Nahradil Izrael církev?
V 90. letech se našimi kruhy přehnala vlna kazatelů prosperity, ať už ze Skandinávie, Německa nebo z USA. Nabízeli uzdravení všem, úspěch a probuzení. Zejména pro mladé křesťany to bylo velmi silné, a tak někteří opustili své „zkostnatělé“ církve a založili nové sbory a později i denominace. Poté přišla vlna smíchu a padání, kdy kazatelé prosperity rozšířili mezi církve nejen své učení, ale i svého „ducha“. Následně se objevila vlna proroků, kteří „četli“ životy lidí jako z knihy a prorokovali jim nedosažitelné. Objevili se lidé, kterým se zjevovali zemřelí svatí a psali o tom knihy. Cestovali do nebe a do pekla a popisovali své bizarní vize. Místo moci Ducha to však byl lidský potenciál, místo proroctví věštby. Jednoduše, pokud došly Boží zdroje, nabízel se okultismus zabalený do křesťanského hávu. Slibované probuzení se však nekonalo.
Následoval management, učednictví, skupinkové sbory a vytváření sítí, svazujících křesťany do pyramidy s centrem v paracírkevních organizacích. Všechny tyto vlny byly zaměřeny na mládežníky. Jenže opět se nic mimořádného nestalo. Poslední snahou proto bylo zbavit evangelium pohoršujícího kříže a nalákat klienty na kulturní zážitek a socioterapii. Když nefungovalo ani to, církev se zaměřila na politiku. Když Duch Svatý nepřináší probuzení, vstupme do politiky a pokřesťanštěme společnost politicky. Jenže ani to nefunguje. Pár křesťanů se občas dostalo až do vysokých pozic, ale obvykle se tam ztratili, jelikož stáli na místě, kam je Bůh nepovolal.
Nyní dříve novotami nadšení mládežníci zestárli, stali se z nich kazatelé, starší a různí církevní vedoucí a svou získanou mentalitu vštěpují svým církvím. Dávno vědí, že uzdravování a prosperita nefungují, že proroctví byla falešná, a že management nepřináší nic než stagnaci, že v politice nic nesvedou. A tak vznikla generace skeptiků, kteří sice nedokáží zbořit své mylné základy, na kterých vyrostli, ale stali se pragmatiky. Nemají problém slibovat, ale zároveň nejsou překvapeni, když se sliby neplní. A tak dál káží zdraví a prosperitu, dále prorokují nesplnitelné, učedničí, manažují a politizují církev. Zároveň ale nejsou překvapeni, když to k ničemu nevede.
Tento stav mi připomíná jeden vtip ze socialismu: Americký, ruský a československý prezident jedou v autě, kterému se náhle zadře motor a zastaví. Americký prezident žádá armádu, aby ihned zaslala vrtulník. Ruský prezident požaduje, aby okamžitě vyšetřili, kdo je za to zodpovědný a zastřelili jej. Československý prezident nehne ani brvou a řekne: „Klidně seďme dál a tvařme se, že to auto jede.“ Myslím, že to je i výstižný pohled, jak dnes charakterizovat letniční hnutí.
Jenže nedá se věčně tvářit, že se věci hýbou, když tomu tak není. Existuje sice určitá snaha nahradit Ducha hudební produkcí, choreografií bohoslužeb nebo zakládáním sborových kaváren, ale stagnaci to samozřejmě nezabrání. Maximálně se církev naplní pohany. Tyto věci sice napodobovaly zvuk motoru, vedoucí točili volantem, šlapali na pedály a nakláněli se, jako by vybírali ostré zatáčky, ale při pohledu ven viděli stále stejnou pozici. Nová choreografie pak spočívala v tom, že mládežníci mohli představovat stromy a patníky a běhat okolo vozu a napodobovat míhající se krajinu, ale nic platné. Někteří skeptici to opět prohlédli.
Po covidu, který mnohým připomínal nácvik přijetí znamení šelmy, někteří zjistili, že církev vlastně nepotřebují. Nic jim už nedávala (netušili, že to ani není jejím posláním), ale přestalo je jednoduše bavit sedět v autě a tvářit se, že jede. Veškerá snaha proměnit svět vzala za své. A tak nastala poslední naděje: vytržení!
A opět zde církev sahá k okultismu. Nějaký americký kazatel použil astrologickou symboliku a vypočítal "vytržení" na rok 2017. Když nic nefunguje, je třeba nebeská evakuace! Po celém světě se ihned našla řada jeho napodobitelů a spočítali Kristův příchod a vybudovali si svá youtubová království. Ze sledovanosti se jim až zatočila hlava a svých pět minut slávy se rozhodli pořádně vyždímat. Samozřejmě, že k ničemu nedošlo, a tak se bleskově vypočítalo jiné datum. Algoritmus je jednoduchý. V Písmu je prý Izrael zobrazen jako fíkovník, a pokud se zazelená, pak generace, která to uvidí, se dočká příchodu Krista. Když v roce 1948 vznikl stát Izrael, hle, fíkovník vypučel! Generace je 40 let, a tak do roku 1988 musí Ježíš přijít. Nestalo se. Co takhle prodloužit to na 70 let, kdy máme rok 2018? A opět nic. A co třeba magické sedmičky a 77 let? Máme zde rok 2025. Až uplyne, vezme se z Žalmu lidský věk 80 let a bude zde rok 2028. A až uplyne, vezme se věk od doby Noeho, 120 let, tedy rok 2068. Jenže to už bude třeba vymyslet zase něco jiného.
Nicméně, po selhání všech probuzení, managementu a politiky se Izrael jeví jako vhodný subjekt naděje. Lhostejno, že jej Písmo vidí jako vylomené větve (Římanům 11:17) a Jeruzalém je v Písmu popsán jako Sodoma a Egypt (Zjevení 11:8). Ale pro dnešní frustrované křesťany se Izrael stal světlem národů, neomylně ukazující na přicházející konec světa. Izraelského premiéra a vládu prý vede Duch Svatý a podpora Izraele je podporou samotného Boha. A tak zatímco jednou skutečně Izrael bude hledět ke Kristu, kterého probodli (Zachariáš 12:10), dnes křesťané hledí na Izrael, který „probodl Krista“. Jestliže někteří teologové zastávají učení, že církev nahradila Izrael, ti dnešní v podstatě učí, že Izrael nahradil vyždímanou a unavenou církev. Vždyť to křesťanství samotné je tak monotónní a jednotvárné! Prostě, potřebujeme neustálé vzrušení a impulzy, které si vždy dokážeme vyrobit. Pojďme naproti ženichu, už přichází! Výsledek však bude zřejmý. Moudré i pošetilé panny to časem přestane bavit a usnou.