Cílem učení je láska z čistého srdce
Motto: Cílem našeho vyučování je láska, která pramení z čistého srdce, dobrého svědomí a upřímné víry.
V životě jsem zažil už nejednu vlnu učení. Obvykle nesprávného, ale ne vždy. Toto učení, spojené s různou praxí, se přežene sbory jako mohutná lavina. Někdy by člověk rád zůstal chvíli stranou a nevrhal se po hlavě stejným směrem, ale to obvykle není možné. Člověk je vystaven nejen tlaku tomu uvěřit, ale také to aktivně podporovat. Pokud tak včas neučiní, je na něj nahlíženo jako na překážku pro přicházející probuzení.
Nemá cenu uvádět konkrétní příklady, myslím, že každý si je dokáže vybavit. Obvykle jde o věc, která narušuje dosavadní liturgii, přináší nová učení a zjevení, přičemž se vyhrožuje těm, kteří by se odvážili postavit proti. Vlna obvykle trvá tři až pět let, někdy i déle, způsobí rozdělení a opadne, než ji vystřídá další, odlišná či podobná.
Existují však skutečné vlny, které jsou působeny Duchem svatým. Například reformace, anabaptisté v Německu, metodisté v Anglii a letniční v USA.
Všiml jsem si jedné zásadní a až mrazivé rozdílnosti, která se projevuje v průběhu historie. Pravá probuzení nebyla násilná, lidé k nim nebyli nuceni. Často působila skrytě v domácnostech a jejich protagonisté nikoho nenutili, ale strhli druhé svým příkladem. U nepravých probuzení jsou lidé nuceni k účasti, často pod nejrůznějšími pohrůžkami.
Protagonisté pravých probuzení byli často pronásledováni, nepochopeni a mnohdy se museli skrývat nebo bojovat o život.
Protagonisté nepravých probuzení byli hluční, agresivní a často pronásledovali ty, kdo je nenásledovali, a vyhrožovali jim kletbami.
Dám nyní do kontrastu letniční probuzení a Torontské požehnání.
První letniční byli vylučováni z církví, šířily se o nich hrozné zkazky. Oni sami přitom nikoho nenutili k následování a hledali jen prostor pro svou praxi. Nedostalo se jim ho, a tak museli odejít. Tím neříkám, že se nedopouštěli výstřelků. Vyrůstaly však z nich tisíce nových sborů a církví po celém světě.
Torontské požehnání bylo násilné a lidé byli často tlačeni k jeho praxi. Každému, kdo nesouhlasil, se skrytě vyhrožovalo a někdy byly nad nimi proklamovány nejrůznější pohrůžky. Lidé, kteří byli proti, byli někde i eliminováni. Nepřineslo to však probuzení, ale množství rozdělených sborů, a když opadlo, křesťanů v církvích spíše ubylo.
To byl jen malý příklad.
Osobně věřím, že pokud je hnutí z Ducha, má holubičí povahu. Nevede k agresivitě, nabubřelým prohlášením nebo falešným proroctvím.
Vždy jsem věřil, že učení je důležité, ale je třeba připomenout jeho hlavní cíl, a to je láska z čistého srdce. Pavel věřil, že Zákon je v Kristu naplněn a že křesťané už nežijí pod Zákonem. Přesto apeloval na lásku, kdy bratry, kteří rozlišovali svátky a stravu, bylo třeba přijímat a milovat. Dokonce natolik, že pokud by byl někomu, kdo nejí maso, kamenem úrazu, měl by se toho v jeho přítomnosti vzdát. Dnes bychom na takového bratra možná pořádně zatlačili a vysvětlili mu, že se mýlí. Ale pozor! Přesvědčení srdce nelze vynutit vnějším tlakem.
Pavel proto apeluje, abychom bratra slabšího ve víře přijímali mezi sebe a nepřeli se s ním o jeho názory. Všimněme si, že mluví o „bratru“, tedy o někom, kdo patří Kristu. Vím, jak je ošidné se nad někoho povýšit, že je slabší, a blahosklonně ho tolerovat. Jenže on vůbec nemusí být slabší ve víře jen proto, že má jiný názor. Tím slabším mohu být například já.
Ale proč vůbec píši tento článek?
Dnes už není na tapetě pneumatologie. Už se nediskutuje o křtu Duchem, jazycích atd. V tom dnes mají všichni jasno. Většina evangelikálů nepopírá duchovní dary, možná jim ale schází a nepraktikují je. Zato se živě diskutuje o eschatologii. Podstatné dnes je, zda věřím, nebo nevěřím v obnovu Izraele, zda věřím, nebo nevěřím ve vytržení před soužením. Nebo zda soužení bude, nebo již bylo, a podobně.
Neříkám, že to není důležité. Může se stát, že až přijde antikrist, část církve ho nepozná kvůli svému učení, že se s ním nemá setkat. Jiní ho přivítají, protože bude přijat v Izraeli. Další ho možná rozpoznají jako mesiáše, který přišel ustanovit království. V podstatě k antikristovi jednou mnozí zaujmou postoj podle své eschatologie. To vše si uvědomuji a vím, že je to důležité.
Co však odmítám, je dnešní církevní válka a rozdělení kvůli těmto věcem. I člověk, který má naprosto scestnou eschatologii, bude zachován, pokud miluje Krista. A i ten nejsečtělejší bratr může být zaslepen, pokud nebude milovat Krista. Samozřejmě to platí i naopak.
Jedno si ale zakažme! Nevnucujme svá pojetí druhým pod pohrůžkou omezení služby nebo dokonce kázně, pokud to není věcí našeho kréda. Nerozlišujme podle toho, jak věří posledním věcem. Neoddělujme se kvůli tomu. Jistě, pokud někdo tvrdí, že ví, kdy se Kristus vrátí, diskvalifikoval se sám. Ale mějme lásku k těm, kdo věří jinak. Možná jsme to nakonec my, kdo se mýlí.