Dopis přátelům Kristova příchodu
Vážení bratři a milé sestry,
není mým zvykem takto otevřeně oslovovat nějakou skupinu. Činím tak jen z jediného důvodu: jsem už opravdu unaven odpovídat na to, co si myslím o různých dopisech, videích a pojednáních, která po internetu šíří družina apokalyptických kazatelů. Tito kazatelé zpoza menor a izraelských vlajek vypočítávají různá data, období a časová pásma takzvaného „vytržení“, ve kterém zaručeně opustí zemi. Když jedno datum nevyjde, bez uzardění vypočítají druhé a bez sebemenšího náznaku omluvy a projevené Boží bázně nestydatě přispěchají s datem novým. Ponechávám nyní stranou, že v pozadí použité numerologie stálo hvězdopravectví, jehož praktikanty staví Písmo pod kletbu (Dt 18,10-12; Iz 47,13-14).
Vím, že v takové chvíli je zcela bezpředmětné citovat notoricky známé verše o tom, že hodinu Kristova návratu neznal ani sám Pán Ježíš a neznají ji ani andělé v nebi (Mt 24,36; Mk 13,32). Je rovněž zbytečné citovat, že není naší věcí znát ani čas obnovy Izraelského království (Sk 1,7). Tito poslové apokalypsy si vždy najdou akrobatický chvat, kterým tyto verše smetou ze stolu. Snad bych jen připomněl, že jestliže může Kristus přijít kdykoliv, pak pokud mu vymezíme jakékoliv časové omezení, pak už nemůže přijít v kteroukoli hodinu, ale pouze v časovém horizontu, který je mu vymezen.
Zdá se, že toto chiliastické poblouznění je doprovázeno svérázným pojetím sionismu, kdy kříž v modlitebnách nahradila Davidova hvězda (aniž by zřejmě dotyční tušili, co daný symbol znamená), církevní symbolika je nahrazena vlajkou sekulárního státu a na samotný Izrael je nahlíženo, jako by byl světlem světa a centrem křesťanova života. Jakkoli nelze upřít Izraeli zaslíbení na jeho dějinné obrácení a návrat do své zaslíbené země, předpovězeného proroky, zatím se stále jedná o vylomené větve z Olivovníku (Řím 11,17-24), které se staly nepřáteli evangelia, ačkoliv jsou skrze vyvolení Bohu milí pro své otce (Řím 11,28). Židům nelze pomoci ke spáse ani politickým aktivismem, ani nekritickou glorifikací, ale především modlitbou a zvěstováním evangelia.
Je mi jasné, že vyjádření jednoho bezvýznamného jedince nemá sebemenší naději na to zvrátit dynamiku daného hnutí. Pokud je nezastaví prokazatelně falešně vyhlášené datum Kristova příchodu a Boží slovo, nesvede to žádná lidská snaha. Čeho se však obávám, že daná skupina začíná nést neklamné zárodky toho, čemu hanlivě říkáme sekta. Minimálně proto, že odmítá reflektovat své omyly, zabývá se tím, co Ježíš sdělil, že nikdy nebudeme vědět, a v podstatě staví sekulární stát na místo církve, aniž by si toho byli vedoucí či svedení vědomi.
Pokud bych nebyl nucen neustále odpovídat na dotazy a s tímto omylem se opakovaně nemusel setkávat, pokud bych nepotkával zmatené křesťany, pro které, zdá se, pozemské poslání ztratilo smysl a stali se závislými na nových a nových videích, která šíří tento klam, neměl bych potřebu se takto vyjadřovat.
V úctě
Aleš Franc