby, které byly dány Izraeli. Neexistuje budoucí literární, pozemská vláda Krista z Jeruzaléma.
1.4 Pohled na milénium
TS věří, že tisícileté Kristovo království, o němž se píše v knize Zjevení, není doslovná pozemská vláda. Namísto toho je to současná duchovní vláda Krista z nebe, která začala jeho prvním příchodem a trvá až do jeho druhého příchodu. Po druhém příchodu Ježíše Krista nastane vzkříšení, poslední soud a nový nebesa a nová země. Existuje i optimističtější (nebo utopická) verze, která věří, že Kristovo duchovní království se bude postupně šířit po celé zemi a povede k období spravedlnosti a míru (tisíciletí). Po tomto období se Kristus vrátí. (Amilénialismus a posmilénialismus).
2. Klasický dispenzacionalismus
2.1 Popis
Jeho počátky jsou spojeny s učením Johna Nelsona Darbyho a bratrským hnutím v 19. století. KD považuje založení státu Izrael v roce 1948 za jednu z nejvýznamnějších událostí v dějinách. Vidí ho jako přímé naplnění starozákonních proroctví o shromáždění Židů do jejich země. Pro KD jsou Izrael a církev dva oddělené národy, a znovuzrození Izraele je prvním krokem v Božím plánu, který povede k událostem posledních dnů. Existence Izraele v jeho původní zemi je pro KD zásadní, jelikož se zde budou odehrávat klíčové eschatologické události, jako je velké soužení a druhý příchod Krista.
2.2 Abrahamovo požehnání
KD vidí současný návrat Židů do Izraele jako doslovné naplnění Abrahamova požehnání. Podle této teologie platí Abrahamovo požehnání (včetně slibu země) primárně pro fyzický, etnický Izrael. Exodus Židů je považován za klíčový prorocký akt, který dokazuje, že Bůh dodržuje své smlouvy. Znovuzrození státu Izrael je tedy vnímáno jako zásadní znamení blížících se událostí konce času, které se odehrají na této zemi.
2.3 Davidovský král
Protože KD striktně rozlišuje mezi Izraelem a církví. Věří, že Bůh má pro každý z těchto národů odlišný plán spásy a odlišná zaslíbení. Kristova vláda na Davidově trůnu je chápána doslovně a je zaslíbena Izraeli. Podle tohoto pohledu se Kristus vrátí na zem, aby založil své tisícileté království (milénium) a bude vládnout z Jeruzaléma na doslovném Davidově trůnu. Během tohoto období bude Mesiáš vládnout nad všemi národy, a Izrael jako národ bude hrát v tomto pozemském království klíčovou roli.
2.4 Pohled na milénium
KD zastává, že Kristus se vrátí na zem a doslovně bude vládnout tisíc let v pozemském království. Toto království bude mít centrum v Jeruzalémě a bude obnoveno pro Izrael. Věří, že Kristus před velkým soužením (sedmiletým obdobím soudu na Zemi) vezme svou církev do nebe (tzv. vytržení), aby ji ochránil před Božím hněvem. Poté se Kristus vrátí s církví, aby porazil Antikrista a nastolil své milénium. (Pretribulační futurický premilénialismus).
3. Progresivní dispenzacionalismus
3.1 Popis
Vznikl v rámci KD koncem 20. století. Mezi klíčové postavy, které tento směr formulovaly a propagovaly, patří Craig A. Blaising a Darrell L. Bock, oba spojení s Dallas Theological Seminary. PD rovněž považuje založení státu Izrael za prorocky významné, ale v širším kontextu. I když stejně jako KD uznává, že Izrael a církev mají oddělené plány, zdůrazňuje, že obě perspektivy se v Kristu překrývají a jsou sjednocené v jednom Božím lidu. PD vidí založení moderního Izraele jako důkaz Boží věrnosti jeho zaslíbením. Na rozdíl od KD, který často vidí obnovu Izraele pouze jako přípravu na budoucí události, PD vnímá současný stát Izrael jako součást progresivního naplňování proroctví, které již začalo a bude pokračovat až do Kristova druhého příchodu.
3.2 Abrahamovo požehnání
PD rovněž považuje návrat Židů do Izraele za prorocky významný, ale s jemnějším rozlišením. I když souhlasí, že Abrahamovo požehnání má stále platnost pro Izrael, zdůrazňuje, že se jeho naplnění v Kristu a církvi progresivně rozvíjí. Současná alija je vnímána jako součást tohoto postupného plánu. Ačkoli Židé stále mají slíbenou zemi, jejich návrat je součástí širšího Božího plánu, který se postupně naplňuje, a to nikoliv jako izolovaná událost.
3.3 Davidovský král
PD se pokouší překlenout rozdíly mezi TS a KD. Na jedné straně udržuje rozdíl mezi Izraelem a církví, ale zároveň vidí mezi nimi souvislost. Věří, že Kristova vláda na Davidově trůnu začala již nyní v duchovním smyslu, ale bude naplněna i budoucím, pozemským královstvím. Současná vláda Krista je chápána jako „progresivní naplňování“ Davidovské smlouvy, které bude kulminovat doslovnou tisíciletou vládou na zemi. Zde se Kristus vrátí a usedne na Davidův trůn v Jeruzalémě, čímž naplní celou smlouvu v jejím politickém i duchovním rozměru.
3.4 Pohled na milénium
Stejně jako KD, PD věří v budoucí doslovné tisícileté království, kde bude Kristus vládnout na zemi. Nicméně, PD vidí částečné naplnění proroctví o Davidově trůnu již nyní v Kristově současné vládě v nebi. Budoucí pozemská vláda je konečným a plným naplněním. PD není tak dogmatický v otázce vytržení před velkým soužením. Někteří zastávají pre-tribulační vytržení, jiní vidí vytržení spíše během doby soužení, než striktně před ní, a zřídka se vyskytují se i post-tribulační pohledy. (Futurický premilénialismus).
4. Teologie nové smlouvy
Vyvinula se na konci 20. a na začátku 21. století jako teologické hnutí a reakce na TS a KD a PD. Její myšlenky se objevily v různých kruzích, zejména v baptistických a anabaptistických tradicích.
4.1 Popis
Teologie nové smlouvy (TNS) stojí mezi TS a KD resp. PD. I když podobně jako TS vidí Izrael a církev jako jeden Boží lid, někteří její zastánci nevylučují, že Bůh má s etnickým Izraelem stále specifický plán, a proto mohou současnému státu Izrael přisuzovat určitý prorocký význam. Ten je však vnímán spíše jako znamení Boží věrnosti jeho lidu a příprava na budoucí duchovní probuzení, nikoliv jako doslovné a konečné naplnění proroctví, jak to vidí dispenzacionalisté.
4.2 Abrahamovo požehnání
TNS věří, že Abrahamovo požehnání se naplňuje v Nové smlouvě skrze Krista, která je centrem celého Božího plánu. Na rozdíl od TS však nepřijímá myšlenku úplné náhrady. Mnozí zastánci TNS proto vidí současný exodus Židů do Izraele jako znamení, že Bůh má s Izraelem stále plán, který vyvrcholí jejich spásou na konci věků, ale tento plán je součástí jednoho celkového plánu spásy, nikoliv dvou oddělených.
4.3 Davidovský král
TNS se soustředí na Novou smlouvu v Kristu jako na jedinou, která je nyní v platnosti. Všechny ostatní smlouvy (např. s Abrahamem, Davidem nebo smlouva Zákona) byly buď dočasné, nebo jsou v Kristu plně naplněny. Podobně jako TS, TNS chápe Kristovu vládu na Davidově trůnu jako současnou duchovní realitu. Ježíš sedí na trůnu nebeského království a vládne nad svou církví. TNS nečeká na budoucí pozemské politické království, protože věří, že veškerá starozákonní proroctví, včetně těch o Davidově trůnu, jsou nyní naplňována duchovním způsobem v církvi.
4.4 Pohled na milénium
TNS věří, že Kristus již vládne na svém trůnu v nebi a že tisíciletí je současná duchovní realita. TNS zdůrazňuje, že Starý zákon je v Nové smlouvě plně naplněn a že neexistuje potřeba pro budoucí doslovné pozemské království pro Izrael jako národ, protože církev je naplněním Božího plánu spásy. (Amilénialismus).
Závěr
Mnoho křesťanů si tyto věci neuvědomuje v souvislostech a často kombinuje jednotlivé pohledy. Je to samozřejmě možné; činí tak i vynikající reformovaný teolog John Pipper, nicméně některé postuláty jsou neslučitelné. Pokud by vás tento nástin zaujal, nabízím detailnější pohled v článku, který jsem napsal před třiceti lety. Tehdy jsem vůbec v těchto intencích neuvažoval a neměl jsem znalosti o daných teologických systémech. Měl jsem jen Bibli a konkordanci. Pokud ale odložíte různé časopisy, knížky a příručky, které vám nabídnou ten zaručeně jediný a správný názor, zjistíte, že situace je poněkud komplikovanější, než by se na první pohled mohlo zdát. Pro srovnání je možné nahlédnout i další pohled.
Dodatek
Poté, co jsem AI nakrmil svými daty, zadal jsem ji otázku, jaký z výše uvedených systémů zastával apoštol Pavel? Zde je výsledek:
Pokud bychom měli teologii apoštola Pavla zařadit do moderních systémů, patřila by nejblíže k progresivnímu dispenzacionalismu (PD). Žádný z těchto moderních systémů se sice nedokáže dokonale shodnout s Pavlovým učením, ale PD nejlépe zachycuje hlavní body, které Pavel zdůrazňuje. Pavlova teologie v listu Římanům (kapitoly 9–11) obsahuje prvky, které tvoří základ PD.
Za prvé, Pavel jasně rozlišuje mezi současným postavením Izraele a církve. Uvádí, že Izrael se „minul“ s příchodem Mesiáše, což umožnilo pohanům vstoupit do Božího plánu. Tím se vytváří dočasné rozdělení rolí.
Za druhé, a to je nejdůležitější, Pavel mluví o budoucím sjednocení. Píše, že po "plnosti pohanů" bude "celý Izrael zachráněn" a navrácen do Božího plánu. To ukazuje na konečné spojení Židů a pohanů v jeden Boží lid.
KD se neshoduje se s Pavlem, protože tento systém učí, že Izrael a církev zůstanou navždy dvěma oddělenými Božími lidmi. TS a NTS se od Pavla odchylují v tom, že odmítnutí Izraele považují za trvalé. Nevěří v budoucí, doslovné navrácení Izraele do Božího plánu, což je v přímém rozporu s Pavlem.