Teologie odvysvětlení
Ačkoliv jsem tento text napsal po korespondenci se dvěma pro mne drahými bratry v Kristu, chci předeslat, že není psán proti komukoliv z nich ani proti kterémukoliv jinému člověku. Je sice částečně polemikou s jejich názory (zdaleka ovšem ani jeden neučí to, co níže popíšu). Při psaní článku jsem vedl polemiku především s panem Schleiermacherem, jinak vynikajícím pastorálním pracovníkem, ale podle mne velmi špatným teologem, a s jeho následovníky.
Srozumitelnost biblického textu
Nedávno jsem poslouchal vyučování původně britského charismatického teologa Dereka Prince o Božím povolání. Přiznávám, že přes své výhrady k jeho démonologii jsem už dlouho tak jasné a biblické vyučování neslyšel. Cílem jeho sdělení bylo, že každý člověk může porozumět Bibli, a že jeho cílem je, aby mu všichni posluchači porozuměli.
Mám pocit, že jednoduchost a srozumitelnost některých dnešních vyučování se nám pozvolna vytrácí a učitelé už neberou biblický text jako srozumitelný a jednoznačný, ale snaží se jej rozklíčovat a pochopit jeho "původní význam". To je jistě chválihodné, pokud ovšem výsledkem není něco, co popírá jeho "na první pohled" zřejmý význam, který církev chápala po staletí. Něco podobného se dělo v prvních stoletích církve, kdy přicházeli gnostikové, kteří byli přesvědčeni, že oni mají zjevení, které teprve odemkne biblické texty. Ve středověku si tuto úlohu přisvojili studovaní kněží, kteří jediní uměli správně vyložit text.
Pak přišla reformace, která navrátila Bibli lidem do rukou. Je jasné, že kromě obrácení a obživení začal učit kde kdo a vznikla i řada sekt. Reformátoři snad i proto přišli se základní hermeneutickou poučkou, kterou by bylo možné shrnout následovně: Bibli může porozumět každý a Písmo je třeba vykládat Písmem.
Osvícenství a liberální teologie
V 18. a 19. století, díky osvícenství, se zrodila liberální teologie s její „historicko kritickou metodou“, která došla až tak daleko, že člověk již nebyl hříšníkem a Kristus nebyl Bohem. Za biblickými větami se hledal hlubší a skrytý smysl. Nakonec se veškeré zázraky z Písma vykládaly duchovně a racionálně. Liberální teologie zemřela v zákopech první světové války, kdy už by málokdo věřil, že člověk je dobrý, a kostely se začaly plnit lidmi, kteří jednoduše potřebovali útěchu a Spasitele.
Po druhé světové válce začala liberální teologie chytat druhý dech, kdy razila pojmy jako „dialog s vědou“ a později „progresivní teologie“. Již nepopírala Kristovo Božství, ale škrtla 11 kapitol Genesis jako historický fakt, a chápala je jako hezkou a poučnou básničku. Stírala též rozdíly pohlaví v církvi. Tím samozřejmě padl Adam, dědičný hřích, nerozlučnost manželství a rozdílné role partnerů. Co však s Ježíšem a Pavlem, kteří se na počátky jako na historickou věc odkazovali? To bylo třeba nějak odvysvětlit.
Teologie odvysvětlování
Tak se zrodila škola, které říkám „teologie odvysvětlování“. Nechci nyní polemizovat s jednotlivými výklady. Chci poukázat na jinou věc. Když si přečtu slova Pána Ježíše, jsou velmi prostá, a přesto přitahovala zástupy. Biblický učitel, pokud vezme Písmo tak, jak je napsané, a začne jej vykládat, působí to mocně. Mnoho dnešních učitelů je ale přesvědčeno, že pokud nenastudují kilogramy jiné literatury, nejsou schopni učit. Často pak objeví něco, co text neříká, případně říká pravý opak..
Studoval jsem teologii celkem deset let a musel jsem také přečíst „kilogramy literatury“, i když se jednalo o základy. Jak ale řekl Luther, být teologem se nedá naučit, to musí být člověku dáno. Myslím, že teolog je vlastně učitel. Sám bych se tak proto zdráhal nazvat. Ale ve svém srdci jsem nikdy neopustil tezi, že Bible je Boží slovo, kterému může porozumět každý, komu Duch svatý otevře oči. Vždy bude dotyčný poznávat z částky a vždy přitom bude chybovat.
Studium mne nevedlo k to k tomu vzít Písmo jako jinotaj, který musím pomocí dalších knih rozklíčovat a dobrat se toho, co tam vlastně řečeno není. Pokud bych tak činil, dostal bych se na roveň gnostikům nebo středověkým kněžím, kteří měli patent na výklad. Bible není božský jinotaj, na který musím nalézt pracný hermeneutický klíč, abych pochopil skrytá poznání.
Osvícenská hermeneutika
Německý filozof a teolog Friedrich Schleiermacher (1768–1834), který je považován za zakladatele moderní hermeneutiky a potažmo liberální teologie, tvrdil, že cílem hermeneutiky, tedy umění výkladu, je porozumět textu nejprve tak dobře jako jeho autor, a posléze dokonce lépe. Tento myšlenkový posun znamenal revoluci v chápání interpretace. Tímto můžeme z Bible vytěžit něco, co autor nezamýšlel nebo prostě říct, vím dnes více než autor. Někdy tomu tak být může, kdy pochopíme v dané době proroctví, které se naplnilo, jak si možná autor sám nepředstavoval. Tam ale Schleiermacher zřejmě nemířil. Jeho souputníci spíše zjišťovali, že pokud psal Pavel o Genesis, nemyslel to vážně, ale pouze alegorizoval. Já ovšem raději budu s Pavlem souhlasit, že jeho dopis nemá jiný význam než ten, který je při jeho čtení zřejmý (2 Korintským 1:13).
Pokud se ale pustím do výkladu, jehož závěrem bude popřít na první pohled zřejmou věc, stanu se komplikovaným a nesrozumitelným (nebo dokonce zmateným) a v podstatě budu popírat, že kdokoliv může porozumět Písmu, pokud k tomu nenastuduje potřebnou literaturu. A za druhé, když se budu chtít postavit na nějaké biblické zaslíbení, mohu mít sám pochybnost, zda to pisatel skutečně zamýšlel tak, jak to čtu, a Písmo se pro mne stane jinotajem, které už nebudu moci prakticky použít, ale začnu zkoumat jeho pravý a skrytý význam.
Jinými slovy, teologie by neměla postavit mé poznání do protikladu toho, co již znám (výjimečně tomu tak u dílčí věci být může), ale pouze prohloubit mé poznání a dát mi nástroj, jak je sdílet. Jádro poselství je ovšem přístupné každému. Pokud je nějaká pasáž nesrozumitelná, mohu ji vysvětlit pasáží, která popisuje to samé z jiného úhlu, přičemž věc konkrétní je třeba vyložit věcí obecnou. Jinak mohu učinit z pravidla výjimku a naopak. Ovšem musím věřit, že Bible je pravdivá a inspirovaná. Teologie může například prohloubit vykopávanou studnu nebo rozšířit koryto řeky, nikdy ovšem obrátit její tok.
Umění simplifikace
Kdysi jsem na jedné konferenci slyšel mluvit kandidátku Nobelovy ceny. Čekal jsem, s čím vystoupí. Mluvila o slizniční bariéře při nasální aplikaci vakcín. Byl jsem udiven jedinou věcí. Nejenže mluvila i pro mne srozumitelnou angličtinou, ale pomocí animace se zvířátkama vysvětlila poměrně komplikovaný biofyzikální děj, kterému jsem do té doby pořádně nerozuměl. Tato žena se pak stala vzorem mých přednášek ze stejného oboru i biblických kázání. Mým nejlepším učitelem farmakologie a zejména chemie byla RNDr. PhMr. Eva Ustoholová na SZŠ Lipová v Brně. Byla jednoduše bezkonkurenční. Čest její památce! Přesto bych nechtěl, aby žena učením vedla muže v mém sboru z pozice autority. Proč? Stejně jako Pavel se obracím do historicky věrohodné knihy Genesis. Tam mluvila žena a muž mlčel, ač to mělo být naopak. Důsledky pociťujeme dodnes.
Škrtnout historicitu Genesis je podobné, jako zbourat přízemí paneláku v domnění, že dům zůstane stát.